Zemřel člověk

Zemřel Václav Havel. Když mě ta zpráva trkla do očí, rozlil se ve mně takový mírně melancholický pocit. Ne, nebyla to nečekaná zpráva. Václav Havel měl dlouhodobé zdravotní potíže a jeho tělo bylo díky minulým strastem i slastem solidně zhuntované. Věděl jsem, že se nedávno viděl s Dalajlámou, myslím, že se blížící se smrtí zabývali a Havel její příchod přijal klidně.

Řekl jsem si něco ve smyslu: Byl jste naivní, pane prezidente, politika vás místy semlela více, než jste chtěl, vzala vám mnohé z vašich ideálů, jež jste prezentoval v době svého disidenství, ale kdo jsem já, abych vás mohl soudit? Mohu kritizovat vaše činy, mohu kritizovat vaše slova a myšlenky, mohu podotknout, že slovní spojení “humanitární bombardování“ je sice nezapomenutelný mem, ale jinak je to ta největší kravina, jíž jste kdy vypustil z úst a díky Bohu, že jste se proslavil i jinými věcmi. Ale čert to vem. Byl jste velký člověk a dělal jste velké chyby. Jinak to nejde. Každý, kdo se pustí do vysoké politiky, uzavírá tak či onak cosi na způsob smlouvy s ďáblem a vždy bude vnímán ambivalentně – tedy, bude vnímán ambivalentně lidmi, jako jsem já, jinak bude vnímán buď jako hrdina nebo jako padouch. A tato asociace mi připomněla, co se bude dít (a že se to bude dít nevyhnutelně): Lidé se rozdělí na ty, kteří budou lomit rukama, zapalovat virtuální i reálné svíčky, a demonstrativně dávat najevo svůj žal, a na ty, kteří nenechají na Havlovi nit suchou a budou neméně ostentativně rozkřikovat, že “měl chcípnout už dávno“ a podobně. A také jsem věděl, jak moc z toho budu otrávený.

Otrávený z té nekritičnosti, ze všech těch stereotypů, ze stereotypů, které dělají z lidí, podle toho, jaká ideologie je právě v kurzu, anděly či ďábly. Trápí mě to proto, že se pak vytrácí lidská bytost – a má-li žít zesnulý v našich vzpomínkách, neměl by být, tak či onak, redukován na karikaturu sebe sama.

Další část mého smutku nad celou touto záležitostí plyne z faktu, že lidé jako by nerozlišovali smutek a žal. Možná tyto dva duševní stavy ve skutečnosti rozlišují, jen si myslí, že smutek se projevuje navenek jako žal, co já vím? Ten rozdíl, tu distinkci, vysvětlím na jednoduchém příkladu: V rodinném kruhu zemře milovaný dědeček. Zemře klidně, rozloučí se. Jeho život byl naplněn. Příslušnou emocí je v tomto případě smutek. Rodiče přijdou náhle, tragicky a nečekaně o jediné dítě. Příslušnou emocí je v tomto případě žal. Smutek je emoce kladná, obohacující, rekapitulační, integrující. Žal je emoce dezintegrující, jež může vyústit do vážných duševních obtíží. Je nepřirozené, aby člověk při očekávaném úmrtí Václava Havla, bez ohledu na to, jak moc jej měl rád, cítil či projevoval žal. Co by totiž měl pak projevovat, kdyby mu zemřelo dítě? Nebo chce říci, že by pro vlastní dítě truchlil stejně jako pro Václava Havla? To snad ne!

Mám-li poskytnout velmi osobní srovnání: Když jsem na FB přečetl zprávu, že zahynula Katka, zůstal jsem bez dechu, v hlavě tupé prázdno, má mysl to odmítala akceptovat… A to nepatřila k lidem mi nejbližším. Když jsem o necelé dva dny později přečetl zprávu o smrti Havla, byl to zcela jiný druh pocitu. Je prostě sakra rozdíl, když nešťastně zahyne dvacetileté děvče, které jsem osobně znal, a když důstojně zesne pětasedmdesátiletý pán, jehož jsem choval v úctě (v mém případě to byla úcta s výhradami, ale stále úcta). A jako člověk, který pochoval oba rodiče se opravdu mohu v těchto věcech pokládat za celkem zkušeného. Proto to mě to nediferencované truchlení tak rmoutí.

