Přerozdělované známky aneb Kritický rozbor jedné neoliberální bajky

Předně musím říci, že text, který budu v následujícím článku rozebírat a který pravděpodobně vymyslel nějaký vygumovaný americký pravičák (nemám čas ani náladu pátrat po zdroji), je tak strašně hloupý a inteligenci urážející, že jsem se tohoto bolestného úkolu podjal jen proto, že se i na českém internetu najdou jedinci, kteří jej šíří jako zjevení pravdy. Nuže, podobenství, o něž se jedná, zní takto:

Americký profesor ekonomie na místní vysoké škole nikdy nenechal propadnout jediného studenta, ale v poslední době nechal propadnout rovnou celou třídu: Třída trvala na tom, že Obamův socialistický model funguje, že nikdo by neměl být chudý ani bohatý, všichni by měli být zhruba na stejné úrovni. Profesor řekl: „OK, uděláme v této třídě experiment Obamova plánu“. Známky z jednotlivých testů zprůměrujeme a všichni tak budou dostávat stejnou známku jako je průměr třídy, takže nikdo nepropadne, ale nikdo ani nedostane za 1. (Známkami nahradil výši příjmů daňového poplatníka). Po prvním testu byly známky v průměru a každý student dostal za 2. Studenti, kteří tvrdě studovali, byli trochu zklamaní a studenti, kteří studovali málo, byli spokojení. U dalšího testu studenti, kteří studovali málo, studovali ještě méně a ti, kteří studovali hodně, se rozhodli, že jim průměr stačí, takže i oni studovali málo. V tomto testu byl průměr 4! Nikdo nebyl spokojený. Při třetí zkoušce byl průměr 5. Jak zkoušky pokračovaly, průměr se nikdy výrazně nezvýšil, vše se zvrhlo v následné hašteření, obviňování a nadávky. Nikdo nechtěl studovat ve prospěch někoho jiného. K jejich velkému překvapení všichni propadli. Profesor konstatoval, že socialismus už z principu nemůže fungovat, protože odměna za práci může být skvělá, lidé mohou mít motivaci uspět, ale když si vláda vezme celou odměnu, nikdo se nebude snažit, nebo nebude chtít uspět.

5 vět, které se vztahují k experimentu

1. Nemůžete legislativou udělat z chudých prosperující a prosperující legislativně odstavit od příjmů.

2. Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu.

3. Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.

4. Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí!

5. Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará, a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak to je začátek konce každého národa.

Co k tomu říci? Opravdu si myslíte, že tohle je argument proti socialismu? Může si něco takového myslet kdokoli, kdo nemá IQ tykve, a to bez ohledu na svou politickou orientaci? Ale upusťme nyní od emocí (nezlobte se, ale srážka s blbcem je pro mne vždy velmi bolestná a vyčerpávající zkušenost), a přejděme k argumentaci:

  • Jedná se o argumentaci typu “Straw man“ (někdy překládáno jako “hastroš“), tedy o útok na zkarikovanou verzi kritizované věci, protože:

  • Pakliže mluvíme o socialismu, ten je charakterizován krédem Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce. Smyslem socialismu je spravedlivé odměňování na základě práce a ne třeba na základě podvodnického talentu či na základě výhod plynoucích z vlastnictví kapitálu. I v socialismu je práce odměňována na základě podaného výkonu. Tudíž celý tento argument z analogie (Mimochodem – samozřejmě, že jde o myšlenkový experiment, ne o něco, co se skutečně stalo!) míří úplně vedle.

  • Pakliže bychom to vzali jako kritiku komunismu, jehož krédem je Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb., je to rovněž nepoužitelné, protože: a) by každý dostal známku, kterou by potřeboval (pakliže vnímáme známky jako metaforu hmotných prostředků, což je, jak uvidíme, problém), takže nikoli všichni pětku. b) v komunismu se navíc předpokládá takový nadbytek zdrojů a vyspělost společnosti, že k práci bude stačit vnitřní motivace člověka (práce jako sebevyjádření), případně vnější motivace imateriální povahy (vysoké společenské hodnocení, uznání, respekt, prestiž…).

