Kristus zemřel a vstal z mrtvých v Leningradě

Ta myšlenka ve mně zrála již dlouho a uzrála ve chvíli, kdy jsem sledoval dokumentární film o obléhání Leningradu. Při sledování dokumentů prožívám děj mnohdy emotivněji, než v případě hraných filmů, a když jsem v duchu sdílel s obránci Leningradu jejich boj, uvědomil jsem si: Ano, tam se stával Bůh!

Lidé často vnímají Boha jako nějakého rozmarného kouzelného dědečka Hříbečka či jako zlovolného sadistu, v nějž je lepší nevěřit. Také jsem tak o Bohu dlouho smýšlel. Postupně mi, mimo jiné i díky četbě Junga a především Hollise, ale hlavně díky vlastní duchovní cestě, došlo, že Bůh opravdu neexistuje v témže smyslu, v jakém existuje houska na krámě či třeba Richard Dawkins. Bůh neexistuje ve věcném smyslu, Bůh se děje, odehrává se. Stává se. Někdy, když o tom tak přemýšlím, se Bůh z čista jasna přihodí (tolik k metafoře blesku z čistého nebe).

Ale zpět k Leningradu. Jsem přesvědčen, že tam, kde se lidé postaví zlu, kde riskují své životy a pohodlí, aby vytrvali tváří v tvář nelidskému protivenství, tam, kde umírají, aby ostatní mohli žít, tam, kde volají Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? a přesto pokračují ve svém boji, tam, kde, spolu s Jiřím Ortenem říkají: Já také nedoufám a přec a přec jdu svítit…, všude tam se Bůh stává člověkem, umírá a vstává z mrtvých.

Bůh, jak Jej chápu, není nějaká tyranská entita, jež, ač všemohoucí, dopouští zlo. Bůh je to, co se děje, když se lidé zlu postaví. A je přitom úplně jedno, jestli v té chvíli věří tomu či onomu náboženskému dogmatu nebo jsou agnostici či ateisté. Bůh se v nich stává člověkem. I v Leningradě – a v nespočtu dalších Jeruzalémů. A když se setkám s lidskou malostí, samolibou hloupostí a nesnesitelnou stupiditou (okamžiky, kdy tyto vlastnosti registruji u sebe, nevyjímaje), vzpomenu si třeba na obránce Leningradu a velikost člověka je díky nim v mých očích opět obnovena – jaký větší důkaz, že i v nich zemřel Bůh za naše hříchy, můžeme ještě chtít?




Advertisements

Komentáře: 23

Filed under Magie-mystika-víra

23 responses to “Kristus zemřel a vstal z mrtvých v Leningradě

  1. Mod

    Ježíš Kristus nebo Bůh?Jinak promiň Kojote, ale vážně pochybuju o tom, že těch víc jak 500 tisíc lidí zemřelo v obleženém Leningradě dobrovolně, a jeden každý z nich si jistě zasloužíl za hrdinství, které museli podstoupit, protože jim nic jiného nezbylo, dostat se do nebe, tedy pokud nějaké nebe je, určitě tam jsou.

  2. I kdyby tam zemřel dobrovolně byť i jen jediný, byla by moje slova platná. 🙂 A jistě, jistě jich takových bylo mnohem víc.

  3. Jo, a ještě něco: O posmrtné nebe zde vůbec nejde, jde o to, které máme v sobě. Stejně tak s peklem. Mám důvěrnou zkušenost. A taky mám důvěrnou zkušenost s tím, jak lákavé je se vzdát. Vždycky je jiná možnost.

  4. Mod

    OKnepolemizuju:o), nicméně vzhledem ke své víře vidím Leningradskou tragédii ve smyslu "zákona příčiny a následku".

