Divoké sny Šípkové Růženky o chemtrails a NWO

Mám pocit, že lidé se v poslední době tak napůl probudili, pootevřeli oči, cosi zabrblali a opět upadli do horečnatých snů všeobjímající apatie připomínající stav po silné dávce benzodiazepinů líznutých dysforikem a trochou halucinogenu…

(Jak rád bych se mýlil!)

V posledních dnech se opět trochu zabývám konspiračními teoriemi, respektive myšlením těch, kdo jim věří, a to v souvislosti s politikou, respektive životním pocitem bezmoci v souvislosti s politikou, kde by bylo možná dobré hledat paralely s dobou helénismu (spíše než s pádem Říše římské, řekl bych). Internet je plný konspiračních teorií a já se ptám: Co se to proboha děje?

Nejprve k apatii. Včera jsem se potkal s dlouholetým kamarádem a on zformuloval to, co si myslím rovněž: Lidé jsou tak zahlceni informacemi o tom, jak se všechno, s prominutím, sere, jak politikové bezostyšně a nepokrytě holdují korupci, jak bude už jen hůř atd., přičemž jedna zpráva trumfuje druhou, že už to přestávají vnímat. Stává se z toho jakýsi podivný šum beznaděje, kdy lidé už jen doufají, že to prostě “nějak přežijí“ a žijí v intencích úsloví “Co je doma, to se počítá.“ – i kdyby to mělo být na dluh. To se týká těch, kteří jsou alespoň trochu schopni vnímat, že se současným kapitalismem a “demokracií“ je něco bytostně v nepořádku. Pak zde samozřejmě máme “ty aktivní“, kteří si nalhávají, že mají život ve vlastních rukou a že nepotřebují, aby se o ně někdo (rozuměj sociální stát, který je třeba co nejdříve demontovat) staral. Ti, kteří to opravdu nepotřebují, tedy příslušníci elity, se tím musí opravdu dobře bavit! Ano, každý z nás má šanci vybudovat nadnárodní korporaci – stejně, jako má každý z nás šanci vyhrát jackpot v loterii, jen v případě té loterie je ta šance o něco větší, tedy pokud právě nekrachuje Sazka…

Takže buď třeštíme v záchvatu neoliberální agitované psychózy, nebo se utápíme v apatické depresi, přičemž z hlediska výsledku, tj. životní perspektivy, a tím nemyslím jen životní perspektivu tolik oslavovaného individua, ale perspektivu společenství jako celku, je vlastně jedno, jakému druhu kolektivní duševní nemoci ten který člověk podléhá.

