Stále znovu a znovu se při diskusích o determinismu a svobodné vůli setkávám s argumentem, že princip neurčitosti kvantové mechaniky nějakým způsobem svědčí ve prospěch svobodné vůle. Rád bych objasnil, proč se mi to jeví jako nesmysl.
Předně: Tato myšlenka není nová. Přišel s ní už před nějakými 23 stoletími řecký atomistický filosof Epikúros, který navázal na atomistu Démokrita a jeho nauku o tom, že vše je tvořeno jen atomy pohybující se deterministicky v prázdnu. Epikúros však chtěl zachovat svobodnou vůli (proti determinismu svého předchůdce) a tak přišel s hypotézou tzv. parenklize, myšlenkou, že v pohybu atomů dochází k drobným nepředvídatelným odchylkám, jež narušují původní determinismus a nějak souvisí s naším svobodným rozhodováním. Jak vidno, nihil novi sub sole.
Vtipné je, že tak, jako tehdy, ani dnes nepotřebujeme hlubší znalost fyziky, abychom tento typ uvažování rozporovali, a argument proti současníkům operujícím kvantovou mechanikou je tentýž, jako argument proti Epikúrově parenklizi:
Připusťme, že existuje něco, co je fyzikálně nepředvídatelné, a to něco se určitým způsobem podílí na našem rozhodování – a je lhostejno, zda se jedná o náhodné odchylky pohybu Epikúrových nedělitelných částeček jsoucna nebo o vliv kvantových efektů na činnost mozku. Osobně o tom mám určité pochybnosti, ale připouštím, že to je možné. Jak z toho probůh plyne svobodná vůle, přinejmenším v té podobě, jak si ji obvykle představujeme?
Ve skutečnosti to jediné, co by z přijetí takové hypotézy plynulo, by bylo tvrzení, že chování subjektu není ani za ideálních okolností (znalost všech příčin) zcela předvídatelné a že je do určité míry chaotické. Dobře. A co dál?
Laskavý čtenář nechť si představí hypotetickou situaci, kdy by tato nepředvídatelnost platila stoprocentně, a lidé by se vždy rozhodovali na základě výsledku hodu mincí. Chování lidí by bylo v takovém případě extrémně nepředvídatelné, ale jen stěží bychom je nazvali svobodným. Pokud se na našich rozhodnutích nějak podílí cosi na způsob hodu kvantovou mincí, jakým způsobem nás to činí v oblasti rozhodování svobodnějšími? Nijak. Byl by to jen další kauzální mechanismus podílející se na našich životech, nic víc.
Ergo: Ať už se náhodné či paradoxně působící jevy popisované kvantovou mechanikou na našem rozhodování podílejí či nikoli, nic mne zatím nepřesvědčilo, že by to mělo jakkoli souviset s tím, čemu říkáme “svobodná vůle“.