Co život dal a vzal v roce 2010

Letí to, letí, a já prožil (nikoli jen přežil, což je skvělé!) další rok a když se tak na něj zpětně dívám, byly to zajímavé časy. Ještě, že nejsem Číňan!

Klíčovou událostí byl pochopitelně příchod duchů šťastného hoodoo a s tím spojený světonázorový přemet. Od ledna do května jsem byl ryzím ateistou-materialistou-skeptikem (méně ryzím materialistou a dosti solidním skeptikem jsem byl už i předtím) a nutno dodat, že mé přesvědčení bylo z racionálního hlediska solidně opodstatněné. Nevěřil jsem v magii (nanejvýš jsem ji chápal jako druh neurolingvistického programování), kriticky jsem se vyjadřoval ke všemu okultnímu, v hlavě jsem měl zcela jasno, všechno to dávalo výborný smysl. Svým přístupem jsem si na webu získal pár nových “přátel“ (ve facebookovském smyslu) a několik jiných, z magicko-pohanské sféry, jsem naopak odradil. Jenže pak přišla chvíle, kdy moje životní situace smrděla exekutorem a tak jsem se, v roli tonoucího, co se stébla chytá, obrátil na duchy šťastného hoodoo v intencích Bertiauxova Voudon Gnostic Workbooku s tím, že mě, coby skeptika, budou muset přesvědčit. Přesvědčili mě. Začaly se dít věci… Každá příznivá událost, jež se mi od té chvíle přihodila, je zcela racionálně vysvětlitelná. Magické je však jejich množství. Začaly mi přicházet peníze, dařily se obchody na Aukru; poté, co jsem začal praktikovat rituál k získání velkých peněz, se objevila více než vyhovující práce za rozumné peníze, přičemž následovala nabídka nové práce v téže organizaci: Za opravdu hezké peníze, přičemž jde o práci, kterou umím, zvládám a kterou navíc budu povětšinou dělat z domu. Prostě sen! Dalším úspěchem je spolupráce s časopisy Legalizace a Živel – rovněž slušný přivýdělek. Přijetí mého rukopisu borgesovsky laděných mystifikačních textů nakladatelstvím Vodnář (kniha by měla v tomto roce vyjít) mi sice moc peněz nepřinese, ale těší mě to nesmírně. Konečně mi vyjde knižně něco jiného, než dobrodružná literatura. Úspěšně jsem dokončil také redakční práci na českém vydání Karikova Kurzu praktické magie, který vyjde, doufám, že v dohledné době, doplněn o moje eseje a jeden text mé ženy. Deprese, která se asi po měsíci práce s duchy objevila, s nimi nesouvisela, bylo to myslím jen další z periodických zhoršení. Nebyla příliš vážná a odezněla aniž by mi život významněji zkomplikovala. Kéž by tomu bylo stejně i v budoucnu – a s pomocí duchů bude, řekl bych.

Existenční krize byla tedy postupně překonána. Za takových okolností bych musel být blázen, kdybych setrval u předchozího světonázoru. Nemám sebemenší ponětí, jak “to“ vlastně funguje, ale funguje to báječně. Současně psychické změny a vnitřní transformace. Noira ve svém článku píše: “Duchové jako symbionti začnou rekonstruovat vaši auru a čakry, přinesou do vašeho života fantastické změny – průběh kontaktu může mít podobu šamanské krize, kdy doslova nezbude z vašeho starého života kámen na kameni.“ Ano, je tomu opravdu tak. Zatímco existenční krize polevila, objevila se ta “šamanská“. Hodně věcí nyní zpracovávám a část mé mysli je plná chaosu, je obtížné to popsat. Snažím se udržovat si nadhled a neulpívání, být s důvěrou otevřený všemu, co mi budoucnost a duchové přinesou…

Opustil jsem tedy ateismus a laveyánský směr satanismu a vlastně satanismus jako takový. Ohledně svého předchozího vidění světa mi nezbývá než říci: “Mýlil jsem se. Magie funguje.“

Mimochodem: Na Bertiauxovi a húdú je fascinující, jak kombinuje myšlenkové výšiny a filosofické abstrakce s atavismy a primitivismem. Ještě se k tomu někdy vrátím.

Co dál? Odrazil jsem se tedy ode dna, začal jsem se vídat s některými z dávných přátel, (znovu)objevil kouzlo divadla, hodně vzpomínal na rodiče, začal vařit (ve stylu své matky: každé jídlo je originál…). Přerušil jsem studium na filozofické fakultě (první rok jsem absolvoval úspěšně a postoupil do druhého), protože jsem nutně potřeboval pracovat, a doufám, že se k němu tento rok zase vrátím, byť možná jen do kombinované formy.