Maniakální neoliberálové tedy sní své vlhké megalomanské sny o Neviditelné ruce trhu, jež požehná tomu, kdo se nespoléhá na stát, a depresivní Šípkové Růženky projikují svou potlačenou touhu po podílu na řízení věcí veřejných (s malými “v“ pochopitelně) všude kolem sebe v podobě horečnatých snů o Novém světovém řádu a zlých spiklenců, kteří nás práškují hliníkem. Podle Junga je paranoia důsledkem zaplavení vědomí postiženého člověka jeho vlastním Stínem, přičemž z nezvládnutých psychických obsahů se pak stávají kupříkladu sousedé, kteří jej chtějí zabít. Konspirační myšlení má blízko k paranoie, ale je tam silný kolektivní aspekt. Myslím, že do značné míry toto myšlení souvisí s výše uvedeným pocitem bezmoci. Člověk je doslova přemožen vědomím, že je jen kolečkem v systému, jenž se chová jako stroj, který slouží jen některým, a uvědomuje si, že s tím prakticky nemůže nic udělat, a hledá způsob, jak by přece jen mohl ten “Matrix“ porazit či alespoň poškodit. A tak si vyrábí orgonové cloudbustery a míří jimi na nebe, z nějž padá neviditelný prášek, co z lidí dělá poslušné ovce. To je vlastně velice výstižný mýtus, když o tom tak přemýšlím. Je na něm velký kus pravdy, pokud jej pochopíme jako metaforu. Je tady něco, co z nás dělá poslušné ovce, je to všude kolem, snáší se to na nás jako všudypřítomný a všepronikající mrak. Jenže to samozřejmě není něco, co by bylo vypouštěno z letadel, je to něco, co souvisí s dynamikou Systému jako takového. Lidé mají sklon si myslet, že když se něco děje a působí to inteligentně, musí za tím stát nějaká inteligence, musí to někdo řídit, nějaký hodinář či konspirátor, nějaký Architekt v matrixovém smyslu. Jenže Architekt vystupující v Matrix trilogii je metafora. Tak, jako – navzdory bizarním fantaziím kreacionistů – evoluce probíhá bez toho, že by ji řídil nějaký inteligentní designér, i složité systémy tohoto světa dokáží velice dobře fungovat – a ovládat lidi – i bez globálních spiklenců. To si ostatně uvědomili už Hegel a Marx. Jakkoli lze jejich teorie v jednotlivostech podrobit kritice, fakt, že společenský vývoj nepotřebuje být řízen nějakými konkrétními lidmi (ti jsou naopak nástroji ducha dějin – viz “lest rozumu“), pokládám za hluboce pravdivý. Netvrdím, že mocní, tj. především diskrétní elity, nekonspirují. Jistěže při sledování svých zájmů užívají i spikleneckých metod, nicméně tvrdím, že konspirují lokálně, nikoli globálně, a nejde jim o to, aby někomu dopomohli k celosvětové vládě (a uvědomme si, že i když těchto lidí není mnoho, pořád je jich příliš mnoho na to, aby světu vládli všichni!), ale o to, aby pomohli sami sobě a svým rodinám. Kromě toho je třeba vzít v potaz, že korporace se už staly entitami sui generis, které mají vlastního (neosobního) ducha či egregora, tedy mechanismus fungování v rámci globální ekonomiky, jenž nijak nesouvisí s konkrétními lidmi.

A dokonce si myslím, že samy konspirační teorie jsou součástí “Matrixu“ coby jeden z jeho ovládacích mechanismů. Uvědomte si, že člověk, který si staví na zahradě orgonový cloudbuster a tráví hodiny na internetu diskusemi o chemtrails, je oproti člověku, který jde do ulic a bojuje reálnými prostředky, zcela neškodný. Kdo si hraje, nezlobí…

A znovu opakuji: Tohle všechno nikdo záměrně nevymyslel, nikdo to nevytvořil, “tvůrce“ je zcela neosobní, je to mechanismus, proces, egregor – pohlédneme-li na něj z hlediska duchovního, ale rozhodně ne jakýkoli konkrétní spiklenec, na kterého byste mohli ukázat prstem…

Jak už to bývá, nejlépe jsou lidé mateni polopravdami, nikoli lží. A konspirační teoretici mají v mnohém pravdu, pouze zvěcňují, reifikují, to, co je ve skutečnosti zcela nehmotné. Ten prášek, který dělá z lidí ovce, je v každém z nás. Narodili jsme se s ním. Je funkcí našeho mozku související s evolučně výhodnou schopností přizpůsobit se. A celý ten současný světa běh prostě dokáže tyto mechanismy účinně aktivovat a my se tomu jen obtížně bráníme, stejně, jako se obtížně bráníme přejídání se sladkostmi a kalorickými jídly, protože v sobě máme archaický program “Dostaneš-li se ke sladkému nebo vysoce kalorickému jídlu, jez, co to dá!“ – pro pravěkého lovce bezpochyby užitečný software! Evoluce nepočítala s globalizovaným světem, globalizovaný svět však počítá s tím, jak jsme evolučně vytvořeni, a využívá toho (aniž by, znovu opakuji, šlo o nějaký vědomý záměr).