  • Můžeme tomu rozumět jako kritice přerozdělování a nikoli odměňování, nicméně zde to kulhá tím, že známka není produkt, který studenti tvoří, ale odměna za práci.

  • Ale i kdyby: Jen obtížně si můžeme představit třídu žáků jako analogii celé společnosti, v rámci níž by se takto absolutně rovným dílem přerozdělovalo, protože a) třída implikuje osobní vztahy, b) nikdo o takovou společnost neusiluje ani v socialismu, ani v komunismu, tudíž jsme opět u “hastroše“.

  • Nicméně si můžeme třídu s žáky představit jako družstvo, v němž všichni tvoří nějakou hodnotu a tu si mezi sebou rozdělují bez ohledu na míru vykonané práce toho kterého družstevníka. V tom případě ale: a) argument nebere v potaz roli sociálních sankcí ve skupině. Pakliže všichni chtějí co nejlepší výsledek, budou vyvíjet na ostatní tlak, aby se na něm řádně podíleli. V případě podobenství se třídou žáků by ti, kteří by odváděli špatné výkony a ostatním to kazili, trestáni osvědčenými mechanismy, které jsme si vyvinuli už v době, když jsme žili ve tlupách: Ostrakizace, výsměch, izolace atd.

  • Myšlenkový experiment předpokládá, že jediným kritériem, které zde hraje roli, jsou známky. V tom případě by ale studenti museli studovat v rámci nějakého e-learningu a nemít mezi sebou vůbec žádný kontakt (nicméně text výslovně uvádí, že studenti se mezi sebou hašteří!). Pak by snad bylo možné uvažovat o tom, že tento typ přerozdělování by vedl k rostoucí neochotě participovat na studiu, ale ani v tom případě by všichni nepropadli, protože:

  • Někteří lidé se prostě rádi učí z vnitřní potřeby. Stejně tak někteří lidé rádi pracují a nepotřebují vnější stimul, zvláště pokud nejde o mechanickou práci, ale o práci kreativní. Tito žáci by skupinu podrželi a jen nepravděpodobné, že by známkový průměr skončil na pětce.

  • Jak již bylo naznačeno, myšlenkový experiment směšuje symbolické a materiální odměňování a už proto není příliš adekvátní.

ERGO: Jedná se podobně hloupý, možná ještě hloupější, argument z analogie, jako je známé podobenství o dvojčatech v děloze, jež má “dokazovat“ existenci posmrtného života. Přerozdělování statků v sociálně citlivé či socialistické společnosti nesmí být na úkor spravedlivé odměny za práci – a nikdo o něco takového ani neusiluje. Výzkumy navíc ukazují, že společnosti s nižšími sociálními rozdíly jsou zdravější a spokojenější.

Závěrečných “5 vět, které se vztahují k experimentu“ se tudíž k experimentu ve skutečnosti příliš nevztahuje. Nicméně si je rozeberme:

  • 1. Nemůžete legislativou udělat z chudých prosperující a prosperující legislativně odstavit od příjmů.

  • Komentář: Straw man. O to se přece nikdo nesnaží. Zmírnění sociálních nerovností evidentně neznamená dělání z chudých prosperující ani odstavení prosperujících od příjmů.

  • 2. Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu.

  • Komentář: Ano, to je jistě pravda. Nejvíc to ovšem platí o kapitalistech žijících z kumulace nadhodnoty. Co nedostane dělník, dostane kapitalista.

  • 3. Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.

  • Komentář: A v čem je problém? Dobré vládě jde o harmonický chod společnosti. Přerozdělování je zcela legitimní nástroj, jak toho dosáhnout, pakliže je děláno správně.

  • 4. Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí!

  • Komentář: Kupodivu lze. Pakliže nebudeme mít vystresované lidi na okraji společnosti, omezíme tím výskyt sociálně patologických jevů, jež na sebe váží značné prostředky, lidé budou více nakupovat a podpoří ekonomiku, budou zdravější (ušetříme v oblasti zdravotnictví) atd. To by stálo za samostatný rozbor.

