Anarchy in the UK

Čteme-li o aktuálním dění ve Spojeném království, stále znovu se opakuje slovní spojení “kriminální živly“ – jako by to něco vysvětlovalo. Je zjevné, že se establishment úporně snaží přesvědčit zbytky svých věrných, že symptom nemoci je nemocí samotnou. Jenže ty bouře a “kriminální živly“ jsou právě jen symptomem nemoci, jsou jako horečka…

Horečka je vůbec dobrou metaforou současného dění. Tak, jako pouliční bouře, i horečku lze v mnoha případech potlačit, ale – navzdory lidem, pokládajícím Paralen za lék proti chřipce – potlačením horečky pouze nastolujete o něco komfortnější pocit nemocného, nemoc samu však v žádném případě takto neléčíte. A o jakou nemoc se tedy jedná? Jaká infekce se to rozšířila (nejen) v Británii a nyní propukla do akutní fáze? Samozřejmě můžeme uvažovat o spoustě příčin současného neutěšeného stavu, ale pro mě je klíčovým faktorem rostoucí pocit frustrace mezi významnou částí britské populace. Je to táž frustrace, o níž zpívali punkeři v sedmdesátých letech, frustrace, jež je charakterizována zvoláním “NO FUTURE!“

Vezměte-lidem budoucnost a oni to nevydrží. Vážně. Představte si sami sebe v situaci, kdy jste podlehli frustraci a třeba něco rozbili. Stalo se to snad každému. Ten pocit, kdy není východisko, poslední vlak ujel, cesta je neprůchozí, práce, jež byla učiněna, vyšla nazmar… Když člověk v takové chvíli něco rozbije, hlasitě zařve nebo si způsobí bolest, uleví se mu. To je psychologický fakt. A teď si představte stupňující se pocit frustrace u rozsáhlé skupiny obyvatel, u masy lidí, kteří pro sebe nevidí žádnou budoucnost, žádnou naději na nějakou seberealizaci, lidí, kteří mohou jen doufat v perspektivu udržení současného neuspokojivého stavu, nicméně jako pravděpodobnější se jeví spíše prognóza stupňujícího se úpadku. To prostě nelze vydržet věčně. Punkeři to vystihli dobře, ale umlčelo je dočasné zlepšení situace koncem osmdesátých a pak devadesátých letech, jež bylo zřejmě způsobeno i otevřením se východoevropských trhů. Jenže nyní, v době krize, začíná být jasné, že bublina praskla, že politici jsou bezradní, že všechny sliby jsou prázdné – ony vlastně byly prázdné vždy, ale nyní už jim stále větší procento populace nevěří. No future! Pak i v zásadě nesmyslný akt ničení přináší úlevu stejně jako individuálně přináší úlevu rozbití talíře nebo třeba sebepoškozování.

Je to mimochodem podobné, jako v druhé polovině osmdesátých let u nás. V zásadě autistická vláda spoléhající na vyčpělé slogany nebyla schopna lidem nabídnout budoucnost, jakou potřebovali – budoucnost v podobě možnosti mít nějaký vliv na věci veřejné, možnosti nechat svobodně zaznít svému hlasu. Po více než dvaceti letech si lidé začínají uvědomovat, že se v tomto směru ve skutečnosti mnoho nezměnilo. Jak říkají anarchisté: Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali! Dnes už nehrozí tak silná perzekuce za to, že člověk kritizuje vládnoucí vrstvy, dnes je tomu tak, že jeho slova nemají prakticky žádnou váhu. A pokud čirou náhodou ano a ono naslouchání začne mít podobu rostoucích stranických preferencí, vrátíme se ke starému dobrému totalitnímu myšlení a dáme ministrovi vnitra pokyn, aby učinil příslušné kroky vedoucí k zákazu takového subjektu. Samozřejmě mám na mysli snahu zakázat KSČM a musím říci, že mne takto snaha naplňuje jistou nadějí – pokud současní mocní dávají najevo svůj strach, znamená to, že ztrácejí síly – a to je dobře.

