Sen o tom, jak jsem měl umřít a málem jsem to nestihl

V noci na dnešek se mi zdálo, že mám zemřít. Šlo o plánovanou euthanasii, kterou mi měl provést pomocí nějakého jedu Muammar Kaddáfí na břehu moře v Libyi.

Zajímavé bylo, že měl v tom snu takový zvláštní status – vnímal jsem jej současně jako živého i jako mrtvého. Kolem toho umírání bylo strašně moc zařizování a plánování. Pořád jsem doufal, že budu mít alespoň chvilku na usebrání a kontemplaci, než umřu. Samotná smrt mi nevadila, bral jsem to jako přirozenou věc a v tomto smyslu jsem se o tom bavil s jakousi ženou ve středních letech, která nedokázala pochopit, že to beru s takovým klidem. Nakonec vytoužená chvilka klidu nenastala, prostě jsem až do konce něco řešil, organizoval a vypisoval jakési formuláře, a měl jsem co dělat, abych tu smrt vůbec stihl v naplánovaném čase, což bylo v devět večer. Nad oceánem zapadalo slunce, byla to opravdu krásná scenérie, a Kaddáfí tam už čekal. V té chvíli mě probudil telefon. Volala Lucienne s tím, že dostala výpověď z podnájmu a musí se do měsíce až dvou vystěhovat. To zase bude zařizování, povzdechl jsem si. Pak jsem se pokoušel sen dosnít, ale už se do něj nebylo možné vrátit.

Advertisements

komentářů 5

Filed under Sny

5 responses to “Sen o tom, jak jsem měl umřít a málem jsem to nestihl

  1. Mod.

    Ještěže Luc stačila zavolat dřív, než byl trest vykonán :o))

  2. Mod., to nebyl trest, to bylo VYSVOBOZENÍ! 😉

  3. Mod.

    :o))))

  4. zcr

    Byla asi nějaká pozoruhodná noc, mně se zdálo o požáru trafostanice, vč. explodujících transformátorů.