Problém s horory

Horory jsou, alespoň pro mě, něco jako droga. Vyhledávám je, někdy u nich ztrácím čas, zvláště pak, když se nakonec ukáže, že nestály za pozornost, a především – zvyšuje se mi tolerance. Tedy: Potřebuji stále větší dávku hrůzy k tomu, abych se začal, aspoň trochu, bát. A to je problém: Mám totiž absťák, neboť jsem už dlouho neviděl ani nečetl horor, který by ve mně vyvolal něco víc než jen lehoučké zamrazení… Nicméně ten problém není, zdá se, jen subjektivní, ale i objektivní, všimněte si ostatně, jak se dnes pousmějeme nad díly, jež byly ve své době jako horory označovány.

Tak třeba Psycho. Duševně narušený jedinec si povídá s mrtvou matkou a na její pokyn ubodá děvče. Ve své době to možná působilo jinak, ale v době dnešní? Jakýpak horor? Obyčejná kriminálka. Dnes se se sériovými vrahy setkáme v kdejakém seriálu, je to standardní kriminálková fabule. Posléze nastoupily tzv. “slashery“, kde je zabiják brutálnější, všude stříká krev a… co? Ano, jasně, uznávám, že kdyby mě naháněl maskovaný maniak s motorovou pilou, bál bych se. Ale když to vidím jako film, jen rozpačitě krčím rameny a nudím se. Proto už jsem také slashery dávno vzdal coby ztrátu času. Daleko víc na mě v tomto směru působí zprávy z válečných konfliktů a realistické filmy o nich. Na světě se opravdu dějí mnohem horší zvěrstva, než jaké je schopen napáchat maniak v béčkovém filmu. A páchají je často lidé, kteří vůbec nejsou duševně narušenými maniaky, nýbrž lidmi, kterým uniforma a pokyn vyšší autority zatemnily mysl (jak o tom pojednává Phillip Zimbardo), což je, mimochodem, podstatně děsivější.

Jediný horor, který je dle mého názoru hoden toho označení, je příběh, v němž je nějaký nadpřirozený či jinak fantastický motiv, a který nesází na hektolitry krve, ale na to, co se pohybuje kdesi na hranici zorného pole, příběh, který sází na strach z neznámého, případně – a nejlépe – z neznámého, v něž se proměnilo cosi známé, tedy z perverze – ale nikoli sexuální či psychologické, nýbrž ontologické, z narušení důvěrně známého životního světa. A zde nastává další problém, jímž je uvěřitelnost. Pokud je fabule příběhu příliš realistická, nevyděsí. Pokud je příliš nereálná, čtenář má problém jí uvěřit. Většina hororů, jež jsem následně vyhodnotil coby ztrátu času, mě otrávila svou křečovitou a do očí bijící nepravděpodobností. Nejde jen o to, že by se to či ono ve skutečnosti s největší pravděpodobností nemohlo stát, jde o to, že by se to nemohlo stát ani v realitě příběhu samotného, tedy ani v případě, že člověk přistoupí na pravidla hry příběhem vytyčená. Stačí trocha logického myšlení a člověk jako já děravost příběhu prostě nedokáže přehlédnout. Soudím, že napsat či natočit opravdu dobrý horor, je těžší, než vytvořit dobrou fantasy či sci-fi.

Když tak přemýšlím o tom, u čeho jsem se bál, pak, nechť pan Lovecraft promine, téměř u ničeho, co jsem kdy z tohoto žánru četl. Nejvíce mrazení ve mně vyvolávaly některé knihy Stephena Kinga (zvláště Nezbytné věci a To). Velice na mě zapůsobil i ten Lovecraft, ale spíše svým temným mysticismem a s ním spojenou estetikou, než vyvoláním hrůzy.

