Slovanský rituál

Od doby, kdy jsem se před lety začal věnovat „slovanské magii“ v intencích stejnojmenné knihy Jozefa Kariky, uplynulo již několik let. Během té doby u mě (a rovněž u mé ženy, i když jinak) došlo k postupné transformaci původních postupů a rituálního počínání. Výsledkem je rituál, jenž provozuji denně a který, starším „energetickým“ jazykem řečeno, slouží k „nabíjení“ egregorů slovanských božstev i jako způsob, jak dosáhnout magického účinku, tedy realizace nějakého konkrétního přání.

Předně je třeba poznamenat, že bohy lze chápat na mnoho různých způsobů, mně se v současné době osvědčuje přístup, který nazývám „pragmatickým animismem“, tedy víra, že „svět je plný bohů“ (Thálés). Předtím jsem aplikoval psychologický magický model a bohy jsem vnímal jako zpodobení určitých svých vnitřních kvalit. Jsou možné i další přístupy, je však dobré mít na paměti, že žádný z těchto přístupů neříká mnoho (pokud vůbec něco) o tom, jaký svět „doopravdy“ je – jsem přesvědčen, že ani magie ani náboženství nejsou uzpůsobeny k získávání jakýchkoli objektivních poznatků o světě.

Přistupme nyní k tomu, na jaké bohy se obracím a jakým způsobem. Během své praxe jsem nejprve pracoval s množstvím různých entit, přičemž během svého studia této problematiky a osobních zkušeností jsem je zredukoval na šest základních božstev: Svaroga, Mokoš, Dažboga, Peruna, Velese a Jarila. Nebudu zde opisovat knihy o slovanské mytologii, jež jsou ostatně dobře dostupné, a popíši, jak tato božstva vnímám já a jak s nimi pracuji.

Svarog – veliký Hospodář, Otec bohů, vzdálený bůh (deus otiosus), dárce řádu, jang, manžel Mokoš (Matky země). Živly: Vzduch+Oheň.

Mokoš – veliká bohyně života i smrti, Matka Země, dárkyně zdraví, jin, žena Svaroga, matka bohů. Živly: Země+Voda

Dažbog – vznešený bůh Slunce, dárce světla a nadhledu, první syn Svaroga a Mokoš, který se v době zimního slunovratu rodí jako Božič (bůh-dítě). Živly: Oheň.

Perun – veliký hromovládce, pán bouří, dárce odvahy a ráznosti, bůh války, dárce deště, bůh rolníků (ve spojení s ním (deštěm) Mokoš plodí Jarila a kulturní bytosti – domácí bůžky, ochránce polí atd.); živly: Oheň+Voda.

Veles – Perunův bratr, bůh magie, stád (majetku), podsvětí, lesů, divoké přírody, sesílá i léčí nemoci. Živly: Země+Vzduch. Ve spojení s Mokoš plodí divoké přírodní bytosti (lešije, víly atd).

Jarilo – překrásný bůh plodnosti, syn Peruna a Mokoš, Ječmínek, duch Noci svatojánské. Živly: všechny. Též bůh domácích bůžků (hospodáříčka, domovoje atd.). V historických pramenech nemáme dochováno jeho jméno, nicméně „Jarilo“ je pěkné a použitelné jméno, ať již má kořeny v nejstarší tradici či nikoli. Dle kompetentních odborníků (Téra) uctíván byl.

Oltář - 18. 11. 2010

Oltář

Každodenní rituál:

Přistoupím k oltáři, zapálím lampu ve středu (symbol Dažboga), před níž leží (kamenné) vejce (symbol Jarila), pak černou svíci po levé straně (na počest Velese a Mokoš) a bílou svíci napravo (symbol Peruna a Svaroga). Uklidním myšlenky a poté – vždy s pohledem na spodobnění toho kterého boha (autorem obrazů, které používám, je ukrajinský výtvarník Сонцеслав Крижанівський, obrázky z jeho jazyčnického cyklu naleznete ZDE) – vibruji jména bohů v tomto pořadí: Veles, Perun, Jaril (zkracuji na dvojslabičné), Dažbog, Mokoš, Svarog. Cílem je navázání kontaktu.

