Slavoj Žižek: Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška (recenze)

Abychom si to vyjasnili: Je úplně jedno, jestli jste levičáci nebo pravičáci, je fuk, sympatizujete-li s psychoanalýzou či nikoli, Slavoj Žižek, filosof, psychoanalytik a kulturní kritik, vás nenechá chladným. Je to totiž pan Filosof, který klade zajímavé a znepokojivé otázky, přičemž důvod ke znepokojení si konec konců v jeho díle nalezne každý. A samozřejmě! – je to také “nejnebezpečnější filosof Západu“ – což zní lákavě (už moc dlouho byla filosofie příliš krotká na to, aby byla nebezpečná).

Předně, pokud o tomto současném slovinském anglicky píšícím filosofovi nic moc nevíte, pak i tak můžete recenzovanou knihu s porozuměním číst, což nejspíš tak úplně neplatí o všech Žižkových dílech. Svou filosofickou metodu, založenou na osobité interpretaci psychoanalýzy, Hegela a Marxe, v ní používá spíše střídmě a podává to srozumitelně. I tak by ale bylo užitečné před četbou této knihy shlédnout dva dokumenty, jež se Žižkovým myšlením zabývají – průřezový snímek ZIZEK! a dechberoucí The Pervert’s Guide to the Cinema (oba jsou na internetu k nalezení porůznu, například na Ulož.to). Po jejich shlédnutí patrně uznáte, že ten vousatý chlápek má cosi do sebe, a že jeho popularita není jen nějaká bublina, důsledek vzedmutí módní vlny. Mimochodem – jak poznamenává v doslovu Radovan Baroš – Žižek se z “nespoutaně zábavného a mysl tříbícího Elvise kulturních studií“ změnil v jemu věnovaných komentářích ve “fanatického marxistu“ či dokonce “nebezpečného stalinistu“ ohrožujícího demokratické zřízení, aniž by přitom na svém filosofování cokoli změnil! Změna, k níž došlo, byla vnější – příchod ekonomické krize, díky níž začaly Žižkovy myšlenky dávat, k nelibosti jeho kritiků, čím dál větší smysl…

Obraťme se ale nyní ke knize samotné. Necítím se být dostatečně kvalifikován, abych ji zcela fundovaně zhodnotil po odborné stránce, ale pokusím se vystihnout její hlavní myšlenky a navnadit vás, abyste si ji pořídili (prosím, nediskutujte se mnou v komentářích o Žižkových myšlenkách, jež zde nastíním, musel bych pak přepsat Žižkovu argumentaci atd. – na to nemám čas a recenze neslouží k tomuto účelu). Žižek tvrdí, že utopie liberalismu v minulém desetiletí zemřela dvakrát, poprvé 11. září 2001, kdy začala upadat utopie o individuálních svobodách ve jménu “války proti terorismu“ a podruhé v roce 2008, kdy začal selhávat samotný kapitalismus. Žižek se ptá: Socialismus selhal, kapitalismus krachuje, co bude následovat?

V první části knihy, pregnantně nazvané Může za to ideologie, hlupáku!, se věnuje svému popisu a své interpretaci současného dění, vycházeje z Marxe, Hegela a lacanovské psychoanalýzy, přičemž ale nevyžaduje předběžné filosofické vzdělání. Jeho pojetí je originální, zajímavé a podněcující čtenářovy vlastní úvahy, případně i polemiku. Poukazuje na husté předivo iluzí a mýtů, které už ani nejsme schopni vnímat – kapitalismus nás ovládl tak dokonale, že jej vnímáme jako něco zcela přirozeného a samozřejmého, jako vzduch, který dýcháme (srovnej Matrix!). Výstižně to lze shrnout Žižkovým bonmotem, že je dnes snazší si představit konec světa než konec kapitalismu. Nutno dodat, že vývoj jde velmi rychle dopředu, Žižek není osamocen a stále více lidí si začíná všímat, že “císař je nahý“ a představují si konec kapitalismu. Nedivím se, že to určité skupiny lidí znervózňuje.

