Cesta místy

Slunce se koupe v tajemném oparu. “Vypadá jako velmi jasná Luna.“ Vesnice, lipová alej. Pokroucené větve. Krkavci. Velmi mystické!

Les. Zřícenina. Staleté zdi. Najednou se Slunce rozzáří a snící listnaté stromy zbarví obzor do fialkova. Je příjemně teplo. V místech spjatých s dětstvím pocit návratu. Místo se nezlobí, že jsem tam tak dlouho nebyl. “Toto je páté roční období. Či snad dny vytržené z přirozeného běhu času?“ Mech. Povídá si s krkavci. Krkolomná cesta dolů, sbírání větviček. Jeskyně. Na dně propasti sníh a rozvodněná říčka. Rozhovor s Ježibabou. Poklady. Cesta žlebem podél plynoucí řeky a hovoru. Ruiny. Opuštěné místo, kde kdysi tolik let pracoval můj táta. Ledopády. Cesta do kopce a borový háj. Klid. “Umělec nemusí být nutně rozháraný.“ Vůně medu. Cesta k nádraží. Co život dal a vzal. Rodné město. Zase se uvidíme!

Advertisements

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Cesta místy

Filed under Co život dal... a vzal.

Komentáře nejsou povoleny.