Poté naliji do rituálního poháru (misky) víno nebo medovinu (jako víno používám Kagor, mám zkušenost, že slovanští bohové mají rádi sladký nápoj), otočím ruce dlaněmi k poháru a požehnám nápoji touto formulí:

„Velicí bohové mých předků, požehnejte prosím tento nápoj, který Vám nabízím jako obětinu. Vložte do něj svou sílu tak, jako do něj já vkládám sílu svoji. Pijme jej spolu na znamení účastenství.“

Během formule vnímám/imaginuji sílu proudící z mých rukou do nápoje. Pozvednu pohár a postupně připíjím jednotlivým bohům směrem k jejich spodobnění na oltáři (v mém případě se jedná o obrázky na stěně – viz foto).

„Připíjím Ti, Velesi, i Tobě, Perune, i Tobě, Jarilo, i Tobě, Dažbogu, i Tobě, Mokoš, i Tobě, Svarogu.“

Prohlubuji přitom kontakt s každým božstvem. Poté pohár dvakrát pozvednu k nebi a vypiji obětinu. Imaginuji sílu bohů, jež do mne s nápojem proudí.

Odložím pohár a obrátím se ke každému z bohů, přičemž vždy upřeně hledím na příslušné spodobnění boha:

1) Pozvednu levou ruku, paže je ohnutá v lokti do pravého úhlu, a udělám znamení roků. Pravou ruku mám svěšenou a rovněž jí dělám znamení rohů.

„Mocný Velesi, pane magie, majetku, lesů, cest a básní, Vládce podsvětí, požehnej mi svou přízní!“

Nyní buď řeknu konkrétní prosbu týkající se sféry vlivu tohoto boha, nebo jen vyprázdním mysl a nechám na sebe působit obraz boha tak, abych se napojil na jeho esenci (to ostatně učiním i poté, co vyřknu svou prosbu, je-li nějaká vyřčena).

Pakliže je tento rituál použit k realizaci nějakého magického záměru, je dobré zapojit všechny bohy, kdy je každé božstvo, podle svých kompetencí, pověřeno realizací některého aspektu vytyčeného cíle. Už samo promýšlení těchto aspektů a jejich přiřazování božstvům umožní lépe si promyslet nejrůznější souvislosti daného přání.

Toto se týká i ostatních božstev, na než se postupně obracím.

Poté řeknu: „Ctím Tě, veliký rohatý bože!“

2) Pozvednu pravou ruku, paže je ohnutá v lokti do pravého úhlu, a sevřu v pěst. Levou ruku mám svěšenou a rovněž sevřenou v pěst.

„Mocný Perune, veliký hromovládče, pane bouří, dárče deště, požehnej mi svou přízní!“

Prosby či meditaci zakončím slovy: „Ctím Tě, veliký hromovládče!“

3) Přiložím ruce na hruď v oblasti srdce, pravá ruka spočívá na levé.

„Překrásný Jarilo, veliký bože plodnosti a života, požehnej mi svou přízní!“

Prosby či meditaci zakončím slovy: „Ctím Tě, překrásný bože plodnosti!“

4) Pozvednu ruce vzhůru do „V“.

„Vznešený Dažbogu, veliký bože Slunce, dárče světla, požehnej mi svou přízní!“

Prosby či meditaci zakončím slovy: „Ctím Tě, vznešený bože Slunce!“

5) Ruce v úrovni srdce, lokty u těla, dlaně otočené vzhůru.

„Nádherná Mokoš, Veliká bohyně života i smrti, Matko země, požehnej mi svou přízní!“

Prosby či meditaci zakončím slovy: „Ctím Tě, Veliká bohyně života i smrti, Matko země!“

6) Pozvednu ruce k nebi (přímo vzhůru a vypínám se).

„Vznešený Svarogu, veliký Hospodáři, Otče bohů, požehnej mi svou přízní!“

Prosby či meditaci zakončím slovy: „Ctím Tě, veliký Hospodáři, Otče bohů.“

7) Svěsím ruce do pozice uctívače, paže ohnuté v lokti, ruce směřují nahoru, podobné jako „vzdávám se“, ale dlaně jsou otočeny k sobě.

„Ctím vás, bohové!“

8) Svěsím ruce, poté je zkřížím na hrudi a ponořím se do ticha. Pak sfouknu nejprve bílou, pak černou svíčku, lampu (respektive čajovou svíčku v ní) nechám hořet. Tím rituál končí.

