O pravici a levici

“Jednou jin a jednou jang, tomu se říká Cesta. V pokračování je dokonalost, v naplnění je přirozenost. Lidský člověk je vidí a nazve lidskostí, vědoucí člověk vidí a nazve je moudrostí; prostý lid to užívá denně, aniž si to uvědomuje…“ (I-Ťing, Veliký komentář, oddíl 5)

Stále znovu a znovu se setkávám s vypjatými a emocemi nabitými politickými komentáři, které často, až příliš často, straší katastrofickými scénáři. Bez ohledu na to, zda jsou vedeny zprava nebo zleva, mají něco společného – démonizují své protivníky. A já se ptám – jste-li voliči pravice, opravdu byste chtěli, aby v naší zemi do budoucna vládly pouze pravicové strany? Aby byla levicová politika zcela eliminována? (A naopak.)

Karl R. Popper ve své politické filosofii objasňuje, že “demokracie“ není šťastně zvolené slovo. Lid nevládne a vládnout nemůže – vždy vládnou ti či oni vládci. Zapomeňme na ideu lidovlády, to je iluze a nefungovala by ani kdybychom zaplavili voliče desítkami referend k tomu či onomu tématu. Lid nevládne také proto, že není kompetentní (politici často také ne, ale to nyní ponechme stranou) a vláda musí přijímat i nepopulární opatření, jejichž kladná hodnota může být lidem pocítěna až s určitým časovým odstupem. To, čím se demokracie liší od jiných forem vlády, je pravomoc lidu vyměnit vládce nekrvavou cestou – vystavit své vládě účet a případně ji nahradit jinou. Z toho důvodu byl Popper zastáncem většinového volebního systému, protože v případě koalice více stran není zcela jasné, kdo nese jakou míru odpovědnosti. Mně osobně by asi nejvíce vyhovoval systém britský – jedna pravicová strana, jedna levicová a jedna slabší středově–liberální. Na to bychom ale měli mít strany dostatečně vyspělé a seriózní. Třeba se k tomu jednou dopracujeme. Ale zpět k pravici a levici.

Vždy se najdou lidé, kteří budou věrně dávat svůj hlas té “své“ straně či názorovému proudu, s nímž sympatizují. To je v pořádku. Přesto by si měli uvědomit, že kdyby existovala jen ta “jejich“ strana či jen ten “jejich“ názorový proud, dospěla by společnost velice rychle k extrému neslučitelnému s výše uvedenou popperovskou koncepcí demokracie – v případě pravice by se dospělo k fašismu, v případě levice ke komunismu – se vším, co je s tím spojeno. I “uvědomělý“ volič pravice či levice by si měl uvědomovat, že síla demokracie spočívá v tom, že se tyto dvě tendence vzájemně usměrňují a doplňují. A v žádném případě by neměl odsuzovat člověka, který se v každých volbách rozhoduje znovu, koho bude volit, tj. jaký vystaví svým vládcům účet. Je zcela legitimní volit jednou doprava a příště zase doleva – rozhodně to nepokládám za cokoli podobného selhání.

Myslím, že je lepší, když se člověk řídí zdravým rozumem a věcně posuzuje to, co předvedli ti, kteří byli právě u moci, než když je otrokem té či oné ideologie a ze stoupenců opačného názoru dělá zloduchy či přinejmenším duševně zaostalé pomatence. Je také dobré s co nejméně ideologicky zatíženou myslí zvažovat různé politické koncepce, než se předem rozhodnout o tom, co je správné, a zcela ignorovat argumentaci protivné strany. Stačí se zamyslet: Je pravděpodobné, že by našemu pohledu na svět blízký politik měl ve všem pravdu a jeho oponent se ve všem mýlil?