Máme šanci se probudit? Zdá se, že revoluce ve Španělsku vyhasíná, Šípková Růženka zavírá pootevřené oko, a opět upadá do snů o práškovacích letadlech…

Jak rád bych se mýlil!

Advertisements

komentářů 10

Filed under Politika

10 responses to “Divoké sny Šípkové Růženky o chemtrails a NWO

  1. Toho metaforického Architekta nazval Allen Ginsberg ve své nesmrtelné básni Kvílení, Molochem….Molochu, tvá mysl je ryzí mašinerie! Molochu, tvá krev je koloběh peněz! Molochu, tvoje prsty jsou deset armád! Molochu, tvá huď je kanibalské dynamo! Molochu, tvé ucho je dýmající hrobka!…Molochu, v tobě sedím opuštěný!…To je krásně vystižená ta ochromující hrůza a beznaděj, která lidi drtí.Ale tohle se musí jednou zlomit. Tahle vláda nějak úplně zapomněla na to, co je to tzv. sociální smír a slepě si vytváří obrovskou armádu odpůrců. Podle oficiálních zpráv z minulého týdne převýší u většiny (tj. více než poloviny!) českých rodin v příším roce výdaje jejich příjmy. Tohle už není o šetření a utahování opasků, ale o naprosté bídě.

  2. Díky za ten citát, je velmi přesný! A to v těch šedesátých letech nebyl ten Moloch ani zdaleka tak mocný, jako nyní…

  3. Piter

    Je mi docela jasné, na co narážíš, i když si naopak myslím, že lidé apatičtí k nepravostem se začínají probouzet, protože míra přerostla únosnou hranici. Mohl bys, prosím, alespoň nastínit východisko? Ono srazit vládu není až takový problém, ale najít něco místo ní, co nebude horší – to už problém je.

  4. @Piter: Čím dál víc si myslím, že problémem je kapitalismus jako takový. Po více než dvaceti letech od pádu starého režimu se domnívám, že představa, že kapitalismus je výkonnější než socialismus, je jen ideologický blud. No, možná výkonnější je – pakliže mluvíme o kumulaci kapitálu v rukou korporací a elit (které ovšem přesouvají daňovou zátěž na střední vrstvy a štvou je proti nižším…). Poučil bych se od Skandinávských zemí. Jak je možné, že neoliberální Irsko je ve sračkách a socialistické země bývalých Vikingů ne? Jak to sakra dělají?Já sám nebudu v této chvíli nabízet nějaká komplexní řešení, ostatně ani nejsem povinen tak činit, sám studuju, jaké možnosti jsou. Nicméně plošné škrty, přesouvání peněz ze státní do soukromé sféry atd. atp. to dozajista nejsou.

  5. Medial

    Aj oj, poslední příspěvek [4] je pro mě opravdu bolestný. Zlatí Húdů duchové, u těch jsem se alespoň zasmál. Nyní už pouze roním nešťastné slzy 🙂

  6. A bude hůř. 😉

  7. Při čtení mě napadlo, že jádrem problému je individualitu. Lidské společenství není, nikdy nebylo a navzdory touze neoliberálů nikdy nebude masou autonomních individuí. Jenže dokud nebylo individuum vyděleno z těla společenství, dokud neexistovalo uvědomění si své individuality (a to ještě ve středověku neexistovalo!), tak to nevadilo. Člověk byl sice jen malé kolečko ve velkém stroji, ale netrápilo ho to, nebyl schopen to reflektovat. Ovšem dnes, spolu s tím, jak jsme jsme schopni uvědomovat si svoji individualitu, dokážeme si uvědomit i to uvěznění v organické pozici kolečka ve stroji, které je jen obtížně překročitelné, protože žijeme ve v nějakých podmínkách, které nejsme schopni kontrolovat. Výsledkem je traumatizující frustrace z rozporu mezi tím, jaký svět skutečně je, a jaký si ho představujeme.