Dosti však osobních reminiscencí. Václav Havel prostě prožil zajímavý život, zapsal se do dějin hned v několika oblastech, jeho politické i filosofické působení bude jistě ještě mnohokrát interpretováno (vynikající zhodnocení nabízí například Miloslav Ransdrof v knize …není všem dnům konec), jistě si užil lecjakých radostí, udělal spoustu chyb a naivností (ale vysloveně zlou vůli bych mu nepřisuzoval), dožil se pěkného věku a umřel. Nevím jak vy, ale já být na jeho místě, tak sám nad sebou nepláču, ale řeknu si: „Jo! Stálo to za to! Tak kam dál?“

Havel nebyl padouch ani hrdina bez bázně a hany. Byl člověkem své doby, s níž se oženil v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v mnoha oblastech nebyl schopen překročit svůj stín, a já mu salutuji s mírně smutným úsměvem na rtech.

Jihoafrický anglikánský biskup a velký bojovník proti apartheidu Desmond Tutu řekl: “To, na čem nakonec záleží, není to, jak jsme dobří, ale jak je dobrý Bůh. Ne to, jak moc Jej milujeme, ale to, jak moc On miluje nás. A Bůh nás miluje, ať jsme kýmkoli, ať už jsme učinili či nedokázali učinit cokoli, ať už jsme věřili či nikoli.“

Nesvádějme boje s přízraky minulosti, jež si sami vytváříme. Přijměme minulost, poučme se z ní, a bojujme o budoucnost. Pakliže jsme vnímali Václava Havla jako člověka a politika nám blízkého, věnujme mu svůj smutek a úctu, pakliže jsme jej vnímalo jako nepřítele, vzdejme mu úctu, uvědomme si, jak hloupé je křepčit na hrobech nepřátel, a jděme dál. Není to Havel, který nás rozděluje, rozdělujeme se sami a ke své vlastní škodě. Protože z hlediska věčnosti jsme si všichni rovni, a smrt je okamžikem, kdy časnost mizí a nastává věčnost. Dokážeme to?

EDIT: Sympatickou a krásně ženskou úvahu na podobné téma napsala Terryle.

Advertisements

komentářů 35

Filed under Úvahy a postřehy

35 responses to “Zemřel člověk

  1. Allegor

    No, já za Havla svíčku zapálil a na blog jsem napsal článek, kde si dovoluji poukázat i na jeho chyby.Byl to pro mě velký člověk, statečný, politicky trochu naivní, zároveň ale nikdy nezabřednuvší do bláta mocenských šachů. Každopádně byl ale Havel jeden z lidí, kterých si vážili i v zahraničí (možná víc než doma) a kdyby už ničím jiným, tak jenom kouzlem osobnosti a aurou bojovníka proti komunismu zajistil naší zemi svého času docela dobrou pozici na mezinárodním poli. A hlavně to byl charakter, i když trochu rocker a bohém (viz jeho slabost pro ženy nebo náklonnost ke kouření). Když umřel Magor Jirous, zíral jsem tupě do prázdna, když teď umřel Havel totéž. Až umře Klaus, asi jenom pokrčím rameny.

  2. Nádherně a citlivě napsáno. Díky Vám za tenhle článek – jako byste mi mluvil z duše. Spojení "velký člověk dělá velké chyby" jsem před pár minutama napsala nezávisle na Vás do vlastní úvahy. Nějak to člověka potěší, že stejný názor nezastává jen on sám… Díky.

  3. Allegore, článek jsi napsal podnětný, máš tam ode mě komentář. TeriS, děkuji! Váš článek zase oslovil mě. Věřím, že nebyl poslední.

  4. Kojote, moc děkuju – vážím si Vašich slov, o odkazu ani nemluvě. Ještě jsem zapomněla, že máte naprostou pravdu i s rozlišením mezi smutkem a žalem. Smutek podle mě zůstává po někom, kdo vám sice bude chybět, ale u koho věříte tomu, že udělal, co měl a že odešel jakštakš smířeně… kdežto žal je po lidech, kteří "to svoje" dokončit nestihli. Žal mnohem víc bolí a smrdí po vzteku. Tupá, rozedraná rána, která se zatraceně špatně hojí.

  5. Barča

    Pro mě osobně pan Havel představuje spíše ten melancholický pocit – mládí, sametová a všechny možné podoby lidství.

  6. Barča

    Při čtení předposlední věty mě napadla ještě taková věc. Pan Havel opustil tento svět na konci adventu a rozloučení s ním se bude konat tento pátek. To je krátce po zimním slunovratu – tedy po vzkříšení nového Slunce. Jistě je to jen náhoda. Ale u člověka s tak duchovním rozměrem jako byl pan Havel ta symbolika je mimořádná.