Upřímně doufám, že se naši politici poučí z účtu, který jim lidé vystavili. Uvítal bych méně populismu, méně démonizování, a naopak více koncepcí a propracovaných vizí – pravicových i levicových. A aspoň trochu gentlemanství…

“To nezměřitelné v jin a jang se nazývá Duch.“ (I-Ťing, Veliký komentář, oddíl 5)

Advertisements

komentářů 27

Filed under Politika

27 responses to “O pravici a levici

  1. A koho že budu v příštích volbách do sněmovny volit?A koho že budu v příštích volbách do sněmovny volit? Nevím. Možná pravici, možná levici, možná nějakou středovou liberálně orientovanou stranu, bude-li mít rozumnou šanci na zvolení. Jen doufám, že si budu mít z čeho vybrat, tedy že všechny nabízené reálné alternativy nebudou tak odrazující, jako tomu bylo v případě letošních voleb do poslanecké sněmovny…

  2. A. S. Pergill

    Fašismus není praviceTohle pochází z projevu Georgi Dimitrova na jednom ze sjezdů Kominterny ve 30. letech, kdy se komunistické hnutí potřebovalo od fašismu (potažmo nacismu) nějak vymezit. (A odtud to všichni přímo nebo zprostředkovaně opisují, aleb na co bylo dobré dávat alespoň někdy v marxáku pozor.) Ve skutečnosti je fašismus nemarxistická (čí méně marxistická) levice. Ještě Lenin nazval Musoliniho "velkým synem italského lidu". Fašistický ekonomický program je zastátňování, združstevňování (i násilné) a smíšená ekonomika (jak jsme ji viděli třeba v bývalé Jugoslávii, nebo jak je vidět – trochu jinak uspořádaná – v Číně). Co je na tom pravicového? I první víceletý plán hospodářského rozvoje u nás nebyla poválečná dvouletka, jak se nám snažili namluvit politrukové, ale byl to za protektorátu čtyřletý plán hospodářského rozvoje 3. říše (který padl porážkou ve WW2)."Extrémně poravicový" režim by byl blízký představám anarchistů o cílovém stavu jejich snažení (ovšem cesty, které k tomu anarchisté používají, je řadí na levici).

