Autocenzura jako signál ke změně

Ideologie v obecném smyslu není ani dobrá ani špatná (některé konkrétní ideologie pochopitelně mohou být značně destruktivní). Ideologie lidem umožňují sjednotit se na společné platformě za účelem dosažení společného cíle, přičemž jistá unifikace s tím spojená může dobře posloužit k eliminaci sporů nad nepodstatnými detaily a tím zvýšit celkovou akceschopnost dané skupiny lidí. Ideologie se však pro člověka může stát koulí na noze, nepřijatelným omezením. Jak rozpoznat, kdy se tak děje?

Předně je třeba říci, že pro mnoho lidí znamená ideologie příjemnou a kolébající náruč, která je zprostí nutnosti přemýšlet – a myšlení, jak známo, bolí. Takových lidí je, řekl bych, většina a jim můj článek určen není, neboť svou svobodu a samostatnost vyměnili za ten či onen -ismus. Tento článek je určen těm, kteří se v nějaké ideologii “našli“, zachovali si však schopnost nadhledu a kritického myšlení.

Nuže: Jak takový člověk pozná, že mu nějaká ideologie začíná přerůstat přes hlavu a stává se omezením? U mě zafungovala citlivost na prvek autocenzury v mém myšlení. Konkrétně myšlenka, že bych si něco coby satanista neměl myslet a psát o tom, protože to popírá toto mé, veřejně deklarované, přesvědčení. Pomiňme nyní otázku, zda a do jaké míry je vůle svobodná, podstatná je moje potřeba svobody či, možná lépe, potřeba pocitu svobody, s níž je autocenzura v přímém rozporu. Pakliže se ideologie stává autoritou, která mi přikazuje, co si mám a co si nemám myslet, je nejvyšší čas ji opustit. Autocenzura je dobrá v záležitostech kvality prezentovaných myšlenek (mám na disku spoustu článků, které jsem nezveřejnil, protože jsem s nimi nebyl spokojen), případně v oblasti slušnosti, ale nikdy v oblasti myšlenek a idejí jako takových.

Opuštění ideologie je pro mne výrazem vnitřní poctivosti a touhy po svobodě. Nemíním lpět na ideologii z obavy, že přijdu o přátele či “obdivovatele“, nebo z obavy, že bych si “zkazil image“ a byl označen za “duchovního turistu“ (ano, byl jsem takto označen). Ideologie je pro mne nástroj umožňující dát tvar myšlenkám, nikoli neměnné dogma, a přestane-li sloužit svému účelu, je zbytečná a škodlivá.

Ano, měním své postoje, měním je na základě osobních zkušeností (a učím se z nich), měním je na základě reflexe dění ve vnějším světě, nepokládám se za majitele jakékoli “Pravdy“ a nestydím se za to. Nebudu popírat sám sebe ve jménu jakéhokoli dogmatu.

Advertisements

komentářů 15

Filed under Úvahy a postřehy

15 responses to “Autocenzura jako signál ke změně

  1. duchovní turista? pěkný termín … turistiku provozuji proto, abych něco nového poznal a něco se (možná i) naučil … z tohoto pohledu na "duševní turistice" nevidím nic špatného či zlého***jenže já jsem v oblasti duchovna nevzdělanec a ignorant, tak mne neber moc vážně 😉

  2. Myslím, že to tak nějak je, ale podstata kritiky spočívá pochopitelně v poukazu na skutečnost, že se nedržím jednoho směru, ale "přelétávám".

  3. Ony se pro to "přelétávání" vžily takové termíny, jako "náboženský supermarket" a podobně, což mi přijde hodně pejorativní. Dobře, je tady část lidí, co pojede na "Místo", aby se duchovně zrekreovala (zasvěcenci vědí), pak zas na jiné místo atd., ale pak je tady široké spektrum lidí, kteří v téhle oblasti nějak naprosto přirozeně postupně mění své pohledy a dávají to veřejně najevo, což shledávám mnohem sympatičtějším, než když někdo sice také mění své pohledy, ale pořád to zastřešuje tím svým jedním -ismem.