Druhá část knihy, jež je nazvána neméně pregnantně (a s vědomou odvolávkou na Badioua) Komunistická hypotéza, je založena na myšlence, “že je nezbytné trvat na komunisticko-egalitářské emancipační Ideji, a to ve velice přesném marxistickém smyslu“ (pokud jste právě nadskočili, měli byste si knihu přečíst!) a podrobuje kritice levicovou politiku včetně myšlenky socialismu: “komunismus je nezbytné klást do protikladu k socialismu, jenž namísto egalitářského kolektivu nabízí organickou komunitu (nacismus byl národním socialismem, nikoli národním komunismem).“ (str. 124)

Dále se zabývá tím, jak fungují revoluce, jak k nim docházelo k minulosti, a spoustou jiných, často velmi provokativních, tezí, včetně úvah o podstatě činu, roli filosofování a myšlenky, že “Jsme ti, na které čekáme…“ – nechte se překvapit! Podstatné je, že Žižek nehledá cesty, jak nějakým “sociálně-tržním“ způsobem Kapitál zkrotit, ale odhodlává se pozvednout hlavu z bláta kompromisů, do nichž levicoví myslitelé zabředli, a pohlédnout vstříc původní ideji komunismu založené na zrušení Kapitálu jako takového.

Upřímně řečeno, kniha je tak hutná a plná podnětů, že mi nezbude, než se k ní po nějaké době vrátit a spoustu věcí znovu promyslet. Bylo by samozřejmě chybou pokládat Žižka za nějakého “gurua“, který nám neomylně nastiňuje cestu k zářné budoucnosti. Sám ostatně o takovou roli ani nestojí, jako filosof především klade otázky a otevírá témata, která byla dlouhou dobu tabu, a dívá se na ně novým a svěžím pohledem.

Původně jsem chtěl napsat něco v tom smyslu, že kniha je možná až příliš intelektuálská a pro “masy“ moc složitá k pochopení, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že ten, kdo chce přemýšlet o stavu naší společnosti, ji číst dokáže, a ten, kdo potřebuje jednoduché poučky, nepotřebuje číst Žižka.

Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška je rozhodně jednou z vůbec nejzajímavějších knih, jaké jsem kdy četl, a je důkazem toho, že filosofie může být úderná, pronikavá, čtivá a sexy, aniž by při tom ztratila cokoli na své hloubce.

Úryvek:

V Bídě filosofie (1847) Marx píše, že buržoasní ideologie si libuje v historizování: veškeré sociální, náboženské a kulturní formy jsou historické, nahodilé a relativní – všechny formy, vyjma jí samotné. Historie kdysi existovala, ale dnes už žádná není:

„Ekonomové si vedou prapodivně. Existují pro ně jen dva druhy institucí, umělé a přirozené. Instituce feudalismu jsou instituce umělé, instituce buržoazie jsou instituce přirozené. Podobají se v tom teologům, kteří také rozlišují dva druhy náboženství. Všechna náboženství, která nevyznávají oni, jsou lidským výmyslem, kdežto jejich vlastní náboženství je zjevením božím. Když ekonomové tvrdí, že současné vztahy – vztahy buržoazní výroby – jsou přirozené, naznačují tím, že to jsou vztahy, v nichž se tvoří bohatství a vyvíjejí výrobní síly podle přírodních zákonů. Tyto vztahy samy jsou tedy přírodní zákony, nezávislé na vlivu doby. Jsou to věčné zákony, které musejí vždy řídit společnost. Dosud tedy byly dějiny, dnes už nejsou. Dějiny byly, protože byly feudální instituce, protože v těchto feudálních institucích nalézáme výrobní vztahy naprosto odlišné od výrobních vztahů buržoazní společnosti, které ekonomové vydávají za přirozené a proto věčné.“
Nahraďme si slovo ‚feudalismus‘ slovem ‚socialismus‘ a přesně totéž můžeme prohlásit i o dnešních obhájcích liberálně-demokratického kapitalismu.

