Poznámky k aplikované etice 01: Argumentace proti euthanasii

Aktuálně jsem se opět vrátil ke studiu filosofie (religionistiku jsem po zralé úvaze vypustil) a v rámci tohoto studia navštěvuji seminář Apliovaná etika vedený dr. Radimem Bělohradem, v němž diskutujeme na různá zajímavá a kontroverzní etická témata. V rámci přípravy máme vždy prostudovat text věnující se k danému tématu a zaujmout k němu stanovisko. Mí stálí čtenáři bezpochyby vědí, že takové úkoly jsou voda na můj mlýn, a že by bylo s podivem, kdybych svou přípravu na seminář nerecykloval na tomto weblogu. Což tímto činím a první téma se týká argumentů proti euthanasii (příští týden se budeme věnovat argumentům pro euthanasii).

Autorem článku, nad nímž jsme se měli zamyslet, je profesor filosofie J. Gay-Williams, a jeho článek z roku 1992 se jmenuje The Wrongfulness of Euthanasia. Je k dispozici na veřejném webu, není dlouhý a v případě, že se budete chtít pustit do polemiky, bylo by fajn, kdybyste si jej přečetli.

Nejprve musím říci, že ten text do značné míry urážel moji inteligenci; něco tak argumentačně slabého bych se neodvážil zveřejnit ani na blogu, natožpak v odborném periodiku. Nicméně, jak poukazuje v souvislosti se standardními argumenty proti euthanasii Philip A. Pecorino (Queensborough Community College, The City University of New York): “What we learn from Gay-Williams is that the standard arguments are worthless.“

Autor se v úvodu pozastavuje nad tím, že ve společnosti roste míra tolerance vůči euthanasii (osobně si myslím, že je stejného původu, jako další, dle mého názoru pozitivní, liberalizační trendy, jako je ochota k legalizaci marihuany apod.), a pak definuje euthanasii jako záměrné ukončení života člověka, který je ve stavu, jenž je pokládán za beznadějný, přičemž nemocný s takovým zákrokem souhlasí; autor dále uvádí, že je jedno, jestli si nemocný vezme život sám, nebo jej usmrtí někdo jiný. Gay-Williams dále objasňuje, co podle něj euthanasie není – není jí usmrcení pacienta způsobené neúmyslně a – a to je důležité – není jí v jeho pojetí ani tzv. “pasivní euthanasie“, tedy ukončení léčby, která by jen prodlužovala utrpení, v případě, že pacientův stav je beznadějný (například ono klasické “odpojení od přístrojů“). Autor se zde hlásí k úzké definici euthanasie a zdůrazňuje, že zatímco v případě aktivní euthanasie (v jeho pojetí euthanasie vůbec) působí smrt nějaká intervence zvenčí (tedy “něco přidaného“), ve druhém případě je to samotná nemoc či zranění pacienta. S tím nemám problém souhlasit, otázka je, nakolik je taková distinkce podstatná. Gay-Williams pak čaruje s řečmi o intencích, kdy tvrdí, že v prvním případě je intencí zabít, zatímco v případě druhém je intencí neprodlužovat utrpení. Řekl bych, že pro takové tvrzení není žádné opodstatnění. V obou případech je intencí ukončit utrpení, přičemž to je to, oč pacient žádá (nezapomínejme, že – alespoň v principu – by měl pacient s postupem souhlasit), přičemž k ukončení utrpení dojde tak, že pacient zemře, a ten, kdo zákrok (a zákrokem miňme i ukončení péče) provede, to ví. Na semináři mimo jiné zazněla otázka, zda takové pojetí není alibistické. Nebylo by snad alibistické, kdyby lékař řekl “Já mu odpojením smrt nezpůsobil, smrt způsobila zástava srdce, které bez podpory nemohlo dále fungovat a šlo o přirozený proces…“?

To, o čem se v této části bavíme, je smrt jako metoda ukončení nějakého utrpení a její způsobení, přičemž věřme, že lékaři povětšinou nejsou psychopati s primární intencí zabíjet…

V první části své argumentace autor tvrdí, že euthanasie je morálně nepřijatelná proto, že je proti lidské přirozenosti. Je mimochodem zajímavé, jak rádi se nábožensky motivovaní lidé, a to autor dle mého názoru jednoznačně je, odvolávají na přírodu, když se jim to hodí, aby v jiných případech naopak zdůraznili, že člověk není pouhý živočich, že je kvalitativně odlišný od jiných živočichů. Ostatně i toto se v autorově argumentaci objeví.

Moje stanovisko je: I kdybychom akceptovali, že účelem existence živého tvora je přežití (což se dle autora projevuje na různých úrovních sebezáchovných reakcí organismu), a že euthanasie jde proti tomuto účelu (je zde ovšem namístě otázka po relevantnosti takového teleologického argumentu), pak totéž platí například pro tzv. mučednickou smrt. Ostatně stejně bychom mohli přírodou argumentovat v tom smyslu, že účelem života je kontinuita genů, tedy obvykle zplození potomstva, či případně pomoc příbuzným v úspěšném rozmnožení se, tudíž je třeba odsoudit kupříkladu dobrovolný celibát. Takových argumentů ostatně existují tisíce a v tomto směru by bylo nemorální i nošení brýlí, protože se staví proti přirozenému stárnutí očí a horšení zraku atp.

