Život, který hledáš, nenajdeš…

Já celou tu dobu tušil, že můj “blasfemický“ erotický sen o Panně Marii skutečně je zprávou z míst nejvyšších, a to i přesto, že je tam evidentní ten oidipovský motiv, že lze vysvětlit i dlouhodobou sexuální frustrací atd. atp. A skutečně, je tam vzkaz shůry, ale celé mi to “docvaklo“ až dnes po psychoskupině, na které jsem ten sen rozebíral (a všem, kteří mne tam svými podněty obohatili, tímto děkuji).

Tedy, aby bylo jasno, sen lze interpretovat pomocí mnoha různých klíčů, jež se vzájemně nevylučují. Takže lze třeba říci, že se v něm odráží touha po “božském sexu“ s jednou nedosažitelnou ženou a je to patrně pravda. Stejně tak lze sen interpretovat z hlediska psychoanalýzy a hledat v něm matku a oidipovský komplex. Samozřejmě je sen i reakcí na rozvod s Lucienne (motiv osvobození, potřeba přestat věci konečně řídit a být přemožen). To všechno beru (v potaz) a pracuji s tím na odlišné rovině. Nicméně rovina, která mne zajímá především, je rovina snu jako zprávy od Boha, snu ve smyslu snu přicházejícího na tento svět Branou z rohu. Dám nyní dohromady podněty, jež zazněly na skupině i své vlastní myšlenky a interpretaci snu zasadím do kontextu svého životního údělu.

Takže zde máme několik provázaných sdělení:

  1. Smrt. Osvobození otroků. Vzkříšení otrokáře.

  2. Hieros gamos Bohyně se Synem/Manželem (vášnivá soulož Marie a Ježíše proběhla na základě vzájemné přitažlivosti a nikdo v ní nedominoval).

  3. Dramatické, násilné, ale i impozantní, a především osudové vyústění posvátného sňatku.

  4. Smrtelník (tedy já) svedený Bohyní, jež je jednoznačně dominantní. Nadjá, v podobě malého Ježíše, spí.

Nuže, co mi tím Nevyslovitelno chce vlastně říci? Uvažujme o tom v kontextu mé vědomé touhy zakotvit fyzicky, duševně i duchovně v nějaké klidné náruči. Neboli touhy pořídit si domek na venkově, tam žít klidný a uspokojující život s ženou a dětmi a po duchovní stránce zakotvit v nějaké etablované a dostatečně liberální křesťanské církvi (nejspíš CČSH nebo starokatolické), jež by mi byla duchovní oporou a poskytovala možnost pravidelného kontaktu s Bohem, přičemž tento kontakt by byl zakotven v pořádné tradici a nejednalo by se o spirituální experimenty, jichž už jsem vyzkoušel spousty. No, a dnes jsem si přišel na to, že tímto snem mi Bůh sděluje to, co kdysi Gilgamešovi (byť v jiných souvislostech), totiž, že život, který (vědomě) hledám, nenajdu. (Edit 6. 9. 2011: V duchovní oblasti, zda sen něco vypovídá o partnerském vztahu, je otázka, nicméně nadále řeším jen spirituální záležitosti a v oblasti životní chápu sen především jako pokyn „netlačit na pilu“ a přijmout to, co přijde. Píši to proto, že jeden z komentátorů tento článek špatně pochopil.)

Symbolické sdělení lze totiž interpretovat asi takto: Byl jsem zasažen kristovským impulsem, uvědomil jsem si, že se vlastními silami nespasím, naučil jsem se odevzdání se a byl “vzkříšen“. To je v pořádku. Ale mým údělem není být etablovaným křesťanem, jakkoli se to zdá jako “dospělé“ řešení. Ať chci nebo ne, jsem člověkem Nového aeonu a intenzivně vnímám ambivalenci boží. Bůh se v mém nitru projevuje ve starém dynamickém mýtickém motivu Bohyně a Boha-Syna/Manžela, a toto prostě nelze vtěsnat do sebeliberálněji pojatého křesťanského dogmatu. Můžu nakrásně věřit ve spásu skrze Ježíše Krista, ale v nitru budu vždy heretik a nemá smysl snažit se vtěsnat do nějakých věroučných mantinelů. Boží působení v mém životě má osudové (jiné ani být nemůže) a dramatické vyústění – čekají mne velké bitvy, mým osudem není duchovní klid a spočinutí (viz též chrám coby místo azylu), jakkoli o něm sním. Aforisticky lze říci, že mi Bůh tím snem mimo jiné říká: “Nesnaž se přede mnou schovat do kostela!“