Ale zpět k anarchii ve Spojeném království. Kriminální živly jsou všude, máme-li na mysli lidi, kteří jsou nějak sociálně patologičtí. Jsou v Británii i v Norsku. Patologií však lze snad vysvětlit osamělého střelce, nikoli pouliční nepokoje. Ty jsou vždy důsledkem nemoci celé společnosti. V tomto případě nemoci, jejímž důsledkem je sociální nespravedlnost, nesouměřitelné rozdíly mezi bohatými a chudými a především frustrující pocit bezmoci. Ono totiž není příliš podstatné, že se nějaká skupina lidí má materiálně lépe než třeba lidé v nějaké chudé rozvojové zemi; lidé ostatně už mnohokrát ukázali, že jsou schopni si i příslovečně “utáhnout opasky“, věří-li v budoucnost. Pokud však víru v budoucnost ztratí, nelze očekávat, že budou k systému, který je o budoucnost připravil, loajální. A protože nevěřím v reformovatelnost kapitalismu, dovoluji si předpovídat, že čím déle bude agónie lidí bez budoucnosti trvat, tím drsnější projevy nespokojenosti můžeme v budoucnu očekávat. Komunisté koncem osmdesátých let pochopili, že další lpění na moci by jen stupňovalo krizi, nešli, s výjimkou Rumunska, do otevřeného střetu a nechali změnu proběhnout (přičemž leckteří oportunisticky zavčas přeběhli na druhou stranu). Dokáží toto i současné, na kapitálu závislé, mocenské elity? Nebo nás čeká období stupňujícího se násilí, jež nakonec vyústí ve všeobecnou revoluci se vším všudy, tedy rozhodně ne “sametovou“? Je možné vydat se v Evropě nějakou třetí cestou, cestou, kterou nyní v Bolívii prošlapává Evo Morales, tedy cestou demokratického socialismu? Jaké poučení plyne ze společenské reality skandinávských zemí? Je možné zachovat jejich socialistický kapitalismus s lidskou tváří nebo jej dokonce realizovat jinde v Evropě, nebo i tam se schyluje k soumraku, jen, oproti Británii, o pár desítek let opožděnému?

To všechno jsou otázky, které je třeba si klást. A jaký že by měl být ten systém, který nahradí neutěšenou současnost? Vlastně přesně nevím, ale jedno vím jistě: Má-li přetrvat, musí nabídnout budoucnost pro všechny, ne jen pro stále se zužující okruh vyvolených…


Advertisements

komentářů 35

Filed under Politika

35 responses to “Anarchy in the UK

  1. Ivan Štampach toto téma na FB okomentoval a já s jeho souhlasem jeho komentář přidávám i sem:—Kapitalismus oplývá sliby svobody a prosperity. Právě to tvrzení, že každý si vybuduje blahobyt sám vlastním úsilím, je jedna z jeho podvodných nabídek. To, co děje ulicich Londýna, španělských měst, v Řecku, v Sýrii, Libyi, Jemenu, to není cesta k reformě. To je HNĚV podvedených a ponížených. Samy tyto revolty nemají sílu tento systém svrhnout. Ale představují energii. Když li někdo připojí k uskutečnitelnému a udržitelnému programu, tak je vítězství jisté.

  2. Medial

    Obávám se, že kdo chce i ten nejdemokratičtější systém bít, hůl si vždy najde, zvlášť je-li anarchistou. S rabujícími lidmi v Londýně nemám já osobně žádné sympatie, tím méně, že nejde o lidi, kteří by jakkoliv trpěli. Jestliže tyto revolty "představují energii", jak je psáno v příspěvku [1], pak nejde o nic jiného, než o energii zlodějů. Je velkou chybou srovnávat protesty v Sírii, Libyi a Jemenu s protesty v Londýně, jak to činí příspěvek [1]. Protesty proti nedemokratickým režimům jsou zcela legitimní a mají moji plnou podporu, neodůvodněné kradení a rabování nikoliv.