(Str. 30-31)

ŽIŽEK, Slavoj. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. Praha : Rybka Publishers, 2011. 247 stran. 247Kč.

Internetový obchod Arara

EDIT (10. 10. 2011) – nenechte si ujít:

Today Liberty Plaza had a visit from Slavoj Zizek

(Je to opravdu dechberoucí projev!)

Advertisements

komentářů 30

Filed under Recenze

30 responses to “Slavoj Žižek: Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška (recenze)

  1. petr

    zrušení kapitálu-to je onodokud budou mít peníze moc a bohatí peníze,každá revoluce,krize,válka či doba úspěchů bude v jejich režii a jejich ziskem!@………………

  2. vera

    Nu, já bych podiskutovala, ale na jiné téma- u jmen cizinců tohoto typu se obvykle koncovka -ek ponechává, takže správnější verze je Žižekovy myšlenky…Svět se nezboří, ale mně se čeština u Tebe vždycky líbila, tak promiň 🙂

  3. Vero, mám to správně. Kdyby to jméno bylo nesklonné v původním jazyce, pak bys měla pravdu. Ale "Žižek" se slovinsky skloňuje "Žižka" tak, jak to odpovídá i naší jazykové intuici. Autor překladu (Baroš) ve svém doslovu toto jméno takto skloňuje, Michael Hauser, náš asi největší odborník na Žižka, jej tak skloňuje. Já vím, že to svádí ke skloňování "Žižeka" podobně, jako mě rodné město Jozefa Kariky svádělo ke sloňování "Ružomberoku" (Jozef mě upozornil, že se má skloňovat "Ružomberku", ale že Češi tuhle chybu dělají). O jazykovou úroveň tedy rozhodně nepřicházím 😉

  4. "Nejnebezpečnější filosof západu" Opravdu? Není to spíš tak, že tápající myšlenkově vyprahlý západ zoufale potřebuje nějakého nebezpečného filosofa, který by mu dal nový impuls? Tím nechci Žižeka shazovat, přesto se ale musím ptát, zda je Žižek dostatečně radikální na to, aby si takový přídomek zasloužil.

  5. No, já myslím, že radikální je, kde si myslíte, že by měl ještě přitvrdit?

  6. Saul

    on se může dost těžko někdo stavět k problému radikálně,když nezná jeho řešení.Kapitalismus je v této chvíli problém tak velkej,že ohrožuje budoucnost všeho,čemu říkáme civilizace a jeho řešení nezná NIKDO!Raději budu věřit v ten konec světa v roce 2012,než v to že vyčerpaný kapitalismus měkce vystřídá komunismus.Jakkoliv bych si to přál,není to možné.Pokud někdo zná řešení,pak musíme hledat ne v řadách politiků,nebo filosofů,ale mystiků.Ti ovšem nenabízejí kolektivní,ale individuální řešení.A není bez zajímavosti,že zřejmě jedině jim se ten komunismus podařilo v klášterech,nebo jiných komunitách vybudovat.A taky není bez zajímavosti,že mystikové o tom konci světa všichni mluvili.Nebo spíš o novém začátku,který je tím "koncem světa" podmíněn.

  7. Myslel jsem to spíš takhle: co když je filosof v podstatě banální, ale my už jsme myšlenkově tak impotentní, že nám přijde radikální? O Źižeka konkrétně vlastně nejde, já jsem ten poslední, kdo by se odvažoval mu radit.