  • 5. Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará, a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak to je začátek konce každého národa.

  • Komentář: Opět Straw man. Většina lidí si nemyslí, že nemusí pracovat, většina lidí pracovat chce (říká se, že zhruba 3% lidí mají s prací problém), ale také chce za práci spravedlivou odměnu a především chce vůbec možnost mít práci. Pomiňme USA, a podívejme se k nám (a jsou země, kde je to mnohem horší!): Aktuálně je u nás 538 tisíc registrovaných na ÚP, a to nyní pomíjím další, kteří systému již vypadli, například bezdomovce, o nich se podrobné statistiky nevedou. Počet volných pracovních míst je nyní cca 34500. Kdybychom tedy vzali v potaz jen v systému registrované uchazeče a kdyby všichni tito uchazeči – podle hesla “Kdo chce pracovat, práci si najde!“ – udělali všechno proto, aby si práci našli (přestěhovali se za ní na druhý konec republiky, vzali i práci za minimální mzdu atd.), a všechna volná pracovní místa byla takto obsazena (pomíjím to, že některé pozice vyžadují specifické vzdělání a praxi, například ne každý na uchazeč se může stát generálním ředitelem či obchodním zástupcem znalým mongolštiny atp.) stále by zde zůstalo více než půl milionu registrovaných uchazečů o zaměstnání. A neříkejte mi prosím, že by mohli začít třeba podnikat (někteří třeba ano, ale jak by se zde uživilo dalšího půl milionu nezkušených drobných podnikatelů, to fakt netuším). Pokud těmto lidem nic nedáte a budou mít volbu mezi sebevraždou, smrtí hladem a třeba trestnou činností na úkor celé společnosti, co myslíte, že si vyberou?

Je mi líto, že vůbec musím tak evidentní záležitosti rozebírat a jen doufám, že můj text bude v budoucnu využit jako odpověď těm, kdo se s rádoby chytrým úšklebkem na rtech s “příběhem o přerozdělovaných známkách“ někde na internetu vytasí.

Advertisements

komentářů 24

Filed under Politika

24 responses to “Přerozdělované známky aneb Kritický rozbor jedné neoliberální bajky

  1. Dot

    No podnikat opravdu všichni nezaměstnaní nemůžou. Část ano. Představ si vesnici, která má 50 nezaměsnaných – jeden se přeškolí na pekaře, druhý na oprávaře praček třetí na kominíka, čtvrtý na programátora a pátý na průvodce cizinců. Až sem všechno ok . Jen zbylo 45 nezaměstnaných. tedy jinak : deset se přeškolí na opraváře praček….a budou p nocích pračky chodit rozbijet jako sklenář v Chaplinově Kidovi.Přepokládám, že je-li v celé republice tak málo volných míst nepotřebují ani v druhé vesnici deset opravářu praček a oběma vesnicím stačí jeden již eistujíci opravář televizí.Patrně za čas dojde k nějaké změně a vzniknoucela nové profese nebo se zkrátí pracovní doba. Ale tvrzení v některých diskuzích že vše tkví jen v tom, že nezaměstaní jsou líní a nevzdělávají se mi přijde jako přehlížení čísel a jen částečná pravda.

  2. Když jsem to poprvé četl, tak jsem si říkal, že to nejspíš bude městský mýtus. Ale zkusím k němu dodat pár pohledů ze své strany:1) Podle mě by dost záleželo na tom, na jakém stupni by se experiment prováděl. Pokud by se jednalo o střední školu (čemuž systém známkování napovídá), tak jsem ochoten věřit tomu, že by daná třída propadla: Protože já patřil na střední do ostrakizované menšiny lidí s dobrými známkami. Na střední bylo "cool" mít špatné známky a školou jenom tak proplouvat.Pokud by se jednalo o vysokou školu, tak jsem naopak přesvědčen, že daná třída by prošla. S trojkou, jako průměrem.Ale jelikož podle mě nikdo nikdy takový experiment neudělal, tak se můžme jenom domnívat na výsledku.Zajímavé by ovšem bylo takový experiment provést a mít vedle kontrolní třídu, kde by každý studoval "sám na sebe" – Jsem vnitřně přesvědčen o tom, že kontrolní třída (každý sám na sebe) by dosahovala lepších průměrných výsledků než ta průměrná.