  3. Jo, dobrej názor, zajímavý. Bohužel si taky myslím, že fyzické boje ještě budou, proti nadnárodním korporacím, proti těm, co mají obří majetky. Až to "no future", jaks to bystro-kojotovsky nazval, bude ještě silnější, až se stane, že někam vyjet násilničit není takový finanční a psychický stres jako shánět stále dokola neúspěšně práci přímo v oblasti, kde v těsné blízkosti jsou vidět superboháči a kde každý den v televizi běží kydy o tom, že si máme pořídit nové auto za milión, nové pojištění drahého bytu (když žiješ v narvané drahé garsonce) nebo novou kosmetiku a novou plastickou operaci. A zdá se mi, že to nemusí být zcela reálné "no future", ale i jen částečně reálné a zbytek domnělý – nálada, která se rozšíří. Fuj. :)A myslím, že to ale nebude všude, jen někde, kde jsou pro to předpoklady, větší sociální rozdíly po několik staletí, jak je tomu především v Anglii, kde je navíc zdvořilouškovství a koloniální pýcha kompenzována zase extrémním opakem – chuligánstvím, gangy. Ale nemusí to tak daleko dojít, když superboháči už se budou cítit tak hodně ohroženi, že sami něco změní, navrhnou změnu – například navrhnou, co s těmi velkými penězi dělat, jak je upotřebit apod. Nevím. Těžko říct.Ale je cítit ve vzduchu, že vztek roste.

  4. … tedy že úplně všude nedojde na ty fyzické boje, jsem myslela v minulém komentu. Že někde dojde jen na umírněnější demonstrace. Už by snad mohlo dojít, ne? Mě už taky nebaví, že kolem mi reklamy nebízejí novou výstavbu někde vedle za drahý prachy, který nemám. Vím, že nejsem cílová skupiny pro tu reklamu a nechává mě to v klidu, žádnej barák nechci – přece se nebudu ještě starat o barák. Ale pokud nejsem cílová skupina té reklamy, tak ať laskav ta reklama je cílenější, a ne mířená na mne na ulici… I to je trochu reklamní nátlak, ne? Možná, pokud se vztek víc rozšíří i na mne, stanu se konečně tím street-artovým tvůrcem, jak jsem si plánovala předloni :)K tomu vzteku a násilí:Oni tihle teenageři bez budoucnosti potřebují chléb a hry. A teď už cítí hrozbu, že nebude ani to. Možná kdyby dostávali jiné hry než násilnické počítačové střílečky, bylo by to jiný… protesty by byly mírumilovné. A kdyby dostávali svůj chléb, ale ty všechny drahocenné lahůdky by jim reklama nepředhazovala pořád před oči, taky by byli skromnější a nerozlícení. Jojo. Nevim, co myslíte vy?

  5. @Medial: Takže co? Všichni se tam mají dobře, mají životní perspektivu, těší se na udoucnost a jen tak mírnix týrnix si řekli: "Je to nuda, pojďme udělat do ulic bordel!"? Ne, tomu fakt nevěřím. Jinak tento článek není o sympatiích či antipatiích, je to sociálně-psychologická racionální úvaha. Ivan Štampach má pochopitelně pravdu, pokud nachází společného jmenovatele v hněvu. Lidé obvykle nejdou bouřit do ulic, pokud nejsou rozhněvaní. V čem je problém?@Liška: S tím chlebem a hrami a reklamou je to dobrý postřeh, i když asi ne úplný. U mladých asi více, ale pak je tu spousta starších, kteří se ptají sami sebe, jestli se mají odsoudit do naprosté nejistoty a založit rodinu. Zde vnímám hodně silný potenciál konfliktu: Biologickou potřebu mít potomky a současně potřebu zcela se při tom nezruinovat (a zajistit potomům aspoň trochu přiměřenou startovní čáru).

  6. Jo, ještě k těm odůvodněným a neodůvodněným protestům, jak o tom píše Medial: Každý protest je z podstaty věci odůvodněný – lidé neprotestují, pokud nemají důvod 😉 A je iluzorní si myslet, že existuje nějaké čisté a oprávněné pouliční násilí. Jakýkoli násilný protest je vždy spojen s excesy, to je záležitost lidské přirozenosti. Je to nevyhnutelné. Mimochodem: V té Libyi najdeme brutalitu, násilí, rabování atd. na obou stranách.