  8. vera

    Nejnebezpečnější -nemohl získat takové označení právě pro ten úkaz, že jeho slova došla naplnění? Možná je dosažená pravdivost tím co vzbuzuje úžas,nebo úctu, nebo co to je 🙂

  9. vera

    [6] Myslím že nemusím znát řešení, abych se k nějaké situaci stavěla ostře a rozhodně. Můžu žádat, aby nebyla taková jaká je, můžu ji rozebrat a ukazovat chyby. Radikální můžou být i otázky, dobré otázky…možná bych i hlasovala proto ať neexistuje řešení. Vždyť existují jen způsoby jak balancovat na hraně nože :-))

  10. vera

    ale je kolem Žižeka rušno :-))))

  11. Saul

    10To bylo svého času i kolem Žižky:-)…a nějak ten radikalismus ani tenkrát celkem nic nevyřešil.Taky to začalo spravedlivým rozhřčením a kritikou stávajících poměrů a skončilo upalováním civilistů ve stodolách.

  12. A je tobře, že je kolem něj rušno! Jinak si myslím, že Žižek je považován za nebezpečného právě proto, že nemluví o nějakém "měkkém" střídání. Co se mystiky jako řešení týče, individuálně to může fungovat, ale není to tak trochu únik? Něco ve smyslu: "Já se (vnitřně) osvobodím od útlaku a vy ostatní mi můžete políbit prdel!" Protože pokud někdo žije v situaci, kdy musí uživit rodinu, zajistit svým dětem nějaký smysluplný život a žije v permanentním stresu z neustále se zostřujících podmínek, sebelepší mystika mu nepomůže. Jsem pro duchovní přístup, mám blízko zenu, ale nezdá se mi, že by v tom spočívalo řešení společenských problémů.

  13. Saul

    "Já se (vnitřně) osvobodím od útlaku a vy ostatní mi můžete políbit prdel!"ono to tak v mystice nefunguje i když uznávám,že se to tak jeví.Ale dejme tomu,že by to byla pravda.Pro mne je pořád přijatelnější společnost svobodných lidí,kterým můžu políbit prdel,než společnost nesvobodných,kteří na tu nesvobodu neustále kafrají,nebo mi dokonce radí,jak se osvobodit.

  14. vera

    [11] ale tak vono kdoví jak to tehdá bylo, eslipa tam v tý šopě nebylo nějak moc tření, kvůli čemuž zapomněli hlídat kamna, no a pak už se v tom vezl, chudák jednovokej;-). Ale chtěla jsem něco jinak: vnitřní osvobození nemusí znamenat že pošlu všechno do tmy…naopak, jde o soustředění a něco víc než jen filosofii, viz Gándhí, Martin Luther King,hm? Provedli velké změny, ale oni sami – byli radikální? Nebo jen zodpovědní a důrazní a pravdiví v prosazování toho co viděli jako dobré?

  15. Byli radikální. Nebojme se toho slova! Byli radikální a byli zodpovědní, důrazní a pravdiví v prosazování toho, co viděli jako dobré.

  16. Jan

    ad 6To, co v současné době krachuje, není kapitalismus, nýbrž socialismus (s kapitalistickou tváří). Ekonomický systém, v němž je každá druhá koruna (více než 50 % HDP) ukradena daňováým poplatníkům a přerozdělena státem, není kapitalismem ani omylem!Jediným rozumným řešením krize je rozpad socialistického Evropského svazu a nastolení skutečného kapitalismu, svobody a zodpovědnosti za sebe sama (kterou populistický socialismus nemalou část populace odnaučil).

  17. @Jan: Jak jsem napsal v recenzi, zde není prostor pro diskusi o této knize. Nicméně pokud jste knihu četl a máte nějaké konkrétní podněty k jejím tezím a použité argumentaci, můžeme si o tom popovídat.

  18. Saul

    Re16…nastolení skutečného kapitalismu, svobody…kapitalismus a svoboda se vzájemně vylučují!Kapitalismus je založen na vytváření zisku.Svoboda je o pravém opaku.

