Současné Japonsko – země ateistů či věřících?

V textech tzv. nových či angažovaných ateistů se současné Japonsko čas od času objevuje, po boku skandinávských zemí, jako vzor a jako ukázka toho, jak produktivní, úspěšná, moderní a zdravá je sekulární či dokonce přímo ateistická společnost, oproti nejrůznějším společnostem, v nichž panuje náboženské tmářství. Jenže je tomu opravdu tak? Je Japonsko opravdu zemí ateistů? Nebo se při interpretaci religiozity Japonců dopouštíme omylu, když přenášíme původem křesťanské představy spojené s myšlenkou exkluzivity a doktrinálního pojetí víry, do kultury, jež tyto věci vnímá úplně jinak?

V následujícím textu převyprávím část přednášky Mgr. Jakuba Havlíčka, PhD. (z cyklu Šintó a moderní Japonsko), o jehož odborných kvalitách nemám pochyb (jistě by bylo možné uvedené informace ozdrojovat, ale toto je populární a nikoli odborný text).

Na otázku po náboženské příslušnosti odpovídá cca 30% Japonců, že jsou praktikujícími buddhisty, 3,4% jako náboženství deklaruje šintó, 1,5% křesťanství. 65% Japonců deklaruje, že jsou bez vyznání. Má tedy vůbec smysl zabývat se šintó, vypadá-li to, že je na vymření?

Jenže když se podíváme na výsledky výzkumů, které zjišťují náboženskou praxi, zjistíme, že:

  • 90% Japonců navštěvuje ročně rodinný hrob, což je buddhistická tradice provázaná s kultem předků.

  • Přes 80% Japonců (90 milionů) se účastní buddhistických obřadů.

  • Přes 90% Japonců (115 milionů) se účastní obřadů šintó.

  • 60% Japonských rozšířených rodin vlastní bucudan, buddhistický oltář s tabulkami ihai, jež jsou součástí kultu předků, a na tento oltář přinášejí obětiny.

  • 40% rodin vlastní domácí oltář šintó zvaný kamidana, a také na tento oltář jsou přinášeny obětiny.

  • Když se současného Japonce zeptáte “Jste šintoista nebo buddhista?“ či “Jste věřící?“, zpravidla jej zmatete, nejspíš odpoví, že ne, že není věřící. Když se jej pak zeptáte, jestli má omamori (ochranný amulet), téměř jistě nějaký mít bude, často i několik.

Jak je to možné? Předně je třeba připomenout známou skutečnost, že japonská kultura (stejně jako čínská a mnohé jiné) nepoužívá západní pojetí náboženské exkluzivity. Z výše uvedeného je zjevné, že většina Japonců se účastní jako šintoistických tak buddhistických obřadů.

Problém s přihlášením se k náboženství spočívá v rozdílném pochopení pojmů v naší a japonské kultuře. Japonský výraz pro náboženství (což je to, nač což většina Japonců odpovídá záporně), je šúkjó, který se do japonského prostředí dostává až od poloviny 19. století v souvislosti s křesťanstvím. Japoncům činí problém přihlásit se k šúkjó. Řada Japonců to má spojené se sektami neblahé pověsti, je to termín, který vzbuzuje rezervovanost. Slovo šúkjó je složeno ze dvou slov: šú – škola (náboženská), sekta, denominace, a kjó – učení, doktrína. Šúkjó je tedy učení nějaké náboženské skupiny, v něž je možno věřit. Proto se hodí pro různé sekty či třeba pro japonské křesťany, nikoli však pro tradiční japonskou religiozitu, která nikdy nebyla založena na doktríně, na víře v nějaká dogmata, ale na praxi.

