Děje-li se mi něco zlého

Už před delší dobou jsem objevil zajímavou metodu, jak zmírnit aktuální prožívané utrpení. Je to vlastně velice jednoduché a třeba moje metoda prospěje i někomu dalšímu.

Celá ta myšlenka se zrodila v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že v případě některých nepříjemných lékařských zákroků se používá diazepam ve vyšších dávkách, přičemž člověk ve chvíli zákroku sice reálně trpí, ale pak si to nepamatuje. Jsme tedy tím, co si pamatujeme? Ve skutečnosti si toho mimochodem pamatujeme ze svých životů celkem málo. No schválně – co jste dělali před čtrnácti dny touto dobou? O čem jste přemýšleli? O čem jste snili? Možná si to pamatujete, ale v tom případě byla celá záležitost tak či onak něčím ozvláštněna. Tak si lidé třeba pamatují, co dělali 11. září 2001, ale patrně netuší, co dělali 10. září téhož roku. Ale zpět k metodě mírnění utrpení: Když se mi děje něco zlého, nepříjemného, něco mě bolí nebo mám z něčeho strach, řeknu si: „Za deset let si na to ani nevzpomeneš.“ a hned je mi líp, protože vím, že je to téměř jistě pravda.

Nicméně jsou samozřejmě události a situace, jež bolí tolik, že na ně nelze zapomenout, a jsou příliš bolestné na to, aby je bylo možné transformovat v zábavnou historku. V takových chvílích si říkávám, protože nic jiného nezbývá: „Po smrti si na to ani nevzpomeneš.“ – trochu to pomáhá, ale upřímně přiznávám, že oproti předešlému případu je efekt mnohem skromnější…

Advertisements

Komentáře: 6

Filed under Úvahy a postřehy

6 responses to “Děje-li se mi něco zlého

  1. Mod.

    Já používám jinou metodu, vzpomenu si na něco mnohem horšího, co se mi přihodilo a řeknu si " Tak tohle je proti tomu prd!"A když se mi stane něco úplně hrozného, tak s řeknu " Představ si, kdyby se stalo ( dosadit co se hodí), to by teprv bylo hrozný!".:o)

  2. Člověk se někdy trápí úplnými hloupostmi a tak se někdy uklidňuji tak, že si říkám : "Na smrtelné poseli už na tomhle záležet nebude."

  3. Já na to jdu taky trochu jinak. Zvlášť potom, co jsem delší dobu oslovovala slovanskou bohyni zapomnění Alkonost. Jak se mi děje nějaká nepříjemná věc, hned zapomínám, sekundu po sekundě. Nakonec si nemohu vzpomenout, jak vůbec celý proces něčeho nehezkého začal a jak pokračoval, tak se na to vykašlu s tím, že to je marné. Zbyde jen nevýrazná a těžce vydolovatelná vzpomínka. A to, co je opravdu zajímavé je to, že Alkonost mi vzala vzpomínky, na které si opravdu nechci vzpomenout. Už ani nevím, jaké to byly.

  4. Barča

    Co se týče prožité bolesti (psychické i fyzické) – snažím se ji nevláčet s sebou do budoucnosti. Odžito. Tečka.To je třeba také důvod, proč nejsem zastáncem regresní hlubinné terapie.

  5. No, tahleta hlubinná terapie je na místě právě tehdy, když ta tím odžito není ta tečka.

  6. SV

    Mod 1: používam podobnú metódu. a pomáha. tá Kojotova je ale tiež zaujímavá. mohla by sa hodiť mladým ľuďom.