O kulturních rozdílech v rámci manželského mikrokosmu

Mnoho toho bylo napsáno o rozdílech kultur a o nedorozuměních, jež z nich plynou. Antropologové neváhají cestovat přes půlku zeměkoule, aby studovali v tom či onom pralese tu či onu neobvyklou kulturu. A přitom ve skutečnosti ke zkoumání odlišné kultury nepotřebujete cestovat světa kraj…

Hledáte-li zásadní kulturní rozdíly, nemusíte dokonce ani navštívit nějakou romskou osadu na východním Slovensku či třeba místní komunitu Vietnamců. Vlastně nemusíte vytáhnout paty z domu. Ano, ke střetu kultur může dojít i v rámci jedné domácnosti.
Bylo to tak: Po zralé úvaze, jíž nechávám čtenáři k domyšlení a jejíž případné komentářové domýšlení nebudu komentovat, se moje žena rozhodla zbavit se hromady dětských knih, které jí dala její máma. Všechny naskládala na hromadu a Kojote šup s nimi na Aukro, ať máme nějaké peníze. Přebral jsem tedy ty knihy, vyřadil klasické národní pohádky, protože ty prostě prodávat nebudu, i kdyby na chleba nebylo (a i kdyby to Lucienne sebevíc chtěla – což chtěla), zbytek jsem nafotil, fotky upravil a strávil několik hodin tím, že jsem jednu po druhé dával do dražby, ke každé jsem se pokusil přidat nějakou tu chytlavou popisku atd. atd. Až z toho oči bolely.
Nyní poodběhnu (reklamní vsuvka): Za poslední týden jsem dal na Aukro opravdu majestátní hromadu knih; mrkněte se – třeba se vám něco z toho bude hodit. Dražit umožňuji i uživatelům bez plné registrace, takže stačí, když se zaregistrujete online a můžete u mě přihazovat. Nicméně plná registrace (je zdarma a spočívá v tom, že vám poštou přijde kód, kterým účet plně aktivujete – Aukro se tím jistí proti mnohočetným identitám) vám umožní přihazovat všude a také prodávat. A já pak za vás, zaregistrujete-li se skrze můj odkaz, dostanu 150Kč provizi, což mi jistě přejete. Konec reklamní vsuvky a zpět k mezimanželské kulturní diverzitě.
Takže jsem dal na Aukro tu hromadu dětských knih a s potěšením sledoval, že na některé jsou už i příhozy a leckteré mají sledování, což znamená, že někdo o příhozu alespoň uvažuje. A pak přišla neděle a na ohlášenou návštěvu přišla tchyně. Pozdravil jsem se s ní a po nějaké době jsem ji nechal s Lucienne o samotě a usedl k počítači. A pak se to stalo. Tchyně se dozvěděla od Lucienne, že prodáváme ty dětské knížky a přišla s tím, že v tom případě by si některé vzala zpět, protože jsou její srdeční záležitost a ve svém věku už stejně čte jen esoterickou literaturu a knížky pro děti… Ptal jsem se sám sebe, zda se mi to nezdá. Rozumějte: Jsem vychován tak, že dar, jakmile je dán a přijat, se jednou provždy stává vlastnictvím obdarovaného a ten si s ním může třeba i vytřít zadek; prostě dárce ztrácí jakoukoli pravomoc disponovat s tím, co daroval. Pro mě je to naprosto zásadní záležitost, něco, přes co nejede vlak. Nicméně knížky, o které zde šlo, patřily Lucienne, takže jsem se rozhodl jen tiše skřípat zuby a nechat tchyni, ať si hromádku knih určených k prodeji projde. Vybrala deset knížek. Porovnal jsem je s aukcemi a sdělil jí, že na dvě z nich už jsou příhozy a já bych jako prodejce ztratil kredit, kdybych ty aukce zrušil. Uznala to a řekla, že si ty dvě tedy nevezme. Takže jsem zrušil osm aukcí a knihy jí předal. Fakt mě to nakrklo. Nevadilo mi ani tak, že přijdu o nějaké peníze, trochu víc mě štvala ta zbytečná práce, ale i to bych překousl – v životě jsem už dělal spoustu zbytečných věcí. Vadilo mi to především z principu, požadavek na vrácení daru prostě požaduji za ohavnost.
Když tchyně odešla, vyřídil jsem nějaké další věci a posléze jsem zapředl se svou ženou rozhovor o tom, co se stalo. Vyčetl jsem jí, že také všechno vykecá, že kdyby se o tom, že ty knížky prodáváme, nezmínila, mohl být klid.
"Když já jsem jí to řekla schválně," odvětila Lucienne. Zalapal jsem po dechu. "Napadlo mě, že třeba něco z toho bude chtít zpátky, když se teď vrací ke čtení dětských knížek." dodala.
Následně mi vysvětlila, jaký je význam slova "dát" v její rodině: "U nás je to tak, že když si něco dáme a pak to třeba znovu chceme, tak si to vezmeme zpátky. Máme to jako systém propůjčování. Někdy se třeba o tom, co si vezmeme zpátky, rozhodujeme pomocí kyvadla."
Zcela evidentně v té rodině slovo "dar" znamená něco úplně jiného než to, na co jsem zvyklý.
"Ale proč jsi jí o tom, že se těch knížek chceme zbavit, neřekla předtím, než jsem je začal dávat na Aukro?" Inkonsistence celé této záležitosti byla přinejmenším stejně dech beroucí, jako téměř kvantová neurčitost statusu věci darované v rámci rodiny mé ženy. Proč chtěla, abych nabídl k prodeji věci, jimiž zcela nedisponuje?
"Mě to nenapadlo. Já se jich prostě chtěla co nejrychleji zbavit. Já jsem v té chvíli nemyslela."
A tak si i po téměř třech letech manželství někdy připadám jako antropolog, který právě zavítal k nějakému civilizací nedotčenému kmeni žijícímu v neprobádané odlehlé končině deštného pralesa…
Advertisements