  7. Né, žádné mé postřehy k téhle situaci ani nemohou být úplné; nejsem protřelý odborník a nejsem v Anglii. A vím o sobě od počátku studií, že často opomenu (nejen já) nějaké hledisko, že je to normální. Nečekám,že kdy moje postřehy budou jiné než částečka z mnoha. Přesto postřehy všech pro mě mají cenu, protože to může být zrovna ta částečka, kterou já jsem opomenula. Tvoje postřehy bývají dost dobré – je vidět, že máš předpoklady koukat na dost věcí dost komplexně. Přinejmenším mnohem komplexněji než nepřemýšlivý konzument. Co vidíš jako potenciál konfliktu (mít děti vs. uživit je i sebe), to mně tak silné nepřijde, protože to probíhá dlouhodobě, a děti se rodí dál. V zemích, kde moc "šancí" lidi nemají, tam mívají děti brzo, protože jiná realizace moc neexistuje (netvrdím, že je to tak všude a vždy). Podobně jako za normalizace to bylo u nás – k tomu je zajímavý blog o situaci v Chile – chequitachile .blogspot. comKrom toho si nejsem jistá, jestli vůbec existuje "biologická potřeba mít potomky." Nebo že se vztahuje na každého člověka; to určitě na každého ne.

  8. Jo a počkat – přísně vzato, pokud už bych se vžila do postoje No future, jak ho popisuješ, tak ne že jsem naštvaná, že nemám budoucnost, a nepožaduju ji od státu nebo kooh. Ale už s ní nepočítám, proto nemám co ztratit a proto kriminálničím (samozřejmě po letech pak měním názor a tohle puberťácké chování opouštím – já pouliční chuligán). už nepočítám, že bych někdy měl děti, a riskuju i smrt. To je poslední zábava, co zbyde. A drogy. Nebo to No future chápu moc radikálně?

  9. … ještě další zábava, co zbyde mladým chuligánům, je sport. Aktivně nebo fanouškovský s boji. Některé diakonie a podobné organizace snažící se dát dětem budoucnost namísto narkomanie a žití v pouličních gangách, se orientují na tohle téma sportu. třeba boxování. Už asi sto let. To víme – a jsou taky takové preventivní centra, komunitní centra Británii? Já bych si zrovna tipla, že jo, že tohle tam bude mít funkční propracovaný systém, včetně streetworkerů a spousty dobrovolníků,jak je tam zvykem. Tak by mě zajímalo (sorry za rozvláčnost), co na to říkají. A kolik kluků podchycujou a jestli mají dojem,, že se jim to daří, případně proč je těch chuligánů tolik a co by mohl soc.systém dělat jinak….

  10. Liško, myslím, že to chápeš správně na jedné z rovin. Třeba k těm dětem – ne, jistě to neplatí pro všechny, ale pro hodně lidí ano. A v současné době je moc dobře vidět, jak lidé rodinu odkládají a Keller v tom správně vidí obavu z budoucnosti. Ale netýká se to všech, jistě ne. V době normalizace tady samozřejmě byly možnosti seberealizace, tvrzení, že ne, je podsunutý ideologický mýtus. Oba moji rodiče měli práci, která je bavila a naplňovala, oba se realizovali i v jiných směrech, byli milovníky knih a divadla, zrekonstruovali chalupu… fakt nemám pocit, že by zde v té době nebylo do čeho píchnout. Samozřejmě, pokud se chtěl člověk sebrealizovat jako kritik režimu, undergroundový muzikant nebo třeba valutový směnárník, mělo to svá právní úskalí… Ale celkově vzato si fakt nemyslím, že by to byla doba, kdy by jedinou seberealizací bylo dělat děti. A co se té rodiny týče, tak to byla doba velice vstřícná – rozhodně se nikdo nemusel bát, že jeho děti budou strádat, protože přijde o práci. Životní perspektiva byla v tomto směru zcela v pohodě. Úplně jinak je tomu samozřejmě v chudých zemích Afriky či Asie. Tam jsou lidé ochotni mít množství dětí i ve strašných podmínkách. Ale to souvisí s tím, že potomci jsou jedinou pojistkou na důchod, jakou tam mají, a pak také s tradicí vysoké dětské úmrtnosti, která nyní sice klesla, ale mentalita "Mít deset dětí ať aspoň tři přežijí" zůstává.Ad "no future" – já to chápu obecně o něco komplexněji, nejen jako zvolání revoltujícího adolescenta, ale jako zvolání celé mladé a střední generace z nižsší středních a nižších vrstev…

