Tres días (recenze filmu)

Před časem jsem zde zveřejnil recenzi napjatě očekávaného Trierova snímku Melancholia a dal najevo svou krajní nespokojenost s tímto výtvorem mého jinak oblíbeného režiséra. Nyní jsem si konečně spravil chuť filmem na podobné téma, který, na rozdíl od Melancholie, dějově ani psychologicky neskřípe.

Nuže: španělský zapadákov někdy v 90. letech, za tři dny nastane konec světa a na svobodu unikl úchylný vrah, který se chce pomstít na dětech vašeho staršího bráchy, který ho před dvaceti lety dostal za mříže…

Celovečerní debut F. Javiera Gutiérreze z roku 2008 nenabízí žádné okázalosti tolik typické pro katastrofické filmy, možná i proto, že na ně nebylo dost peněz, nicméně je to dobře. Hned na začátku jsme svědky zničení komunikačního satelitu jedním z meteoritů provázejících planetku na kolizním kurzu se Zemí, a veškeré zprávy o dění ve světě se k aktérům filmu, a tím i k divákovi, dostávají v podobě rozostřených televizních zpráv, jež se občas rozplývají v šumu. Nicméně je jasné, že neuspěl tajný plán mocností blížící se těleso zničit či odklonit, nyní už s tím nejde nic udělat a až to spadne, nikdo to nepřežije. Tečka. Lidé na to reagují různě, děj filmu je však zaostřen na jednu rodinu a na fakt, že se může objevit vrah posedlý pomstou. Nebudu dál nic prozrazovat – snad jen, že vrah se opravdu objeví a děj přejde do solidního thrilleru, v němž se musí hlavní hrdina utkat nejen se zloduchem, ale i s vlastním strachem, odhalí se zasutá věc z jeho minulosti a stane se lepším člověkem. A pak umře – všichni umřou, planetka dopadne, zázrak se nekoná (naštěstí!).

Film se vlastně snaží odpovědět na otázku, zda má smysl usilovat a obětovat se pro své blízké i ve chvíli, kdy to “nemá smysl“ – a odpovídá kladně. Nutno ovšem říci, že hlavní hrdina není žádný existenciální filosof, ale prostě obyčejný nevzdělaný chlap z vesnice. Ne snad, že by si neuvědomoval nevyhnutelnost konce, uvědomuje si ji velice dobře a není hloupý, ale prostě dělá to, co je v danou chvíli správné a v průběhu těch posledních tří dnů se stává mužnějším a současně empatičtějším.

Vizuální stránka filmu včetně podmanivé barevnosti dávající vyniknout kráse všedních věcí se mi velice zamlouvala, neokázale budovaná atmosféra, i s pomocí syrové hudby, také, některé momenty byly možná příliš rozvláčné, ale ne natolik, že bych zíval nudou. Herecké výkony – včetně dětských – perfektní. Jsem velice zvědav na Gutiérrezovu další tvorbu a na další vývoj španělské kinematografie vůbec.

Advertisements

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Tres días (recenze filmu)

Filed under Recenze

Komentáře nejsou povoleny.