Kouření v hospodách a otázka veřejného prostoru

Zúčastnil jsem se několika debat na téma, zda zakázat kouření v restauračních zařízeních či nikoli, a zdá se, že jsem – alespoň pro sebe – nalezl způsob, jak celou záležitost pojmově uchopit. Celá diskuse se totiž točí kolem toho, co je a co není veřejný prostor.

Jak posléze uvidíme, hranice mezi prostorem veřejným a soukromým je dosti neostrá, ale nejprve definujme celou záležitost ostře. Veřejný prostor je místo, u nějž si nemůžeme zvolit alternativu, pokud na takovém místě potřebujeme být. Typickým příkladem je čekárna na nádraží nebo úřad. Soukromý prostor je místo, které někomu patří a člověk se může rozhodnout, zda tam bude či nikoli. Pokud o někom víte, že je to u něj doma jako v plynové komoře (což mimochodem není můj případ) a vadí vám to, nenavštívíte jej.
Jak je to tedy s těmi hospodami? Zdá se, že je to jasný soukromý prostor – jde o místa, která někomu patří a člověk tam jít může a nemusí. Jenže je to také druh služby, kterou lze rozdělit na tři hlavní: Distribuce drogy (alkoholu), distribuce nealkoholických nápojů, nabídka míst k sezení a distribuce jídla. A právě služba v podobě nabídky vařeného jídla rozmlžuje jasné umístění restaurace v oblasti ryze soukromého prostoru, protože pokud například člověk hodlá využít přestávku v práci k tomu, že si zajde na oběd, nemá zase tolik na vybranou – obvykle musí zamířit do některé z nejbližších restaurací. Zde se tedy jeví regulace kouření jako opodstatněná. Jak je to v případě nealkoholických nápojů? Zde již, na rozdíl od teplých jídel, existuje široká alternativní (a levnější) nabídka v běžných obchodech. Zde je tedy sporné, nakolik je třeba zavádět regulaci. Co se týče míst k sezení, pak člověk obvykle nemá na výběr v případě, že jej do restaurace zažene prudký déšť a podobně, jinak na vybranou má (alespoň teoreticky – k tomu mě napadá, že stát by měl usilovat o rozšíření nabídky veřejných laviček). Jak je to s podáváním alkoholu? Jsem toho názoru, že drogy každý konzumuje na vlastní nebezpečí a jediné, za co by měl dealer (hospodský) zodpovídat, je standardní kvalita nabízené drogy ve všech jejích podobách. Navíc, pokud jde někdo pít, pak není tak omezen časem a prostorem jako když jde v polední pauze na oběd. Zde opravdu nevidím žádný důvod k regulaci.
Celkově vzato pokládám argument, že kuřáci mohou obtěžovat jedlíky, za závažný a regulaci v tomto směru neodmítám, třeba i přísnou. Pokud člověk potřebuje osvěžení v podobě nealkoholického nápoje, děje se to většinou v létě, kdy si může vybrat venkovní prostor (zahrádku), takže zde valný důvod k regulaci nevidím. Pomineme-li situace, kdy člověka někam zažene průtrž mračen, nemá člověk obvykle důvod, aby si šel posedět někam, kde se necítí dobře, takže ani zde není třeba nějakých restrikcí. Co se distribuce alkoholu týče, není třeba nějaké zvláštní ochrany pijících nekuřáků – jdou-li pít, volbu mají, a je-li jich dostatečné množství, měli by být schopni vytvářet dostatečně silný ekonomický tlak vedoucí ke vzniku nekuřáckých barů.
Zaznít může ještě námitka, že pasivní kouření ohrožuje zaměstnance zařízení. Zde bychom museli diskutovat, nakolik má člověk na trhu práce na vybranou. Nicméně zrovna hospod existuje tolik druhů, od těch, v nichž kouř připomíná mlhu, jež by se dala krájet, až po zcela nekuřácké, že bych to neviděl až tak dramaticky. Nicméně se o tom můžeme dále pobavit, moje argumentace v tomto článku se zaměřuje více na návštěvníka zařízení.
Je tedy dle mého názoru oprávněné diskutovat o tom, jak ochránit oprávněné zájmy nekuřáků v případě konzumace teplých jídel (nikoli hospodských pochutin), ale opravdu nevidím důvod, proč diktovat, co se smí či nesmí v místech, kam lidé vstupují zcela evidentně na vlastní nebezpečí, jako jsou třeba bary.
Advertisements

komentářů 9

Filed under Úvahy a postřehy

9 responses to “Kouření v hospodách a otázka veřejného prostoru

  1. Netušil jsem, že se reguluje podávání alkoholu. Myslel jsem, že stačí být dospělý. Souhlasím s Tebou, jen bych dodal, že celkově by mohlo přibýt nejen laviček, ale i míst okolo nich, trávník, fontánka, socha… a že mi vadí, když za nealko dám víc, než kdybych pil alkohol.Tohle je mimo téma, ale bary na vlastní nebezpečí mi připomněly (česká verze je skoro k ničemu): http://en.wikipedia.org…hief_code

  2. proto si myslím, že by bohatě stačilo zakázat kouření v restauracích v době oběda, jak tomu v mnoha restauracích je. Večeřet už může člověk přeci doma, ne?

  3. Václav

    někdy obědvám v 10 a někdy v 16 hodin..