  11. Liško, ad [9] – zdá se, že tyhle programy moc nefungují. Proč? Protože to je náplast a konec konců je to, cynicky řečeno, nástroj establishmentu (i když lidé, kteří v tom pracují, si to vůbec nemusejí uvědomovat). Beru to tak: V každé společnosti je určité procento patologických jedinců. S tím nikdo nic moc nenadělá. Zbylé patologie lze připsat na vrub společnosti jako takové. Zmírňování následků základní problém neřeší.

  12. David

    Dopředu se omlouvám, nečetl jsem celou diskuzi, ale hned první příspěvek mě zvedl ze židle a chci pouze na něj reagovat… V ŘECKU?! Tam, když odcházeli do důchodu (je mi 23), tak dostali ještě víc peněz, než dostali za "práci". V Řecku to je jenom o tom, že ti lidé si zvykli a jsou to rozmazlená děcka, která se jen nechtějí přizpůsobit realitě. O jejich "účetnictví" raději pomlčím.

  13. [10]Jo, je to,jak říkáš ty. Můj táta se taky velmi kreativně a různě "seberealizoval" za normalizace. Ale pro toho, kdo by se nebýt normalizace, mohl těch dvacet let realizovat zcela řádově jinak, to nebylo nic úchvatnýho. Hezký to bylo a uspokojující,ale na jiných rovinách. A to je asi znát i teď u těch chuligánů a všech nespokojenců – byl tu doteď nějaký standard. Dost vysoký. A to, že teď má jít do kelu, proti tomu se bouří. O ten stabdard jde. Ne o objektivní chudobu (někdy určitě jo i v té británii! ale ne vždycky). To částečně souhlasí s tím předchozím komentem o Řecku. Ale za ty protesty nemohou Řekové, souhlasím s tím,aby protestovali. Protože za to může jejich vláda, která to zapříčinila. Jojo,být chudý a mít denně před očima těsně vedle sebe ty nejbohatší (jak je to posledních pár desetiletí typické), není lehký. Mocní si tím dost koledujou.

  14. …že souhlasím s tím, aby Řekové protestovali, vůbec neznamená, že jsem pro násilí v (anglických) ulicích, rabování atd.

  15. Jo, já taky nejsem pro násilí proti občanům, ale to je prostě součástí takových bouří, je to jak to je… Jinak si myslím, že na tom počátečním stavu tolik nezáleží. Záleží na té perspektivě. A pokud je perspektiva: "A už bude jenom hůř a hůř a zlepšení v nedohlednu", je celkem jedno, že se mám líp než průměrný Bolívijec, který má ale naopak perspektivu: "Věci se hýbou k lepšímu a je reálné, že moje děti na tom budou mnohem lépe, než já." Tak nějak. Kolem toho se točí celý ten článek.A pak k tomu braní: I to by lidi zkousli, ne že ne. I to v článku zmiňuji. I ti Řekové. Nepochybuji o tom. Ale musejí vědět, že to má nějaký smysl. Každá bolest, každé utrpení, každé omezení se snáší tisíckrát lépe, pokud člověk ví, že to je dočasné a po nějaké době to skončí a zase bude líp. Já to znám z depresí: Nejnebezpečnějším bludem deprese je blud, že to utrpení už nikdy neskončí. Proto ty sebevraždy. Vědomí, byť u deprese falešné, že už nikdy nebude lépe, je smrtící…