  3. KajaK

    Zdroj: BLDívám se, jak se spořádaně téměř všichni řadíme do fronty na svou popravu. Trestání chudých za chyby bohatých, likvidace univerzální státní péče, rušení ochrany, kterou poskytuje stát . Jo, vyskytlo se pár malých protestů, nikdo ale doopravdy nebojuje, kromě podivných lidí z odborů.To, že přijímáme politiku, která je v protikladu s našimi zájmy, je obrovskou záhadou 21. století. Ve Spojených státech se dožadují manuální pracovníci, aby jim nikdo nezaváděl zdravotní péči a chtějí bezpodmínečně, aby milionáři platili menší daně :-). Lidé v ČR jsou ochotni vzdát se bez protestů sociálního pokroku, za nějž jejich (tedy naši společní) předkové riskovali životy. Co se to s námi přihodilo?Odpověď je zřejmě obsažena v nejzajímavějším textu, jaký jsem letos četl. Common Cause (Společný zájem), je analýza, kterou napsal Tom Crompton z ekologické organizace World Wildlife Fund, zkoumá celou řadu fascinujících nedávných objevů v psychologii. Nabízí, myslím, řešení v krizi, která nyní postihuje všechny správné kauzy, od sociálního zabezpečení až po klimatické změny.Pokrokově zaměření lidé, argumentuje Crompton, bohužel slepě věří mýtu, že člověk dokáže racionálně poznávat realitu. Říká tomu mýtu "osvícenský model". Na základě tohoto mýtu věříme, že lidé činí racionální rozhodnutí na základě zhodnocení faktů. Na to, aby člověk lidi přesvědčil, stačí přece, aby se jim předložila fakta. Těch lidé využijí k tomu, aby se rozhodli, jaká alternativa bude nejlépe podporovat jejich zájmy a touhy.Z řady psychologických experimentů však vyplývá, že tak to nefunguje. Namísto, abychom prováděli racionální analýzu pozitiv a negativ, přijímáme jen ty informace, které potvrzují naši totožnost a naše hodnoty, a odmítáme informace, které jsou s nimi v rozporu. Své myšlení přizpůsobujeme své společenské totožnosti a ochraňujeme ji před jejím zpochybňováním. Když se setkáme s lidmi, kteří nám předkládají nepříjemná fakta, většinou to jen posílí náš odpor vůči jakýmkoliv změnám.Naši společenskou totožnost utvářejí hodnoty, které psychologové nazývají vnější či vnitřní. Vnější hodnoty se týkají statusu o stoupání na žebříčku společenské hierarchie. Lidé se silnými vnějšími hodnotami se fixují na to, jak je hodnotí jiní lidé. Potřebují finanční úspěch a slávu. Vnitřní hodnoty se týkají vztahů s přáteli, s rodinou a s komunitou, a týkají se také sebepřijetí. Ti, kteří mají silné vnitřní hodnoty, nezávisejí na chvále či odměnách od jiných lidí. Mají přesvědčení, které je hlubší než sebezájem.Málokdo má čistě jen vnější nebo čistě jen vnitřní hodnoty. Naše společenská totožnost je tvořena směsicí hodnot. Ale psychologické testy, provedené v téměř 70 zemích světa, ukazují, že hodnoty se shlukují v pozoruhodně obdobné vzorce. Ti, pro něž je velkou hodnotou finanční úspěch., například, mají méně slitování s druhými, mají silnější manipulativní tendence, silnější víru v hierarchii a nerovnost, silnější předsudky vůči cizincům a menší zájem o lidská práva a životní prostředí. Ti, kteří mají silný smysl pro vnitřní osobní hodnoty, prokazují větší porozumění vůči jiným a víc se zajímají o lidská práva, sociální spravedlnost a životní prostředí. Tyto hodnoty se navzájem potlačují – čím jsou silnější něčí vnější hodnoty, tím slabší jsou jeho vnitřní hodnoty.Se svými hodnotami se nerodíme. Jsou utvářeny společenským prostředím. Tím, že politika změní naše přesvědčení ohledně toho, co je normální a přijatelné, mění naši mysl stejně jako naši situaci. Zdravotnictví bez poplatků, přístupné všem, například, potvrzuje vnitřní hodnoty. Jestliže zakážeme chudým přístup ke zdravotnictví, normalizuje to nerovnost a posiluje to vnější hodnoty. Pravicový posun ve společnosti, který začal se Thatcherovou a pokračoval za Blaira a za Browna, jejichž vlády zdůrazňovaly, jak důležitá je konkurence, změnil naše hodnoty. Ze sociologických průzkumů vyplývá, že veřejnost velkou měrou přestala podporovat politiku, která vede k přerozdělování bohatství a příležitostí.Tuto změnu posilují reklama a sdělovací prostředky. Jejich fascinace mocenskou politikou, jejich seznamy bohatých, jejich katalogy 100 nejmocnějších, nejvlivnějších, nejinteligentnějších či nejkrásnějších lidí, jejich posedlost prosazováním celebrit, módy, rychlých automobilů, drahých dovolených, to všechno nám vštěpuje vnější hodnoty. Tím, že to u nás také vyvolává pocity nejistoty a nedostatečnosti – což oslabuje naše vnitřní sebevědomí – to také potlačuje naše vnitřní hodnoty.Reklamní agentury, které zaměstnávají množství psychologů, jsou si toho plně vědomy. Guy Murphy napsal: "Trhy se musejí snažit manipulovat kulturu, jsou to sociální inženýři, nikoliv manažeři značek. Manipulují kulturní síly, nikoliv dojem ze značkového zboží." Čím více reklama podporuje vnější hodnoty, tím lehčí je prodávat výrobky. Pravicoví politikové také instinktivně pochopili, jak důležité jsou hodnoty při změně politické mapy. Margaret Thatcherová kdysi pronesla známou větu: "Ekonomika, to je metoda, cílem je ale změnit srdce a duši."Konzervativci ve Spojených státech se většinou vyhýbají diskusi o faktech a číslech. namísto toho všechna témata prezentují tak, aby to posilovalo vnější hodnoty. Každým rokem, působením mechanismů, které jsou skoro neviditelné, se prostor, v němž mohou kvést pokrokové myšlenky, dál zmenšuje. Reakce lidí s pokrokovými názory na to byla a je katastrofální.Namísto, abychom se postavili proti změnám v našich hodnotách, snažíme se jim přizpůsobit. Kdysi pokrokové politické strany se nyní snaží uspokojit změněné postoje veřejnosti. Tím podporují a legitimizují vnější hodnoty. Mnoho ekologických aktivistů a aktivistů za sociální spravedlnost se také snaží přesvědčovat lidi tím, že apelují na jejich sobecký sebezájem. Například argumentují, že pokud bude odstraněna chudoba v třetím světě, vznikne tak trh pro Západ, anebo že koupíte-li si hybridní automobil, uděláte tím dojem na své známé a posílíte svůj sociální status. Tato taktika také posiluje vnější hodnoty. Způsobuje to, že budoucí kampaně budou o to méně úspěšné. Ekologický konzumerismus je katastrofální chybou.Common Cause navrhuje jednoduchou nápravu: Namísto toho, abychom pohřbívali své hodnoty, musíme je vysvětlovat a veřejně podporovat. Pokrokoví aktivisté musejí šířit porozumění psychologii, která je motorem politických změn. Musejí odhalovat, jak jsou lidé psychologicky manipulováni. Musejí se postavit proti silám – zejména proti reklamnímu průmyslu – který se snaží nás znejistit a učinit nás sobeckými.Lidé se silnými vnitřními hodnotami nesmějí mít pocit, že je trapné, že je zastávají. Musíme argumentovat ve prospěch lidské politiky nikoliv proto, že je ekonomicky efektivní, ale proto, že projevuje soucit a je laskavá, a bojovat proti nelidské politice na základě argumentu, že je sobecká a krutá. Prosazováním svých hodnot se staneme změnou, kterou chceme zavést.

