Člověk jako mezibytost

Znovu a znovu setrvávám v němém úžasu nad tím, jací my lidé jsme. Jsme „mezibytosti“. Mosty, jak psal Nietzsche, nikoli však jen k nadčlověku. Nejsme však, jak se občas říkává, stvoření na půl cesty mezi zvířaty a anděly.

Dokážeme tvořit nadčasovou, byť nikoli nepomíjející krásu, a dokážeme být i sami takovým způsobem krásní. Jsme schopni lásky a oddanosti, jež přesahuje biologickou danost příbuzenského či recipročního altruismu, o tom jsem přesvědčen. Dokážeme však také páchat zvěrstva, jež se, a o tom jsem rovněž přesvědčen, vymykají animálnímu pragmatismu bezpochyby kruté živočišné říše. Přesahujeme zvíře v nás oběma směry. Pakliže se v tomto ohledu člověk nachází někde mezi, pak je to mezi andělem a démonem, nikoli mezi zvířetem a andělem, neboť dokážeme být mnohem lepší, ale i mnohem horší než kterýkoli jiný živočich.

Ale možná, že jsme ve středu ještě vzdálenějších protikladů, než jsou andělé a démoni. Domnívám se, že v určitých případech dokážeme být lepší než andělé, ti se ostatně v mýtu museli před Adamem sklonit, ale i horší než ti nejhorší démoni. V určitých případech lidství osciluje mezi Bohem a Nebytím, mezi to on a to me on. Ano, i sám Satan, a to i v té nejčerněji vylíčené podobě, je proti Věcem z podzemních rozměrů (tj. z meonu), jež čas od času přivádíme na tento svět, naprostý břídil. A na druhou stranu se člověk stal Kristem, pravým Bohem a pravým člověkem.

Nicméně skutečně jsme současně mezistupněm mezi zvířetem a něčím dalším, to další je Nietzscheho nadčlověk. Zde je možná evoluce, směřování k překonání omezení spjatých s říší přírodní nutnosti. Bude i nadčlověk co se dobra a zla týče ve stejné situaci jako člověk? Bude i on stále bude oscilovat mezi andělem a démonem, a někdy i mezi Bohem a Nebytím? Nebo bude schopen na základě poznání dobrého a zlého vyvodit to, co Adam s Evou nedokázali?

Co vlastně znamená milovat člověka? Milujeme-li, musíme milovat se vším všudy, jak však milovat člověka coby původce holocaustu, člověka mučitele a masového vraha, člověka zrůdu? Protože milovat člověka jen v jeho dobrotě je snadné, nicméně poloviční. A zatratit člověka a chovat jej v nenávisti pro všechno to zlo je rovněž poloviční; pakliže ovšem má nenávist a zatracení vůbec nějaký smysl, o čemž pochybuji, protože si myslím, že láska, coby překonání duality protikladů, nemá skutečné opozitum.

Zdá se mi, že jedinou možnou cestou je začít ve vlastním nitru, poctivě prozkoumat vlastní duši a sjednotit vlastního anděla s vlastním démonem a posléze i vlastní bytí s vlastním nebytím. Člověk, který tak učiní, správně pochopí Ježíšovo „Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“

Jenže, jak říkají zenoví buddhisté, skutečně trvalého míru dosáhne člověk až s perspektivou blízké smrti. Celý život je nacházením a ztrácením, celý život se probouzíme a opět usínáme, a – jsme-li důslední – ve chvílích bdělosti vždy urazíme nějaký kousek cesty. Představa některých křesťanů, že člověk, který ztratil víru, nikdy skutečně nevěřil a nebyl spasen, je dle mého názoru zásadním nepochopením dynamiky duchovního života…

Záblesky Vědomí…

Tato úvaha nemá konec.

Advertisements

komentářů 29

Filed under Filosofie a religionistika

29 responses to “Člověk jako mezibytost

  1. mezibytost mezisvětymeziblbost mezivěty :p

  2. Otázka, zda je hloupost výsostnou doménou člověka či nikoli, je zajímavé téma na úvahu. Budu o tom rozjímat. Díky za inspiraci.

  3. Allegor

    Řekl bych, že nic jiného než člověk v tom lidském slova smyslu hloupého být nemůže. Může to být méně inteligentní (zvíře), ale pod slovem hloupost si představím skoro něco aktivního:)

  4. No jo, ale co třeba Trickster? To je božská forma, která z povahy věci osciluje mezi chytrostí a hloupostí. Může být Bůh hloupý? Je-li vším, jak by nemohl? Atd. Nabízí se tady celá plejáda roztomile blasfemických úvah! :-))) Ještě to promyslím.

