Inception (první dojmy)

První asociace týkající se nejnovějšího filmu Christophera Nolana Inception: "I obešel já polí pět." Ladislav Klíma (Jak bude po smrti) a "Sen nezná hranic, sen nezná smrt, můj normální život, proti snu je prd." Mňága a Žďorp. Stručné shrnutí: Dream within a dream within dream… plus něco freudovské mytologie, spousta kvalitní akce a skvělých efektů. Stojí to za vidění? Rozhodně ano. Stane se z toho kult jako z Matrixové trilogie? Spíše ne.

A nyní rozvláčněji. Je fascinující, kterak svět v nejrůznějších filmových obměnách (eXistenZ, Dark City, Matrix (trilogy), Thirteenth Floor, Papurika…) objevuje to, co už cca před sto lety zformuloval náš Ladislav Klíma, totiž zpochybnění vnější reality, tedy toho, co je doopravdy skutečné, přičemž tu více tu méně je zpochybňována existence nějaké základní či výchozí reality vůbec. Tak je tomu i v případě snímku Inception, přičemž "inception" skutečně lze přeložit jako "počátek" a je to i první volba, kterou slovník nabízí, nicméně správnější by bylo zvolit jako český překlad "Vnuknutí", jak je ostatně "inception" překládáno v titulcích filmu; "to incept" znamená "pojmout do sebe", "pohltit", "absorbovat". A o to ve filmu také jde: Hlavní hrdina, který se vloupává do cizích snů, aby tak získával informace, dostane velmi speciální úkol: Vnuknout své oběti určitý specifický nápad tak, aby jej oběť pokládala za vlastní. Jenže to opravdu není snadný úkol, budou k tomu třeba hned tři snové úrovně, tedy sny zanořené ve snech. A aby to nebylo jednoduché, celé to hlavnímu hrdinovi komplikuje jeho zesnulá manželka, jež se ve snové realitě objevuje jako kvalitní sabotérka. Postupně odhalujeme nové a nové aspekty z hrdinovy minulosti a z jeho vnitřních světů. Příběh se rozvíjí v několikaúrovňové drama, nicméně je podán tak, že to celou dobu dává pozornému divákovi smysl, rozhodně to není žádná psychedelická "lynchovina".
Film je skvěle natočený. Herci hrají, efekty efektí, hudba umocňuje, prostě podívaná jak má být! Proč si tedy myslím, že se z toho nestane kult? Řekl bych, že to jediné, co je snad nové, je návrat k motivu snu, tedy její neobcházení snové reality prostřednictvím reality virtuální, i když i v případě Inception nejde o sny v pravém slova smyslu, ale o zčásti umělé, byť ne zcela předvídatelné, konstrukce, do nichž lidé pronikají. V tomto směru bych uvítal více bizarních a absurdních, tedy typicky snových, prvků – vlak řítící se po ulici je přeci jen trochu málo. V tomto směru je mnohem barvitější skvělý japonský animovaný snímek Papurika.
Nová pochopitelně není ani nabízející se otázka, zda i výchozí realita není jen dalším snem ve snu. Tento motiv se samozřejmě nabízí a je obtížné přijít v tomto směru s nějakým originálním řešením této otázky. Shrnuto: Inception je dalším příběhem rozvíjejícím určitý typ moderní mytologie založený na zpochybnění skutečnosti. Jeho shlédnutí rozhodně není ztrátou času, ale přesto mi připadá, například srovnám-li jej s gnosticky laděnou mytologií Matrixové trilogie, poněkud chudý.
Závěrem položím ještě jednu otázku, která mi zní v hlavě: Jak vlastně vyložit rozvíjení motivů o znejistění skutečnosti a životě jako snu v současné popkultuře? Jedná se o pouhou únikovou reakci způsobenou tlakem nesrozumitelného světa, nebo zde skutečně existuje něco, co věda a střízlivá filosofie nedokáží postihnout, nějaká pravda o tom, že ne vše je takové, jak se to jeví?
Advertisements

komentářů 10

Filed under Recenze

10 responses to “Inception (první dojmy)