  4. bpbp

    Jaroslave, zajed si do Svycarska.Kamarad (cech) tam pracuje a zije s pritelkyni (svycarka), byli jsme tam ted na tyden na navsteve a moc se nam tam libilo.S Karlem R. Popperem nemuzu souhlasit – slovo demokracie ma velmi kvalitne fungujici naplneni ve svycarskem systemu spravy zeme.Posud sam…Vsechny federalni zakony musi projit 3-4 kolovym vypracovanim a schvalenim, ktereho se ucastni i verejnost- 1. kolo – navrh pripravi experti na federalni zakony- 2. kolo – navrh se predlozi formalizovane sestavene siroke skupine (zastupci kantonu, politickych stran, nevladni organizace, spolky), kteri jej posoudi a komentuji- 3. kolo – okomentovany navrh zakona dostanou do ruky poslanci, ti vetsinou berou komentare a vstupy z druhe kola velmi vazne, protoze jim hrozi ctvrte kolo- 4. kolo – v pripade, ze se obcanum navrh zakona nelibi, mohou svolat do 3 mesicu referendum (k cemuz jim staci 55000 hlasu tj. pouhych 1.2% obcanu), ktere muze zakon vetovat a tim vratit k prepracovani.Velmi podobny 4kolovy system funguje i pro kantonalni a komunalni zakony a vyhlasky, kde se tyka i takovych veci jako je schvaleni mestkeho rozpoctu a vyse lokalnich dani.Pocet obcanu nutnych k vyvolani referenda je i na kantonalni a komunalni urovni okolo 1% volicu.vice detailu napriklad zdehttp://direct-democracy.geschichte-schweiz.chhttp://direct-democracy.geschichte-schweiz.ch… Kdyz jsme tam vysvetlovali ze mame taky demokracii, tak jen kroutili hlavou a rikali ze nemame. Ze mame "takovou nejakou jakoze demokracii, rika se ji… pockejte… jo uz vim zastupitelska… ale je to teda podivnost, rikat tomu demokraci, tady Jára mi to vysvetloval, ale to prece demokracie neni, kdyz to za vas rozhoduji jini… to mi teda tady za demokracii moc nepovazujeme…"