Bál jsem se u některých filmů. Jednoznačně vede Carpenterův film The Thing, následován Kaufmanovým filmem Invasion of Body Snatchers. Mrazení či strach jsem cítil i u leckterých jiných filmů, ale tyto dva zasáhly opravdu silně. Možná je pro mě motiv nahrazení vlastní identity něčím jiným nějak klíčový. Mám také rád Romerovy snímky o oživlých mrtvolách (a některé další na toto téma) a fungují na mě. I chodící mrtvola je něco, co na mě silně působí. Konec konců je to ontologická perverze par excelence. Mám docela rád duchařiny, ale moc mě neděsí. Nicméně snímek z poslední doby, Insidious Jamese Wana, to málem dokázal. Věřím, že jen trochu míň otrlý divák, než jsem já, se bát bude. Doporučuji! Kruh vůbec nebyl špatný – jak japonská tak americká filmová verze a neméně i Suzukiho literární předloha (jejíž pokračování jsou ovšem výrazně slabší). Hodně mě mrazilo u filmu Silent Hill, to je opravdu snímek dle mého gusta! A přidávám ještě legendární Phantasm, skvěle pracující s motivem okraje zorného pole. Své kouzlo má i první Evil Dead, další pokračování už chápu jako dobré komedie, ale ne jako horory v pravém smyslu slova. A samozřejmě Alien, u toho mrazilo pěkně. A když už jsme u sci-fi hororů – málem bych zapomněl na Event Horizon, ten je opravdu hodně děsivý!

Samozřejmě i mnoho filmů, o nichž tvrdím, že ve mně pocit strachu nevzbudilo, mě dostalo nějakou tou povedenou “lekačkou“. Ale to se nepočítá. Leknutí se není strach. Je to jen taková třešnička na dortu, jež, vhodně usazena, dodá hororu ten správný šmrnc, ale sama o sobě film dobrým hororem nečiní. Než zasazena do podprůměrného filmu, je lepší jako samostatná “jednohubka“ – jako třeba tato:

Doufám, že se mi ještě někdy dostane do rukou dílo, které mě dostane tak jako The Thing. Příběh, po jehož shlédnutí se opravdu budu bát jít spát…

Advertisements

komentářů 25

Filed under Úvahy a postřehy

25 responses to “Problém s horory

  1. dalimil

    v posledních letech na mě nejvíc zapůsobila série Grudge, hlavně 1 americká a 1 a 2 japonská verze. Je mi 35 a víc, ale stejně jsem se v noci bál.Také se bojím pustit Paranormal activity, mám ja na DVD, ale raději čekám…

  2. @Dalimil: Viděl jsem jen tu americkou a nebylo to špatné. Podívám se i na ty japonské verze. Díky za tip, nevěděl jsem o nich.Paranormal Activity není špatný film, ale žádný významný dojem z něj nezůstal. Insidious je rozhodně strašidelnější.Ještě jsem do článku doplnil zmínku o kultovních snímcích Phantasm a Evil Dead. Také si z dětství vzpomínám, že mě dost vyděsil film Zkouška pilota Pirxe (shlédl jsem jej před pár lety znovu a už jsem se nebál, nicméně film je to výborný) a také dvě inscenace, jež se marně snažím vystpovat. V jedné šlo o jakousi kletbu, která mohlabýt zlomena tím, že v domě někdo zemře a v závěru na zahradě před domem umírala jakási žena a kdosi volal (slovensky to bylo) "Doneste ju vnútri!". A pak scifi o tom, že ten, kdo zemře v epicentru jaderného výbuchu, je přenesen do jakési jiné dimenze. To bylo hodně dobré, tedy pro mé dětské oči…

  3. Jo – a Event Horizon! U toho jsem se bál. Opravdu působivý horor!

  4. vera

    Tolerance? Otupělost! Příznak dospělosti, neschopnosti vzít příběh za svůj, ztráty chuti nechat se strašit. Co dál s tak nebojácnou duši? příběh Nebojsy? 🙂

  5. Ale já mám chuť nechat se strašit! A bojím se spousty věcí, jež ovšem nejsou nadpřirozené ani nijak výjimečné, vlastně docela obyčejné… 😉

  6. Allegor

    The Thing je asi nejstrašidelnější horor všech dob, ale i z toho Psycha mrazí, ne pro příběh, ale pro to, jak to Hitchcock natočil. Kamera, hra světla a stínu atd. Naopak dnešní "horory" s duchy malých holčiček mě nějak neberou a totéž platí o slasherech.

  7. dinen

    radši thrilleryJá udělala zkušenost, že mnohem strašlivější než horory jsou thrillery – taková Gothica, Kruh či Temné vody sice nenesou název horor, ale taky tam nejsou kýble krve a metry střev. Místo toho si hrají s atmosférou a neznámem. Zkus tohle.