  16. Rozhovor s Janem KelleremV tomto starším rohovoru je srozumitelně řečeno mnohé z toho, o čem zde píši:http://www.vasevec.cz…-nebo-modre

  17. [15]ano, v depresi ta neexistence budoucnosti byla zřejmá (u mně) a blud, že to neskončí taky; jen matně jsem věděla, že to nebude pravda právě proto, že se to tváří jako absolutní pravda bez alternativ. A smrtící nebo přinejmenším nezdravé působení stavu, kdy není vidět budoucnost, jsem zažila i teď po dovolené: vrátila jsem se domů, ale moje rozpoložení a směřování, co jsem měla před dovolenou, bylo najednou pryč, ještě nenaskočilo zpátky ani nepřišlo nic nového. A to nebyl příjemný týden. Teď už jsem se přidržela své mapy a vzpomněla si na své střednědobé plány z doby před dovolenou. Ale být ve vzduchoprázdnu je pro mě vždycky hnusný, vyvolává to existenciální úzkost. A ne-budoucnost má smrti blízko – jednak sebevraždě, jednak tomu No future: jdu do rizika smrti, do boje, proti zbraním, protože nemám co ztratit, když necítím buduoucnost.Br.I v malém, jemném, podovolenkovém je to hnusnej pocit.

  18. Nepokoje v Británii, energetická anomálie a soumrak civilizacehttp://brozkeff.net…ak-civilizaceVýborný článek, doporučuji!

  19. [18]Ten článek na brozkeff jsem četla a nepřipadá mi dobrej. Ani ne do té míry, abych přímo pod něj napsala komentář. Mně připadá jako velmi hrubé generalizace, které jsou následně autorem použity jako východiska k dalším vývodům. Jako východiska braná za pravdivé fakty. A podle mě jsou to generalizace a málo konkrétní věci. Tudíž nepodloženosti.

  20. … články , jejichž autorem je Kojot, mi připadají neporovnatelně podnětnější.

  21. Ó, díky. No, je pravda, že já o svých východiscích pochybuji dokonce i tehdy, když se tvářím, že nikoli, a možná je to poznat 😉 Nicméně ten protiklad linearity a cykličnosti, o němž Brozkeff píše, je dobrá teze a lze podél ní jít pěkně do hloubky až k dialogu mezi židovstvím a pohanstvím. Myslím, že pokud bychom chtěli najít nějakou hegelovskou syntézu kruhového a lineárního času, dospějeme ke spirále. Atd. Ještě se k tomu někdy vrátím.

  22. Jo to jó, některé věci zkraje tam byly zajímavé. Teď jsem viděla ve zprávách, že britská policie požádala o radu někoho z USA pro jeho zkušenosti s gangy. A slibuje efektivnější práci policie. Naštvalo mě to, protože nějak k tomu zapomněli dodat, že to není věc policie. Že prevence nebo změna musí přijít jinde v systému. Policie už jen hasí následky 😦

  23. … hurá. Teď už mluvili o sociálních programech a pracovnících na pravém místě. Jó, výdaje státu, krajů, obcí na sociální oblast prostě JSOU důležité.

  24. Matúš

    Hmm, neviem kojot, tá 22-ročná modelka, 18-ročná dcéra milionára alebo špičková atlétka – vlajkonosička mi do tvojej no-future teórie moc nesedia. Skôr mi tie nepokoje pripadajú na taký masovejší žúr. Moja skúsenosť s nočným život v UK tomu rozhodne zodpovedá. Dokonca majú v UK aj televízny program, ktorý ponúka zostrihy tých najsprostejších vandalov z predchádzajúceho večera. Budú mať teraz dosť materiálu do visielania…

  25. Medial

    Já jsem v Londýně také žil a vím, že chuť některých lidí „dělat bordel“ zde není výsledkem těžkého živobytí. Jde čistě o anarchii a zvůli. Každý, opravdu každý kdo chce tu future má. Chytli se tu i moji známí, kteří byli nuceni z politických důvodů emigrovat z různých divných zemí a začínali na úplné nule. A jak byli happy. No, teď už to skončilo a snad se to nebude opakovat.

