O přátelství a vztazích

Před pár dny jsem si povídal s kamarádkou a přišla řeč na to, jak prý že je přátelství lepší a hodnotnější (protože trvalejší a tolerantnější) než partnerský vztah. Vcelku automaticky jsem to odsouhlasil, patrně proto, že jsem dříve říkával podobné věci. Jenže – je tomu opravdu tak?

Ano, je pravda, že přátelství často vydrží déle než vztah. Přátelé se obvykle nehádají. Rozumějí si a berou jeden druhého takového, jaký je, i s jeho chybami a nedostatky. Kamarád může být malý, velký, tlustý, tenký, bohatý i švorc, pořádný i nenapravitelný bordelář, zdravý nebo chronicky nemocný, nezáleží na tom, jaký je v posteli a zda je věrný či naopak promiskuitní… Je to proto, že by v přátelství spočívala nějaký zvláštní, výjimečná kvalita? Domnívám se, že nikoli. Důvodem je spíše to, že přátelství na člověka neklade tak velké nároky. Stačí si vzpomenout na situaci, kdy spolu kamarádi začnou bydlet – například ve společném podnájmu. V tu ránu se například roztomilý fakt, že je někdo chorobně nepořádný, k čemuž se kamarád vyjádří třeba slovy “Však já ti to uklízet nebudu.“, změní v dosti zásadní třecí plochu. Samozřejmě mluvím z osobní zkušenosti (a tím bordelářem jsem byl pochopitelně já). Další případ, kdy dříve dobré přátelství může krutě zaskřípat, je společný byznys. Zde (naštěstí!) osobní zkušenost nemám, ale vím ze svého okolí, jak špatně může taková věc dopadnout.

Partnerský vztah je vlastně kombinací obojího (tedy společného života a společného hospodaření) okořeněný spoustou problémů spojených se sexem a posléze i s dětmi. V takové chvíli se může i drobná nekompatibilita partnerů změnit v příčinu vážných rozepří. Ustát to všechno vyžaduje mnohem víc síly, lásky, trpělivosti a v neposlední řadě i materiálních investic, než kolik vyžaduje vztah přátelský.

Tím vším nechci říci, že bych chtěl význam přátelství jakkoli snižovat – naopak: Je to jedna z nejdůležitějších a nejvíce obohacujících lidských institucí. Jen chci poukázat na skutečnost, že klady, jež si lidé s přátelstvím spojují, nejsou důsledkem nějaké zvláštní kvality vlastní výhradě přátelskému vztahu, nýbrž plynou z prostého faktu, že přátelé prostě nemusí řešit spoustu věcí, jejichž řešení se partneři vyhnout nemohou…

Advertisements

komentářů 8

Filed under Úvahy a postřehy

8 responses to “O přátelství a vztazích

  1. To jasně. A navíc jakmile je v tom sex, dostává ten vztah jinou dimenzi, je v něm tělo, něco starobylého, přírodního, takové spojení se světem, jaký je doopravdy, a ne jen kecání s kamarádkou o tom, jaké kozačky jsou zrovna v módě… Na druhou stranu u přátelství je strašně důležitá verbální složka. Podle mě o dost víc než u partnerství. Dají se probrat i velmi intimní informace, společné věci, zájmy, témata a dají se probírat právě ty partnerské vztahy. Člověk se líp orientuje, směruje, potvrzuje, rozhlíží… Podle mě se to doplňuje: Když mám partnera a nemluvím o něm s nikým, s žádným přítelem, časem se to vyvine blbě, vznikne nějaká izolace, chování uzavřené před ostatním světem, a to nevede k dobrýmu. I k tomu je přátelství nutné, bez něj se nedá přežít. A u někoho to může být přátelství s příbuzným. Naopak ale bez partnerského vztahu se vlastně přežít dá, kvalitně. Pokud má člověk přátele. Znamená to sice ochuzení o široký záběr vztahových věcí a znamená to velkou soběstačnost (která není nic negativního), ale kdybych měla volit, jestli budu žít s partnerem až do smrti a nemít kamarády, anebo jestli mám mít přátele a kamarády stálé i nové, ale žádného partnera, se kterým bych žila, jednoznačně zvolím přátele a samotu. Je to sice nesmyslně postavená volba, ale budiž.

  2. … ehm tedy volila bych přátele a samotu a sex s některými z těch kamarádů… 🙂

  3. Jo, to máš pravdu. Díky za doplnění. Já se spíš soustředil na to, že vztah je náročnější. Nechtěl jsem říci, že bez přátelství lze rozumně žít. Myslím, že nelze. A jsem rád, že nemusím volit…

  4. tpm

    Pěkná úvaha, v zásadě souhlasím, pokud jde o kamarády a známé se kterými člověk zajde do hospody a probere novinky. Jsou ale i přátelství nadmíru složitá, plná zvratů, ve kterých si lidi ze samé lásky vzájemně ubližují a přece je k sobě pořád žene nějaká osudová síla, kterou plně neovládají. Taková přátelství mohou být sakra složitá, ikdyž se jeho aktéři léta nevidí.

  5. tpm

    Buď je to romantický blaf, který jsem si do svého života vsugeroval z knížek a filmů a nebo je to tak.:)

  6. Jo, taková přátelství jsou – myslím, že je pro takové komplikované vztahy nutnou podmínkou nějaký úvodní zážitek blízkosti nebo i třeba nucené pobývání spolu nějaký čas, ne úplně dobrovolné. Pak to takhle komplikovaně jede dál. A nejde to s lidmi, co nemají žádnou svou citlivou strunu a co zároveň nemají vlastní názor.

  7. Nebo kecám já? 🙂

  8. Bretislav

    Anebo…Anebo se ještě nabízí vůbec nejsnadnější z forem mezilidských vztahů, pracovně bych ji nazval "přítel teoretik". (Podobně jako třeba literární teoretik apod.)