Tento rituál vznikl, či – lépe – vykrystalizoval, na základě každodenní práce, a jeho provádění je velmi uspokojující. Moje osobní zkušenost se slovanskými božstvy je jiná než například zkušenost s Duchy šťastného húdú. Nezdá se, že by byli tak silní a efektivní z pragmatického hlediska (například co se získávání peněz týče), možná to souvisí s tisíciletou historickou přetržkou v jejich uctívání. Duchové húdú se v problematice současného světa orientují mnohem lépe. Na druhou stranu se mi slovanští bohové osvědčují jako účinní dárci vnitřních kvalit člověka (například potřebuji-li odvahu, nadhled, moudrost, magickou koncentraci…). Také mne propojují s přírodou, Zemí a fundamentálními hodnotami lidského života. Rozhodně nelituji času, který s nimi trávím.

Advertisements

Komentáře: 9

Filed under Magie-mystika-víra, Opuštěné myšlenky

9 responses to “Slovanský rituál

  1. Také moje vnímání bohů se postupně mění. Dříve jsem je chápal více symbolicky ,dnes jsou pro mne čím dál více autonomními bytostmi.Svojí vlastní formu jejich uctívání stále hledám. Díky za tento článek ,který považuji za velmi inspirativní.

  2. Attila

    to ja som potom pozadu, pretože ich stále chápem symbolicky 🙂

  3. Teorie je beztak jen oporou pro praxi, praxe je to, co se počítá a co funguje 😉

  4. Díky za podělní se o tvé rituály. Takováhle možnost nakouknout do intimna někoho druhého je nedocenitelná.

  5. vera

    Hm, a nepomohli by Ti bohové zastavit démona Mělbycha ? Získání vnitřní spokojenosti stojí za nějakou tu obětinu… 😉

  6. shaman

    Hodně staré víry do dnešních dnů zůstalo u vých.-slovenských Rusínů. U nich počas bouřky: střílí Perun, Jinak se ale v nadávce jeho jméno zbytečně nesmí vyslovovat (asi převzaté z křesťanství), velice tvrdá kletba je: Daj ťa Perun zabil (aby tě Perun zabil). A taky se nesmí vyslovovat slovo had, místo toho se užívá přívlastek "dlouhý". Kult Hada tady přežíval velice dlouho, ještě koncem 70-tých let. Vyrostl jsem tam, proto tyhle věci znám blíž, jinak to nejsou žádní indiáni samozřejmě, ale evropané jako všichni tady. Je tam těchto věcí víc. Třeba kouzlit se neučí z nějaké "knihy kouzel", ale z vyprávění příběhů.

  7. @Shaman: Díky za příspěvek. Osobně stále více dospívám k závěru, že "kříšení" starověkých bohů (včetně toho, které je popsáno v tomto článku) nemá valný význam. Není v tom síla skutečných žitých náboženských systémů. Někomu to možná funguje, ale větší síla je v tom, čím se lidé v nepřerušené návaznosti na nějakou tradici zabývají spontánně. Pak může fungovat i ten Perun, ale ne jako rekonstruovaný Perun, ale jako transformovaný Perun. Na druhou stranu některým lidem novopohanství, zdá se, nějak funguje, takže se třeba mýlím. Ale já už jdu jiným směrem.

  8. shaman

    Kojot: Víš, měl jsem tu čest, být u několika obřadů léčení a má zkušenost je taková, že: pokud se má zapálit svíčka, má se zapálit svíčka a – je úplně jedno jaké barvy (nic takového jako je červená svíčka na magii lásky a tak pod. neznají). Pokud se má vyslovit zaklínadlo (verš většinou ve starorusínskem jazyce), vůbec se nemusíš dostávat do tranzu, děsně soustředit a podobně. Prostě se to má vyslovit a klidně přitom můžeš myslet na večerní hokej. Samozřejmě koncentrace nemůže škodit. A víš co je na tom všem doopravdy děsivé? Vážně děsivé? Že tyhle věci při své jednoduchosti skutečně fungují. A nejenom při obřadech pro lidi (ať už o tom vědí, nebo ne) ale i vůči zvířatům. A těm nevsugeruješ (jak argumentují mnozí), že se uzdraví. A to je na tom strašidelné. Ale otevírá Ti to jakési dveře, protože se díváš na svět jinak, vnímáš ho jinak a nebojím se tvrdit, že vidíš to, co jiní ne.

  9. Díky za komentář. Docela podobně to funguje například i u húdú, i když tam jsou jisté požadavky například co se těch svíček týče. Myslím, že všechny ty koncentrační techniky a podobně slouží k obelstění mága, je to způsob, jak přesvědčuje sám sebe, že to bude fungovat. Pokud tomu prostě věří, nepotřebuje to dělat tak složitě, nepotřebuje klamat vlastní skeptickou mysl. Dlouho mi trvalo, než mi tohle došlo.