Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka?

Vždy, když začnu vůči Římskokatolické církvi cítit nějaké sympatie, přijde nějaká facka, která mě vrátí zpátky do reality. Nepsal jsem to už někdy? Tak například dnes. Moje žena byla na promítání filmu Blázen z La Verny pojednávajícím o sv. Františkovi z Assisi, který v brněnském kině Scala uspořádal řád minoritů, a přinesla nějaké nové knihy o tomto bezpochyby inspirativním světci a také jedno číslo časopisu Immaculata. Zalistoval jsem…

Tedy – nejprve jsem prolistoval zmíněné knihy a připadlo mi, že by mě mohly zajímat. Pak jsem namátkou otevřel zmíněný minority vydávaný časopis. A nebyl bych to já, abych jej neotevřel na dvoustraně s článkem Papež a AIDS a mé oči nepadly na následující text: “Jako trojský kůň praktického materialismu je především využívána antikoncepce. Je to brána na cestě ke kultuře smrti. Už od počátku křesťanství byla antikoncepce jednoznačně a bez výjimek odsuzována jako těžký hřích a je to stále a stále opakováno všemi posledními papeži. Proměňuje totiž akt jednoty na akt rozdělení, plné darování se proměňuje na pouhý akt rozkoše a tím podporuje sobectví – opak lásky. Je proto zvlášť velkou bolestí, kolik katolíků nenaslouchá Církvi, pohrdá tak v podstatě svým Stvořitelem a pohodlnou cestou antikoncepce si kazí vlastní tělesný, duševní i duchovní život. Jsou navíc pohoršením i pro druhé a temnota hříchu, páchaného a nevyznávaného, je pak svazuje a znemožňuje jim být věrohodnými svědky nevěřícím o kráse života a dobrotě Boží.“ (Immaculata 3/2009, str. 11; zvýrazněno mnou)

Co na to říci? Nu, co třeba: A běžte do prdele! To bylo první, co mě napadlo. Pak jsem se krátce zamyslel nad tím, jaká antikoncepce byla asi tak, coby těžký hřích, odsuzována v době počátků křesťanství. Ovčí střívka? Existují ostatně nějaké dějiny antikoncepce?

Ale hlavně: Jak se vůbec někdo opovažuje takto autoritativně odsuzovat lidi a dokonce jim předhazovat pohrdání Stvořitelem za to, že dělají něco, čím nikomu neubližují? Jak se někdo opovažuje soudit takto, a navíc takto paušálně, cizí svědomí? Notabene někdo, kdo má evidentně problém zřetelně odsoudit sexuální zneužívání dětí páchané pod křídly církve, kterou vede? Inu, co bychom ale očekávali od někoho, kdo se v minulosti, jak bylo doloženo, aktivně podílel na zametání toho svinstva pod koberec? Papež, který by měl roztrhnout své roucho, sypat si popel na hlavu a za celou Římskokatolickou církev volat slova pokání Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa! odsuzuje své vlastní ovečky a označuje je za “pohoršení i pro druhé“. Benedikte XVI., to vy, nikoli katolíci, kteří se opovažují plánovat rodičovství, jste pohoršením, které – jakkoli nyní chovám k mystériím vaším církve úctu dosud nebývalou – mi brání, abych si s touto církví zadal!

A mám plné právo soudit, to právo mi dává sama Bible skrze Ježíšova slavná slova Nesuďte, abyste nebyli souzeni. (Mat. 7,1) Vy soudíte a já tedy také soudím. A shledávám vás lehkým!

Lze doufat ve změnu? Nu, mohu, snad, doufat, že se dožiji opravdu svatého papeže ve stylu Jana XXIII. (a rozhodně nikoli ve stylu Jana Pavla II., jehož údajná svatost je prostě produktem mediálního věku), ale moc bych s tím nepočítal. Vážně se obávám, že Duch svatý navštěvuje konkláve jen velmi sporadicky… Samozřejmě, že se v Římskokatolické církvi děje i leccos dobrého, ale dokud se nezmění oficiální praxe spočívající v paušálním souzení svědomí věřících doprovázená krytím skutečného zla, je pro mne tato instituce jako celek (jakkoli si mohu vážit a vážím konkrétních lidí v ní figurujících) nepřijatelná.

