Gianluca Toro, Benjam Thomas: Drogy snění (recenze)

Drogy snění je další publikací vydanou nakladatelstvím Volvox Globator v edici Muchomůrky bílé, tentokrát zaměřenou na oneirogeny, látky, jež navozují sny či hypnagogické stavy.

Autoři se pustili do práce, o níž předem věděli, že bude zatížena mnoha dohady, neboť entheogeny spadající do této kategorie nejsou zatím příliš důkladně prozkoumány, nezbylo jim tedy než shromáždit a utřídit alespoň ty informace, které máme a dále pak pracovat i s dohady a anekdotickou evidencí, která sice může být zavádějící, ale v současné době je tím jediným, co máme v současné době k dispozici. Stejně jako publikace o šalvěji divotvorné, je i pojednání o oneirogenech publikací odbornou a navíc publikací, jež se snaží uvažovat i v historických souvislostech. Autoři ovšem místy pomíjejí nejnovější trendy ve výzkumu spánku a snů a jejich rámcové přehledy dějin přístupu k fenoménu snu pokládá za spíše povrchní. Na druhou stranu jakmile dojde na jednotlivé rostlinné i jiné látky, je znát, že se autoři své úlohy zhostili se ctí a podařilo se jim shromáždit velké množství relevantního materiálu, přičemž vždy jasně definují míru hodnověrnosti právě sdělovaných informací, tedy stupeň jejich konfirmace a míru věrohodnosti. Pouštějí se i do spekulací, ty jsou však spíše opatrné a drží se při zemi.
V každém případě se čtenář seznámí se světem zajímavých málo známých psychoaktivních substancí a jejich možných účinků, ale také rizik spojených s jejich užíváním. Jedna z kapitol je věnovaná i starověkým a středověkým receptům na různé čarodějnické masti – tuk z nemluvněte opravdu není psychoaktivní substance, a tudíž jej při případném experimentu můžete bez obav nahradit něčím civilizovanějším 😉 – a úvahám o jejich možném působení, což pokládám za jeden z nejzdařilejších exkurzů do této problematiky. Důležité je, že autoři čtenáře seznamují i s možnými riziky spojenými s užíváním tohoto typu látek. Osobně už mám přinejmenším jednoho kandidáta na psychonautické prozkoumání – předpokládám, že dříve, či později silenku kapskou vyzkouším. 😉
Věřím, že knihu ocení jak psychonaut, tak i zájemce o (etno)botaniku či třeba farmakolog. Část věnovaná středověkým recepturám může inspirovat i spisovatele historických či fantasy románům, exkurz do jídelních experimentů raných romantiků, hledajících inspiraci v těžkých jídlech před spaním, zase doplní znalosti zájemce o dějiny umění.
Samozřejmostí je důkladný seznam literatury a rejstřík. Kniha se, navzdory své odbornosti, dobře čte a mně osobně velice potěšila a inspirovala.

TORO, G., THOMAS, B. Drogy snění. Praha : Volvox Globator. 2008. 158 stran.

Advertisements

komentáře 4

Filed under Recenze

4 responses to “Gianluca Toro, Benjam Thomas: Drogy snění (recenze)

  1. Pozn. Knihu jsem zakoupil v Levných knihách za sympatických 59Kč.http://levneknihy.cz…aspx?z=79631

  2. strojmir

    Zajímavé. Malý detail : Šalvěj divotvorná má kdovíproč v češtině tento název. Správnější Šalvěj věštecká (salvia divinorum) je brán jen jako lidový název. Kdoví proč to někdo takhle přehodil. K tomuto tématu mohu vřele doporučit skvěle napsanou trilogii Pharmako poesis od etnobotanika a básníka Dale Pendella. Přestože jde o svrchovaně fundované knihy s nesmírně širokým záběrem, jsou hlavně velice zábavně psané. Ačkoliv poslední díl je v tomto ohledu slabší, nejspíše však bohužel jen vinou překladu, který kdovíproč dělal někdo jiný. A vzhledem k množství obsažené poezie je citlivost na překlad veliká.

  3. strojmir

    Aha, tak já četl dříve tento článek, moje poznámka je napůl zbytečná jak vidno z tvé recenze na šalvěj…

  4. Pendella mám komplet, k poslednímu dílu jsem se ještě nedostal, to s tím překladem mne ovšem rmoutí… Pendell je nejen dobrý etnobotanik, ale i skvělý spisovatel a textový kolážista.