  8. @Tribun: Dobrá analýza. Co mě zaujalo, byla debata s Arthurem Dentem (zde – http://strucny.misantrop.info…i-i ), kde Dent napsal ""Postarat se o sebe" není ideologie, ale, jaksi, přirozený přírodní princip. Důkaz sporem: Pokud toto není přirozený běh věcí, tak uveďte, prosím, příklad, kde dlouhodobě stabilně funguje jiný model (a "dlouhodobě" není 70 let socialistických experimentů, ale třeba půl tisíciletí)." To je nádherný příklad indoktrinace neoliberální ideologií (a setkávám se s ním dnes a denně), který je vysloveně mýticko-náboženské povahy. Nejúčinnější mýtus je ten, který většina vůbec jako mýtus nevnímá, bere jej jako nezpochybnitelný fakt. V současné společnosti je to dle mého názoru u nás neoliberální mýtus o svobodném jedinci a jeho možnosti se seberealizovat, pakliže vyvine úsilí, a v současnosti i mýtus o nezbytnosti kapitalismu, který lze nejlépe charakterizovat slovy Marka Fishera, že je dnes snazší představit si konec světa než konec kapitalismu.Takže co by mělo být naším cílem? Vést lidi k tomu, aby si to UMĚLI představit…—Ještě k těm konspiračním teoretikům: Já jsem na ně vlastně docela hodný. To Filip Tvrdý si servítky nebere:http://massive-error.blogspot.com…Nicméně asi pomíjí fakt, že rozšíření těchto mytologií není selháním jednotlivců, ale symptomem, který se týká celé společnosti…

  9. Saul

    8"že je dnes snazší představit si konec světa než konec kapitalismu. Takže co by mělo být naším cílem? Vést lidi k tomu, aby si to UMĚLI představit…"To si nemyslím,protože to prostě není možné.Respektive není možné tímto způsobem dosáhnout opravdu zásadní změny,šlo by jen o vytvoření další představy,tedy další ideologie,dalšího článku řetězu,kterým se po století spoutáváme.Jestli je to dnes řetěz materialismu,klidně to zítra může být řetěz tzv. duchovna,idealismu,sentimentu…Pokud k té zásadní změně má dojít a má to být změna k lepšímu,potom musí vycházet z toho důležitého momentu,kdy si přiznáme,že jsme selhali.A všechno nasvědčuje tomu,že za tím selháním stály právě naše představy o lepším životě založené na přesvědčení,že jsme schopni je realizovat,že jsme schopni rozlišovat mezi dobrem a zlem.Minulé století s dvěma světovými válkami,koncentráky v Německu i na Sibiři snad jasně dokázaly,jak na tom opravdu jsme.Svým způsobem jsme se poučili z toho co bylo a zvolili cestu ekonomické prosperity okořeněné humanismem,demokracií,lidskými právy…bla,bla,bla.To jsou jen optické klamy,které mají zakrýt pravou podstatu věci,totiž že se chováme stejně predátorsky,jako v minulých stoletích.A zase za tím stojí představy.Výrobci představ nám dnes a denně servírují kořist,kterou je potřeba chytit,nasytit se jí a dosáhnout uspokojení.Ten princip je vražedný ať už je oděn v jakémkoliv kabátě a nemůže z něj nic dobrého povstat.Jsem toho názoru,že do budoucna se musíme vzdát vytváření představ.To v nás budí hrůzu z jakéhosi vakua,které by ihned zaplnilo iracionálno a tak radši sledujsledujeme,jak to samé iracionálno nakonec prosakuje z každé naší představy a její realizace lepšího života vezdejším.

  10. Alfonz Gramatikopulos

    Tak jsem si naivně myslel,že se zde k něčemu rozumnému dočtu,ale jsou to jen básničky o ničem.Doslova umění.Žádné pro a proti,žádná fakta,nulová vlastní skušenost.No každý se věnuje tomu co nejlépe umí,nebo-kde nejlépe platí?