  7. petr

    ?Václava Havla jsem ani neobdivoval,ani neměl rád…přinesl sem blbou náladu,na kterou pak s údivem koukal z Hrádečku,podle hesla:Někteří posvěcení každý na svůj hrádek,a ostatní verbež utahovat opasky do pracovních ohrádek!@…………

  8. KSM

    Odešel člověk…Ano další člověk odešel, ale tentokrát takový, který nebude zapomenut. Jeho význam je vidět v celém světě. To je velmi obdivuhodné.

  9. oxymoron

    nekdo to vidi jinak :((http://www.novinky.cz…l-lidu.html

  10. Foxy

    Jen jedno:Tohohle člověka jsem znal natolik blízce, že mohu říct:Kýble špíny, co na něj teď začnou kydat podlí ploditelé pomluv nemohou zakrýt jedno:Tenhle chlap byl statečný v době, kdy většina jeho současníků zalezla jak zpráskaní psi. Teď štěkají, když už jim nic nehrozí, aby tím přehlušili svou vlastní zbabělost.HOWGH.

  11. Hazred

    Havel byl pro mne takový politický Forrest Gump, obzvláště když vím, že "jeho" nejlepší projevy napsal někdo jiný, např. "…nevím, zda vím, co je to zázrak…". Velký člověk by zasloužil nějakou velkou definici, takhle lze schovat pod ten deštník i třeba Hitlera.Jinak Havlovy smrti je mi líto.

  12. @oxymoron: Třeba z toho vyrostou. SMKČ a podobné skupiny jsou na úrovni neonácků – ztotožní se s nějakou ideologií zcela nekriticky, vidí svět přísně dualisticky, jsou zahleděni do zidealizované minulosti a není s nimi kloudná řeč. Pro mě je podstatné, že se od toho Vojtěch Filip distancoval a zaujal podobný postoj jako já: Kritický ke konkrétním počinům, nikoli však radostné křepčení na hrobě. KSČM nemá s SMKČ žádnou smlouvu o spolupráci.

  13. Hazred

    Heidegger Inc.Strejda H. se přiklonil k nacismu právě kvůli těm svíčkám na náměstích:).

  14. @Hazred: Uznávám, že "velký člověk" by si zasloužil lepší definici. Ta prozatímní (pracovní), kterou používám je: Zanechal za sebou stopu a nebyl to psychopat, jemuž šlo výhradně o moc. Ale budu na tom pracovat, je to dobré téma. Tvrzení, že Havlovy nejlepší projevy napsal někdo jiný, prosím doložit.

  15. Hazred

    Ad. velký člověk: já mám asi nejraději Abélardovu filozofii, kde jde hlavně o to, zda je člověk OK uvnitř, a ne o to, zda někde něco "objektivně" zanechá či co si o něm myslí ostaní.De Quincey to napsal taky pěkně.První projevy imho psal Neubauer. Berme to ale jako spekulaci:).

  16. Myslím si taky, že je Václav Havel člověk, na kterého se nezapomíná. A že je dobře, že vpopředí byl od roku 1989 on a ne nějaký chladný železný mocenský nelidský panák. Ale některé své dojmy nechci zapomenout – že byl viděn s Dášou ještě dávno za života své 1. manželky (ostatně to je fuk, protože ona taky měla svého milence jako on milenky, paní Vodňanskou…), že natahal do funkcí své různé kamarádíčky, pak ta omílaná amnestie, no a hlavně jeho až docela dost velká náklonnost k USA a to jeho "humanitární bombardování" – s americkým atakem Iráku ze strany USA, NEposvěceným OSN jsem nesouhlasila. No a na to, že měl vždycky peněz dost se taky zapomenout nedá. Teď leckdo vypráví, jak všechny své ceny ze zahraničí dával už za socialismu do nadace Charty 77, jak podporoval vězněné … no ale jiné hlasy zas říkají, že spousta peněz skončila zhabaná u pár disidentů včetně něj, kteří si za to chlastali… Ovšem nejde zapomenout, že vězněn byl několikrát, že se držel svého, že psal, že konal statečně, že nic lidského mu nebylo cizí. To je všechno velké a obdivuhodné.Jen mě nemůže nenapadnout: kdybych měla tu jistotu, že prachy vždycky budou, že mám přísun ze západu – nebylo by to nakonec o hodně snazší, chovat se statečně? Myslím, že bylo.