Můj pohled na věci politické rovněž prodělal významnější změnu. Do voleb jsem byl zhnuseným pravicovým libertariánem, chvíli po volbách jsem doufal, že nová vláda udělá pro budoucnost naší země něco dobrého, následně jsem velmi rychle ztratil iluze a jsem ještě znechucenější, než kdy předtím. Vyvádět ze státu peníze formou korupce a současně snižovat lidem platy, protože přece musíme šetřit, je hnus. Říkají o mně, že jsem se stal levičákem. Nevím, co na to říct. Možná ano. Pokud být levičákem znamená vnímat nespravedlnosti ve společnosti a kritizovat je, pak asi ano. Osobně se cítím být někde kolem politického středu. Témata, která jsou pro mne podstatná, tedy oblast osobní svobody a co nejmenších regulací osobního života (ve smyslu ochrany občana před sebou samým), se nezměnila. Vždy jsem se zajímal více o sféru osobních svobod než svobod ekonomických.

Otázka zní: Jsem šťastný, když dělám to šťastné húdú? Nu, řekněme, že spíše mám štěstí než že bych byl šťastný. Lze říci, že jsem spokojený. Spokojený a udivený. A také plný očekávání: Naprosto netuším, co přinese budoucnost, ale věřím, že to bude ve svých důsledcích dobré, i když některé změny mohou být vykoupeny nějakou tou bolestí přerodu. Čekám…

PS: Jako obvykle zůstává mnohé nevyřčeno – dost možná věci z nejdůležitějších. Tak už to chodí. O některých věcech nemohu psát. Nezapomínejte proto, že já nejsem zcela takový, jak by se mohlo zdát z tohoto weblogu, který byl, je a bude do jisté míry křivým zrcadlem a do jisté míry fikcí.

Advertisements

komentářů 13

Filed under Co život dal... a vzal., Opuštěné myšlenky

13 responses to “Co život dal a vzal v roce 2010

  1. pěkné 🙂

  2. H.

    SuperZdravím, přeju vám to; takhle mi připadáte víc normální:). Měl bych otázku: nemyslíte si, že ten váš militantní ateismus a materialismus mohl být způsoben propagandou na katedře, kde jste v té době studoval?

  3. Vidíte – a jiným zase připadá, že jsem se zbláznil. Lidé jsou různí. Ne, tu konspirační teorii s katedrou opravdu nemohu potvrdit. 😉

  4. ¨Libor

    Zdravím kde a kdy vyjde ona Karikova kniha?

  5. Vydá to Vodnář, snad letos.

  6. Rowen

    V C.S. jsi stále?

  7. Ano, jsem. Další setrvání zvážím.

  8. oxymoron

    no nezbyva nez Ti drzet palce a doufat, ze to neskonci jako vzdy bolestnym vystrizlivenim a jak to casto v takovych pripadech chodi i spocinutim v naruci nejake cirkve, ktera umi dodat jistotu a podporu :)))

  9. Nu, moje "církev" je nehmatatelná a neviditelná, výsledky jsou hmatatelné a viditelné. U církví tomu bývá naopak: Jsou hmatatelné a viditelné, ale to, co přinášejí, je nehmatatelné a neviditelné… 😉

  10. Bretislav

    Tož nevím..Tož nevím, jestli kritérium profitability je to nejlepší při hledání životní cesty. Kdysi před mnoha lety jsem o tom uvažoval – je to tolik lákavých směrů, církví apod., nabídka je vskutku překypující, stačí si vybrat.. – Vzpomínám, jak mi tehdy v těchto souvislostech spontánně vytanulo "Klidně budu katolík, když mi řekneš za kolik."

  11. Břetislave, to kritérium je stejně dobré, jako kdejaké jiné. Nehledě na to, že nejde jen o to – jde o osvobození se od existenčního stresu a tím k otevření k příležitostem k další práci duchovnějšího rázu.Moje cesta asi trochu vychází z modelu Maslowoy pyramidy…

  12. Břetislav

    Nemyslel jsem to až tak kriticky, spíš jako příspěvek do diskuze. Nadpis "Tož nevím" lze brát doslova. Život je holt dost složitej. Držím palce v tomto novém, resp. zánovním roce a dál Tě rád čtu!

  13. vera

    Myslím že přerod (a bolestivý už vůbec ne) už nebude, nahlédl jsi a vyzkoušel všechny možné varianty cesty, a to až do dna. Možná že rituál je jen placebo, které v tobě uvolnilo nějaké myšlenkové napětí – přeseklo vlákno nedůvěry nebo tak něco 🙂 V každém případě, at se daří:-)