V diskusi se objevila i zmínka o tezi prof. Josefa Šmajse, že celá naše kultura je protipřírodní a neshledáváme na tom nic nemorálního, spíše naopak – kdybychom se potulovali po městě a řídili se čistě biologickými imperativy, bylo by jen s obtížemi možné označit takové chování za morální. Tak či onak: Gay-Williams nevysvětlil, proč by to, co je proti přirozenosti, mělo být morálně špatné, respektive: proč by to mělo být morálně špatné v případě euthanasie a ne třeba v případě celibátu nebo brýlí. Autor prostě sází na své povrchní intuice a ještě si odvažuje sebevědomě prohlásit “The above arguments are, I believe, sufficient to show that euthanasia is inherently wrong.“

Nicméně i kdybychom tu přirozenost vzali jako argument vážně, objevují se zde další námitky. V diskusi zazněla i připomínka týkající se rozporu přímo v textu, kde autor argumentuje tím, že instinktivně reagujeme tak, abychom se zbavili bolesti, ale pokud se jí chceme zbavit v případě euthanasie, je to najednou špatné. Proč? Mně připadli na mysli ranění vojáci prosící kamarády o doražení – skutečně se chovají proti své přirozenosti? Není náhodou přirozenost v případě člověka právě to, co se projeví, když se člověk ocitá v mezí situaci, kdy je vážným narušením ohrožena či už vážně narušena integrita jeho těla a stojí tváří v tvář smrti? Znamená to, že disponujeme nějakou zvláštní duchovní kvalitou, jež nám, na rozdíl od zvířat, umožňuje konat proti své přirozenosti? Já si myslím, že ne (tedy že rozdíl mezi námi a zvířaty je v tomto směru spíše kvantitativní; jako kvalitativní se patrně jeví jen proto, že nemáme osobní kontakt s mezičlánky), ale pokud ano: Znamená tato kvalita, jež nám umožňuje konat proti své přirozenosti, je inherentně zlá?

V následujícím textu autor odkrývá karty a tvrdí, že euthanasie je aktem proti Bohu, který je jediným vlastníkem lidského života. Do toho se skoro ani nechci zaplétat, protože si myslím, že fantazie o tom, co Bohu vadí a co nikoli (skutečnost, že Bůh patrně není vlastníkem životů zvířat, jež smíme zabíjet, je v tomto směru docela zajímavá), jsou něčím, co do slušné akademické debaty nepatří. Já si mimochodem taky myslím, že člověk má na tomto světě nějaký jedinečný úděl k naplnění a osobně se řídím určitými nábožensky či spíše spirituálně ukotvenými maximami, ale to je prostě můj problém a nemám žádné právo svou zvnitřněnou morálku zobecňovat pro všechny.

Mimochodem: V kritizovaném článku to tak formulováno není, ale setkávám se s tím: “Život sis nedal a tudíž nemáš právo si jej vzít.“ Zde poznamenám: Povaha daru spočívá v tom, že se nějaký subjekt vzdává dispozičních práv k nějaké věci ve prospěch jiného subjektu. Je-li tedy život dar, který mi byl Bohem dán, pak z toho naopak plyne, že s ním mohu naložit dle svého uvážení a nikoli naopak! To jen tak na okraj.

Poslední části moc nerozumím. Autor vytahuje jakýsi dualismus založený na člověkově vědomí konce (na rozdíl od zvířat), přičemž euthanasií se tomu jaksi vzpíráme a jsme pak méně lidmi – proč? Nechápu. Z toho můžu stejně tak dobře vyvodit, že jsme tím více lidmi.

Ohledně života jako hodnoty bez přívlastků: Čím je to podloženo? Proč není kvalitní život vyšší hodnotou? A co euthanasie v případě zvířat? Má pes či kočka právo na milosrdnou smrt zatímco člověk nikoli? Proč? Proto, že postrádají kvalitu, jež nám umožňuje vlastní utrpení ukončit?