  17. vera

    Ach, všichni chtěli mít idola. A on nebyl dokonalý, byl jen člověk. Ale měl nadhled a přehled, dokázal jít do rizika, a dokázal převzít zodpovědnost právě v tom okamžiku, kdy to bylo třeba. Asi nikdy nepočítal s tím že bude politikem, a tak si žil svůj život podle sebe, naplno, zajímavě. Bavilo ho žít, a proto bavil život i ty kteří ho žili s ním. Já mu tenhle způsob prožití života závidím. A teď mu přeju klidný spánek. jako všem velikánům, kteří se dopouštěli nepravostí a hříchů, a možná právě proto ? byli velcí…

  18. [17] vero,to souhlasím. jen myslím, že nejpozději na podzim 89 počítal s tím, že půjde do politiky. A dlouho zůstal.

  19. vera

    Ale kam měl jít, Liško? Vstoupil do velkého světa, stal se symbolem, a musel ho naplnit, musel cestovat světem a musel přitom zůstat oficiálním zástupcem státu a nikoliv jentak někým. To jsou zákony dobrých her, pravidla postav a vyústění, síly mezi nebem a zemí které jsou silnější než lidská přání. Můžeme si po představení říkat jak bychom ho vystavěli my, ale to už by bylo úplně jiné divadlo než ve kterém jsme byli…

  20. Allegor

    Právě proto, že si Havel za komunistů mohl žít poměrně pohodlně a s penězi v kapse, je obdivuhodné, že nedržel zobák a nebál se jít do kriminálu. Jinak to samozřejmě byl člověk, co měl blízko k alkoholu a cigaretám stejně jako k podstatně mladším ženám, ale řekněme si to narovinu: Tehdejší disent, to byla z větší části parta bytostných rebelů, kteří by nejspíš platili za asociály i v dnešní době (viz Magora). Trefili se do své doby, kdy byli nezastupitelní, podobně jako třeba megalomanský fantasta s autoritářskými sklony Churchill našel svoji parketu v boji proti Hitlerovi.

  21. [19] [20] máte pravdu. Když ponechám stranou osobnost V.Havla, je zajímavé sledovat, co všechno se v souvislosti s ním teď vynořuje ve mně, jak je to rozmanité, jak neexistuje nic jednoznačného a triviálního. A co se o něm vynořuje v médiích… je vidět, že je to opravdu Někdo.

  22. Barča

    Allegor: To je přesné. Oni svým způsobem fungovali jako opozice proti tehdejší jediné vládě a straně, která tu byla. Mám pocit, že tato „opozice“ a tyto tendence tu byly od té doby co se nepovedl 68 rok. Byl to důsledek. A svým způsobem komunistická strana Chartu 77 nechávali fungovat. Možná už tehdejší vedení strany tušilo, že se to tu jednou podělá a lidé budou chtít oprvdový 68 rok a s ním i jiné vedení. A tuto alternativu představovali lidé z Charty 77.

  23. Většina disidentů po převratu brzy skončila na druhé koleji. Havel byl v tomto výjimka. Například Klaus nebyl žádný disident ani kritik režimu, ale loajální ekonom, který se dopouštěl nanejvýš "mírného pokroku v mezích zákona". Ale na rozdíl od Chartistů měl čuch na moc, ambice, sebedisciplínu, vůdcovské schopnosti a nesporný organizační talent. Havel vydržel tak dlouho především pro svou ikoničnost.

  24. Barča

    Myslím, že lidé v 89 chtěli spíše pana Dubčeka (kterého znali) a W.Komárka. Pana Havla moc lidé neznali. A také si myslím, že pan Komárek tak trochu prošlapal cestičku panu Klausovi.

  25. Barča

    Souhlasím s Liškou, že je zajímavé sledovat jak se ty souvislosti a minulost pomaličku vynořují.

  26. Allegor

    V roce 89 už Dubčeka skoro nikdo nechtěl. Je pravda, že Dubček a spol. se už viděli na nejvyšších postech – mluvil jsem ale s lidmi, co byli "ve víru dění" a znali se s čelními disidenty – pro socialismus s lidskou tváří bylo pár osmašedesátníků. Když vylezl na tribunu Dubček, sklidil vlažný potlesk. Když tam vylezl Havel, dav se mohl uřvat. Lidi už nechtěli reformu komunismu, chtěli konec komunismu.