  5. Mod., zcela nepochybně lze Leningradskou tragédii vidět mnoha různými způsoby. A nepiš, že nepolemizuješ, když polemizuješ, když už první věta prvního komentáře obsahuje pro polemiku typické slůvko "ale" 😉

  6. Mod

    Že nepolemizuju jsem napsala ve svém druhém komentáři, kdy jsem se nepolemizovat rozhodla pod tíhou tvých komentářů pod 3. a 4., a nepoučuj furt:o)

  7. zuzi

    Napsal jsi to dobře, kdybych to tak uměla, napsala bych stejně;, tedy cítím to jak sděluješ, jen to nemám tak srovnané. Má smysl se dívat na dokumenty z válek. Nejen pro poznání historie, ale pro ten přesah, jak píšeš.

  8. Zuzi, dívat se na dokumenty z válek má ohromný smysl. Člověk si uvědomí spoustu věcí. Aktuálně třeba to, jaká je válka šok, když přijde, a to bez ohledu na to, zda je očekávaná či nikoli. Já se po pravdě řečeno války, zvláště té světové, celkem obávám, proto se tím tématem také hodně zabývám a se znepokojením můžu říci, že současná situace opravdu vykazuje neblahé rysy zahřívajícího se sudu s prachem. A nelze říci, že bych se nějak zvlášť bál o svůj život, můj strach a úzkost se týkají především rizika, že ztratíme budoucnost. Ale to už je na jiný článek…

  9. Barča

    Při všech válkách se lidé dovolávali Boha. A Bůh (ať už tím je myšleno cokoliv) vždy stál na straně vítěze. Osobně si myslím, že slovo „bůh“ je nejen často sklońované a hojně užívané, ale také velmi zneužívané.

  10. "Bůh je to, co se děje, když se lidé zlu postaví." To je dobré, kojote. Asi tak, že najednou zmizí všechny pseudo-představy, ve kterých žijeme, a najednou se dotkneme skutečné, živé podstaty toho, čím jsme. Někteří to dokáží i bez těch mezních situací, zažitých na vlastní kůži, ale většina to nikdy nepochopí.

  11. jana

    BohAhojnapísal si: Boh neexistuje vo večnom zmysle, Boh sa deje. Ja by som to skôr spojila: Boh sa deje vo večnom zmysle. Boh totiž všetko vypĺňa a je neustále činný v celom vesmíre. Len nás, ľudí vsadil do času, ktorý nám dal na to, aby sme Ho spoznali, pričom sa nám neustále vo všetkom dáva, dotýka sa nás, objíma nás, vždy je s nami, hoci my to väčšinou nevnímame, pretože sa zaoberáme sebou a v porovnaní s tým čo nás obklopuje – smiešnymi problémami, maličkosťami. V Písme sa píše: všetky vlasy na hlave máme spočitané. Boh je aj v nás, v každom jednom drieme a čaká, pretože po nás túži. Pritom je neustále v činnosti a snaží sa nás na seba upozorniť. …Včera som napísala jednu vec jednému človeku: Boh má všetky ľudské vlastnosti, samozrejme že len dobré, pretože tie zlé pochádzajú od nepriateľa – a to preto, lebo nás stvoril na svoj obraz, má ich nekonečne veľa….Nečítala som ani Junga ani žiadne filozofické knihy o Bohu, žiadne teologické knihy. Spoznala som Boha v jeden deň…Môj život sa zmenil, dostal zmysel a cítim, že mi ho Boh úplne pomaly mení..Boh je Tajomstvo, myslím si že je veľmi jednoduchý vo svojej podstate. Budeme raz začudovaní….Čo sa týka vojen. Hej, všetko smeruje k tomu, že sa pripravuje vojna. V kútiku duše sa obávam, tak ako každý jeden človek. Vojnami sú pretkané celé dejiny sveta, pretože človek, tá malá skoro neviditeľná bodka vo vesmíre si znova a znova zaumieňuje, že si privlastní zem, ktorá je tiež len ničím vo vesmíre. Je to smiešne, a zároveň smutné. …Nakoľko Boh žije aj v budúcnosti, má to všetko akosi pod kontrolou, vie. Neviem, čo bude, no jedno je pre nás najdôležitejšie, a to nám nikto nemôže vziať : nádej. Vždy si poviem, raz ten koniec prísť musí a Večnosť /Boh vo svojej podstate/, ktorá nás čaká po prekročení brehu je nádherná, a to ma drží nad hladinou, hoci ľudská slabosť vo mne si isto vyžiada svoju daň.