  1. Mirun

    Tak já třeba vím (a každému to říkám a tak to řeknu i tobě), že celá realita je tu jen kvůli mně. Všechno co zdá se reálné, včetně všech postav v ní vystupujících (včetně tebe) jsou jen kulisy k dokreslení toho, abych měl pocit, že svět okolo existuje a že je na mě nezávislý. Dokonce je to uděláno tak dobře, že všichni ti ostatní lidičkové (a patrně i ty) mají pocit, že nemám pravdu a mají dojem, že žijí své vlastní životy a netuší, že až já umřu, zmizí celý vesmír. Jediná věc, na kterou jsem (zatím) nepřišel, je to, proč si s tím někdo kvůli mně dává tolik práce 🙂

  2. Mirune, tvůj solipsismus je nedotažený. Je tam pořád onen berkeleyovský předpoklad Boha, který posílá všechny ty vjemy. Přečti si Klímu a budeš vědět, že si to děláš celé sám, protože jsi ve skutečnosti Bůh a nic jiného kromě tebe není. 😉

  3. Mirun

    Kdyby měl Klíma pravdu pak by v mém životě neexistovala omezení, protože by vše bylo podřízeno mé absolutní vůli. Jenže já ten dojem nemám (stačí co mi dělají fyzikální zákony), takže musí existovat ještě něco vně, co mě omezuje a co je na vyšším levelu. Nemusí to být nutně Bůh, může to být klidně počítačová simulace :), něco jako The Sims!

  4. Omezuješ sám sebe a neuvědomuješ si to. Hraješ tu hru sám se sebou. V okamžiku, kdy prohlédneš, nebude žádných omezení… Otázka zní, proč to děláš, ale to z povahy věci nemůžeš vědět, dokud tu hru nedohraješ. V každém případě není nutné postulovat další entitu…A já jsem část tebe, která ti naznačuje pravdu, ale možná, že ještě potřebuješ setrvat nějaký čas jen v částečné povědomosti o skutečnosti. Stav probouzení… 😉

  5. Mirun

    Smyslem hry by pak mohlo být právě cesta k tomuto prozření. Jenže se mi pořád objevuje otázka Proč. Jsem-li jediná všezahrnující entita, nad kterou již nic není, pak otázka proč nemá smysl a celá skutečnost by pak byla a existovala zcela bezdůvodně, což mě mate, neboť skutečnost je (alespoň v pozorovatelném světě) založena na kauzalitě a každý děj má svou příčinu a měl by jí mít i tento svět. Žít ve světě, který je založen na tomto vztahu (a který se jeví jako omezení) a jít cestou k tomu, abych jej dostal do područí a kauzalitu zrušil a vše dostal jen do souladu s vůlí je jako jít do sousední vesnice na pivo přes opačnou stranu zeměkoule. Jediné co mě napadá, je, že má jediná a všezahrnující entita se ve věčném světě všehomíra nudí a tak si prostě vytváří omezující realitu jen jako takový šplouchanec na stojaté hladině, aby se zabavila 🙂

  6. Ano, nuda je přijatelný důvod. Přečti si od Grega Egana Město permutací – něco o něm: http://cs.wikipedia.org…tac%C3%AD – a Diasporu. Tam tyhle věci velmi zajímavě tematizuje.

  7. Mirun

    Děkuji za tip, už jsem o nich od někoho slyšel, ale zatím nebyl čas se na ně podívat.

  8. byla jsem na nem a libil se mi. po dlouhe dobe film pro me.

  9. Břetislav

    Richard WeinerNedávno jsem se ocitnul na výstavě písemnictví, která je coby stálá expozice k navštívení v klášteře Zlatá Koruna. Mezi vystavenými tisky mě zaujala jedna stránka z pera Richarda Weinera. Týká se KINEMAOGRAFIE. vzhledem k tomu, že to je prakticky sto let staré, jde o text vskutku vizionářský až prorocký. Holt, byl to machr 🙂 V rámci debaty o filmu se speciálními efekty si zmiňovaný text dovoluji přiložit:http://www.volny.cz…P1010158b.jpg

  10. Zajímavý text, díky.