V druhé části přichází Gay-Williams s tzv. argumentem sebezájmu. Autor tvrdí, že riziko nesprávné diagnózy je příliš velké na to, abychom euthanasii povolili, ale neuvádí žádnou statistiku ani jinou argumentaci k této tezi. Dále argumentuje možností objevu zázračné léčby, jemuž euthanasií ubíráme šanci. Dále pak dokonce prohlásí, že v mnoha (sic!) případech dochází ke spontánní remisi. V mnoha? Co je to mnoho? Nějaká statistika by byla? To se mám spokojit s tvrzením, že “’miraculous‘ recoveries frequently occur“? Zde prakticky nemá smysl něco vyvracet, autor, coby proponent, musí sám svá tvrzení podložit, a pakliže tak nečiní, zamítám je jako nepodložené fantasmagorie. Snad jen poznamenám, že se o euthanasii nikdy nehovoří v tom smyslu, že by byla určena diagnóza, pacient by na místě podepsal souhlas, dostal žihadlo a umřel. Hovořit o chybných diagnózách v souvislosti s terminálními fázemi onemocnění je nesmyslné. A i k těm spontánním remisím obvykle dochází v časnějších fázích onemocnění, nikoli ve chvíli, kdy má člověk smrt na jazyku a moc dobře to ví (jinak by nežádal o euthanasii). Samozřejmě nelze vyloučit možnost, že některý pacient kvůli euthanasii nebude zázračně uzdraven, ale je to tak nepravděpodobné, že to můžeme nechat plavat (alespoň dokud někdo nedokáže opak, tedy že spontánních remisí je opravdu statisticky významné množství), respektive nechat posoudit samotného pacienta, zda si na takový zázrak vsadí či nikoli.

Následuje argument, že možnost euthanasie podkopává vůli k životu, jež je nutnou součástí procesu uzdravení, tím, že dává člověku možnost přestat bojovat, přičemž v průběhu utrpení člověk nemá dost jasnou hlavu si to promyslet. Dále argumentuje možností úvah o tom, že dobrovolná smrt ulehčí situaci příbuzným či blízkým, což nemocného může ovlivnit a on zvolí předčasnou smrt, i když by o ni za jiných okolností nežádal.

Dobře, tohle jsou argumenty dostatečně smysluplné na to, abych se nad nimi trochu zamyslel. Opět zde není žádné tvrzení podloženo ničím víc než dohady a zde je ke zvážení, zda dobro způsobené zavedením euthanasie převáží či nepřeváží případné negativní dopady. Osobně se domnívám, že trpící člověk může ztratit vůli k životu bez ohledu na možnost či nemožnost euthanasie, takže nám zůstává pouze hypotetický tlak rodiny. Zde je možné argumentovat tak, že jakékoli svobodně přijaté rozhodnutí je v zásadě platné, bez ohledu na to, jestli zde byl implicitní tlak. Pokud v minulých volbách někdo „přemluvil bábu“, aby volila ODS, také byl její hlas platný. Člověk má právo se rozhodnout s ohledem na své blízké, je to legitimní.

V poslední části článku se autor zabývá praktickými dopady. Doktoři a sestry jsou dle jeho tvrzení zapáleni pro zachování života a smrt berou často jako osobní prohru (argumenty?) a legalizace euthanasie by mohla míru jejich nasazení pro zachování života snížit (argumenty?) a to by mohlo vést k celkovému snížení kvality zdravotní péče (argumenty?). Ve skutečnosti zde nezaznívá žádný argument, jen samé kondicionály… Není tomu ve skutečnosti tak, že – jak potvrzují nepřímé zprávy – dochází k euthanasiím pod záštitou léčby bolesti již nyní, přičemž pacient ne vždy dává dostatečně informovaný souhlas a celé to není právně podchycené?

Následující argument skluzavky končící implicitně argumentem ad Hitlerum: Možnost zneužití kategorie beznadějného stavu, přičemž se bude stále rozšiřovat okruh lidí, jimž bude euthanasie umožněna, až nakonec bude prolomen souhlas pacienta a euthanasie se stane sociálně-inženýrskou technikou. A tato nebezpeční jsou prý příliš veliká na to, abychom euthanasii povolili. Stupňování však nijak nezdůvodňuje a to, co říká, je obdobné tvrzení, že když povolíme volné pobíhání psů po parcích, lidé si je budou bez košíků brát i do autobusů a za chvíli i na palubu letadel, a od toho už je jen krůček k tomu, aby pokousali pilota a způsobili leteckou katastrofu (vypůjčeno z Wikipedie).

V závěru opět kryptoteologický názor o utrpení jako přirozené součásti života, o tom, že má hodnotu pro trpícího i ostatní (nevysvětluje jakou, a pak je zde ovšem otázka, jestli to není v rozporu s jeho vlastním tvrzením, že je správné utrpení zmírňovat) atd. Jsem hluboce přesvědčen, že jsou lidé, pro které utrpení hodnotu má. A jsou lidé, pro které nikoli. To nechť si každý posoudí sám. To, že třeba pro mě utrpení jakousi hodnotu má a je schopno mě něčemu naučit, je jen a pouze můj problém, nemám žádné legitimní právo chtít po někom jiném, aby to viděl stejně.

