Procházka mezi snem a bděním

Zdá se mi něco o tom, že ulice, na níž nyní bydlím, a ulice, kde jsem bydlel v dětství, byly totožné, prostě se prolnuly. To jsem samozřejmě ve snu neřešil, ve snu to se to prostě tak mělo. Byl jsem kdesi pryč ze zpráv v televizi jsem se dozvěděl, že na mé ulici došlo k velkému požáru, který mimo jiné zachvátil a zničil i krásnou katedrálu na jejím konci (ve skutečnosti je na konci ulice, kde jsem bydlel v dětství, velmi zajímavý dům).

Měl jsem strach, nevěděl jsem, zda byl dům, v němž bydlím, ušetřen. Nějak se ke svému domu dostávám a zjišťuji, že ušetřen byl. Sen se začíná prolínat se stanicí Vltava – začal hrát radiobudík. Má mysl je vržena do pásma o životě a díle architekta a esejisty Adolfa Loose, jednoho ze zakladatelů moderní architektury. Ten okamžik, v němž k vržení došlo, si však neuvědomuji. Sen a povídání v rádiu jsou zpočátku propletené v cosi surreálného, přičemž nyní, z pozice bdělé mysli, nelze přesně říci, “o čem“ to v této fázi bylo. Realita postupně vítězí a vytěsňuje sen, ten je však stále přítomen jako podtón, stále je tam cítit. Rozeřve se druhý budík. Neochotně vstávám. Přemýšlím o tom, jak je to všechno rozmazané, jak neurčitá dokáže hranice mezi snem a skutečností být. Odcházím na záchod, čtu první žalm a medituji o důstojnosti člověka. Záchod je vůbec snad jediné běžně a každodenně přístupné místo, kde má smysl meditovat o důstojnosti člověka. Kdy jsem vlastně v celém tomto procesu začal být sám sebou, pokud toto slovní spojení vůbec něco znamená? Přesto je však, zdá se, navzdory tomu, že hranice mezi nimi je difúzní povahy, nějaký rozdíl mezi snovým a bdělým já. Ale co když je vědomí toho rozdílu stejným druhem kognitivního klamu, jako ten, který nás ve snu přesvědčuje, že to, co se děje, je skutečné a že se svobodně rozhodujeme?

„Všichni sní, sním i já sám,

že v žaláři přebývám.

Sním, že je to nyní těžší,

sním, že jsem byl svobodnější.

Co je život?- Přelud, klam.

Co je život?- Potřeštění,

smyšlenka, stín, to, co není.

Vše velké je malé jen.

Dnes už vím: život je sen

a také sny jsou jen snění.“

Pedro Calderón de la Barca

Advertisements

komentářů 14

Filed under Sny

14 responses to “Procházka mezi snem a bděním

  1. Attila

    "Záchod je vůbec snad jediné běžně a každodenně přístupné místo, kde má smysl meditovat o důstojnosti člověka." Lavey v jednej svojej eseji (Hatha toilet seat meditation) dokonca popísal záchod ako "sacred chamber "..

  2. To s tím záchodem potvrzuji. tam se přemítá nejlíp. ale musí to být záchod doma, ne někde jinde. 🙂

  3. Ano, je skvělé, že se na význačné roli záchodu shodne LaVey i Křesťan 😉 Ten LaVeyův esej znám, patří k mým oblíbeným. Nicméně jakkoli je záchod skvělým místem k přemítání obecně, pak jako místo k meditaci o důstojnosti člověka je samozřejmě ještě vhodnější záchod cizí, tedy nikoli domácí. Rozjímat o lidské důstojnosti na páchnoucím záchodě nějakého pajzlu, je ještě mnohem efektivnější, než na vycíděném záchodě domácím. Ale ten domácí je pochopitelně častěji přístupný.Špatný mimochodem není v tomto smyslu ani prostředek městské hromadné dopravy ve špičce uprostřed vlny veder atp.

  4. A ještě k tématu "záchod":http://www.youtube.com…ideo_title

  5. vera

    Zcela jistě cizí, neboť skutečné zkoumání sebe nastává vždy až poté, co se mě dotkne (já se dotknu?) jiného..tvoření.., na svém si člověk svou důstojnost jen potvrzuje….:-)) Ale zajímá mě-zdá se mi, že člověk je svobodnější tím více, čím více se schopnosti bdělého já blíží snovému já?