  3. Jan

    "Dobré vládě jde o harmonický chod společnosti. Přerozdělování je zcela legitimní nástroj, jak toho dosáhnout, pakliže je děláno správně."Nikoli. Krádež zůstane krádeží, ať jí budeme nazývat sebeušlechtileji. Vzájemná pomoc a solidarita může být jen a pouze dobrovolná.Přerozdělování je především nástroj, kterým (nejen, ale především) levice cíleně pracující s nejhoršími lidskými vlastnostmi – závistí a nenávistí – získává své volební zisky…

  4. Ladislav

    "Smyslem socialismu je spravedlivé odměňování na základě práce a ne třeba na základě podvodnického talentu či na základě výhod plynoucích z vlastnictví kapitálu. I v socialismu je práce odměňována na základě podaného výkonu."Kdo posoudí, jaká práce si zaslouží jakou odměnu v socialismu? Kdo posoudí, kdo jaký podal výkon? A co socialismus chápe pod pojmem práce? Proč by práce neměla být rozmnožování kapitálu nebo získávání peněz podvodnickým jednáním? Pokud budu definovat práci jakkoliv jinak než získávání peněz, dostanu se k arbitrární definici, která je nepoužitelná. Není žádný důvod považovat za práci jen bouchání kladivem do železa, zpívání na ulici nebo štípání lístků ve vlaku. Práce je jednoduše způsob, jakým si opatřuji peníze. Socialismus si tedy asi představuje, že někdo určí, co je práce a kolik za jakou dostanu peněz. V tom případě nebudu moci ovlivnit, kolik získám peněz jinak, než že si zvolím tu práci, která nabízí nejvyšší odměnu, ovšem už ji nebudu moci navyšovat sám jako je tomu dnes. Nebudu tedy muset pracovat na sto procent, protože to nebude mít smysl. Mnozí budou mít stejnou odměnu jako někteří, kteří pracují méně, tudíž budou demotivováni a budou se snažit pracovat jen tak, aby dosáhli na odměnu, na kterou dosáhnou ti, kteří pracují méně, ale mají stejnou odměnu. Tím se bude úroveň a smysluplnost práce stále snižovat, nehledě na to, že budou neustále více zkreslována kritérie, podle kterých lze hodnotit, jaká práce má smysl a jaký výkon si zaslouží jaké ohodnocení. Socialismus bude upadat, stejně jako minulý režim a ona třída v předneseném příkladu. Myslím, že analogie se systémovou prohnilostí socialismu je poměrně čitelná.

  5. @Tasselhof: To je celkem jedno, jako argument z analogie to prostě není platné.@Jan: Názor proti názoru. Pakliže věříte, že může existovat společnost, kde si každý platí všechno ze svého a cokoli společné je založeno na dobrovolnosti, pak mi to připadá opravdu mnohem fantastičtější, než komunismus, neboť všemožné výzkumy prokazují, že se spíše rozdělí chudí než bohatí. To jen tak na okraj. Já samozřejmě vím, že vás nepřesvědčím, klidně si své ultraneoliberální teze hlásejte dál, ale co fakt nechápu je, proč mě vlastně čtete, když víte, že jsme každý úplně jinde. Já taky nechodím na blogy radikálních ekonomických liberálů psát o socialismu – nejsem blbý a vím, že by to byla ztráta času, jehož si velice vážím, i když si nemyslím, že čas jsou peníze (tedy pro mě ne).@Ladislav: Takže umývání nádobí není práce? Výchova dětí není práce? Pomoc druhému v nouzi není práce? Jakákoli činnost vykonávaná ve společnostech, kde neexistují peníze, není práce? Práce existuje až od doby, co existují peníze? Člověče, pokud začnete tak strašně nepřesvědčivě, je obtížné vůbec přemýšlet o vaší další argumentaci. :-))) A vlastně ani žádná není: Vychází z předpokladu, že práce je definovaná výhradně jako vydělávání peněz. Pokud vám připadá spravedlivé, když podvodník vydělá astronomické sumy a člověk, který peče chléb, který jíte, třeba desettisíckrát méně, budiž vám přáno. Mně ne, je to holt názor proti názoru a není zde prostor k argumentaci.