  12. Barča

    „Bůh je to, co se děje.“ Bůh jako samotné bytí.

  13. oxymoron

    Kojot: svely clanek!Ostatni:uvadi mne v udiv tvrzeni "buh je", "buh dela". Videt tolik sebestrednosti a neomylne informovanosti o bozim konani na tak malem prostoru podsunuje myslenku, ze boha mate spise jen ve sve hlave :))Pripomelo mi to vsak citat W. Allena: " Když sedím vedle někoho, kdo je plný Boha, podívám se na něj a říkám si – ty to máš fakt popletený. Ale…“ dodá záhy, „jeho život je mnohem lepší než ten můj.“

  14. @jana: Jano, došlo k chybě v překladu 🙂 Já jsem napsal, že Bůh neexistuje ve VĚCNÉM smyslu (slovensky "vecnom zmysle"), tedy že neexistuje jako existují věci či lidé. Což ovšem leccos mění. Jinak pro mě opravdu není důležité to, co bude po smrti, není to to, co mě drží nad hladinou. Myslím, že odměna ("Království nebeské") i trest ("Ohnivé jezero") se dějí tady a teď ve chvíli, kdy člověk koná. Pokud člověk hřeší, je v té chvíli v pekle, pokud koná Boží vůli, je v té chvíli u Boha v nebi. Co je po smrti je nepodstatné. Ale já jsem takový heretik…Jinak co se týče Božích vlastností – to je právě to zvěcňování a hlavně myšlenková past: Bůh má všechny lidské vlastnosti, ale jen ty dobré, kdo určuje, které jsou dobré? Bůh? Člověk? Bůh v mém chápání není NĚCO, čemu lze připisovat vlastnosti tak, jak je připisujeme lidem. Nicméně je to moje chápání a nechci působit dojmem, že je nějak vnucuji. @oxymoron: Och, díky. A díky za toho Allena, to je trefné.@Barča: O tom, že slovo "Bůh" je pošpiněné, a právě proto má hodnotu, krásně píše v knize Temnota Boží Martin Buber. @Janika: Ano, to je trefné. Lze to i bez mezních situací, ale ano, bývá to s nimi často spojeno.

  15. jana

    Hej, zle som porozumela, samozrejme že Boh neexistuje vo vecnom zmysle /myslela som "večnom", je to česky tuším tak isto/, ale je tu jedna paralela a to, že ani človek nie je len "vecná existencia", čo dokazuje tvoje zaujímavé zamyslenie o blokáde Leningradu. Boh je naozaj dej, ktorý prebieha v jednom okamžiku, ktorý je tu stále. Je nepochopiteľný a je všade. Je to zvláštne. Inak, to že nie je pre teba dôležité čo bude po smrti, nemyslím si, že to myslíš doslova, a ak áno, asi si z tých mladších 🙂 Pravdu máš v tom, že Kráľovstvo nebeské môžeme zažiť na zemi, môžeme byť jeho súčasťou – len si ho musíme vedieť vytvoriť…. PS: Čo sa týka dobrých ľudských vlastností v Bohu, nie je to ten správny výraz, pretože čo sú to v podstate vlastnosti? VLastnosťou je napr spoľahlivosť /niekomu niečo sľúbim – pomôžem ti s úlohou, a slovo splním, som spoľahlivá/, spravodlivosť /spravodlivo rozdelím niečo, spravodlivo rozsúdim/, trpezlivosť /neni som nervózna, keď sa niečo oneskorí ale som trpezlivá, čakám a s úsmevom príjmem od niekoho ospravedlnenie, že sa vo veci konalo nekoro/….a pod. ALe v podstate všetky tieto vlastnosti sú zároveň aj moje činnosti, moje dobré konanie v danom čase, v okamžiku večnosti.Ďakujem janike za link a zdravím tento web.jana