  27. Allegore, když tak rád upřesňuješ, tak si dovoluji podotknout, že lidi nemohli chtít konec komunismu, protože zde žádný nebyl (dokonce ani podle komunistů ne) a nechtěli mimochodem ani konec socialismu, kdybys jim nabídl dnešní tržní realitu, asi by se vážně zamysleli, jestli chtějí kapitalismus. Ale o tom se tehdy nemluvilo. Nezapomínej, že – na rozdíl od tebe – já si to pamatuju. Dubček už nebyl moc v kurzu prostě proto, že lidi chtěli něco nového a Havel byl víc cool. Ale to neznamená, že by o Dubčeka vysloveně nestáli. Oni hlavně v té době měli lidi jen vágní představy o tom, co vlastně chtějí a co přijde. Věř mi.

  28. vera

    Se nehádejte, vždyť říkáte totéž. To první přání bylo jediné, rozbít původní, zbavit se starého řádu – ať mu dáme jakékoliv jméno – to znamená odstranit pravidla, symboly, jazyk, potažmo tedy i lidi. Dubček by možná prorazil, kdyby byl pevnější, ale on byl vlažný, nebyl motorem, jenom ho vynesla vlna, a to ten rozvášněný dav dobře poznal a pro tu slabost ho nechtěl. O budoucnosti neuvažoval skoro nikdo, a jestli, tak asi jako o ráji – mlhavé neurčité místo, mlékem a strdím oplývající… 🙂

  29. Barča

    Ano, pan Dubček byl jako symbol Pražského jara v 68 roce, a lidé zpočátku pana Havla neznali, něvěděli s čím si ho spojit, nevěděli kdo to vůbec je. Až postupem času Pan Havel a jeho názory dostávaly určitou podobu a tím pádem podporu lidí.

  30. elif

    ano, kdyz uz chteli lidi revoluci, tak jim nejdrive melo byt jasne, co vlastne chteji.. vedet jen ze neco nechci, je hodne nezodpovedne..jiste, pan havel byl nejspis hodne cool, kdyz jeho dojemne projevy dokazaly nadseny dav paralyzovat dokonce natolik, ze o smer, jakym se tato zeme bude ubirat, se mezitim stihli postarat jini..

  31. vera

    trochu moc hořkosti…Potřebujete obětního beránka, ale ten svět se proměňoval pomalu a postupně, kdokoliv mohl udělat cokoliv, škoda…to není jenom o vůdci, ale o tom, že dav se vždycky skládá z jednotlivců, kteří většinou o sobě tvrdí že myslí a vědí jak to chodí a co by se mělo, ale sami neudělají nic, sami jsme si vinni…

  32. Machi

    "dav se vždycky skládá z jednotlivců, kteří většinou o sobě tvrdí že myslí a vědí jak to chodí a co by se mělo, ale sami neudělají nic, sami jsme si vinni."V tomhle souhlasím s Věrou. Vždy když slyším podobné kritiky, všímám si jejich argumentace a jak se sami chovají a většinou se ukáže, že jsou úplně stejní, jako ti, které kritizují.A nezapomínejme, že například po roce 1968, jsme si díky dohledu SSSR moc vyskakovat nemohli, ale za události po roce 1989 si můžeme jen a jen sami.A navíc přes vše zlé se v ČR žije relativně dobře a je to i Havlova zásluha a za to mu patří dík.

  33. nueve

    jestli je naivita trestna, pak jsme opravdu sami sobe vinni…myslim, ze z roztoceneho kolotoce je tezko s jistotou tvrdit, co je fakt a co zdani, ktere klame, museli bychom mit jinak konstruovane mozky, aby nam vsechno vcas sepnulo…havel se mi nakonec definitivne znechutil coby honorary member of the club of rome, o nemz se pozapomnel zminit na svych ofi strankach, kde je potvrzeno pouze clenstvi v madridskem klubu…

  34. strojmir

    Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí…

  35. nika

    Všeobecná amnestie– co havel vyhlásil – na tu snad každý z vás zapomněl? Propouštění vězňů bez rozlišení, to snad bylo správné? A co tohle způsobilo! Propuštěný pedofil znásilnil a zabil našim přátelům syna. Zničil životy celé rodině, matka chlapce onemocněla rakovinou, zemřela, otec, který dřív pracoval na letišti jako navigátor, tu práci již nezvládal nervově a dělá hrobníka, dcera odjela do ciziny. A to je jeden případ z mnoha. Pro mne je Havel hodně kontroverzní. A Olga sice taky měla milence, jak tu někdo poznamenal, ale až po letech, kdy si Havel nejen dělal, co chtěl – protože on potřeboval přece inspiraci – ale taky se s každou slečnou a paní hned Olze pochlubil.