Kdybych byl u zpovědi, měl bych se z čeho zpovídat – a vlastně po něčem takovém dost toužím – ale byly by to činy, kterými jsem ublížil jiným bytostem, činy, za které se hluboce stydím a s nimiž se nedokáži vyrovnat. Rozhodně by to však nebyl zálibný pohled na slečnu v tramvaji, masturbace či použití kondomu…

List sv. apoštola Pavla Římanům 14:

Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.

Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.

Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.

Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.

Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.

Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.

Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.

Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.

Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.

Verbum Domini.

Deo gratias.

Advertisements

komentářů 69

Filed under Úvahy a postřehy

69 responses to “Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka?

  1. Jiří Stodola

    "Pro mě ten římskokatolický podnik skomírá."Pro mně se nabírá sílu k závěrečné ofenzivě. (Vůbec nemáte ponětí, jak slabá Církev byla zhruba před pěti lety, a jak mocně od té doby posílila)

  2. Jiří Stodola

    "Halík hezky zpívá lapaným ptáčkům?"Ano, bohužel. Halíkovi konvertité nejsou konvertité ke katolicismu, ale k halíkismu. Jenomže Církev, to není nesmělý intelektuál, který nemá odvahu říct ano nebo ne. Církev to je moc, která pochází zhůry. Katolicismus není sladká limonáda, ale skutečně hutná strava, kterou halíkovský konvertita stěží udrží v žaludku.

  3. K té inkvizici: No, já opravdu nevím, za jakým účelem vznikla, ale je nepopiratelné, co dělala. Nevím jak vy, ale já nejsem příznivcem útrpného výslechu podezřelých (což se dělo předtím, než byli vydáni světské moci), ale třeba je to jen předudek. ;-)A k těm předsudkům obecně: Já možná nějaké mám, ale upřímně řečeno to není to podstatné. Stačí mi číst si původní římskokatolické zdroje, včetně toho, co píšete Vy, abych měl jasno v tom, že ŘKC jako celek není v souladu s mým svědomím. Raději půjdu do pekla, než abych šel proti svému svědomí – a to myslím smrtelně vážně.PS: Na tu ofenzivu jsem fakt zvědavý.

  4. Samozřejmě, že popud k pronásledování kacířů vzešel z kruhů církevních. Ono stačí znát takového buly, jako Ad Abolendam. Naopak inkvizice vznikla proto, protože světská moc nebyla v pronásledování kacířů právě horlivá a tradiční biskupská "inkvizice" také ne. Dále je třeba rozlišovat inkvizici středověkou a papežskou inkvizici novověkou. Ta první neměla s čarodějnicemi vcelku co dělat, honila heretiky. A o tom, jak to dělala, máme dost záznamů od inkvizitorů, jako byli Jacques Fournier, Brernard Gui nebo Raynerius Sacconi, což jsou předpokládám všechno vymyšlené persóny, které si vybájila moderní historiografie.Ach jo.

  5. Jo, a konečná ofenziva církve…už si doma brousím všechny nože na krájení misionářů. Ne, fakt to chci vidět, to jako vytáhnou faráři do ulic a budou mládit neznabohy misálem po hlavě, nebo jak?

  6. Allegore, díky za doplnění relevantních informací. Mně se to nechtělo dohledávat a Ty to máš ještě docela čerstvě v hlavě 🙂 Pro mě osobně tato historie katolické církve tak podstatná v této diskusi není. Spousta institucí má temnou minulost. Víc mě zajímá, jak je to v současnosti. Ve svém komentáři jsem to použil jako ilustraci, že "neměnné" postoje se mění. Ale nakonec se ukazuje, že možná ani tolik ne – možná jen chybí mocenské nástroje minulosti… Ještě se nad tím zamyslím.

  7. Jiří Stodola

    Tak nevím, jestli mám na téma ŘKC ještě něco psát. Nejsem si jist, jestli jsem schopen Váš odpor zlomit nebo Vás naopak v něm utvrdit.;-)Asi chvíli nic psát nebudu a budu se jen modlit.

  8. Jiří, jsem opravdu rád, že jste mi pomohl vyjasnit si, jak to s ŘKC církví je. Nemyslím to ironicky. Každá cesta, každé hledání, je individuální. Pro Vás to je pravá cesta a jdete po ní. Pro mě to není pravá cesta a nepůjdu po ní. A protože si opravdu myslím, že Bůh není malicherný, věřím, že to pochopí. 🙂

  9. Ještě dodám, pro Jiřího S.: Víte, Vám asi vyhovuje, když máte explicitně a do detailů předepsáno, čemu věřit, jak myslet, co je správné a co je špatné. Já to mám jinak. Nějaká vodítka jistě uvítám, ale v zásadě si na tyhle věci přicházím sám metodou pokusů a omylů.