  5. dogbert

    2Kajak. Pokud ovsem neprijmeme predpoklad, ze levicovi aktiviste jsou ti jedini uslechtilci, co maji navic ve vsem prravdu, tak se z cele te velkolepe uvahy stane lejno.2Kojot. Jaka levice a pravice? CSSD je odborarska bunka, KSCM odbory duchodcu, ODS haji predevsim zajmyruznych lobby a lokalnich mafii, Top ji v tom chce nahradit, a Barta je akorat manipulator, co si hraje na Napoleona. Kde je v tom jakakioliv pravice ci levice. Nesmis verit vsemu, co si nekde prectes…

  6. A. S. Pergill – "Extrémně poravicový" režim by byl blízký představám anarchistů o cílovém stavu jejich snažení? Nechápu. Extrémně pravicový režim je vždycky diktatůra. Jakou to má spojitost s anarchisty ,kteří odmítají jakoukoli diktaturu ,pravicovou i levicovou?

  7. Madsheep

    @Miky – Problém je, že je spousta zmatků ohledně toho, v čem spočívá levicovost/pravicovost. pokud pravici chápeme jako liberální kapitalisty, pak má A. S. Pergil pravdu. Taková tendence – vyhrocená – znamená absenci státu a dokonalou liberalizaci. Od klasického anarchismu se takový anarcho-kapitalismus liší především v otázce soukromého vlastnictví. Důležitějším sdělením je, že fašismus a nacismus jsou levicové ideologie. To spousta lidí stále odmítá pochopit.

  8. Samozřejmě, že nacismus je typicky levicová ideologie. O fašismu bych to, řekl bych, neplatí, to je případ sám pro sebe. Stejně tak režimy, jako byl Salazarův v Portugalsku, Frankův ve Španělsku nebo Pinochetův v Chile, na politické úrovni silně centralistické, vytvořené kolem osoby jediného silného vůdce, zároveň ale podporující liberální ekonomiku.Osobně mi byla politicky hodně blízká osoba Margaret Tatcherové. Jsem stoupencem státu s jasně danými základními a v zásadě minimálními kompetencemi, týkajícími se takových věcí, jako je obrana země a funkce bezpečnostních složek. Například, Tatcherová sice pořádně zatočila s vyděračskými manýry odborářů, zároveň ale neváhala vojensky bránit britské občany na Falklandech. Státní přerozdělování by podle mě mělo být zcela minimální, v rámci udržení klidu a přijatelného sociálního prostředí. Stejně tak státní zdravotní pojištění a státem hrazené vysoké školství bych navrhoval minimálně výrazně omezit, stejně jako všechny dávky. Zároveň razantně snížit daně na úroveň potřebnou ke hrazení fungování oněch základních státních mechanismů, o nichž jsem psal.

  9. dogbert

    Fašismus můžeme dost těžko považovat za neptravicový, pokud pravidelně nasál všechny představitele tzv. "konzervativní pravice". Z jejich řad se vždy rekrutovali ti nejaktivnější stoupenci fašistických i nacistických režimů…Naposledy se to ukázalo v souvislosti s tou bandou klerofašistických pošuků, co tvořili polskou vládu… Snažili se z Polska udělat v podstatě křeštanský koncentrák, včetně takových lahůdek jako zákazů vycházení, a české konzervy se mohli pochcat blahem…