  6. Marinaleda, SpainByl jsem upozorněn na toto zajímavé město:http://en.wikipedia.org…da,_SpainNa rozdíl od hypotetické třídy v bajce je zcela skutečné!

  7. Ještě @Tasselhof: Pokud je cílem většiny žáků střední školy "prolézt", pak samozřejmě je automaticky zpochybněna motivace známkami v použitém myšlenkovém experimentu a jejich analogie s penězi. Jak by to dopadlo v případě "typických středoškoláků"? Nepropadli by ani omylem! Zajistili by minimální nutnou přípravu a jako kolektiv s kolektivními normami by si ji vynutili. Navíc by se dost možná mnohem méně posmívali "šprtům", protože by jim jako celku ulehčovali práci – možná by je i ocenili nějakou formou manipulativního uznání. PS: Ty jsi jen na vteřinu připustil možnost, že by tato do očí bijící fabulace mohla popisovat reálné události?! OMG…

  8. Středoškolská třídaZ mé zkušenosti by tento experiment proběhl i v případě třídy postavené na "jen prolézání" tak, že by šprti byli ukecávání a manipulováni, aby udrželi třídu nad vodou, aby zbytek se nemusel učit, popř. se snížil minimální nutný základ. Jen když vezmu opisování a dělání domácích úkolů, tak tohle fungovalo velice dobře a efektivně, pokud by to bylo oficiálně posvěcené známkovacím systémem, tak by se prostě spočítaly minimální známky, jedničky šprtů, a třída by prolézala se vzájemnou spokojeností.Kdo chce(má vnitřní motivaci) vzdělání(produkt práce), tak se bude učit bez ohledu na známku a získá navrch morální podporu. A ten zbytek dělá minimum, tak jako tak mizerně – možná by ty změny byly i efektivní.Trochu uvažuju, že to navrhnu některému známému učiteli ať ten experiment provede 🙂

  9. Ladislav

    Kojot: Moje definice práce se mi nezdá nepřesvědčivá, spíše se mi zdá, že ji chcete odbýt příliš rychle. Co by měla být práce jiného než vydělávání peněz? – Pokud pominu její fyzikální definici. – Vydělávání peněz je samozřejmě zkratkou pro zajišťování obživy, tudíž pokud si umývám svoje nádobí a tím ušetřím za služku, jde o práci, pokud umývám nádobí někomu jinému a za to dostanu peníze, nebo šátečky nebo najíst, jde o práci. Pokud hlídám svoje děti nebo cizí a tím získám to, co potřebuji jde o práci. Apod. Pokud provozuji koníček nebo někomu třeba nezištně pomáhám, nejedná se o práci, protože to nedělám ze zištných důvodů. Kdybych jako práci označil jakoukoliv činnost, ztratil by tento pojem obsah, protože by vlastně označoval všechno. Co je podle práce podle Vás? Myslím, že byste s tou definicí měl přijít, protože jinak není snadné Vaší argumentaci porozumět.Jinak mi nepřipadá spravedlivé, pokud má podvodník více peněz než pekař, ale nemyslím si, že by podvodník nepracoval, myslím si, že i nelegální činnost může být práce, nebo si myslíte, že pokud skácím strom na své zahradě – abych ho třeba ztopil – nepracuji? – jen proto, že to je zakázané a nelegální.