Tolik tedy k článku J. Gay-Williamse. Nyní ještě krátce k zajímavému dokumentu o umírání nazvaném Hledání dobré smrti. V něm zazněl jeden kvalitní argument proti euthanasii, totiž že v případě, že pacient dostane možnost umírat bez bolestí a důstojně (například v ústavní nebo domácí hospicové péči), užívá si obvykle každý den a o euthanasii nestojí. Samozřejmě by i toto tvrzení chtělo nějakou statistiku, ale obecná intuice říká, že tomu tak nějak nejspíš bude. Dále zde zazněl doplňující argument, že 98% onkologických pacientům dokážeme od bolesti ulevit. To všechno je krásné, ale je třeba se zeptat: Proč tedy stále většina lidí umírá nedůstojně v nemocnicích? Neměl by civilizovaný stát více podpořit tuto “neproduktivní“ oblast zdravotní péče? Osobně bych byl pro to, aby člověk, který žádá o euthanasii (a netrpí nesnesitelnou a neléčitelnou bolestí – i takové bolesti bohužel existují například u některých nádorů mozku), musel strávit nejprve třeba týden či dva v péči hospicových profesionálů (kteří by se ale museli zavázat, že budou dělat jen svou práci a nebudou pacienta jakkoli indoktrinovat), a pak se teprve definitivně rozhodl. Pakliže mají stoupenci hospicového hnutí pravdu, počet uskutečněných euthanasií by byl jen malý. A ti, které by hospic nepřesvědčil, by měli právo odejít dle své vůle.

Nicméně z hlediska utilitárního: Pakliže z nějakého důvodu člověk v beznadějném stavu velice trpí, hospicová péče by mu sice pomohla, ale je pro něj z jakéhokoli důvodu nedostupná, je morálnější trvat na tom, aby trpěl (s tím, že mu nic jiného nezbývá), nebo je lepší nabídnout mu euthanasii jako druhou nejlepší variantu?

V dokumentu také zazněla možnost uvedení pacienta do analgosedace (lehké narkózy, umělého spánku), v níž se může bez bolesti prospat až k smrti. Je zjevné, že z praktických důvodů má smysl k tomuto kroku přistoupit, až když je smrt opravdu na dohled, každopádně je to celkem sympatické řešení. Nicméně je otázkou (a následující prosím berte jen jako morbidní odlehčení na závěr), nakolik pro tuto metodu hovoří v dokumentu zmíněný fakt, že pacient má v tomto stavu sny, protože člověk jako já si v takové souvislosti nemůže nevzpomenout na H. P. Lovecrafta či na Ladislava Klímu („Jak bude po smrti„) a na potenciální zlověstnost Říše snů. Ale takto bychom mohli brát v potaz i případné utrpení způsobené fenomény spjatými s umíráním mozku (tzv. near death experiences) a zvážit možnost, zda z určitého pohledu není tou nejúčinnější euthanasií ustřelení si hlavy brokovnicí s upilovanou hlavní… 😉

Pokračování za týden.

Advertisements

komentářů 23

Filed under Filosofie a religionistika

23 responses to “Poznámky k aplikované etice 01: Argumentace proti euthanasii

  1. Allegor

    Kojote, proč už neděláš religionistiku? Zrovna teď se tam rozjíždějí zajímavé projekty, převzali to do značné míry noví lidé (hlavně Chalupa se Zbíralem), myslím, že to má docela našlápnuto.

  2. Možnost zneužití beznadějného stavu… takže dědicové se můžou domluvit s doktorem, zfalšují souhlas s eutanázií, proti mojí vůli mě nechají zabít a budou juchat nad penízky.OK.Dnešní doba.Dědicové se domluví s doktorem, podsunou mu nenápadnou obálku s nápadným obnosem, doktor mě lživě informuje, že "tato léčba vám sice může pomoci, ale také hrozí riziko, že zůstanete od krku dolů ochrnutá a ani se nedokážete zabít, kdybyste chtěla", já na základě této informace vyhodnotím rizikovost léčby jako nepřijatelnou, zemřu na léčitelnou nemoc a dědicové budou juchat nad penízky.Proč je ta první možnost problémová, ale druhá tak nějak neva?Protože ta první je nová, ale ta druhá je pěkně zavedená (zavedená je tedy spíš ve formě zanedbání péče, ale dejme tomu, že by druhá strana argumentovala tím, že by to tvrdě potírala, aby si nikdo nedovolil nechat pacienta umřít žízní) a všichni máme vyzkoušené, že nikomu nevadí?

  3. Allegore, vlastně jsi mě k tomu rozhodnutí přivedl ty 😉 Když jsi mi povídal, jak náročné na zapamatování faktografie to je, dospěl jsem k závěru, že můj sice stále snad celkem bystrý, leč stárnoucí a depresí řádně pošramocený mozek na to už nemá. Filosofie je samozřejmě také náročná, ale je to více o dějinách myšlení a leccos se dá odvodit. Mám-li to shrnout, nechci se učit zpaměti data a místa konání buddhistických koncilů, nechci zešedivět před zkouškou z křesťanství a tak…Heleno, to je to samé jako s legalizací drog: Drogy jsou všude, kriminalizace nikterak nesnižuje nabídku, výdaje na válku proti drogám dusí ekonomiku, mladí lidé zbytečně umírají, a přesto víc než polovina lidí řekne, že jsou proti, i když je to zcela iracionální. Strach z nového. Ale myslím, že je zde určitý pomalý, ale slibný trend, jak ostatně zmiňuji v článku.