  8. @Dinen: ??? Kruh a Temné vody jsou přece horory a nadpřirozeným prvkem? Co víc už může žánru horor odpovídat než právě Kruh? Gothicu jsem viděl už dávno a nezaujala, takže už nevím, jestli tam nějaká nadpřirozená hrůza je nebo není… Aha! Že ty jsi nečetla ten článek, viď? Já v něm totiž píšu o tom, že kýble krve a metry střev, tedy prvky charakteristické pro slashery, za hororové nepovažuju, a jasně v něm definuju, co hororem rozumím… Komentátoři, kteří nečtou článek, mi fakt lezou na nervy, nezlob se, ale tohle už nedělej!

  9. dinen

    Hm, v tom případě se podívej na programy kin – tyhle filmy tam byly uváděny jako thrillery, nikoli horrory. Jako horror obvykle je označen právě slasher, nebo třeba blahé paměti byla jako horor uváděna i "Buffy, zabíječka upírů".

  10. dalimil

    ještě mě napadl "Faunův labyrint". Není to klasický horor, spíš taková mystika ale velmi, velmi působivé.Dnes jsem dostal tip na toto :http://www.csfd.cz…chazi-v-bilem/

  11. Allegor

    Vůbec bych se neřídil tím, co se píše v programech kin. Slasher zkrátka není horor, protože horor je od slova "hrůza", ne "hnus". Za klasické hohory považuji všechny ty Birds, The Thing, Shining apod., z české kinematografie je horor třeba Spalovač mrtvol. Texaské masakry prosím pěkně nemají s horory nic společeného, to je normální dětská hra na vybíjenou.

  12. @Dalimil: Faunův labyrint není špatný, ale neoslnil mě tak, jako jiné diváky, nevím proč. Dead End je slušný horor, ale nijak výjimečný.@Dinen: Já samozřejmě chápu, že stejnému slovu může být rozuměno různě, může být naplněno jiným obsahem, proto jsem si taky dal tu péči, abych v článku zcela jasně explikoval, co pojmem "horor" míním já, tudíž považuji Tvůj komentář v lepším případě za zmatečný…

  13. dinen

    termíny@kojot: Hm, to že něco za horor považuješ ty, tak to ještě neznamená, že je to jeho obecně chápaný a přijímaný význam. Svou definicí jsi prostě jen hodně osekal pojetí jednoho filmového žánru. To, že s určitým pojetím nesouhlasíš ještě neznamená, že ho tak nechápou jiní. Ne každému se splashery eklují, někdo se víc bojí záběrů na injekční jehly, jiného rozhodí temná nadpřirozená atmosféra a někoho dobrá lekačka. Každopádně myslím, že v době experimentování a překračování hranic žánrů v umělecké tvrobě je stejně jakákoli klasifikace asi na nic.

  14. Otevřu si pc, koukám sem, a mně se o filmu Věc dneska zdálo! Nedávno jsem ho zase viděl, to je moc dobrý film. Horizont událostí byl taky moc dobrý, ale pro mne trochu pokažený tím, jak ke konci stavěl spíš na gore než na náznaky.S horory nemají nic společného, ale filmy, po kterých jsem nemohl usnout, byly například Čistá duše nebo Společnost mrtvých básníků.

  15. @Dinen: A právě proto je třeba jasně vymezit, o čem zde mluvíme. A Ty jsi to buď naprosto nepochopila, nebo jsi článek opravdu předtím nečetla. Nevím například, proč mi v komentáři [7] doporučuješ shlédnout Kruh, když jej v článku výslovně jmenuji :-))) Atd…@Henry: Ano, Věc je horor par excellence. Je děsivý, uvěřitelný, je tam přítomna cizota…

  16. @Dinen: Aby bylo zcela jasno, rozebereme si Tvůj komentář detailně, ano?—Já udělala zkušenost, že mnohem strašlivější než horory jsou thrillery – taková Gothica, Kruh či Temné vody -zde jmenuješ film, který jsem v článku uvedl slovy: "Kruh vůbec nebyl špatný – jak japonská tak americká filmová verze a neméně i Suzukiho literární předloha (jejíž pokračování jsou ovšem výrazně slabší)."—sice nenesou název horor, ale taky tam nejsou kýble krve a metry střev. -V článku jasně uvádím, že "kýble krve" za horor nepokládám a na takové filmy se již dávno nedívám, protože mě nebaví.—Místo toho si hrají s atmosférou a neznámem. Zkus tohle.-A doporučuješ to, o čem článek pojednává a o čem je výslovně uvedeno, že přesně to vyhledávám.Sorry, ale nečetla jsi to – a teď to chceš zakamuflovat a to se mi opravdu nelíbí. Na tohle ti neskočím.