  16. Jano, a to, co není na člověku to "věcné" je právě to Boží ;-)Jinak je mi 36 let, se smrtí mám své zkušenosti (smrt obou rodičů především) a ne, opravdu se nebojím smrti a není pro mě podstatné, zda existuje nějaký posmrtný život. Myslím to zcela vážně a naprosto doslova. Osobně se domnívám, že osobní posmrtný život ve smyslu uchování toho, čemu říkáme "já", neexistuje. Neosobní posmrtný život v tom smyslu, že na nás nebude tak či onak zapomenuto, je jiná věc. Tomu bych byl ochoten věřit. Nicméně pokorně přiznávám, že se mohu mýlit a hlavně to není podstatné.

  17. Samozřejmě myšleno: Pro mě to není podstatné. Chápu, že pro jiného to může být velmi podstatné, respektuji to.Já to vidím takto: Řekněme, že bys byla ze zcela spolehlivého zdroje informována, že po smrti není nic a žádná odměna nepřijde (předpokládejme, že by bylo možné takovou informaci poskytnout a ty bys jí uvěřila). Stal by se z tebe potom zlý člověk ve smyslu "Není-li Boha, je vše dovoleno."? Změnilo by se na základě toho tvé chování k bližním, či nikoli? Pokud ano, znamenalo by to, že jsi oportunistka, pokud nikoli, znamená to, že to není podstatné. Tak to vidím já 😉

  18. vymylimimozek

    Pentík.http://www.one-evil.org…caust.htm

  19. @vymylimimozek: To je stará baja. Vyšla na to téma v češtině knížka: http://www.kosmas.cz…ovo-nemecko/S tématem článku toto souvisí ovšem jen velmi okrajově, protože myšlenky, o něž se tu dělím, nemají co do činění s politikou žádné církve.

  20. Ještě bych dodal, že když se na egalitářské zvěsti vybuduje vysoce hierarchická organizace, tak to prostě nemůže dopadnout dobře. Nicméně je to záležitost římských katolíků, co se svou církví udělají. V 60. letech měli dobře našlápnuto a pak to zase nějak protušili…

  21. vymylimimozek

    Já vím, že jsem to sem prdla od věci, prostě pod poslední článek. Původně jsem chtěla zadat z těchže stránek pojednání o holokaustu, kde spalovací koncentráky byly postaveny ve špičkách pentagramu, což mně vyhnusilo a doufala jsem, že mě s tím pošlete do prdelky. To se i stalo, ale málo!

  22. titanika

    Dokumenty z velké vlastenecké války mi dodávají odvahu každý den se držet. Ale i dokumenty z jiných válečných či zlých událostí, z krize třicátých let atd. Pak vnímám teplo, jídlo, relativní bezpečí a jistotu úplně jinak. V poslední době hodně vnitřně reaguji na lidskou tupost, na malé plíživé zlo, které představují lidé které znám nebo poznávám. Vnímám hodně ostře pokrytectví, egoismus, všechny ty nepříjemné vlastnosti, které sama mám, u druhých lidí a narůstá ve mně čím dál větší zlost, vztek a agrese. Uklidní mě třeba kniha Ivanova válka, kde se nadopuju lidstvím v naprosto tvrdé a hraniční situace, době. Obdivuji odvahu a dobrotu, laskavost, soucit a hrdost, jenže v dnešní době ji nevídám. Jen lakotu, pýchu, hloupost. Je to marnost a nicota a nevím si s tím vztekem rady. Tyhle stránky jsou jedny z mála na netu, které jsem ještě schopna číst. Protože taky dodávají odvahu a mírní vztek a frustraci.

  23. Titaniko, díky za pěkná slova. Ano, jsem na tom podobně. Nějak se to v posledních letech na světě vyhrotilo, ale třeba to vyústí do nějaké smysluplné katarze.