  4. PS: To zešedivění bylo míněno metaforicky. Kdybych věděl, že při studiu religionistiky nemetaforicky zešedivím, patrně bych ve studiu pokračoval! 😉

  5. Allegor

    To rozhodně nemělo znít tak, že religionistika je nějaký ultra-náročný obor:) Faktografie tam je docela dost, ale upřímně, lidi vypadávají právě na tom hledání souvislostí nebo na neschopnosti pochopit, že hypotéza stojící na logické operaci "když X pak Y; Y tedy X" je ve svém základu zhovadilá. Faktografie se dá zvládnout, když tomu denně věnuješ v průměru řekněme tři, čtyři hodinky. K euthanasii tolik, že mě už debaty o ní unavují. Pro mě je to hlavně zbabělost. Člověk, který má být považován za kompetentního rozhodnout o vlastní smrti, by zároveň měl být kompetentní spáchat sebevraždu. U lidí, kteří se nejsou schopni ani sami předávkovat prášky, mám silné pochybnosti ohledně schopnosti rozhodovat za sebe. Osobně klidně člověku, který se rozhodne ukončit svůj život, přinesu pistoli, ale aby ten člověk chtěl po doktorovi píchnout nějakou smrtící injekci… Proč? To je taková bábovka, že to nedokáže udělat sám?Křesťané řvou o nějaké "kultuře smrti," já říkám, že tu vládne "kultura života." Lidé se klepou strachem ze smrti a protože nejsou schopni prolomit pud sebezáchovy a "zmáčknout to," nechají "to zmáčknout." Někoho jiného.V tomto světle si vážím všech slušných a poctivých sebevrahů.

  6. Allegore, já nemám denně tři až čtyři hodiny času na memorování faktografie. Jsem zaměstnán a mám tedy i pracovní úkoly, začínám se nagažovat v politice, taky se musím starat o domácnost a mimo jiné i relaxovat, potřebuji více času na odpočinek než jiní lidé, snadno se unavím. Buď bych to nezvládl, nebo bych to zvládl za cenu extrémního vypětí a to si nemohu dovolit. Znám své schopnosti i jejich hranice. Tož tak.—Ohledně té zbabělosti: Myslím, že na to nahlížíš špatně. Problém není to "zmáčknutí spouště" – to konec konců i tam, kde je euthanasie (polo)legální dělají pacienti sami (vypijí barbiturát, spustí stroj, který jim vpraví do žíly jed atd.). Problém je v tom, že klasické druhy sebevražd jsou riskantní právě z hlediska utrpení. Oběšení je, jak ukazují výzkumy, hodně nepříjemné. Zastřelení se je celkem v pohodě, ale taky se kulka může svézt po kosti a urvat ti třeba čelist, místo aby rozmašírovala mozek, navíc u nás ani jinde v Evropě není držení střelných zbraní tak běžné. Řezání se či bodání taky není zrovna nejpříjemnější. Skákání z výšek je sice můj preferovaný způsob sebevraždy, ale uznej, že pokud bych umíral na rakovinu a vydržel tak dlouho, jak dlouho by to bylo snesitelné, už bych asi neměl sílu někam vylézt a skočit. Nehledě na to, že mnoha lidem by připadla představa pádu jako mučivá. Ohledně otávení se, no tak to přeci je ta klasická euthanasie, ne? Jenže není zase tak snadné se otrávit a mít to bezbolestně za sebou. Dnes už nejsou barbituráty běžně dostupné a benzodiazepiny nejsou zase tak jisté. Nehledě na to, že je zde dávivý reflex, proto se při euthanasii barbituráty dává pacientovi nejprve antiemetikum. No, a pak jsou zde případy, kdy člověk trpí, chce to skončit, ale fyzicky opravdu není ve stavu, aby se zabil sám, ať už jakkoli – má snad proto být diskriminován? Tím chci říci, že tvé argumenty pokládám za hodně hloupé a nepromyšlené, zkus to znovu a lépe ;-)—BTW: Já osobně bych volil ten hospic. Chtěl bych až do poslední chvíle psát, něco dělat. A když už by to opravdu nešlo, risknul bych ty sny v umělém spánku. Ale nevím, proč pohrdat těmi, kdo to mají jinak, pokládat je za zbabělce apod.