V závěru se Bůh zjevuje ve své ženské podobě a přemáhá mě. “Žádné vymlouvání se na Ježíše, sundej brýle (jakéhokoli) dogmatu a pohlédni zpříma do mých hlubokých černých očí! Jsi můj! Oddej se mi!“

No, a tak to je. Bůh mi tím snem vlastně zvěstuje, že mě nečeká pohodlný život a že usilováním o něj bych jenom ztrácel čas a vzdaloval se Mu/Jí/Tamtomu. A mně nezbývá, než to přijmout…

Pokud jste nečetli, přečtěte si také recenzi knihy Jamese Hollise Mytologémy, která s těmito úvahami úzce souvisí a leccos vysvětluje.

Advertisements

komentářů 25

Filed under Magie-mystika-víra

25 responses to “Život, který hledáš, nenajdeš…

  1. Před 19 lety jsem navštívil Hostýn. Při návštěvě kaple Panny Marie jsem zaznamenal silný ! erotický vjem. Ačkoli zcela sexualně vytížen & radostný, musím napsat, že tato " zkušenost " byla & dodnes je nezapomenutelnou. Naprosto upřímně J. Spilka

  2. oxymoron

    Tak jak dite porad hleda a zkousi nove věci a je to jeho přirozenost , tak je prirozenosti dospělého jedince vytvořit „klidny život“ sobe a dalšímu pokoleni. Pokud mas pocit ze ti Buh zvestuje, ze je to nedosazitelne , tak ti zaroven zvestuje tvoji nedospelost ne? Nebylo by lepsi se prestat patlat v malickostech a udelat něco proto aby clovek naplnil sve poslani? Byť je to mnohdy nadlidsky vykon. Navíc si na zaklade snu v podstate přibrzdit osud je spise pohodlnost :))))))

  3. @oxymoron: „nebudete-li jako děti nevejdete do nebeského království“ (Lk, 18.17) Jinak nevím, jak na tvůj komentář odpovědět. Vzhledem k tomu, že je ilustrací mého úsilí udělat všechno proto, abych naplnil své poslání, mi celkově vzato nedává příliš smysl.

  4. petr

    životživot,který hledáš – nenajdešproč?já to vidím takto:život,který si dělám,nemohu minout!@…………..

  5. vera

    hledáš složitá znamení, mě tak napadá – jak ty jeptišky se prohlašují za nevěsty Ježíšovy…že bys tak do řeholního roucha…? 🙂

  6. Ještě dodatek: Aby bylo jasno, pohodlnost je to poslední, co takto získávám. Převládajíc pocit z celé této záležitosti je veliký smutek a pocit vykořeněnosti. Fakt jsem fantazíroval o tom, jak naskočím do nějakého stabilního duchovního currentu a v jeho intencích budu něco tvořit spolu s ostatními. Takto to vypadá, že si i nadále budu muset sám klestit vlastní cestu. Nejsem z toho na větvi…

  7. oxymoron

    "pohodlnosti" jsem nemel namysli cestu duchovni, nybrz zivotni. Je to casto jen chimera a zduvodnovani zivotni nespokojenosti co cloveka nuti utikat se k duchovnim otazkam misto reseni vlastniho osudu. Sam jsem timto prosel a vetsina "magicko-nabozenskych" teorii se rozpadla neb funguji jen v komunite zasvecenych. Magie i Buh prijdou sami v momente, kdy je clovek pripraven. Neni treba je hledat neb je to vetsinou kontraproduktivni :))))

  8. Ono je to samozřejmě všechno propojené. Ale já v tom článku přece nepíšu o nějaké životní rezignaci, nebo snad ano? Píšu tam především o duchovní oblasti, přičemž celou záležitost rámuju do celkové touhy po klidu. Zmiňuji tedy celkový životní kontext, ale důsledky vyvozuju pouze v oblasti duchovní. Snad tedy jen dodám: Sen může mluvit i o tom, že můj život bude i nadále neklidný i v jiných oblastech a že mám přijímat věci tak, jak přicházejí (nechat se "přemáhat"), ale nikde tam nepíši: "Na základě tohoto snu jsem se rovněž rozhodl, že nebudu mít stálou partnerku a děti."