  10. @Ladislav: Práci chápu jako jakoukoli účelnou lidskou činnost, při níž je vynaloženo nějaké úsilí. Odměna může být finanční, ale také emoční, intelektuální či i jiná, případně je prací i nějaká činnost, kterou člověk vykobává ze strachu z trestu (nevolník za feudalismu pracující na panském, tím nic nezískával, ale přesto zcela nechybně pracoval, pokud dnes někoho odsudí k veřejně prospěšným pracem, vykonává práci proto, aby se vyhnul vězení). Vaše přepočítávání na peníze mi připadá absurdní nejspíš proto, že znám dost lidí, kteří pracují zadarmo jen pro radost z pomáhání jiným lidem či z jiné vnitřní potřeby. Vzhledem k tomu, že tento článek se zabývá poukazem na inadekvátnost použitého myšlenkového experimentu, je polemika o definici práce druhotným problémem. Pokud chcete trvat na tom, že to, co není finančně ohodnoceno, není práce, budiž vám přáno, laskavý čtenář této diskuse nechť sám posoudí, kdo z nás dvou je blíže pravdě.

  11. Jan

    Ad 5Mé teze nejsou liberální (natož ultraneoliberální – co to je za newspeakové paslovo?), ale křesťanské.Křesťanský pohled na svět je v zásadní opozici vůči všem levicovým pohledům.

  12. [11] Pak jistě víte, Jane, že Ježíš je považován za prvního komunistu :-).

  13. Experiment se známkami především nezohledňuje (víceméně nebo zcela)bezpracné příjmy plynoucí z majetku. Přirovnala bych to k možnosti některých studentů používat lepší pomůcky a mít kvalitnější zdroje, než jiní, případně mít na vypracování úkolů kvalifikovanou placenou sílu :-). Stručně řečeno, je to o něčem jiném, nelze srovnávat.

  14. @Jan:„Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ (Mk 10, 25)."Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku." (Mt 6,24 – a následující"Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce." (Mt, 6, 19-21)Tak nevím, no… Jo, nežili prvotní křesťané náhodou v komunitách, v nichž odevzdávali všechen svůj majetek a o všechno se dělili rovným dílem? ;-)Ale chápu, že cokoli lze interpretovat jakkoli, Ježíše nevyjímaje. Já jej ale radji vidím takto: http://www.youtube.com…Y3HUDhe7jk a Ježíšova zvěst je pro mě v opozici vůči všem pravicovým pohledům. 😉

  15. Jan

    Ano, cokoli lze interpretovat jakkoli, Ježíše nevyjímaje. Interpretace Ježíše jako prvního komunisty je obzvláště zvrácená…Nicméně: ideologie (všech druhů) levice je v zásadním rozporu (nejen) snad se všemi přikázáními Desatera. Křesťané proto byli pronásledováni snad všemi levicovými režimy za posledních 200 let. A terči genocid od Francouzské revoluce, přes Mexiko, Rusko a jeho satelity, Španělsko atd.V úhrnu je počet křesťanských obětí levicových režimů vyšší než počet židovských obětí jiného z levicových režimů – nacionálního socialismu…Pročpak asi?

  16. Jane, pakliže se křesťanství zpronevěřilo a spojilo boží a císařovo (neboli úsilí o majetky a moc), nelze se divit, že, že sklidilo ovoce svého počínání. Mimochodem – asi takto: http://www.motifake.com…7264.htmlProto raději mluvím o Ježíšově zvěsti než o křesťanství, když mám potřebu vyjádřit v tomto směru sympatie, jakkoli i v rámci římského katolicismu existují sympatické silně prosociální a levicové proudy. Nezlobte se, ale vaší argumentaci opravu nerozumím – pokud pro váš křesťanství=desatero, nepomíjíte některé další důležité, především novozákonní aspekty?