  10. warhammer

    Hm, tak z téhle diskuze je nejtrefnější Kojotův komemtář č. 45. Jak jinak.Jinak pořád ty samé, sto let staré argumenty… v dialogu mezi věřícími a nevěřícími asi mnoho novot už nebude. Škoda.

  11. Allegor

    Ohledně toho komentáře č. 45 jsem si třeba nevšiml, že by katolické ženy nesměly dělat kariéru, a to ten katolický podnik fakt nějak nemusím.

  12. Allegore, já to myslel tak, že pokud katolická manželka dodržuje zákaz antikoncepce, tak se buď musí zdržet sexuálního styku nebo bude rodit jedno dítě za druhým, což, jak zřejmo, kariéře neprospívá.

  13. Allegor

    Katolík by ti odpověděl, že má využívat neplodných dní:)Ale vážně, oni katolíci na ten zákaz antikoncepce kašlou ve velkém. Nejeden ti řekne, že papeži po tom nic není.

  14. Allegore, a o to právě jde: Dělají to a buď pak trpí pocitem viny, protože jsou "pohoršením i pro druhé", nebo netrpí pocitem viny, a to je pokrytectví.

  15. Allegor

    Spíš pocitem viny netrpí. Prostě řeknou, že je papežův názor nezajímá a hotovo. Velká část katolíků osobu papeže tolik nežere, berou to tak, že důležitý je Kristus, ne papež atd. Neříkal bych tomu pokrytectví. Pokrytectví by bylo, kdyby se používáním antikoncepce tajili.

  16. Když se ztotožním s nějakou ideou, nevybírám si z ní jen to, co se mi líbí. Proto je pro mě katolicismus nepřijatelný. Výhrada svědomí. Pokud někdo může být katolíkem a současně permanentně hřešit bez ochoty ke změně, případně dokonce vědomě jít proti dogmatům, což znamená dle katechismu, že je proklet, je to jeho volba. Moje ne. To je celé. Nikoho neodsuzuji, jen říkám, že pro mě je to nepřijatelné.

  17. Oleg Selezněv

    Pokud toto myslíš vážně "Nevím jak vy, ale já nejsem příznivcem útrpného výslechu podezřelých", tak jak to že tak fandíš lidem spojeným v naší politice s Bushovou smečkou? Doufám že zde z tohoto titulu brzy uvidím článek o amerických koncentrácích a !lidských právech" přes 11 let nelegálně vezněných a útrpně vyslýchaných zajatců v nich (a to velkoryse pomíjím jiná svinstva tohoto druhu páchaná americkými přisluhovači po celé planetě)?

  18. Možná tu takový článek bude. Rozhodně takovým lidem nefandím, od postmoderního anarcho-komunisty by ostatně bylo absurdní očekávat, že by něčemu takovému fandil 😉 Ale ano, já vím, že jsem byl dříve zaměřený jinak, ale musím v tomto poděkovat naší současné vládě za to, že mi otevřela oči.

  19. katolík

    Kojote, píšete :"Když se ztotožním s nějakou ideou, nevybírám si z ní jen to, co se mi líbí. Proto je pro mě katolicismus nepřijatelný. Výhrada svědomí. Pokud někdo může být katolíkem a současně permanentně hřešit bez ochoty ke změně, případně dokonce vědomě jít proti dogmatům, což znamená dle katechismu, že je proklet, je to jeho volba. "Není proklet ale setrvává ve stavu těžkého hříchu, což je zásadní rozdíl. S pomocí boží má možnost se tohoto hříchu oprostit, ale je to těžké, protože musí také sám chtít .K tomu ostatnímu….ano.souhlasím. Tím že budete k sobě maximálně poctivý a nebudete si z učení vybírat jen to co se vám hodí do krámu jste na dobré cestě. :-)Fandím tomu a jako katolík říkám — když budete hledat poctivě a i k sobě budete tvrdý a zcela poctivý, dojdete jednou ke katolicismu — dá li Bůh. Fakt nelze než souhlasit. Díky. Být poctivým katolíkem je dřina a milost.