  9. vera

    no my to vidíme, však jsme taky jen usuzovali a vyvozovali a navrhovali varianty :-), proč Tě to tak rozzlobilo? Mně ten sen připadá spíše jako osvobozující znamení, odhození toho co svazuje, nástup života bez Boha – ten byl až v tom budíku…(Marie není Bohyně)

  10. Já se nezlobím, jen je mi smutno ze všeho toho povýšeného poučování, to je celé. Jinak ten závěr s budíkem je pochopitelně autorská licence, budík je mechanická věc, jež se rozezní bez ohledu na sen. Mě zajímalo, co je na tom snu živé. Nechme to být…

  11. Jinak lidi, tedy Oxymorone a Vero, všímáte si nevyváženosti té situace? Vy jste jen hlasy zvenku, o kterých skoro nic nevím, nevím, jaké žijete životy, jakých chyb se v životě dopouštíte, jaká dilemata řešíte. I kdybych vás chtěl poučovat, nemohu. Já bych tedy ani nechtěl, protože se řídím zlatým pravidlem a nedělám druhým to, co nechci, aby dělali mně. Ale uvědomte si, že opravdu nemáte žádnou autoritu. Autoritu má někdo, kdo jde do interekce s druhým s celou vahou svého života, ne někdo, kdo z bezpečné vzdálenosti udílí hraběcí rady. Samozřejmě je možné se i takto vyjadřovat k druhému korektně, ale to vyžaduje používání kondicionálu, zkusmost v návrzích, podmíněnost tvrzení, nikoli tvrzení autoritativní povahy. Zkuste se na to podívat z druhé strany, opravdu by vám nebylo poučování nepříjemné? Máte snad s poučováním nějakou kladnou osobní zkušenost? Vede vás poučování ze strany druhých k tomu, abyste byli lepšími lidmi? A tím myslím opravdu poučování, nikoli poučený a vyžádaný expertní názor. Dejte vědět.

  12. Oleg Selezněv

    To je velmi hezká interpretace a ctím že je blízko realitě. Opravdu, koneckonců i starej zákon na mnoha místech praví že "Hospodin promlouvá k lidskému srdci v čase nočním". No a řekl bych že každopádně ten sen naopak vypovídá o blízkosti Boha ne o nějakém kacířstvu, lumpárně, a podobných věcech jež by v něm fanatik jistě našel. Cesta k Nepojmenovanmu může být všelijak klikatá a je vždy jen a jen osobní, ostatně doporučuji pro případné lepší pochopení jak to myslím shlédnout film Tenká červená linie, kde je to dle mého názoru ukázáno myslím ze všeho nejlíp. Hlavně si do toho nedej zcela od nikoho kecat neb todle je jen mezi ním (či tím) a tebou, nikým jiným. Pokud však budeš stát o radu, no, ono kdo je připraven k poznání, je vždy zároven vnitřně veden, tak jako teoretik a experimentátor či člověk předem hotového názoru nebude nikdy, takže se nebojím že bys ji nenašel. SKC je docela dobrá volba myslím. Ale ono to stejnak není o vnější formě. Skoro bych řek že nejlepší vnější forma je ta co tvý okolí bude nejmémě bít do očí a kde si můžeš zároven pracovat na svém nitru aniž bys byl k čemukoli nucen, manipulován, postrkován a tak všelijak podobně. Pro mne je to třebas ŘKC. Ale ono je to v zásadě celkem fuk, hlavní je aby to byla cesta ne stagnace a rozvoj ne regrese. Možná to časem bude jinak, ale nemyslím. Dobré je prostě držet se toho co je vžito a tradicí, a najít si v tom nástorje na sebekultivaci neb jiná cesta k Bohu nevede než ta co začíná lidským rozhodnutím a to za nás nemůže udělat Buddha, Kristus, ani papež, a naštěstí ani Hitler, Lenin nebo Bush…