  17. @Jan: Nicméně nechci působit dojmem, že směřuji k argumentačnímu faulu "žádný pravý Skot" – pokud se cítíte být křesťanem, tak jím zřejmě jste. Jen berte v potaz, že pro mě to, co píšete, není v žádném případě argumentem k přehodnocení vlastních názorů a vlastní interpretace novozákonní zvěsti, jíž zřejmě interpretuje zcela opačně než vy.

  18. Ohledně toho spojení "ultraneoliberální teze" – použil jsem to v tom smyslu, že většina i neoliberálně smýšlejících lidí uznává, že nějaké daně a jejich přerozdělení ve prospěch celé společnosti být musí (když už na nic jiného, tak na stavbu infrastruktury, bezpečnostní složky apod.), proto mi vaše "krádež je krádež" atp. připadlo prostě jako extrémismus i co se neoliberální egendy týče, proto to "ultra". To jen tak na vysvětlenou.

  19. Medial

    @Ladislav [4] Jako modelový příklad my příjde kontrola cen (tedy i cen práce) v Zimbabwe, která byla příčinou fatálního kolapsu ekonomiky této země. Na toto téma existuje nepřeberné množství studií a komentářů, nemá ani smysl přikládat jakékoliv odkazy, do vyhledavače stačí zadat například heslo: price control Zimbabwe. Umělá kontrola cenové hladiny je velmi destruktivním zásahem a dle mého názoru jen extrémně naivní lidé mohou být i po příslušných experimentech stále přesvědčeni o tom, že využívání nějakého takového nástroje může být pro společnost přínosem.

  20. Mazel

    [2], [8]: K tomu není třeba dělat experiment, u nás to přesně takhle fungovalo nejen na střední, ale i na vysoké – "chytřejší" a "šprti" všelijak pomáhali "lenochům" a "hloupějším" (na rozdíl od nich třeba chodili na přednášky), od těch, co měli co nabídnout, za to dostávali i odměnu (včetně peněžní), práce se vypracovávaly "kolektivně", samozřejmě se spolupracovalo i při zkouškách, občas měl někdo i tu drzost vyslat za sebe na zkoušku někoho jiného, když se na přednáškách stejně nikdy neukázal;) Nakonec všichni prolezli, známky zajímaly málokoho, zaměstnavatele už vůbec ne. Někteří sice svému oboru vůbec nerozumí, ale to jim v teple manažerské kanceláře nevadí, oni to za ně dělají jejich podřízení:)

  21. Mazel

    [19]: Ale v Kojotově socialismu přece nemusí být kontrola cen, jako byla v reálném socialismu, jenom se bude víc přerozdělovat, takže všichni dostanou dost na základní jídlo a bydlení a kdo chce, může si přivydělat prací na volném trhu.Na Kojotův komunismus, tj. společnost, kde místo peněz platí prestiž, už můj mozek nestačí…

  22. Mazel

    …skoro bych ke komunismu přirovnal to, co popisuji v [20], včetně našeho tehdejšího internátního a kolejního komunitního života, kdyby tu paralelu nerozcupoval Kojot právě v tomto článku. Fakt je, že tenkrát málokdo opravdu pracoval, byli jsme povětšinou živi z kapes rodičů.

  23. @Mazel: No, ten komunismus je těžko představitelný – asi by vyžadoval značnou míru mechanizace rutinní práce, velký nadbytek a tak. Nicméně to tak jako tak není na pořadu dne. Zajímavější by byla společnost vystavěná z komunistických komunit – v komunite, kde se všichni znají, vzniká ten společný tlak, ale to by zase znamenalo extrémní reorganizaci společnosti. A vzhledem k tomu, že všechny pokusy nastolit něco takového silou skončily tragicky, vnímám v tomto směru jediné řešení: Dospět k tomu postupně 😉

  24. Velká míra mechanizace už možná je a lidská pracovní síla ztrácí význam. Neztrácí tím automaticky i význam systém založený na vlastnictví výrobních prostředků, který k ovládání lidské pracovní síly sloužil? Samozřejmě, hudba budoucnosti, jen mě zaráží to lpění na starých rekvizitách, jako je přerozdělování a podobně :-).