  26. Jako byste právě vy dva nevěděli, že výskyt anomálií není příliš relevantní argument a že vše má svou příčinu – tedy i anarchie a zvůle. Takové věci se prostě nedějí "jen tak", dějí se v nějakém kontextu. A mimochodem – kdy jste v UK byli naposledy? Bylo to před krizí, v době krize, v době škrtů, jak?

  27. A co se lidí začínajících na nule týče: To je klasický neoliberální mýtus povyšující výjimku na pravidlo. Z toho, že jeden člověk něco dokáže neplyne, že každý, kdo chce, dokáže. Už proto, že ne každý má štěstí a schopnosti. Je to klasický výběrový efekt – všímáme si výjimek a povyšujeme je na pravidlo.

  28. Nepokoje a rabování v Londýně, aneb když pohár přetečehttp://www.antikapitalista.cz…eceSkvělý článek – včetně úderné analýzy Jana Kellera. Doporučuji!

  29. Matúš

    Naposledy som bol pred krízou, ale ja na krízu neverím. Teda neverím v tom zmysle, že by mala nejaký vplyv na kvalitu života bežných občanov. Som akurát ochotný akceptovať kauzalitu, že si "no-future" typci pozreli spravy (alebo precitali kojotov blog) kde im povedali ze su no future a tak sa rozhodli ze budu no future.Problem s tymi výnimkami a anomalitami je že sa v tvojej teórii množia. Uz si sa vyhradil voči kriminalnym gangom a teraz aj voči copycat žúrujucemu davu. Ešte odčítas anarchistov z presvedčenia a counter-strike fanatikov a možno nejakych frustrovaných občanov nájdeš. Len sa bojím že ich nebude veľa…

  30. No, asi se neshodneme, uvidíme, co přinese budoucnost. Konec konců, jak poznamenává Žižek, nezaujatý pohled je iluze. Osobně si myslím, že kapitalismus jako nástroj k zajištění obecného blaha selhává a anglické bouře jsou symptomem tohoto selhávání. Nejvíc se mi líbila ta Kellerova analýza citovaná v článku, na který jsem v předchozím komentáři odkázal. Už proto, že přesně tohle Keller předvídal už před pár lety.

  31. Oo, vida, zdá se, že mé komentáře [3] a další jsou dost v souladu s tím, co píše Jan Keller. To mě trochu potěšilo.

  32. To potěší hodně, ne 😉

  33. Oleg Selezněv

    Doufám že fašounci začnou s tvrdou represí a sázení mnohaletých trestů. To je taková jejch zcela typická reakce, víme? No ale pak se v druhém kole za pár let už nebude jen pálit a rabovat, ale rovnou věšet fašounky na lampy. Dosáhnou svého – konečně poteče krev – no ale v konečném důsledku zejména ta jejich. Ostatně již klasik pravil že "strom svobody uvadá není li zaléván krví vlastenců", dopřejme tedy této radosti pravičáckým troubům kteří mají jako měla tato lidožroutská cháska vždy v historii – plné držky "národa, civilizace, evropských hodnot, dějinného poslání bílého muže" a podobných žvástů. Pak budou mít oni své a my konečně také budeme mít své – na zbytek lidské historie pokoj od této sebranky.

  34. Oleg Selezněv

    Matúš, a co žes přes své pravičáckofašistické názory opustil svou milovanou pravicovou Slovač kde to vaše pravicová vláda přeci tak krásně vzala do ruky, a cpeš se sem k nám? Čekal bych že zůstaneš ve vašem Pozemském ráji!

  35. Matúš

    Whoa, Oleg Seleznev, ste si istý, že reagujete na moje prípevky? v tejto diskusii? na tomto blogu? Lebo ja svoje pravicovo-fašistické názory nikde neviem najsť. A kto ste "vy" a kto sme "my"? Mám silný pocit, že si ma s niekým mýlite.