  13. Oleg Selezněv

    Btw mluví li Bůh tak mluví ke každému tak aby on rozuměl zcela jasně, a ne aby rozumělo i nějaký publikum. Mojžíš slyšel hlas z keře, Eliáš hlas ve větru, a Kristus radil naslouchat hlasu Ducha v srdci, nikdo krom tebe ten sen nemůže posoudit líp ne ty. A vždy to bude a zůstane Velké tajemství mezi tebou a jím. Nenech se odradit ani přesvědčit že se nic nedělo, nicméně nemusí být zase vše hnedka. Každý taková komunikace má svůj přesný čas a nikdo nemá co kafrat do toho kdy nastal a kdy ne. Ty to víš zda nastal či nenastal a na tom je zcela dosti. Neb sdělit ten sen jistě můžeš ale nikdo krom tebe jej neprožil, a ten největší klíč není co se tam dělo, ale cos prožil a co to v tobě zanechalo. To skutečně podstatné je nejen očím neviditelné, ale i sluchu nesdělitené,a rozumu neuchopitelné.

  14. vera

    Tvá slova jsou vážná…promiň, Kojote, nepovažuju svých pár slov za povýšené poučování, a nějakých hlubokých epertních názor nejsem schopna- což se asi už ví. Sedla jsem ke stolu, podepřela bradu, a poslouchala jak jde kolem řeč, a pak prohodila větu, otázku, k odlehčení nebo otočení situace – no chtěla jsem aby to byl úsměvný podnět…Tak mě jen napadá, ale to je vážně jen letmý nápad- neprojikuješ si do nás něco? 🙂 dobrej čas přeju

  15. Oleg Selezněv

    Toto: “Nesnaž se přede mnou schovat do kostela!Žádné vymlouvání se na Ježíše, pohlédni zpříma do mých očí! Jsi můj! Oddej se mi!“To je přesně to oč zde běží. Jsou to tak moudrá slova že – do kamene je tesat. Ano, přesně o tomhle to setkání mei člověkem a Bohem je, a znám to na vlastní krk.

  16. Vero, fakt myslím, že neprojikuji. Tím nežíkám, že jsem prost projekcí, to není nikdo, ale tady opravdu hraje roli moje osobní zkušenost s prací s lidmi, která mě naučila velké pokoře před druhým. Nicméně můj komentář se týká v případě komentářů pod tímto článkem více Oxymorona (ty sis ale zapoučovala v minulosti taky). Zahrnul jsem tě proto, že ses v komentáři [9] zahrnula sama ;-)Olegu, díky za komentáře, už se těším, až si popovídáme "naživo". 😉

  17. oxymoron

    Ja vim je to problem psaneho textu, ze to asi vyzniva mentorsky. Nemam to v umyslu neb je jasne, ze moje poznatky nejdou naroubovat na jinou zivotni zkusenost. Je to asi muj problem ve vyjadrovani pomoci psaneho textu. Lec proc vlasne obcas prispivam do diskuzi je moje velmi podobna zivotni zkusenost s depresi, magii a jak v posledni dobe sleduji, tak i vztahova. Vidim castecnou paralelu mezi Tvym a mym zivotnim vyvojem, tak se obcas neudrzim a mam snahu zahalekat "nedelej stejnou blbost jako ja". Me prave po rozchodu s dlouholetou partnerkou zacaly zmeny, ktere nastartovaly muj zivot tak, jak celych predeslych 30 let nic jineho. Bylo to vsak podmineno odvahou a zborenim zazitych konvenci a paradigmat. Nic vic v tom neni, lec mi asi chybi schopnost vhodne formulace a vyjadrovani.

