“Nechápu, proč to udělal, vždyť…!“ aneb Zamyšlení nad smrtí – nejen – Petra Muka

Včerejší smrt Petra Muka mne zasáhla víc, než bych čekal, a to i přesto, že jsem nikdy nebyl jeho fanouškem – Mukovy písně na mě působily povětšinou až příliš afektovaným dojmem. Ale ze zpětného pohledu je to ovšem přesně to, co bychom mohli od člověka, který se potýká s depresemi, očekávat. Jeho smrt mě zasáhla proto, že nemohu necítit pocit spřízněnosti a vědomí, že mně se to docela dobře může stát taky.

Situace, v níž se Muk nacházel, byla pro záchvat deprese poměrně typická. Vydal nové album, které sklidilo úspěch, a vůbec se mu celkově zřejmě dařilo. V takových chvílích přichází deprese snad i častěji než v obdobích, kdy se nedaří, což je přinejmenším moje osobní zkušenost. A navíc má v takových chvílích větší sílu, snad v kontrastu se svou bezdůvodností. Muk také krátce před svou smrtí poskytl rozhovor o své nemoci (bipolární afektivní porucha, postaru maniodepresivita), přičemž mám vysledováno, že pokud stoupá moje potřeba hovořit na toto téma, často je to první symptom toho, že se něco chystá (doufám, že to není případ tohoto článku; tedy že tento článek je odezvou pouze vnějších událostí).
Až bolestně si uvědomuji, že přestože jsem již zhruba půl roku vyrovnaný a příčetný, vše se může zvrtnout doslova ze dne na den. Vysoké dávky léků, které beru, mohou takový propad do hlubin deprese přibrzdit – ale také nemusejí. Už jsem v tomto směru zažil (téměř) všechno možné. Rád bych v této souvislosti zdůraznil jednu podstatnou skutečnost: Petr Muk nezemřel ze své vůle. Ještě jednou: Vlastní rukou ano, ze své vůle ne. Zemřel na následky bipolární afektivní poruchy, stejně jako nemocný trpící nějakou „somatickou“ nemocí zemře v důsledku selhání toho kterého orgánu (slovo „somatickou“ jsem napsal v uvozovkách proto, že nevěřím v dichotomii duševních a somatických nemocí, ale o tom třeba jindy). Deprese je zloděj svobodné vůle (což je ostatně také problematický termín, ale pojímejme jej zde v běžném intuitivním smyslu toho výrazu). Tato nemoc člověka připraví o schopnost dělat i rutinní běžné věci, oklešťuje schopnost rozhodování, zužuje „zorné pole“ a v případě suicidálních stavů vytváří nevyvratitelnou bludnou představu, že smrt je jediným řešením situace, jež je nemocným vnímána jako beznadějně zoufalá, bezvýchodná a plná těžko popsatelného utrpení. Zde není místo pro racionalitu (pouze pro racionalizaci, tedy hledání pseudoracionálních důvodů proč sebevraždu spáchat) a nehrají zde roli city a odpovědnost vůči blízkým lidem (nemocný má pocit, že se jim díky jeho smrti naopak uleví). Ne, lidé, kteří páchají sebevraždu pod vlivem deprese, opravdu ze světa neodcházejí z vlastní vůle – ničím takovým v dané chvíli nedisponují.
A stejně, jako se to stalo včera Mukovi, a před ním nespočtu jiných v minulosti, může se to stát i mně. Jediný delší záchvat deprese mně může překazit mé odhodlání tentokrát dostudovat – a může mi překazit spoustu dalších plánů – a také mě může připravit o život. Budu-li brát svědomitě léky, což činím, dbát o psychohygienu (jak kdy) a dále se učit rozumět tomu, co se ve mně děje a jak se to děje, můžu frekvenci propadů do deprese snížit a můžu zmírnit i intenzitu takových propadů, nicméně nikdy nebudu s jistotou vědět, že mám „vyhráno“. Nikdy nemohu vyloučit, že jednou budou lidé říkat něco ve smyslu: „Nechápu, proč to udělal, vždyť…!“
Advertisements

komentářů 8

Filed under Deprese a spol.