komentářů 15

Filed under Co život dal... a vzal.

15 responses to “O kulturních rozdílech v rámci manželského mikrokosmu

  1. Pro zajímavost citace z občanského zákoníku Občanského zákoníku: "§ 630Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy." Vím, že to není analogie výše popsaného incidentu, ale jako důkaz toho, že i jinde se nechápe darování jako definitivní, to myslím postačí.

  2. Milan1

    Nie tak celkomSú určité nepísané pravidlá, jedno už napísal tribun, ja by som dodal, že je dosť citlivé, ako s darom naložíte, keby ste si vytreli s tými knihami prdel a tí, čo Vám ich darovali by sa to dozvedeli.. myslím, že chladné racionálne že Vám ich nenávratne dali by asi neobstálo minimalne v morálnej úrovni.Bežne sa dávajú detské veci, kde takisto musite vedieť, či sa v určitých prípadoch nebudú vracať a dalšou ošemetnou kategóriou sú vysoké finančné čiastky dané rodičmi na byt alebo vybavenie, ktoré aj ked by boli dané ako dar,treba posudzovať podĺa kontextu situácie, može to byť rovnako dobre snaha zaviazať si mladých…

  3. dogbert

    Huf.No, k podstatě Tvé argumentace, darem si vytřít prdel nemůžeš, respektive můžeš, ale je to ta největší urážka. A je to pravidlo, které překračuje hranice všech kultur.Kecy Tvojí ženy, je to je 3,14ovina, tojo…No, kdyby tchýně chtěla i ty knížky s příhozy, tak prosím. Ale takhle… Chtěli jste se jich zbavit, bylo jí jich líto. Máš na lidi moc velký nároky

  4. @Tribun: Vida, to jsem nevěděl.@Milan1 a Dogbert: Asi si úplně nerozumíme – samozřejmě, že je neslušné zneuctít dárek, ale z mého pohledu, tak jak to mám kulturně dané, je neslušnější chtít jej zpět. Tento článek je o střetu kultur, o rozdílném chápání pojmu "dát" a o tom, že jsem na celou věc popuzeně reagoval protože tomu pojmu rozumím úplně jinak. Inkonzistence v případě Lucienne – tedy že nejdřív něco chce prodat a pak jedná úplně protismyslně – je další věc, ale nutno dodat, že to se asi stává kde komu.

  5. Michaela

    No u nás dárek lze prodat, dát dál atd. ale tak, aby o tom dárce nevěděl, nebo ještě lépe, po dohodě s ním – děkuji, vážím si toho, nehodí se mi to, bude ti vadit, když to dám dál? (slušné je odpovědět, že nebude, nebo když po tom toužím, říct, tak já si to vezmu zpět, co by sis přál jiného)…Ono prostě všude jsou věci různé, jde o to vyjasňování si..