  18. OK 🙂 A co se týče boření konvencí a paradigmat, to je fajn věc. A myslím, že ještě překvapím 😉

  19. Oleg Selezněv

    Je to prosté. Fanatismus říká "Podřiď se". Víra říká: "Rozhodni se"Mrkni na Thin Red Line a jen ji nechej běžet bez hodnocení rozumem a naslouchej. Kdo nás může opravdu poctivě říct kde má či nemá druhej "to svý světlo"? Všichni časem potřebujem dar odpuštění mnohem víc než si myslíme.

  20. Olegu, já ten film kdysi viděl a strááášně jsem se u něj nudil. Ale dobře, je to už dávno, třeba jsem se od té doby vnitřně proměnil a tentokrát jej ocením. Prubnu to 😉

  21. katolík

    inuinu, prostě tomu rozumím a držím palce :.-)Nikdo nám neslíbil že život bude jednoduchý. Ba naopak. "24 On jim odpověděl: Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni."25 Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: `Pane, otevři nám´, tu on vám odpoví: `Neznám vás, odkud jste!´a pokračování ? Máte jej plně ve svých rukou……

  22. Matúš

    senKojot: "je mi smutno ze všeho toho povýšeného poučování" To je ale práve ten prvý krok na tvojej (staro)novej ceste strastiplného života – prečítať si kritické komentáre na blogu 😀 Aha tu je ďalší … Nesnaž sa pred ním schovať do kostola!Zhodneme sa, že ide o veľký sen – na základe mytologickej symboliky a takisto tebou spomínanej intenzity. Ja som však vždy mal problém s interpretáciou veľký snov. Interpretovať bežné sny (aspoň tie svoje) mi vždy prišlo omnoho jednoduchšie. Príklady: sen, kde mi treba močiť a hľadám toaletu a potom sa zobudím a naozaj mi treba močiť je veľmi ľahké interpretovať, keďže v podstate nemá v sebe nič symbolického. Sny, kde som nahý alebo som stratil veci, peňaženku mi zvestujú že sa snažím robiť niečo čo je nad moje sily, že som obnažený, vystavený riziku. Keď v sne bojujem, tak sa to väčšinou týka názorovej potyčky a keď vojaci umieráju, tak sa ťažko vzdávam niektorých svojich názorov etc.Ako však interpretovať motívy ako apokalypsu alebo hierosgamos? Mne vždy pripadala tá symbolika taká všeobecná že mi v podstate ani neposkytovala žiadnu výpovednú hodnotu. Aj u tvojho sna mi pripadá tvoja interpretácia veľmi ľubovôľna. S veľkými snami je to ako s veľkými arkánami. Ich význam je ťažšie interpretovať a zhrnúť ako u malých arkán. Dobrou stratégiou je interpretovať viaceré sny pokope (a všeobecne pribrať iné kontextuálne zdroje). Ak človek určitý sen nepochopil resp. ak svoju situáciu nevyriešil, tak sa tieto sny zvyknú opakovať vo variáciach. Ak si teda sen zle interpretoval ako oxymoron a vera naznačujú, tak si ho prežiješ znova s ľahšími obmenami.

  23. @Matúš: U snu neexistuje něco jako "jediná pravá interpretace", to ostatně v článku uvádím. Myšlenka, že pokud jsem sen neuchopil správně, bude se motiv vracet, je dobrá a užitečná – mám obdobnou zkušenost. Nu, čas ukáže.

  24. barča

    Vy svůj sen interpretujete. Tím, že ho interpretujete, tak ho analyzujete a přemýšlíte o něm. Ale myslím si, že důležitější, než myšlenková analýza toho snu je – spíš Váš pocit z toho snu. Vnitřní pocit, lze popsat slovy jen těžko. A v tom pocitu je i možná Vaše tušení. Jinak co se týče života. Osobně to beru velmi prostě tak, že tím, že žiji – tím naplňuji svůj osud. Je to cesta od bodu N do bodu S. Každý máme svou cestu.

  25. Jo, jsme skoro všichni v zajetí nějakých interpretací. Až je opustíme, dosáhneme Probuzení. Ale uspěchat to nelze.