  10. dogbert

    Pardon za překlepy…

  11. strojmir

    Velmi zajímavá diskuze vyvolaná Kojotovým pobídnutím. Tedy to co zde napsal Kajak, s tím z větší části souhlasím, ačkoliv se domnívám, že s tím psychologickým pozadím je to složitější.Allegore, jsou to svůdné myšlenky, omezíme vliv státu a bude líp. Vypadá to jednoduše, ale to je iluze. Sám si tak trochu protiřečíš. Jak chceš například v rámci minimálního přerozdělování udržet přijatelné sociální prostředí a přitom výrazně omezit státní zdravotní pojištění? Vřele doporučuji tento kratičký článek :http://www.blisty.cz…t/54837.htmlV rámci této "krize" slyšíme z úst liberálních ekonomů neustále, jak jedinou cestou k tomu, abychom udrželi ekonomiku pohromadě je snižování daní a rozklad sociálního státu. Toto nabubřelé a podezřelé argumentování naprosto neobstojí proti jednoduchému faktu, že naprosto nejlépe z krize finančně vyšly z EU Švédsko, Dánsko,Finsko (kromě Kypru a Lucemburska)viz např. zde http://www.ceskenoviny.cz…seznam= ,tyto tři státy jsou tradičně sociální s vysokými daněmi, zato s minimální mírou korupce. Každý stát přerozděluje obrovské množství peněz, je iluzorní domnívat se, že po omezení sociálního státu tato suma bude malá. Do energetiky, infrastruktury, bezpečnosti atd…stále potečou obrovské částky, to nejpodstatnější je, jak se s nimi nakládá. Korupce, sobectví a bezohlednost v žádném systému nebudou plodit ovoce, tedy alespoň v Evropě. Sociální stát má také řadu problémů,například motivačních, ale jejich řešením není návrat do 19. století. Řekl bych k tomu ještě jednu věc. Před časem jsem viděl pořad s mužem, který náhodou přežil v nacistické cele smrti. V tom vězení byli prakticky samí odbojáři a dozorci se prý chovali s určitou úctou, protože viděli, že ti lidé mají svojí hrdost a vysokou morálku. Říkal, že všichni věděli do čeho jdou a jaká byli rizika, dělali to však pro svoji zem. A teď volně ocituji : Kdybych tehdy tušil, že bude nějaký ředitel brát sto milionů (tehdy se hodně mluvilo o Romanovi, pravém knížeti ČEZka) asi bych uvažoval jinak.

  12. strojmir

    Ještě bych k tématu doporučil tento článek. http://www.blisty.cz…rt55067.htmlZapoměl jsem sdělit, že souhlasím také s Kojotovým názorem, je zapotřebí vyváženosti, i v politice.

  13. gr

    Když už jsme u těch Britských listů: http://www.blisty.cz…/53539.html.Vyváženost nevyváženost, kdo se příliš spohléhá na to, že se o jeho blaho (nebo obecně o cokoliv) postará někdo jiný a jediné, co pro to musí udělat je, že jednou za čas hodí do nějaké škatule svůj pofidérní hlas a zaplká v několika diskuzích, koleduje si…

  14. strojmir

    Pro GR : Člověk je společenský tvor a k svému přežití vždy využíval dělbu práce. Takže taky musí řešit fungování společnosti, to není totéž jako čekat, že se někdo postará. Je to o vybalancování. Nemá cenu lidem jen podstrojovat, na druhou stranu chudnutí chudých a bohatnutí bohatých je taky cesta do pekel. Co se týče toho starání ,nestarám se jen o sebe, ale taky o rodinu, opravdu nevím kdo jiný by se o naše blaho staral. Líbí se mi třeba, jak dnes mají někteří lidé ve zvyku říkat, že zdravotnictví je zdarma a to je špatné, přitom vyjma půl roku od nějakých devatenácti let pracuji a platím zdravotní pojištění, jako spousta jiných. Vybral jsem zatím minimum. Hodně nerad bych tu viděl systém jako v USA, kdy například při onkologickém onemocnění v rodině se prodává střecha nad hlavou, pokud je co prodávat…

  15. strojmir

    Jo a ten článek je velmi dobrý

  16. @strojmir: Díky za příspěvky a ocenění.V posledních dnech nestíhám a nemám dost klidu a sil, abych tu debatu vyhodnotil a nějak se vyjádřil. Snad později. Zatím mě nic kloudného nenapadá.