  5. Allegor

    Neřekl bych, že trickster je hloupý. Spíš je to filuta, který hloupost předstírá. A pak, božská forma…to se dá vidět tak, že kdyby voli měli ruce…Neřekl bych, že se na bohy dají aplikovat lidské kategorie chytrosti a hlouposti:)

  6. Ne, v tom s tebou nemohu souhlasit. Trickster dělá pošetilé věci a nic nepředstírá. Ty mýty jsou v tomto zcela jednoznačné.Ohledně toho Xenofana – ano, jistě to tak brát lze, ale lze to brát i obráceně, totiž že my jsme obrazem bohů, a může to platit i obojí, můžeme být s bohy zpětnovazebně provázáni, což je myšlenka, která se mi osobně dosti zamlouvá. Pak je ještě třeba definovat, co myslíme těmi bohy (pro mě je Trickster jedním z projevů Boha, tj, toho s tím velkým B, nikoli bohem v pohanském smyslu).

  7. Trickster je "typický muž, který se potýká s různými životními překážkami, objevuje sílu svého ducha a těla, kterou jednou využívá moudře, jindy naprosto neuváženě, nikdy ho však neopouští elán. Trickster odmítá čemukoli slepě věřit, raději jde svou vlastní cestou plnou omylů, jejichž důsledky je připraven snášet. Často je vehnán do úzkých, ale nikdy není poražen."(Ricketts, 346; citováno z: CULIANU: Dualistické gnóze západu. Argo : Praha, 2008. s. 44.)—

  8. Allegor

    Jasně, tricksterovi občas něco těžce nevyjde, ale spíš proto, že se pouští (záměrně) na tenký led, než že by to byl hlupák. Pod slovem hlupák si pořád představuji nějakého toho aktivního blba, který se tak ocasí kolem a občas do něčeho rýpne, aby to úplně zkonil. Možná je to jen moje představa:)

  9. No, to je právě třeba doladit – jak tu hloupost vymezit, jestli je pošetilost hloupost atd. Nicméně je třeba vzít v potaz Trickstera, který se v mýtu "rozpadl" na svou chytrou a hloupou část, konkrétně na bratry Prométhea a Epiméthea z řeckých mýtů. Epimétheus je, jak už naznačuje jeho jméno, ten, "kdo myslí po" (Prométheus "myslí před") a je tedy zpozdilý. Teorii, že jde o rozpad původní tricksterovské postavy vcelku přijímám, dává to velice dobrý smysl, zamyslíme-li se nad tím, že Trickster lidstvu pomáhá i škodí, zde Prométheus pomáhá, Epimétheus naopak přijímá Pandóru atd. Jo, je to zajímavé téma.

  10. vera

    Mezibytost jako zárodečné stadium, to zní dobře. Škodá že se s tím v životě spokojíme. Což je možná jediná hloupost, které se ve skutečnosti dopouštíme 🙂

  11. vera

    taky by se možná dalo říct, že hloupost je ztráta schopnosti porozumět, objevovat a hluboce prožívat, a ztráta úcty k životu jiných. Takové buranství asi každého vytáčí k nepříčetnosti víc než jestli někdo umí počítat nebo ne 🙂

  12. Vero, je otázkou, zda budeme někým jiným než mezibytostí v tom mravním smyslu, tedy zda budeme někdy lepší, soucitnější, andělštější. Jestli jsme tedy zárodečným stadiem v tomto smyslu. Těžko říci. Připadalo by mi to tak nějak asymatrické ;)Třeba je naším údělem být prostředníky…Dozajista dochází k urychlení evoluce našeho vlastního druhu, ke "vzdalování se zvířeti" v tom nietzschovském smyslu. To ovšem může vést jen k tomu, že budeme schopni čím dál větších extrémů, jak jsem psal. Ohledně té hlouposti: Děkuji za příspěvek, je zjevné, že budu muset hloupost velice pečlivě defonovat až o ní budu psát, protože si pod tím pojmem zjevně představuje každý něco jiného. To, o čem píšeš, já nazývám "omezeností". Mám to nastavené tak, že hloupost je něco, co se tropí, zatímco omezenost je něco konstantního…

  13. vera

    Tys viděl film Eva tropí hlouposti, a už ti to zůstalo, viď 😀 Řekla bych že tam se jako hlouposti označují velice chytré vylomeniny, to je zase na jinou definici 🙂 Omezenost, to jsou nějaké hranice, v čem, jsou proměnlivé nebo konstantní, vnitřní nebo vnější? Když vyjdeme z moudrosti, je jejím opakem omezenost nebo hloupost?