  19. Liberty Plaza had a visit from Slavoj ZizekNenechte si ujít toto vystoupení Slavoje Žižka:http://occupywallst.org…oj-zizek/

  20. Anonymní

    Vytváření zisku, to je svoboda. Já zisk vytvářím a všichni, kteří by mi ho chtěli znárodnit jsou pro mě životně nebezpeční nepřátelé (současná levice méně, lidé jako Žižek více). Za tuto svoji svobodu se půjdu klidně rvát na barikády 🙂

  21. Využiji toho, že se přispěvatel v komentáři [20] zapomněl podepsat, a prozradím jeho IP. Já samozřejmě vím, kdo to je, ale kdyby se podepsal, nechtěl bych s jeho nickem spojovat tak ostudnou skutečnost, připadlo by mi to jako podpásovka. Tedy, člověk, jenž hodlá jít pro svobodu vytvářet zisk na barikády, zde přispívá z IP: mail.provident.cz – 80.188.95.226Co dodat? Ano, budou-li barikády, budeme opravdu na opačných stranách. Je to nevyhnutelné. Byla-li by příležitost, nasadím i život v boji za to, aby paraziti jako je Provident a další lichváři, navždy zmizeli z povrchu zemského. Souvisí to s mým pojetím svobody.

  22. Medial

    Jen malé OT ke momentářům [18] a [21]. Trnem v oku mladých komunistických revolucionářům přece není jistý konkrétní typ podnikání, nicméně podnikání veškeré. Obchod jako takový je zlem. Lidská kreativita, podnikavost a soutěživost musí být rozhodně potlačena, protože by náhodou mohla být zisková a to je přece velký morální problém. Veškeré zdroje musí být rozdělovány kompetentní plánovací komisí, protože jedině ta ví, jak je to správné a jak to má být, co se má vyrábět a co se má říkat a dokonce co má kdo chtít. Jsou v ní totiž samí geniové, kteří dokáží myslet za všechny ostatní. Jojo, prostě svoboda.

  23. @Medial: Sorry, ale tohle je "strawman" jako kráva! :-))) A s argumentačními fauly nehodlám polemizovat.

  24. A co když to není "strawman", co když je to reflexe autorových autentických bludů o levici? Každopádně je dobrá příležitost něco k tomu říct…Pro levici není zisk fetišem, nemá pro ní morální rozměr. To, že je něco ziskové, neznamená ani že je to dobré, ani že je to špatné; zisk levici samozřejmě nevadí. To, co levici zajímá, jsou náklady: jaké jsou a kdo je platí? Pro levici je klíčová otázka externalit, čili otázka toho, zda není zisku dosahována na něčí úkor, zda není zisk vytvářen jenom díky tomu, že náklady platí někdo jiný, než ten, který si přivlastňuje zisk. Řečeno jedním slovem: zda nedochází k vykořisťování (člověka, přírody, kultury…).Pak jsou zde samozřejmě ještě otázky rovnosti práv a příležitostí, sociální spravedlnosti atp., ale ty myslím bludně chápány nejsou, ty představují fundamentální rozdíl mezi levicí a pravicí (pokud se tedy budu držet tradičních politologických pojmů).Dodám už jen tolik, že pro levici znamená "lidská tvořivost" mnohem širší pojem, než jen schopnost vytvářet zisk, tedy vytěžovat společnost a zacházet s člověkem jako s lidským zdrojem. Tvořivý člověk nemusí vytvářet žádný zisk, může ho dokonce "čistě" spotřebovávat, a přesto bude stále tvořivý; například tak, že generuje "pouhou" radost.

  25. Saul

    24:moc pěkně napsáno Tribune.Zvlášť ta poslední věta tomu dává nový a správný rozměr.Možná právě ta absence radosti,projevované jen tak pro nic za nic,je a hlavně bude smrtelným morem pro všechny ty agresivní neurotické frustráty honící se za ziskem.To je snad horší než AIDS a bohužel stejně nakažlivé.

  26. [26] – dobře napsáno.