  17. Prosím, nespojujte konzervativismus obecně s polským kleroblbismem (lesy a mlha je za zahubily, kdybych chtěl být hnusný, heh). Pokud jde o takové zdroje, jako Britské listy, na základě jistých zkušeností ignoruji a neberu vážně. Je to takový sofistikovanější osud.cz

  18. Tak se mi zdá, že debata docela ignoruje sdělení obsažené v hlavním příspěvku. Kojot vyzývá (rozumně) k umírněnosti a kritizuje vypjaté stranictví a ideologičnost. A pod tím se příznačně rozvine debata o tom, jestli nacismus je pravice nebo ne. Ať už je správná odpověď jakákoli, mění to něco na povaze nacismu? Když víme, jaký nacismus byl, proč ještě potřebujeme jej nějak klasifikovat? (Navíc se kloním k názoru, že zatahovat nacismus do debat, které nejsou primárně o nacismu, by mělo být považováno za argumentační faul.)Pravice a levice jsou jenom slova. Chceme-li definici, je možné říct, že zpravidla je za pravici označován směr hájící zájmy vyšších společenských tříd, zatímco levicová politika hájí zájmy nižších tříd – ani tato definice ale nevyhovuje všem užitím. Konkrétní forma politiky se pak v různých obdobích může lišit. Na konci 18. století byla pravice spojena s monarchismem a obhajobou šlechtických privilegií, ekonomičtí liberálové stáli na levici. Pojmy pravice a levice jsou relativní: i když se politické názory společnosti jako celku vyvíjejí, vždy existuje přibližná rovnováha mezi pravicí a levicí. Ve zdravé společnosti existuje dlouhodobá rovnováha sil, a pravolevá terminologie se mu přizpůsobuje.Další věc je, že politické přesvědčení není měřeno na jednorozměrné škále. To, že existují korelace typu [ekonomický liberalismus, křesťanství, tradiční hodnoty, nacionalismus] na jedné straně a [sociální stát, ekologismus, pacifismus, multikulturalismus] na druhé straně není dáno přirozenou afinitou těchto postojů, ale spíš historickou náhodou ve spojení s tendencí lidí vyvažovat mocenskou nerovnováhu a formovat systém dvou soupeřících stran. Okrajová hnutí stojící mimo hlavní politický zápas, či naopak totalitní ideologie, které veškerý politický zápas již potlačily, se tak velmi snadno mohou vzpírat pravolevé klasifikaci.Každopádně, hádat se o definici pravice a levice (nebo čehokoli jiného) je zbytečné. Když se na významu těch slov nedokážeme shodnout, nepoužívejme je.

  19. @bilah9am: Díky.

  20. Ona to je v zásadě pravda: Jednou z funkcí demokracie je právě toto vyvažování, které v praxy vypadá tak, že se vždy nadává na aktuální vládu a opozice tím sbírá body. "Pravice" a "levice" jsou pomocné pojmy, žádné definitivní kategorie.

  21. strojmir

    Allegore já zase nechápu na základě čeho mají u některých lidí BL tak špatnou pověst, je to v podstatě otevřené fórum a proto zde lze také nalézt řadu podivných článků, ale stejně tak i řadu vynikajících, jako třeba ten co sem dal v 14 GR, to přece nejsou žádné uslintané plky, i když s názorem autora leckdo nemusí souhlasit. Zavírat oči před názory druhých, které se nehodí do krámu je jedna možnost, dělám to ale raději tak, že informace které mě zajímají prověřuji z více zdrojů, třeba z opačného názorového spektra a při té příležitosti občas objevím věci k zamyšlení. Ano BL jsou vyzněním spíše levicové,to je však důvod k zamítnutí? Čtu například také Neviditelného psa, který je zase hodně do prava. Tady je ještě odkaz na další článek z BL, jeho autenticitě můžeš věřit, napsal ho totiž můj kamarád, prostě vyjádřil svůj názor a poslal ho tam, tak byl také vydán, co je na tom závadného? http://www.blisty.cz…rt54706.html