Podobné je to, když se budeme ptát na víru – šinkó. I zde se setkáme s odmítavou reakcí. Většina Japonců řekne, že nevěří v existenci božstev, které uctívají. Jde o to, že problém reálné existence božstev (ať už buddhistických nebo hinduistických) Japonci prostě neřeší, oni se na ně prostě obracejí v situacích, kdy je to třeba, v situacích, jež vyžadují potřebu určité akce. Z historických dokumentů vyplývá, že náboženství je v Japonsku spíše než otázkou doktrín a věr otázkou sociokulturní příslušnosti (nejedná se tedy o nějaký novodobý fenomén související třeba se sekularizací – pozn. Kojot).

Pokud přijmeme jako definici náboženství to, že se jedná o nějakou praxi spojenou s komunikací s duchovními či mimo-lidskými bytostmi, pak – navzdory odpovědím na otázku příslušnosti k šúkjó – většina Japonců religiózní je.

Advertisements

Komentáře: 19

Filed under Filosofie a religionistika

19 responses to “Současné Japonsko – země ateistů či věřících?

  1. Matúš

    Ešte stále abstinuješ?Tie kritéria sú podla mňa veľmi slabé na vymedzenie náboženstva. Napríklad na pohreby chodím tiež. A pôjdem na pohreb aj svojej babky a je mi jedno či a aký tam bude obrad, pôjdem tam kvôli babke. Nábytok máme doma tiež všelijaký a nečudoval by som sa keby niečo z toho malo náboženskú symboliku. Keď ma niekto zmätie tak tiež trepnem nejaký nezmysel, napríklad že mám amulet.No a "nějakou praxi spojenou s komunikací s duchovními či mimo-lidskými bytostmi" výkonávam aj keď nadávam môjmu počítaču alebo keď sa rozprávam s mačkou. Je aj toto religiózne správanie? Poprosím upresniť definíciu.

  2. Definic náboženství je pochopitelně spousta. Podstatné je, že Japonci fungují nábožensky podobně jako v minulosti, jen už těch svátků nemají tolik, protože spousta z nich je spjatá se zemědělstvím a to městským lidem k ničemu není, nicméně tam, kde je třeba se obrátit na bohy, to udělají – moc o tom neteoretizují, ale dělají to. A nejsou to jen pohřby, ale každoroční buddhistické a šintoistické svátky. A tím, že má rodina oltář, se opravdu míní to, že hraje roli jako oltář, ne jako památka po pradědečkovi.Takže Japonci buď byli víceméně sekulární po celou dobu své existence, nebo nejsou sekulární ani teď. Prostě jen povětšinou to, čemu říkáme víra, neprožívají tak, jako křesťani nebo ateisti 😉

  3. V každém případě se přidržím názoru japanisty, který japonskou kulturu – včetně náboženství – v Japonsku osobně studoval a zažil, nad spekulacemi o tom, jak je to "doopravdy", od někoho, kdo takovou zkušenost nemá 😛

  4. Allegor

    Havlíček je na Japonsko odborník a když něco řekne, má to svoji váhu.Jinak samozřejmě uspokojivá monotetická definice náboženství neexistuje, to je základní religionistická poučka:) Většinou se používají různé polytetické definice, jejichž stavba je komplikovaná a které zkrátka neznějí tak úderně, jako prosté analytické definice.

  5. Matúš

    Pokiaľ viem tak som žiadnu špekuláciu o japonskej kultúre neponúkol. Zapochyboval som iba, či popísané správanie stačí na diagnostikovanie religiozity 😛

  6. Matúš

    A takisto nevieš, nakoľko som odborník na japanológiu. To, že ti nezobrazuje moju japonskú IP nič neznamena 🙂

  7. Samozřejmě, že stačí. To, že někdo není náboženský horlivec, z něj nečiní ateistu. To, že je nějaké náboženství orientováno více na praxi než na věrouku, je ve světě celkem běžný fenomén. Křesťaství není jediný model náboženského pojetí světa.Dobrou noc.