  7. Allegor

    Nechápu, proč by moje argumenty měly být hloupé a nepromyšlené. Považuji prostě za zbabělé nechat se zabít. Pokud jde o to, že někdo někomu namíchá jed, tam bych o tom byl schopen uvažovat. Člověk aspoň vypije jed sám a neobchází tak pud sebezáchovy. Ale nechat si – nejlépe ve spánku – píchnout injekci? Ad riziko bolesti při sebevraždě: To je právě to. Člověk by chtěl všechno zadarmo. Proč by měl podstoupit smrt bez rizika a zatáhnout do ní nějakého doktora, který pak bude celý život žít s tím, že zabil člověka (byť ten si to přál)?Známé argumenty s nátlakem na pacienta atd. neopakuji, protože jsou snad dost známé, stejně jako jejich slabiny. P.S.: Když už euthanasie, tak luxusní. Navrhuji speciální profesy "vykonavatel/vykonavatelka euthanasie." Budou to mimořádně atraktivní osoby obého pohlaví, které zabijí klienta přímo při při vyvrcholení. Budou školení, aby to byla bezpečná smrt, při které se nikomu nic nestane – a ještě to bude mít pikantní BDSM příchuť.

  8. Allegor

    Ad oběšení: Do toho bych nešel. Když už, tak proříznutí tepny nebo určité pomalu působící prášky. Prostě něco, při čem si člověk užije to pomalé odcházení ze světa (a bolest s tím spojenou). Je to jednou za život, tak ať to stojí za to.

  9. @Allegor: Píšeš: "Ale nechat si – nejlépe ve spánku – píchnout injekci?" – no, a to je právě ten důvod, proč tvrdím, že tvé argumenty jsou hloupé a nepromyšlené, protože takto se to prostě nedělá a ani o tom neuvažuje. Dělá se to tak, jak jsem to napsal, tedy pacient učiní fyzické rozhodnutí (vypije to, aktivuje stroj, který mu to vstříkne do žíly). Problém zůstává jen v případě člověka, který to fyzicky není schopen udělat. Je také jasné, že by bylo absurdní, kdyby měl být někdo nucen proti svému svědomí při sebevraždě asistovat. O něčem takovém zde přeci vůbec nejde řeč – a argumentace proti chiméře je argumentace buď hloupá nebo zlovolná. Ohledně tvých názorů na to, jak má vypadat "správné" odcházení ze světa: Ano, je to tvůj názor, máš na něj právo, máš nezadatelné právo podle toho žít, ale proč to probůh vnucuješ ostatním? Z jakého titulu chceš činit ze svého deklarovaného heroismu všeobecnou maximu? Víš co, raději se na to vyspi a pak tuhle diskusi zhodnoť s jasnou hlavou, teď jsi v tom zamotaný a vydáváš emoce za argumenty – a to je na prd.

  10. Allegor

    OK, já se o to, jak se to dělá, nikdy nezajímal. Můj názor je samozřejmě čistě laický.Proč bych neměl dělat ze svého přesvědčení (které není žádným "heroismem") obecnou maximu? Je snad normální, že lidí, kteří se chovají určitým způsobem, si vážím a lidí, kteří se chovají způsobem jiným, si nevážím. Úplně stejně si třeba nevážím lidí, kteří inklinují k nihilismu a jejich jediná odpověď na cokoliv je výsměch. Co je na tom probůh omezujícího a vnucujícího? Ohledně toho nucení při euthanasii asistovat: Mám trochu strach, aby se v době, kdy se euthanasie stane běžnou praxí, nestalo také "povinně dobrovolným rozhodnutím" doktora u ní asistovat. Vím, že z toho mají vítr i někteří ti doktoři z nemocnic.

  11. @Allegor: 1) Uvykni si argumentovat na základě znalosti faktů, nikoli na základě dojmů či předpokladů.2) Protože lidé jsou různí a je to tak v pořádku. Jsou věci, na nichž by se měli slušní lidé shodnout, ale přání ohledně umírání a smrti je natolik soukromá záležitost, že odsuzovat někoho proto, že nechce umřít podobným způsobem jako ty, je dosti absurdní. V jakých jiných oblastech se ještě chceš lidem plést do života?3) Dolož evidencí. Osobně si myslím, že žádostí o euthanasii byl nebylo tolik, aby tu asistenci nezvládli ti lékaři, kteří s tím nemají problém.

  12. Allegor

    Asi těžko můžu něco doložit evidencí, když zatím (u nás) ani nedošlo k legalizaci. Samozřejmě se dá vždycky odpovědět argumentem se psem a s letadlem."Plést se lidem do života" je jedna věc, myslet si o nich svoje je druhá věc. Vyhrazuji si právo myslet si o komkoliv cokoliv na základě čehokoliv. Už jsem řekl, že jsem měl prostě nejspíš mylné informace ohledně technického provedení euthanasie.