  22. Já na jednu stranu chápu sklon považovat nějaké médium za problematické, například weby konspiračních teoretiků, ale v zásadě jsem pro posuzování textů "kus od kusu", případě "autor od autora". BL sleduji jen když mi někdo poskytne odkaz, a většinou se setkávám se smysluplnými a dobře promyšlenými texty, s nimiž případně nesouhlasit znamená důkladně se zamyslet – tedy žádné blbosti od pohledu. Ale možná, že se tam objevují pitominy, které mě míjejí, protože jejich web nemám čas sledovat…

  23. dogbert

    Kojot, tak zrovinka BL patřily k prvním propagátorům konspiračních nesmyslu v ČR :))A otevřené fórum nejsou ani náhodou, Kotrba si dobře hlídá, co pustí na web.

  24. @dogbert: Máte nějakou zkušenost s Kotrbovým hlídáním? Poslal jsem tam asi dvacet článků, z nichž víc jak deset by se dalo označit za nekonformní se stanoviskem redakce, a odmítnut byl jen jeden, který vcelku hnidopišsky poukazoval na formální nedostatky článku K.Dolejšího. Takže moje zkušenost potvrzuje, že Blisty jsou otevřené. I když je to třeba jedna z mála jejich kladných vlastností, proč to nepřiznat.

  25. dogbert

    Vzpomínám si na řadu případů,kdy Kotrba rozpoutal štvavou kampa%n proti jednotlivcům či institucím, a když se tito ozvali, zveřejnil jejich odpovědi- ovšem jen částečně, proškrtal je, či si bez kontextu vybral určité jejich výroky a zařadil je do dalšího štvavého článku. Stačí si projít archívy článků.Vaše zkušenost svědčí jen o tom, že ve Vašem případě se mu vyplatilo dát možnost otevřené diskusi, ale, pokud chceme Blistům přisoudit "otevřenost" jako vlastnost, musely by tak činit vždy.

  26. Máte pravdu, upravování zaslaných příspěvků patří k nepříjemným zvykům blistovské redakce. Obvykle to ale sestává z toho, že Čulík napíše doprostřed cizího textu nějakou poznámku, vyškrtávání pasáží zdaleka není tak časté. (Když na to upozorňujete, tak by se hodil odkaz na konkrétní případ, kdy se tak stalo, nechce se mi procházet tisíce článků v archivu, a rád bych věděl, o čem konkrétně mluvíte.)Mám jistý pocit, že Blisty jsou selektivnější v uveřejňování stanovisek organizací či jednotlivců, o kterých redakce soudí, že mají snadný přístup k médiím a mohou se dobře hájit jinde. Jestliže tam napíšete jako v zásadě neznámá osoba, a článek bude splňovat určté základní civilizační normy (absence vulgarit, dobrý pravopis), je šance na jeho uveřejnění velká. Přinejhorším, pokud redakci obsah hodně nasere, Čulík vám tam doplní pár poznámek a Dolejší napíše další článek, ve kterém vás označí za idiota, a který vyvěsí hned vedle toho vašeho.Nechci tu praxi ani obhajovat, ani odsuzovat. Redakce Blistů samozřejmě není nestranná (na druhou stranu ani není názorově homogenní), ale otevřenou diskusi v zásadě respektuje. Blisty nejsou zamýšleny jako diskusní fórum, ale jako internetový deník. V rámci toho formátu jsou otevřené nadprůměrně. Nevidím důvod, proč, chci-li hovořit o otevřenosti, bych musel požadovat otevřenost absolutní, s ochotou uveřejnit cokoli a kdykoli.