  6. A jedna ilustrativní…Babička z USA si vzala zpět byt, který předtím darovala, a zadlužila rodinu až po uši http://www.novinky.cz…po-usi.html

  7. Michaelo, ano, není nad to mít v těchto věcech v co nejvyšší možné míře jasno. Nejlepší to bývalo z přáteli. Kolem vánoc jsme se sešli, dali si dárky a vzápětí započala "redistribuce dárků" ve stylu: "Díky, ale tuhle knížku už mám." "Tak já bych si ji vzal a místo ní ti dám tuhle…" 😉 To byly časy! Někde mám doma schovaný jeden z nejpitomějších dárků, jaké jsem kdy dostal, a tahle diskuse mi ho připomněla. Je od tchyně. Bojím se ho prodat – co kdyby se na něj zeptala? A co kdyby ho třeba chtěla zpátky! 😉

  8. Anonymní

    tak jí ho preventivně dej zpět rovnou…

  9. ratka

    naprosto chapu Lucienne a taky chapu tebe. Ty knihy pro tebe mely penezni hodnotu (kolik vydelas v aukru), Lucienne prekazely. a pak prijde treti osoba, ktera to emocionalne neunese jelikoz je koupila a poridila jako darek ktery ma potesit a ne ktery ma byt prodan za penize.TAkhle jsme ted darovali spoustu knih o umeni. cele serie knih. A do posledni chvile je muj tatinek obihal a vytrhaval obdarovanym z ruky. uz je nepotreboval, a ani nechtel a presto mel obrovske potize se s nimi rozloucit. nakonec je dal. Pokud ty knihy nekomu udelaji radost tak ma smysl je davat dal. Pokud by je meli ti obdarovani jit prodavat tak at je prodaji. Ale je to srdecni zalezitost nikoliv rozumova. DArovala jsem tu serii knih o umeni (asi 12) ktere jsem od detskych let kupovala tatinkovi, postupne jako darek k VAnocum. TEd se tatinek stehuje a neni misto v jeho novem byte. a tak tahle serie byla darovana dal. snad potesila.

  10. Machi

    ratka:Myslím, že Kojota neštvalo ani tak, že přijde o peníze jako spíše to, že dělal zbytečnou práci. Viz cituji"zbytek jsem nafotil, fotky upravil a strávil několik hodin tím, že jsem jednu po druhé dával do dražby, ke každé jsem se pokusil přidat nějakou tu chytlavou popisku atd. atd. Až z toho oči bolely."

  11. ratka

    Machi: to jako chapu. ale proc to vsecko delal? tu piplavou praci? dve moznosti. bud ho to bavilo apak mu muze byt sumak, ze zbytecne. nebo kvuli vysledku a pak ho to stve.ja to vidim spise z pozice zenskeho mozku. ja bych se s takovou kravinou nepiplala. proste bych to nekomu dala. to piplani se s blbinkami je nad me sily. veci musi bezet rychle nebo vubec. poustim je z ruky kdyz to stoji moc casu a sil. zakopavam dokouta a mizim.

  12. No, ano, zbytečná práce je pro mě docela frustrující záležitost. Ale hlavně jsem prostě neporozuměl, jak to funguje v rodině mé ženy a nebyl dostatečně tolerantní k Luciennině vnitřní nekonzistenci. Já jsem prostě racionálnější, svá rozhodnutí si obvykle promýšlím, Lucienne je naproti tomu impulsivní a rozhoduje se na základě podnětů, kterým často nerozumím.

  13. Ratko, to je jako kdybych třeba psal článek, zapomněl jej uložit a pak byla přerušena dodávka proudu. Nešlo by o peníze, ale o frustraci ze zbytečné práce. Já to od sebe odděluju.

  14. ště jinak řečeno: Kdyby Lucienne řekla: Prodáme ty knížky, ale nejdřív se zeptám mámy, jestli některé z nich nechce, bylo by to samozřejmě naprosto v pořádku.

  15. ratka

    ja vim Kojote. mas naprostou pravdu. Ale ta iracioanlita (nespojitost a nelogicnost) v tech reakcich proste je. Nemuzu (ja) fungovat determinovane (zavisle logicky) kdyz takova nejsem. budu furt delat "chyby" a rozcilovat tim muze. jedine reseni je, ze on se s tim nejak srovna. jasne ze se rozcili (on) ale zase vychladne a tak nejak to prijme. ze jsem pako a ze nedokazu reagovat logicky. to jsem chtela napsat. me ho muze byt lito ale to je taky vse co s tim muzu delat. Priste se zase nezeptam vcas. protoze to bych celoudobu na to musela myslet nebo tomit nekde napsane na papirku abych to nezapomela. Ale jak ta ziju a ponarim se do tech svych deju, tak na to proste zapomenu. nenapadne me to. vubec.