  13. Foxy

    NDEZdravím! – – – Ťukyťuk, dovolil bych si vstoupit do diskuse. Důvodem je to, že mám jisté osobní zkušenosti se stavy NDE, kterých se právě běžící diskuse dotýká. – – – Ad: …Oběšení je, jak ukazují výzkumy, hodně nepříjemné… [6] Dovolil bych si oponovat. Nevím, které výzkumy se tím zabývaly, ale má osobní zkušenost je opačná. Pád do nevědomí je i při velmi "jemném" oběšení natolik rychlý, že je otázkou pár(doslova) vteřin. Důvody tak rychlého nástupu nevědomí jsou fysiologické, nebudu je zde složitě rozebírat. Prožitek stavů za hranou vědomí je natolik silný a jedinečný, že na těchto prožitcích může vzniknout velice silná závislost, asfyxiofilie. To, že tato závislost není až tak vzácná, dokazuje i mediálně provětrávaná smrt známých osobností (příkladem budiž např. Michael Hutchence, INXS). – – – Stav blízké smrti (NDE); zde bych si dovolil odkázat na svůj text (a předem varuji, že dosti rozsáhlý text!) na stránkách biotox/enpsyro: Za hranou vědomí…http://www.biotox.cz…F~pj3kkptp~0Jakou sílu pak může mít už jednou vzniklá asfyxofilní závislost, to může ukázat třeba tento popis intoxikace: Konopí, kotvičník a kousek bezdeché slasti,http://www.biotox.cz…x_1225827623tamtéž. – – – Ad: Terminální sen (…Nicméně je otázkou … nakolik pro tuto metodu hovoří v dokumentu zmíněný fakt, že pacient má v tomto stavu sny…) Vzhledem k tomu, že se jedná o terminální prožitek (tedy prožitek subjektivně protažený do nekonečna), byl by případný terminální sen typu horrortrip vstupem do věčného pekla. Konečným stavem standardního terminálního prožitku však bývají stavy blaženosti, odtud pak fenomen "ráje" či "nirvany", odvozený z prožitků těch, kteří "onen svět" za hranou vědomí navštívili a opět se na "tento svět" vrátili. – – – Tolik tedy k terminálním prožitkům, nedílnou součástí nejen euthanasie. Koneckonců, Thanatos dříve či později uvítá i jednoho každého z vás, takže poznáte sami. Ale nejspíš jen málokdo dostane šanci sepsat o tomto setkání tripreport… (smajlík).A nakonec (a následující taky prosím berte jen jako morbidní odlehčení na závěr); rozhodně bych se nechtěl o svůj terminální prožitek připravit nerozvážným použitím "brokovnice s upilovanou hlavní"; myslím, že by to byla věčná škoda… (supersmajlík).- – – Hezký, příjemný den!

  14. @Foxy: Díky za komentář! Začnu od konce: Hned mě napadlo: Chudák Cobain… Ale pak jsem si řekl, že pokud má člověk třeba pekelnou depresi a pocity viny nebo tak něco, možná je lepší, když ten mozek raději rychle zlikviduje ;-)Díky za odkazy. K tomu oběšení – vycházel jsem odsud: http://www.capitalpunishmentuk.org… – ale zdroje se různí a asi hodně záleží na tom, jak se to provede a spoustě dalších oklnostech, už z toho důvodu bych váhal, zda to zvolit jako metodu euthanasie. Nicméně je pravda, že mnozí si na tom ujíždějí, takže to přinejmenším v některých formách provedení musí být příjemné. No, raději to zkoušet nebudu…

  15. Oleg Selezněv

    Bláboly vyšinutého magora z Říše zlaŽe se vůbec nad nějakými psychotickými bludy nějakého magorného amerického kacíře vzrušuješ. Kažký kdo přečtě jen první větu a má drobet soudnosti poizná sbadno že je to nějaký evangelikální kacíř z Bushovy smečky. Škoda, že tuto sebranku už nejde posílat na hranice. Za všechno zlo co páchájí by tam patřili tisíckrát. Zkrátka, tyto liid berou u nás vážně jen naprostí mentální ubožíci, jak jsme si sám nejednou ověřil. Nicméně jiná situace začne, až nám tu ty své kacířské bludy začnou zavádět "ve jménu lopoty a kleptokracie" s pomocí páru divizí své zvlčilé soldatesky – jak to tito fašouni předvádějí již dlouho po celé planetě. Podle mne není odpornější režim – a tím myslím i Třetí říši nebo Pol Potovu Kampučiu, stát Čingischánův, či Rs Ivana Hrozného, nebo Caligulův Řím – než teokracie. A vrcholem všeho pokrytectví, svintva a hnusu jež kdy lidstvo zplodilo je ta izraelsko-americká…

  16. Olegu, mírni se. Ten článek je k rozboru užitečný (a dr. Bělohradem dobře vybraný), neboť shrnuje klasickou argumentaci nábožensky motivovaných odpůrců euthanasie – a ujiš’tuji tě, že co se nábožensky motivované argumentace proti euthanasii týče, je prakticky stejná u evangelikálů i katolíků. Jediný katolický teolog, který se k euthanasii staví vstřícně a o kterém vím (možná jsou nějací, o kterých nevím, ale moc bych na to nesázel) je vyobcovaný Hans Küng. Takže si své výlevy o říši zla ponechej k tématům, u nichž je namístě. Nebudeš pak muset stavět chatrné oslí můstky.

