Knihovna jako mája

Dnes (tj. v pátek) jsem byl nucen vyskládat všechny knihy z jedné ze svých knihoven. Bylo to spojeno – jako v podobných případech vždy – s vlnou rozličných emocí.

Knihy musely být vyskládány proto, abych mohl knihovnu odsunout a umožnit tak přístup zavaděčům digitální antény k příslušnému místu ve zdi. Televizi sice nemám, ale sousedé pode mnou ano a nějak se k nim ten drát dostat musí. Takže jsem vynášel knihy o filosofii, náboženství, magii, vědě, jakož i starověké a středověké eposy, a posléze beletrii a poesii ukrytou v zadních řadách… Ještě, že nejsem alergický na prach!

V takových chvílích si člověk uvědomí, kolik toho ještě nepřečetl. Já z toho mívám celkem pravidelně záchvaty paniky a právě jen v takových chvílích, nikoli tedy v okamžicích vrcholné radosti a štěstí, mne přepadá touha po věčném životě. Řeknu to na rovinu: Kašlu na kariéru, kašlu na společenské uplatnění, kašlu na vytváření ekonomických hodnot. Jakákoli práce, která nezahrnuje četbu/studium toho, co právě chci a potřebuji číst a studovat, sledování filmů či divadelních představení, pobývání s lidmi a bytostmi, které mám rád a kteří mne obohacují (včetně duchů a bohů), zkoumání odlišných úhlů pohledu na svět i sebe sama nebo (samozřejmě) tvůrčí práci jakéhokoli druhu, je mi protivná a vnímám ji jako nutné zlo, jako něco, co bude splaceno knihami, jež nestihnu přečíst. Stejně tak jsem náchylný magořit, dostanu-li se do frustrující situace spojené s promarněním času (promarnění energie mi až tolik nevadí). Já vím, že je to špatně. Že bych neměl činit rozdílu mezi jednou věcí a tou druhou. Jenže co bych získal tím, kdybych předstíral, že jsem osvícený? Třeba to jednou přijde, možná to už i několikrát přišlo, ale teď to tady není a toto je aktuální zápisek z cesty.

Samozřejmě také přemýšlím o tom, že bych část těch knih dal pryč (a některé pryč asi skutečně dám). O mnohých si říkám, že zase tak důležité nejsou, že jen zabírají místo. Jenže… Jenže jsem zjistil, že knihy, kterých jsem se takto zbavil, mi občas později hodně chyběly. Když nazrál čas k jejich přečtení, byly… pryč.

Dnes prošly mýma rukama stovky knih a já si uvědomil, že nejsem osvícený. Na tom poznání bylo cosi útěšného…

Advertisements

komentáře 2

Filed under Co život dal... a vzal.

2 responses to “Knihovna jako mája

  1. Matus

    @tuzba po vecnom zivoteV Adamsovej Hitchhikers Guide to Galaxy bol jeden ufon, ktory ako vysledok jedneho nevydareneho experimentu nadobudol nesmrtelnost. Okrem ineho si kratil cas pozeranim filmov. Kazdy film co bol kedy stvoreny uz videl minimalne milion krat – neostavalo mu nic ine len pozerat stare filmy stale dookola…Ono je otazne, ci ludstvo produkuje rychlejsie filmy, literaturu a ostatnu zabavu ako ju ty stihnes konzumovat. Momentalne urcite, ale to je tazko udrzatelny trend. Myslim ze skor ci neskor by si s tou nesmrtelnostou konvergoval do bodu nudy…

  2. Ano, to jsem četl. A možná máš pravdu, i když některá obzvláště dobrá díla jsou jiná při každém novém čtení/shlédnutí/poslechu… Nekonečno je asi příliš mnoho, ale pár miliard let bych se asi dokázal zabavit 😉