  17. Kruh rozhodně horor je a z mého pohledu patří k těm nejlepším. Japonské horory bývají hodně dobré ,takové beznadějné.;-) Také dávám přednost děsivé atmosféře před hektolitry krve. Nemám rád akční horory typu "Od soumraku do úsvitu." Tam ,kde je příliš mnoho akce začínám mít pocit frašky ,ne hororu. Asi je to tím ,že ty akčňáky nějak ztrácejí na té uvěřitelnosti.Kinga miluju. Nejvíc baštím "To" ,"Řbitov zvířátek" a povídku "Policajt z knihovny". Moc se mi také líbilo "Černé léto" od Dana Simmonse. Je to velmi podobný námět jako "To" ,ale fakt dobrý! "Nezbytné věci" jsem ještě nečetl ,takže díky za typ.

  18. Allegor

    Prosím vás, Od soumraku do úsvitu je akční road movie komedie, žádný horor.

  19. Allegore ,taky mi to tak přišlo. 🙂

  20. MuchomůrkaHezký podvečer! Ne, jen málo těch filmů jsem viděl. Ani je nevyhledávám, protože mám pocit že skutečnou hloubku hrůzy a děsu pouze naznačují. Bezmocnou hrůzu spíš nacházím v syrovém zpravodajství a v chladně profesionálním přístupu k jeho zpracování, ale to už je cosi jiného. Skutečný horor nosím v sobě. Stačí mi, když pohlédnu na nádhernou, veselou krásu červené, bíle puntíkované muchomůrky, a hned se kdesi na dně mé duše pozvedne temná vzpomínka na desítky let starý horor, kterým mi jedna taková potvůrka nechala projít. Ano, mohu se pokusit ten prožitek popsat; zachytit jej slovy v jeho plnosti však nedokážu; potřebná slova dosud nebyla vymyšlena, a obávám se, že je ani nalézti nelze. I ten nejbrilantnější popis jen bezmocně klouže po povrchu, zatímco přízračná hrůza vlastní existence rozpouštějící se v nicotě bezčasí mu beznadějně uniká. Domnívám se, že skutečný horor v celé jeho plnosti lze pouze prožít, nikoliv však sdělit. Ano, asi jsem poněkud mimo běh diskuse; ale právě ta mi připoměla onu obtížnou zachytitelnost skutečné hrůzy. Zdravím vás i Vás, Foxy.

  21. @QuickFox: Tomu věřím. Tedy tomu, že psychedelickélátky mohou zprostředkovat vskutku nepopsatelné zážitky včetně hororových. Ale nemyslím, že obtížná zachytitelnost je totéž co nezachytitelnost. Jazyk je virus a mocný stimul, stejně tak obraz, není nutně třeba měnit chemicky nastavení mozku, aby došlo k účinku. Jen je to těžší a asi obvykle ne tak hluboké, ale věřím, že to jde. Jako spisovatel ovšem můžu těžko tvrdit opak, že? 😉

  22. Jen bych dodal, že jako horror se v původním smyslu chápe žánr filmů (knih atp.), které se nám hnusí, který nás děsí, kterého se bojíme nebo který nám přijde odporný a ošklivý a jen nám z něj zle (jakýkoliv negativní pocit).Dodávám, že jsme článek nečetl detailně, jen jsme ho proscanoval, ale po shlédnutí komentářů jsem měl pocit, že je rozumné reagovat. V tomto komentáři vycházím z přednášky Martina Jirouška o původu horroru, filmového recenzenta, kritika a publicisty, který mimo jiné publikuje i v magazínu Živel (neznáte se Kojote?)

  23. @Cody: Aaaaaaaarrrrrrrgggggghhhhh! 😉 Nesnáším, když někdo komentuje něco, co nečetl, případně pořádně nečetl! Tenhle článek je o tom, co pokládám za horor já a čeho se mně nedostává, nikoli odborné pojednání o žánru. Kdybys to četl, tak bys to věděl. Jirouška neznám, ten článek bych si rád přečetl – máš jej v nějaké podobě?

  24. Mirek

    KingNezbytné věci a To jsou vůbec nejlepší kingovky, nejen hororové.

  25. Martin

    videli jste horor harry potter relikvie smrti čast 1 nejdrsnejsi cast byla jak mnel fred zakrvaceny ucho