  4. Henry, alkohol nijak regulován není (kromě kvality a původu). Jinak: Jde o to se dohodnout jako lidi a ne vést válku o to, kdo je víc v právu a sebere celý bank. A nutno dodat, že kuřáci už mnohokrát projevili ochotu ustoupit a podrobit se nejrůznějším regulačním zásahům.

  5. Mně vadí hlavně vajgly všude. Na zastávkách, pod balkóny v trávnících a záhoncích… Pod některými balkóny jsou jich desítky, ne-li stovky.

  6. V Cesku porad jeste nechapeme co je soukrome vlastnictvi, co verejny prostor a co regulace provozu sluzeb.Jaroslave vicemene souhlasim.Podle mne v Cesku porad jeste nechapeme co je soukrome vlastnictvi, co verejny prostor a co regulace provozu sluzeb.To ze jsou to mista v prostoru a case, ktera se navzajem dotykaji a dochazi i k prolinani jeste nezaklada duvody pro pouziti argumentace, kdy se jedno za druhe zamenuje. (zatim vse mysleno v obecnem duchu, zde ale smeruji veticku i na tebe: Podle meho nazoru take zamenujes a to tim, ze oznacujes bar za misto "vstupu na vlastni nebezpeci").V Cesku se na pocatku 90 let z principu osobni svobody a soukromeho vlastnictvi udelala posvatna krava, ktera vytlacila principy spolecneho. To se projevuje v nerespektovani a nedodrzovani zakonnu tykajicich se regulace verejneho prostoru a sluzeb.Clovek si nemuze delat business uplne tak jak chce – je treba dodrzovat zakony. Doba, kdy tu byl stat, ktery nebylo treba respektovat, protoze byl diky zneuzivani sve moci nelegitimni, je uz davno pryc. Situace v oblasti koureni se proste meni. Mnozstvi kuraku klesa (alespon celkove, i kdyz mladsi generace je dobre podchycena a ma zadelano na pruser) a tak vznikaji ve spolecnosti tlaky, ktere upravuji regulaci provozu sluzeb (nikoliv soukromeho prostoru) tak, aby vice odpovidala stavajicimu stavu.Nalepka je pak naprostou svobodou volby druhu provozu (v ramci zakony regulace) a dava svobodu navstevnikovi vedet, kam vstupuje. A zdravotni nebo osobni duvody, ktereho ho k te ci one svobodne volbe povedou, jsou stejnou soukroumou zalezitosti jako svobodna volba provozovatele restaurace. Napriklad moje astma jde posledni dobou jaksi do kytek a mam misty problemy na necekanych mistech – napriklad v tramvaji, kdyz nekdo pouzije silny parfem a stoupne si vedle mne, tak se proste zacnu lehce dusit. Prekvapuje mne to, ale je to tak.Takze jsem za nalepky velmi vdecen. Vim kam vlezu a ceho se nadechnu.A s radosti vzpominam na velkou korektnost a ohleduplnost v UK – trvalo mi par mesicu pobytu nez jsem pochopil, ze mnozstvi napisu a ceduli, ktere jsou casto i nekolik desitek let stare, nejsou projevem britske preregulovanosti a mentalni ztuhlosti (jak jsem to hodnotil ovlinen ceskym prostredim), ale projevem vzajemne slusnosti a ohleduplnosti.Premyslim o necem co bych nazval "britsky kulturni postoj provozovatele a navstevnika sluzby".Kulturni (a tudiz nevyrceny) postoj navstevnika rika: "Nechci vam necim uskodit. A budu vdecny, kdyz mi dopredu reknete, kde jsou vase potreby nebo hranice. Treba cedulka by byla vhodna, abych vas nemusel obtezovat dotazem."Z obracene strany provozovatele se pak predpoklada mysleni typu: "Nerad bych vas jako sveho hosta uvedl do trapne situace (nebo dokonce odradil) tim, ze bych vam pripadne musel rikat, ze neco nemate delat. Budte vitan a prosim prectete si nase cedulky."Zkuste si k tomu doplnit jak vypada typicky cesky kulturni postoj provozovatele a navstenika sluzby…

  7. Díky za zajímavou úvahu. Však já uznávám, že je třeba služby regulovat, nicméně vše má své meze. Tak mě napadlo: Co takhle regulovat užívání parfémů vzhledem k potřebám astmatiků? 😉 Já si prostě myslím, že lidé by se měli chtít vzájemně domluvit a ne to hrotit a vést štvavé kampaně ve stylu "Všechno nebo nic!" Jistě by to šlo i v případě kouření v hospodách. Vadí mi ta polarizace a prosazování principů na úkor konsensu. "Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek." Karel kryl

  8. no a nejsou cedulky dobre konsenzualni reseni?Rozumim, mne to take vadi. Hledani konsensu je jedina mozna cesta.Nicmene bych rad podotknul, ze cedulky jsou dobre konsezualni reseni – davaji svobodu hostum kurakum, nekurakum, obcasnym kurakum, provozovatelum restauraci… zapomnel jsem na nekoho?

  9. Cedulky jsou pochopitelně dobré řešení, ale je fakt že je proti nim možné namítnout, že pokud se někdo chce najíst v pauze na oběd, nemusí mít dost času nalézt hospodu s tou správnou cedulkou. V tomto například potřeby nekuřáků respektuji. A jinak u barů ovšemže ano – ono už se to tak i pomalu děje a na hospodách vídávám cedulky informující, že jde o kuřáckou hospodu atd.