  14. vera

    S tou mezibytostí, to je na mně složité. Když já si myslím, že nestojíme mezi něčím a něčím – my jsme vším. Jako čistý list papíru, zdánlivě rub a líc, ale zkus je oddělit- vznikne jen díra. A je to v nás pořád, jedinci se tomu občas vymknou, najdou ten zárodek čistoty v sobě a zpracujou ho, ale celkově je lidstvo v tomhle konstantní. Stav je beznadějný 🙂

  15. No, vlastně jsem ten film neviděl, "tropit hlouposti" je ustálené slovní spojení, ale samozřejmě vím, že ten film existuje.No, ano, já myslím, že opakem moudrosti je omezenost, hloupost je opakem chytrosti.Ale samozřejmě to může mít někdo jiný nastavený jinak – je z toho patrné, že se lidé mezi sebou často baví, používají nějaká slova a ve skutečnosti si nerozumí, protože každý chápe ten který termín jinak.

  16. Allegor

    Na definování fakt absolutní hlouposti je dobrá divadelní hra/zfilmovaná inscenace "Blbec k večeři." Skutečně se v ní najdou šťavnaté ukázky pravé aktivní blbosti:)

  17. Díky za tip.

  18. vera

    No nevím, může se podivínství považovat za skutečně absolutní hloupost? Vždyť on ten Pozvaný Blbec byl tím, kdo ty ostatní donutil se nějak poposunout, vyřešit vztahy…svým zvláštním způsobem byl moudřejší než oni… To bychom mohli vtáhnout do debaty taky Švejka, taky pěknej oříšek, ne? 🙂

  19. ratka

    Blbec jako katalyzator :o) ten ktery nezasahuje a přitom zasáhne nejhlouběji

  20. vera

    odemykač:-) díky němu je líp vidět, že naše tzv. rozumné, chytré chování je jen rutina, automat, maska… že tak moc se snažíme prosadit svoji pradu, až přestaneme vidět pravdu toho druhého. A my jsme tak nějak obhrouble chytří, takže takové jemné nuance nerozeznáváme…

  21. ratka

    v tom je ta katalytická funkce. že zesílí to co je schované až do viditelného. (lze to určite nazvat i odemknutím)z chytrého udělá bezduchý automatz moudrého uděla laskavého průvodcez hloupého uděla najednou chytrého :o))

  22. Allegor

    No, Blbec k večeři samozřejmě nakonec pomohl vyřešit situaci, nicméně některé ty scény byly šťavnaté:) To už nebylo o podivínství.

  23. vera

    Ještě se nevzdám, hodím nové slovo do ringu, naivita? 🙂 Teď by bylo hezké kdyby nás Kojot rozsoudil, ale vsadím boty, že se na ten film podívat nepůjde 🙂

  24. vera

    Drobnost ještě k tomu článku. Možná že milovat člověka znamená vidět jeho možnosti a schopnosti, dávat mu šanci a podmínky aby pochopil. A trestat… kdysi jsem četla, že nějaký africký kmen trestá provinilce tím, že ho postaví doprostřed kruhu a všichni mu zpívají 😉 aby mu dali najevo že pořád patří do společenství. Nevím jak řeší tak extrémní případy jako zrod holocaustu, ale možná jsou si vědomi, že k rozpoutání takových hrůz nestačí jen jedna hlava, ale také spousta rukou…a tak by možná rozuměli Hitlerovi stejně jako von Trier.

  25. Určitě se na ten film jednou podívám, ale v těchto dnech asi spíš ne.

  26. Allegor

    Von Trier si s tím Hitlerem zkoušel dělat srandu. Jenže neumí být vtipný, tak se to nepovedlo.

  27. Vesmír je jednoduchý, ale člověk je složitý.

  28. petr

    bytostčlověk,jak ho známe,je jen fyzické tělo,trocha myšlenek a pocitů a energií,uzavřená v klítce lidské mysli…z jedné strany je celkem(desítkami bilionů buněk a energetických vírů,které spolupracují),na druhé straně je jen nepodstatnou částí multidimenzionální bytostidnešní doba nahrává tomu,abychom svá uvědomění přenesli do té to Bytosti,do většího,ne-li jediného Celkujsem Bytost a život zde ne zemi je mým koníčkem@……………

  29. katolík

    milovat" miluj své bližní jako sebe samého"Pokud se člověk neumí mít rád, jak může milovat lidi kolem sebe ? Pokud se ničí, trýzní, destruuje, týrá, pěstuje si sklon ke zlu, propadá zlu…..jak se může mít rád….Bůh nás stvořil k obrazu svému, dal nám možnost mít se rádi. I sebe sama. I ty druhé. Ale máme i svobodnou volbu k opaku…./ ta multidimenzionální bytost je možná v reálu celý lidský život. Pěkne najednou, již bez časových hříček…..vcelku. V místě kde již není čas, kde není potřeba čas, protože je již věčnost /