8 responses to ““Nechápu, proč to udělal, vždyť…!“ aneb Zamyšlení nad smrtí – nejen – Petra Muka

  1. Václav

    jisté vysvětlení..už se objevují nová fakta, v alkoholu 2,6 promile a zvratky,kterými se zadusil.

  2. To je v podstatě podružné. Pokud se choval sebedestruktivně, pak šlo buď o zamýšlenou sebevraždu nebo o depresivní sebedestruktivní jednání. Obojí je spřízněné a obojí může vést ke smrti. V každém případě tam ta souvislost s jeho nemocí téměř jistě je.

  3. SouhlasAč raději jinou hudbu, je mi neuvěřitelně líto, co se Petrovi přihodilo. Je to velká tragedie, o to větší, že tu po sobě zanechal milující rodinu, děti. Nemoci jsou velké svinstvo a stále je jich dost, se kterými si lékaři nevědí rady, bohužel. Zlí lidé budou psát o chlastu, drogách, nepochopí, že oni jsou zdraví, a tak se jim to kecá… Hmmm… Svět je podivné panoptikum… A ty, autore, drž se!

  4. Díky, Atllanko. 🙂

  5. Také doufám, že (Ti) bude jen dobře… Obvykle se nechám ukolébat přesvědčením, že tyhle nemoci už jsou natolik známé, že snad všichni vědí… No a pak mi čtenářka napíše, že epileptikovi, který už nemůže živit rodinu a má v depresích sebevražedné tendence, by měl někdo dát za uši a vysvětlit mu, že má myslet na rodinu (které je na obtíž možná i objektivně). Takže přeju všem nemocným hodně chápavých (!!!) lidí kolem, hodně síly a schopnosti rozpoznat, kdy vyhledat pomoc.

  6. Morwin

    ošklivý komentářhmm.. zmíněný afektovaný dojem bohužel cítím i z tohoto článku. Nevím jak velkolepě vyjádřit své city, hlavně obdiv k lidem, kteří bojují s těmito všemi démony. Až mne udivuje moc této nemoci, která postihuje všechny tyto oběti stejným způsobem. Co vím já, tak kromě toho, že trpěl depresí, přesně tou samou co vy a pan Kopecký, tak byl také alkoholikem.. léčený neléčený.. moc dobře věděl, že na prášky nemá pít natož chlastat. Když alkoholika neomlouvá to, že někoho ve svém opojení zabije, tak nevidím důvod na druhou stranu někoho oslavovat a obdivovat, že zabije sebe. Nechtěl jsem aby to vyznělo tak negativně ale opravdu mi přijde strašně pokrytecký jak na mě momentálně z každé strany vykukují články o tom, kterak zemřel jeden z nejlepších zpěváků vůbec, jak ho všichni milovali.. všichni s ním cítili.. pro všechny to bude díra v srdíčku.. a v rádiu je Muka víc než za celý jeho život.Kdyby se tahle k němu chovali i za jeho života, nebo aspoň takhle mystifikovali, tak to možná takhle neskončilo. Rozhodně nechci zhoršit psychický stav autora, možná by ale bylo jako léčba účinnější než psát články o tom, proč spáchat sebevraždu a proč ne si najít nějaký koníček co vymívá mozek. .. Nebo alespoň omezit klišé jako "mám vyhráno" apod.

  7. Ano, vždycky se objeví nějaký chytrák, který "ví jak na to". Jinak – článek byl napsán ještě před vypuknutím současného mediálního mumraje a musím říci, že mě aktuální mediální mumraj kolem Muka nezajímá. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ani všechna láska a pozornost světa na depresi léčivě nepůsobí.

  8. Morwin

    Kvituju, že to bylo předtím. S tou láskou a pozorností světa souhlasím, kdyby to přežil a viděl ty řeči všude kolem, tak podruhý by zajistil, že "uspěje".