  6. No, to je zajímavá otázka. Ale problém je v tom, co rozumíme pojmem "svobodný" – mám zkušenost, že toto slovo lidé používají někdy i ve zcela protikladných kontextech. Já sám si nejsem moc jist tím, co si pod svobodou vlastně představit.

  7. vera

    svoboda možná ve významu uvědomění si svých omezení, pohnutek svého jednání, přestávání svalování vin na vnější okolnosti, uznání že není na světě blbců jsou jen lidé jiných názorů, schopnost vidění dobré stránky každé věci…:-)) nj, moc filosoficky to nezní, ale když my holky v zaplivaných pajzlech moc nemeditujem 😉

  8. No jo, ale pokud je atributem svobody uvědomění si (čehokoli), nevyžaduje to sebe-vědomí, které je u snového vědomí dosti problematické (pomineme-li lucidní snění, což je ovšem bdění ve snu)?PS: Blbci existují. Člověk s jiným názorem není automaticky blbec, to je pravda, ale opravdu existují i nefalšovaní blbci – znám dokonce i blbce se stejnými či podobnými názory, jako mám já. 😉

  9. vera

    proč se pořád dokolečka tvrdí že je to problematické..naše snové sebe-vědomí může být čistší než když po probuzení přepneme do módu uživatele…někdy si myslím že naše sebe-vědomí je daleko rozsáhlejší než můžeme obsáhnout rozumem, že se jen do rozumu občas prolne, a řekla bych že tomu tak je, protože ve snové době něco v nás zpracovává naši realitu nezávisle na rozumu – musí to tedy být víc než rozum… PPSprotrhněte hráze a zaplavte svět :-)))

  10. Jasně, ale úvahy by se měly odehrávat na základě něčeho uchopitelného. Kdybych řekl, že se pokaždé, když sníme, setkáváme s civilizací vodníků přebývající v Máchově jezeře, jenže výdy, když se probouzíme, zablokují nám tito vodníci paměť, takže si na to nevzpomínáme, taky by to neznělo moc věrohodně. Pokud je snové vědomí něčím lucidnějším než bdělé vědomí, měla bys to nějak doložit. Tedy pokud spojujeje svobodu se schopností nějakého uvědomění si.Pokud bychom ji, tradičněji, vnímali jako schopnost a možnost svobodně jednat, bylo by to samozřejmě ještě mnohem spornější.

  11. „Všechno, co vidíme nebo o čem sníme, je jenom sen ve snu.“ Edgar Allan Poe

  12. A k tématu jsem si vzpomněl na svůj starší článek:http://www.kojot.name…bouzeni.phpA pěkné rozhlasové zpracování Klímy:http://www.uloz.to…2011-00-32-mp3

  13. Zrovna před víkendem jsem si znovu pouštěla film Inception; Počátek. Z toho se mi vyvinuly úvahy, jestli život v našem světě je sen naší duše nebo kdovíkoho. A nemůžeme z něj ven. A někdy je to lucidní sen naší duše (ne náš, naší duše) a to potom máme šanci se o ní něco dovědět. Nebo se zbláznit :)A vzpomněla jsem si na kolegyni, která prý sní lucidně … musím se s ní o tom zase pobavit, až ji uvidím. Mezitím si zas pustím Věčný svit neposkvrněné mysli. A možná taky Krásné sny – nebo jak se to jmenuje; není to úchvatné, ale je to o lucidním snění.

  14. petr

    ahojna záchodě přicházejí skutečně pěkné stavy relaxace,stavu alfa,meditace či rozšířeného vědomí,synchron…stojí za to,naučit se to dělat i jinde(a přitom se neposrat)tzv realita a sen považuji za podobnézkoumám-li sny,můžu zkoumané aplikovat i v realitěje jistě rozdíl mezi noční můrou a lucidním snem,ve kterém si létáma stejně tak v realitě trpím nebo si užívám…vyřešení noční můry pomůže zpracovat i utrpení v reálutoto je zcela jen můj pohled na debatovanou věc@…………….