David Beth: Voudon Gnosis (recenze)

Poté, co jsem se na základě vlastní zkušenosti přesvědčil o tom, jak báječně fungují Duchové šťastného húdú, zcela logicky jsem se začal zajímat i o další – hlubší – aspekty “gnostického voudon“ a s ním spojené filosofie i praxe.

Četba Voudon Gnostic Workbooku se však ukázala jako dosti náročná záležitost, protože, jakkoli je toto stěžejní Bertiauxovo dílo geniální, je i dosti chaotické a zahrnuje čtenáře množstvím informací, technik a postupů, u nichž není vždy jasné, pro koho jsou určeny – zda pro každého, kdo do proudu dobrovolně vstoupil, nebo jen pro adepty osobně iniciované, také není zjevné, jaká je požadovaná úroveň adepta atd. Proto jsem prozatím VGW odložil a začal pátrat po dalších zdrojích informací, které by mi nabídly nějakou rámcovou strukturu. Objednal jsem si tedy dvě knihy z nakladatelství Fulgur: Voudon Gnosis Bertiauxova žáka a někdejšího vůdce L.C.N. Davida Betha a Vûdû Cartography Michaela Bertiauxe (kniha vypadá velmi dobře a recenze se brzy dočkáte). Knihy byly poměrně drahé, jejich provedení je luxusní – kvalitní papír, přebal, černobílé i barevné ilustrace… Vytvářejí tak kontrast vůči VGW, který je stále prodáván jen jako hodně “neuhlazený“ laciný reprint vydání z osmdesátých let – což ovšem té knize dodává jisté osobité kouzlo. V každém případě knihy z nakladatelství Fulgur jsou po technické stránce velice kvalitní.

Musím říci, že jsem od Bethovy knihy očekával mimo jiné i nějaké zajímavé podněty pro praxi, těch se ale čtenář, který není osobně zasvěcený do currentu gnostického vúdú, příliš nedočká. Kniha povětšinou informuje o novinkách, které se na tomto poli objevily. Dozvídáme se zde například, že Beriaux a Beth opustili O.T.O.A. a L.C.N. a založili La Société Voudon Gnostique (S.V.G.) s omezeným počtem iniciačních stupňů a zaměřením na praxi a iniciace. S.V.G. má strukturu “obrácené pyramidy“ – více mistrů než žáků. V dalších kapitolách autor rozvíjí různé aspekty VGW a doplňuje je objevy z vlastní praxe – a je to opravdu zajímavé čtení, i když je to povětšinou “vyšší dívčí“ a mně to posloužilo především jako ochutnávka či pohled do kuchyně gnostického vúdú, než jako něco, čím bych se mohl a měl v nejbližší době zabývat. Zajímavé je, jak autor propojuje svou praxi s učením německého filosofa Ludwiga Klagese, kdy – s jeho pomocí – definuje gnostické voudon jako směr zaměřený na kultivaci duše, spočívající v ovládnutí id (chápaného jako říše ovládaná archonty) a osvobození se z područí racionality a superega. Podobně zajímavá je i nová africká iniciační linie, kterou do proudu David Beth (mimochodem Němec, který vyrůstal v Africe) vnesl, dále pak jeho důraz na aktivní imaginaci jako zdroj poznání odlišného od poznání smyslového a racionálního, vymezení se vůři římskému katolicismu coby materialistické ideologii a leccos dalšího. Pozoruhodné je také Bethovo pojednání o mystické lásce, kde autor navazuje na tradice trubadůrství, rytířství a súfismu coby “parsifalovskou“ cestu seberealizace (zde zazní mimochodem zajímavý postřeh že AMOR je opak ROMA, že Řím se snažil lásku v gnostickém smyslu potlačit – naštěstí neúspěšně).

Použité ilustrace jsou velmi působivé a dobře doplňují celkové vyznění knihy, jejíž ambicí je působit skrze jazyk na duši čtenáře (což autor sám uvádí a připomíná to Burroughsovo pojetí jazyka jako viru).

Za podstatný posun k lepšímu pokládám skutečnost, že David Beth, neignoruje ženy; naopak jim přiznává stejně důležité místo v gnostickém vúdú jako mužům. Právě důraz na muže-mága a marginalizace ženy ve VGW mi připadly jako nevyvážené. To, že Beth bere ženy v potaz stejnou měrou jako muže, je rozhodně chvályhodné.

Z praktického hlediska je zajímavý druhý dodatek, obsahující tři zajímavé a realizovatelné rituály, z nichž jeden je skupinový. Pro mírně pokročilé húdúisty je velmi užitečný především Enhanced Ritual of Lucky Hoodoo, který vytváří jakýsi mezistupeň mezi klasickou prací s duchy a prací s loa gnostického vúdú. Mám v úmyslu jej přeložit a zveřejnit.

Kniha mne rozhodně obohatila a vzhledem ke skutečnosti, že vyšla v omezeném nákladu (800 výtisků), není radno s jejím pořízením dlouho otálet.

* * *

BETH, David. Voudon Gnosis. Fulgur Limited : London, 2010. 160 stran.

Advertisements

Komentáře: 5

Filed under Opuštěné myšlenky, Recenze

5 responses to “David Beth: Voudon Gnosis (recenze)

  1. Matus

    vgJa som cital starsie Scarlet Imprint vydanie. Bethova kniha rozhodne nie je myslena ako magicka kucharka. Je to skor taky mytus a la kenneth grant. Ze Beth vyhrabal klagesa je myslim ze na prospech veci. Beth, Bertiaux ale aj Grant maju podla mna konceptualne blizsie k tymto nemeckym naci mystikom (ale aj k talianskej vetve – evola, guenon) ako k africkemu voodoo ci k theleme alebo teozofii. Ten prispevok o laske sa mi pacil z celej knihy najviac.

  2. Matus

    Este som si spomenul na jeden podcast s Davidom Bethom:http://www.occultofpersonality.net…Osobne nezvladam moc pocuvat okultne podcasty, ale tento je osviezujuco triezvy.

  3. A. S. Pergill

    Souvisí to asi trochu s tématem:V posledním Magazínu 2000 citují případ z Prahy, kdy si nějaké dívčiny udělaly voodoo panenku na svou spolužačku (která je štvala, protože byla úspěšná sportovkyně, školní Miss atd.) a propíchaly ji, především nožičky. A druhý den dotyčnou rozšmelcoval řidič na přechodu tak, že o obě nohy přišla.Zajímal by mě tvůj názor jako odborníka.

  4. Pergill: Jo, a já si v 18-ti udělala voskovou panenku učitele, u kterého jsem dělala klasifikační závěrečnou zkoušku (protože jsem chodila za školu), spálila jsem ji nad plamenem,a on dostal infarkt. Jenže místo něho mne vyzkoušel jiný, mnohem horší…Štěstí začátečníka, ke kterému člověk obvykle nemusí nic vědět, stačí znalosti z filmů.Matúš: Guénon nebyl Němec ani Ital, ale Francouz, proto ho tak žerou Martinisté :-).

  5. Nemám, co bych dodal. A za odborníka se na mou věru nepovažuji. Už dávno ne… 😉