  17. katolík

    "nepodáš nemocnému smrtící lék"je již od Hippokrata, je to starý nicméně fungující morální kódex. Proč by měl být lékař katem, proč by měla společnost tlačit na lékaře aby zabíjeli na přání.Navíc často spíše na přání okolí, než dotyčného.Každému zastánci zabíjení lidí říkám " o.k., ale zabíjejte si je prosím sami. Netlačte do toho doktory, a nedělejte z nich katy……"Kdo se dovede vcítit do pocitů doktora který nestudoval na to aby se stal katem, ten porozumí…..

  18. katolík

    jen pro vaší představu v hospici nikdo o zabití nežádá.Na lidi je tam čas, prostor, je jim umožněno důstojně dožít a je jim pomoženo s dořešováním starých křivd, pochroumaných vztahů a letitých nenávistí.Takže pak umírají v klidu. To že stát selhává a státní LDN jsou na rozdíl od církevních hospiců tragické a děsivé je problém státu.A řešit neschopnost státu cíleným zabíjením "nepotřebných" — nepovažuji za košer řešení.Zajděte si někdy do hospice osobně, uvidíte na vlstní oči, že i umírat lze důstojně a v klidu…..

  19. @katolík: Zbytečně do toho vnášíte emoce a pláčete na špatném hrobě. Vždyť já v tom textu přece říkám prakticky totéž co vy, pokud jde o tu hospicovou péči, a nikde tam nepíši nic o tom, že by měli být lékaři k něčemu nuceni. Já rozebírám chabost argumentů textu, který jsem dostal v rámci studia k analýze a na svém rozboru si pochopitelně stojím. Můj názor je, že civilizovanost země se mimo jiné pozná na tom, jak se chová k takzvaně "nepotřebným" (ekonomicky, z hlediska produkce nějakých statků apod.) a tam bezpochyby patří i umírající. Nicméně: Člověk má právo rozhodnout se zemřít a musím říci, že zatímco v případě rakoviny, pakliže by bolesti nebyly nesnesitelné a neztlumitelné (u některých nádorů mozku takové jsou a opravdu si myslím, že pomoci takto trpícímu člověku zemřít je milosrdné! I koně raněné na bojišti se utrácejí…), v případě Alzheimera bych o dobrovolné smrti nejspíš uvažoval. Myslím, že ideální by bylo nastavit podmínky tak, aby hospicovou péči dostal každý umírající, který by ji potřeboval, a každý by měl současně právo za určitých podmínek požádat o euthanasii. Měl byste s takovým systémem problém?

  20. A ještě ad "argument" typu "nenuťte lékaře být katy": To je pseudoargument, který fakt nemá žádnou váhu. Mezi lékaři je dostatečné množství stoupenců euthanasie na to, aby nikdo nemusel být nucen. Šlo by to technicky zvládnout tak, aby nikdo nemusel jít proti svému svědomí. —A ještě přidám klasický myšlenkový experiment, který je údajně založen na skutečné události:Hořící havarovaný náklaďák. Řidič zaseknutý v kabině. Oheň se k němu blíží. Řidič prosí okolostojící, aby jej zabili, aby mu rozbili hlavu. Udělali byste to? Já ano.

  21. Oleg Selezněv

    No já myslím že argumentace nemůže být stejná už vzhledem k tomu že oficiální katolická linie je jinde než praxe, zatímco u těch baptistických kacířů je to totéž. Je pravdou že situace např. v Polsku je opravdu urážející každého člověka. A zde je to jasná práce fundamentalistických katolíků. Ovšem k vraždám lékařů zatím ani ti nejhorší z nich na rozdíl od americké pakáže nesáhli. Jinak si dovedu představit že tak jako doktor na Slovači není nucen provést potrat je li to v rozporu s jeho svědomím, nebude k tomu nucen ani u euthanasie. A samozřejmě co se týče Hippokratvy přísahy, ten překlad zde je naprosto pravdivý. Ovšem daleko horším svinstvem je třebas účast lékaře při mučení (USA, Izrael), a nebo přímo využití lékařských informací k mučení (USA), popřípadě účast lékaře při popravě smrtící injekcí (USA). Zajímavé že to našim "morálním" obhájcům práva na život jaksi naprosto nevadí…

  22. Oleg Selezněv

    zlatá, absolutně platná, výstižná a stručná slova"Civilizovanost země se mimo jiné pozná na tom, jak se chová k takzvaně "nepotřebným"Naprostý souhlas! Mimochdem o to psal již klasik amerického socialismu Jack London, že k socialistickému světonázoru jej přivedlo právě zkoumání podrobností osobních osudů oněch neproduktivních, kteří jakmile nebyli schopni držet vražedné tempo nasazené vykořistovateli, byli odhozeni naprosto jako příslověčný vysátý citron a bezcenný odpad. Více třebas Námořník na koni, a jiné Londonovy životopisy, zajímavý je i autobiografický román Martin Eden. V tomto přístupu se buržoazní podlidská lůza – u nás zejména ta modrá – dodnes nezměnila, a zcela zákonitě nikdy nezmění.

  23. Oleg Selezněv

    katolík: A není v Hippokratově přísaze tak náhodou i "neusmrtím plod"?