  8. Allegor

    Oni ti angažovaní ateisté nemají pravdu ani se skandinávskými zeměmi. Sice tam chodí na bohoslužby minimum lidí, ale drtivá většina se podle průzkumů aktivně hlásí ke státní církvi a cítí s ní sounáležitost (což průkazněji než podle průzkumů poznáme tak, že se Norové i Švédi opakovaně volí takové vlády, které s charakterem placení církve z daní nic neudělají). Když se v Norsku objevilo black metalové hnutí, vyvolalo to mezi lidmi totální zděšení. Kdyby u nás někdo zapálil pár katolických kostelů, podstatná část obyvatelstva uznale pokývá hlavou.

  9. strojmir

    Mě spíš připadá, že je to úplně jedno jaké jsou průzkumy nebo představy o tom, jak který národ na tom je. Důležitější je jedinec a co se děje uvnitř něj a to asi nikdo příliš nevyzkoumá. Kdo je vlastně větší nešťastník? Ateista, který je patřičně akademicky vzdělán, aby mohl na svět pohlížet dostatečně zhůry a posmívat se domnělé slabosti duchovně založených lidí nebo misionář, který letadlem létá nad Amazonií a pátrá po nekontaktovaných Indiánech pln zápálu jim konečně dát šanci najít boha?

  10. Strojmire, ten důraz na individuální nitro může být ale i ošidný. Ono opravdu má smysl zkoumat společnost i kvantitativně, sociologicky, já zde spíš polemizuji s tím, že v případě Japonska může docházet ke zkreslení způsobeném nepřenositelností určitých pojmů.Osobně si sice myslím, že ty studie o korelaci vyspělosti země s bezvěrectvím jejích obyvatel jsou "ateology" poněkud přeceňovány, nicméne jde o zcela legitimní druh výzkumu a některé korelace je třeba vzít zcela vážně v potaz.

  11. vera

    Mně to porád nesedí, ten článek mi přijde jako násilné sečtení jablka a hrušky, trochu moc spěchu? 🙂 Opřít srovnání křestanství a buddhismu jen o komunikaci s mimo-bytostmi…takové zjednodušení není dobré, neříká to nic o ničem, ale ona je blbě položená už otázka, protože problém je snad v tom zda odlišnost buddhismu je příčinou úspěchu dané země – to nemůžeš shodit ze stolu větou -všichni jsme nábožníci…

  12. Vero, to záleží na tom, co je cílem argumentu. Pakliže je cílem argumentu polemika s tezí "nových ateistů" o tom, že Japonsko je nenáboženská země, je použitý postup naprosto dostačující. Pokud by mi šlo o nějakou hlubší analýzu a srovnání obou kultur, bylo by to pochopitelně velmi nedostatečné. O to se však nepokouším a vzhledem k cíli jsou prostředky přiměřené.

  13. Matúš

    Prave som cital na The Economist clanok o juhokorejskych krestanoch. Mozno bude aj vas zaujimat:http://www.economist.com…21532340Dost huste, hlavne toto:Yoido Church’s founder is rarely out of the news in South Korea. In March he sparked a storm of criticism by claiming the earthquake and tsunami in Japan was “God’s warning” to a country that follows “idol worship, atheism, and materialism”.

  14. Allegor

    "Korelace vyspělosti země s bezvěrectvím"…tak to by USA a Kanada musely být totálně bezvěrecké země. ČR by musela být vyspělejší než Německo.

  15. Však sakra říkám, že to přeceňují. Ale je to legitimní směr bádání. Někdy je ovšem opravdu zarážející, co všechno jsou někteří badatelé ještě ochotni označit za korelaci.

  16. Allegor

    Však mě to jen tak napadlo, k nim:)

  17. Tagata Jinja Honen Festival 田県神社 豊年祭Sympatická ukázka japonské religiozity:http://www.youtube.com…3cgmYrIWhUV minulosti byly explicitní formy kultu plodnosti a uctívání falu v šintó běžné, dnes jsou však vzácností – Japonci se jich povětšinou zřekli, protože si nechtěli připadat trapně před Zápaďany. K vlastní škodě, řekl bych!