  27. Medial

    To Tribun:No vida, já měl zato, že marxisté zisk nenávidí a nazývají ho nadhodnotou. Bavíme se tedy zřejmě o standardní, demokratické levici, která si nepřeje zánik kapitalismu tj. ještě zachovala nějaký stupeň smyslu pro rozum. Chtěl bych jen pár poznámek k Vaší reakci, než tuto diskuzi úplně opustím 🙂 Nejefektivnějším způsobem, jak se zbavit negativních externalit (např. ekologických) je zabudovat je zpět do tržního prostředí, tak, aby byly odraženy v ceně produktů, které k poškozování prostředí přispívají – ideálně prostřednictvím ekologických daní. Morální pozérství nestačí. Pokud bude neekologické auto levnější než to ekologické, bude se zkrátka prodávat lépe.Zajímalo by mě, jak vlastně to „vykořisťování“ definujete. Mám dojem, že čím levicovější myslitel, tím obecnější obsah tohoto slova užívá (někdy mám také dojem, že mu možnost vyřknou slovo „vykořisťovat“ přináší přímo fyzický požitek). Dle mě, tam, kde se dobrovolně vstupuje do férových smluvních vztahů vykořisťování neexistuje. „Férovost“ zde odvozuje od informační symetrie. Vím-li CO a ZA KOLIK kupuji, ať už jde o cokoliv, nejsem přece vykořisťován. Někde je to jasné (úrok z půjčky), někde méně (složení nějaké potraviny) někde velmi obtížné (objektivizace stavu ojetého auta). K dosažení co nejvyšší míry informační symetrie nám pomáhají zákony na ochranu spotřebitele apod., které je samozřejmě možné neustále zdokonalovat. Férové ceny jsou však zprostředkovány zejména konkurenčním mechanismem. Existují samozřejmě i odvětví, kde vzniká přirozený monopol, který má sílu diktovat ceny neférově (a to i za předpokladu informační symetrie), jeho vznik lze však minimalizovat pro tržní politikou, liberalizací obchodu nebo zaváděním antimonopolních úřadů. Ještě donedávna měly na českých železnicích monopol České Dráhy. Téměř okamžitě po vstupu dalšího přepravce do hry se začali dít věci, snižovala se cena jízdného a zvyšovala kvalita. A vydělal na tom zákazník i stát. A tak je to se vším (kurz mikroekonomie pro bakalářský stupeň VŠ) Jistě, tvůrčí schopnosti je možné projevit i mimo rámec podnikání, ovšem i v něm.

  28. [28] Když už se nehodláte vracet, tak jenom stručně. Informační symetrie je "bonus", nikoliv základ. Tím, na čem skutečně jedině záleží, je reálná možnost volby. Co je mi platné, že vím, z jakých náhražek a odpadů jsou "potraviny", které jím, když nemám reálnou možnost koupit si potraviny kvalitní, protože na ně nemám? Nepomůže mi ani když budu vědět, že za stejnou cenu bych mohl mít výrazně potraviny kvalitnější, kdyby se velké nadnárodní korporace ovládající trh spokojili s menším ziskem.Vykořisťování je, když pracuji za nízkou mzdu, protože v důsledku nezaměstnanosti je moje vyjednávací pozice slabá.A vykořisťování je i to, když musím u lékaře platit cokoliv nad rámec zdravotního pojištění, protože nemoc není alternativou ke zdraví a smrt není alternativou k životu. Tady není z čeho svobodně volit.Pokud jsem nucen platit více v situaci, kde nemám reálnou možnost volby, je to vykořisťování, a je jedno, platím-li více explicitně ve vyšších cenách, za které nakupuji, nebo implicitně v nižších cenách, za které prodávám, většinou sám sebe, svůj čas, svoji práci.Ano, jedno z největších tajemství, které před neoliberálové, demokraté a jim podobní pečlivě skrývají je, že kapitalista práci nedává, ale nakupuje.

  29. vera

    možná o tom píšou až dál než v kurzu mikro pro bakalářský stupeň…:-), možná si to človíček najde až přestane opakovat přečtené…Třeba to o tom "dobrovolný vstup do férových smluvních vztahů"…vždyť už jen ty blbý smluvní podmínky pojišťoven, dvacet stran písmem velikost 8, poznámky pod čarou…nebo pracovní smlouvy…