  4. Spiritualista

    Určitě je správné, když člověk dokáže opustit omezující názory. Dokonce je to nezbytné, chce-li se rozvíjet. Život je změna a v normálním, zdravém vývoji jedince dochází neustále k menším či větším konverzím. Také platí, že názory, které byly užitečné v určitém životní období, se později stávají kontraproduktivní. Když dítě věří v pěti letech, že jeho rodiče jsou všemocní a že nesmí vstoupit na silnici, dodává mu taková víra jistotu a chrání ho. Ale věřit něčemu podobnému v pětatřiceti letech…? Nebo když si někdo v mládí o sobě moc myslí. I to mu může pomoci, aby získal seběvědomí, posílil své já a stával se tak tím, o čem si myslí, že je. Ale i takovou víru je dobré časem opustit, protože blokuje vztah k druhým lidem. Ale lidi si ze svých názorů nebo ideologií dělají zlaté tele, kterému obětují i své seberozvíjení. Ale přitom je názor spíš jako nábytek, který je potřeba odložit, jakmile přestane něčemu pozitivnímu sloužit. Odložit názor je těžké i proto, že tu fungují určité procesy, kvůli nimž se každý stále více upevňuje v tom, čemu jednou uvěřil. (ale to už mluvím spíš o víře než o ideologickém názoru). Též je člověku líto odložit názor, pro který něco obětoval…A že ztrácí staré přátele? – Jeho nové přesvědčení mu přitahne zase nové.

  5. Ano, tak nějak. Ohledně těch "přátel": Vlastně jde spíše o známé. Skuteční přátelé zůstanou. Ověřeno 🙂

  6. Neřekl bych, že názor je nástroj. Je to projev aktuálního stavu ducha. Jako takový se pochopitelně mění, na druhou stranu je to ale právě složka, na jejímž základě působíme na svět, pro okolní svět je to významná část "nás".

  7. To máš samozřejmě pravdu, ale na tom nástroji trvám taky. Je to nástroj k usměrnění myšlenek a vůle určitým směrem.

  8. Spiritualista

    Doplnil bych, že k usměrnění celého života. Protože náš život a názor (víra) je vždy v souladu. Pokud alespoň názor definujeme jako to, co si doopravdy myslíme, ne co pouze deklarujeme navenek. Chci říct, že svět vnímá více to, jak žijeme (protože náš život je současně manifestací našeho skutečného vnitřního názoru) než na to, k jakému názoru nebo ideologii se hlásíme navenek.

  9. Břetislav

    Už dřívě jsem se chtěl zeptat …Poslyš, Kojote, už dřívě jsem se chtěl zeptat. – Ve světle Tvých někdejších textů z doby Kníkání, Pohádek a snů, interpretací Crowleyho atd. jsem vyrozuměl, že velmi dobře víš, že duchovno, abych tak řekl – "funguje". Proto mě poněkud překvapilo, žes na to jakoby "přišel" teprve nedávno. Mám na mysli Tvou zkušenost s duchy šťastného vúdú – tos přeci věděl již před mnoha lety, že pozitivismus je při interpretaci světa nedostatečný. Navíc mně osobně přišel kupříkladu ten Crowley tak nějak rigoróznější než Tvé současné zaměření…

  10. Břetislav

    Někdy nechápu sbé překlepy – "dříve" jsem chtěl říct, ne "dřívě".

  11. Břetislave, rozdíl bude v tom, že jsem tomu tehdy věřil, ale nezažil jsem to v plné síle na vlastní kůži.

  12. Attila

    @ Kojot: A to buď rád, že si si nenechal implantovať rohy ako Diabolus Rex (http://www.flickr.com…82130270/). Má ale šťastie, že ani po odchode z Church Of Satan nebudú na zahodenie – "…resigned his membership in the Church of Satan due to the incompatibility of his personal belief in a literally existing “Prince of Darkness” and the fundamental atheism of the philosophy of Anton Szandor LaVey. We wish him well on his new path." (z webu CoS)

  13. Attila

    opravený odkaz z predchádzajúceho príspevku: http://www.flickr.com…2482130270/

  14. Správný extrémista:D

  15. strojmir

    Wow! Tak ty rohy jsou soda. Ten by asi za Mikuláše jít nemohl. A co mariášek umí? 😀