Tichého analýza Anselmova ontologického důkazu boží existence

Co se důkazů boží existence týče, můžeme samozřejmě vždy spolu s Carnapem říci, že se jedná o pseudoproblém a že tvrzení obsahující pojem ‘Bůh‘ jsou prostě smysluprázdné pseudověty. Ale to je poněkud "barbarské" řešení, nad kterým vzdělaný věřící, a možná, že i právem, ohrne nos. Některé formy ontologického důkazu byly úspěšně vyvráceny už dávno, nicméně zajímavým oříškem byl druhý Anselmův důkaz, který odolal i Kantově kritice. A právě tento oříšek velmi zajímavým způsobem rozlouskl Pavel Tichý.
(Edit: Celou tuto záležitost je samozřejmě možné a legitimní carnapovsky zamítnout jako řešení pseudoproblému; jsem si toho vědom, nemusíte mi to sdělovat. Na druhou stranu lze v textu popsané způsoby analýzy využít i k "praktičtějším" účelům co se analýzy jazyka týče – osobně pokládám tuto Tichého analýzu za cosi na způsob "tour de force" demostrující sílu a možnosti jeho metody. Upozorňuji dále, že následující text vyžaduje od čtenáře větší než malou myšlenkovou investici.)

Nejprve připomeneme, že se tento typ důkazu nazývá ontologický proto, že usuzuje z pojmu Boha na jeho reálnou existenci. Typem důkazu, který byl zpochybněn už dávno, je první Anselmův důkaz, v němž tento zakladatel scholastiky předkládá tezi, že existence patří k dokonalosti, a z toho pak vyvozuje závěr, že pojem nejdokonalejší bytosti automaticky existenci implikuje. Neboli pokud myslíme nejdokonalejší bytost, která je pouze v naší představě, můžeme myslet bytost, která nadto navíc existuje, a tudíž je dokonalejší než ta v představě. Lze tedy myslet něco většího než jen to, co je v naší mysli – to, co má skutečnou existenci. Podobnou úvahu rozvíjel Descartes, který tvrdil, že existence nemůže být oddělena od postaty Boha, tak, jako si nemůžeme představit horu bez údolí. Za to byl Descartes kritizován svým současníkem Carterusem, který poukázal na nepřípustnost odvozování z definice pojmu na jeho skutečnost.

Tento typ důkazu podrobil ostré kritice Kant tezí, že "‘Bytí‘ není skutečný predikát; to znamená, že to není pojem něčeho, co by mohlo být přidáno k pojmu věci." (cit. Dle Tichý, str. 97)

Existuje však ještě druhý Anselmův důkaz, který nelze tak snadno odmítnout. Než se však k němu dostaneme, připomeňme si Tichého koncepci jednotlivin a jejich rolí.

Tichý vychází vstříc naší intuitivní představě, že existence může být netriviálně přisuzována a koherentně odmítána, například když prohlásíme, že současný francouzský král neexistuje. Tím však nehovoříme o jednotlivině, ale o tom, že úřad francouzského krále v současné době nikdo neztělesňuje, že není obsazený. Pokud nějaká naivní dívka sní o tom, že se stane manželkou Brada Pitta, jistě to neznamená, že by se chtěla stát Angelinou Jolie. Stejně tak rozumíme výrazu "prezident Ugandy", i když nemáme sebemenší tušení, kdo tento úřad zastává a či jej vůbec někdo zastává. Jinak by byla otázka "Kdo je prezidentem Ugandy?" zcela absurdní. Rozlišování jednotlivin a rolí či úřadů je tedy praktické a opodstatněné a dokážeme jím smysluplně analyzovat i věty typu "Xenie myslí na posledního jednorožce." (s čímž si russelovská koncepce denotací poradit neumí), protože předmětem tvrzení je úřad, nikoli určité individuum.

Existence tedy není predikát pro jednotliviny, ale přesto je to "zcela dobrá vlastnost, avšak vlastnost nabývaná ne individui, ale úřady, které mohou být naplněny individui." (Tichý, s. 100).

Dalším důležitým aspektem úřadu je jeho esence, což je souhrn všech vlastností, které musí individuum mít, aby mohlo daný úřad zastávat. Tyto vlastnosti nazývá Tichý rekvizitami. Pokud je úřad obsazen, pak je držitel tohoto úřadu nositelem všech vlastností, jež jsou definovány jako rekvizity tohoto úřadu.

Úřady samy mohou být nositeli vlastností, ale ne vlastností individuí. Typickou vlastností tohoto druhu je existence, tedy obsazenost úřadu určitým individuem. Úřady obsazované individui mohou samy fungovat jako držitelé úřadů vyšší úrovně. Vezměme si například úřad nejvyššího výkonného úřadu v USA, který je obsazen úřadem prezidenta USA, ale můžeme si představit, že v nějakém jiném možném světě je ztělesňován úřadem císaře USA. Formálněji řečeno:

"Pro libovolné n slouží úřady úrovně n jako držitelé úřadů úrovně n+1, a vlastnosti, jejichž nositeli mohou být úřady úrovně n, slouží jako rekvizity úřadů úrovně n+1." (Tichý, 103)

Nyní již víme vše potřebné, abychom porozuměli Tichého argumentaci.

Nejprve je třeba určit, jak vlastně chápat termín ‘Bůh‘.

Kdyby ‘Bůh‘ bylo jménem individua, bylo by čistě náhodnou záležitostí, zda je dobrý či zlý, vševědoucí či nevědoucí atd. To je však absurdní. Bůh nemůže být individuem, musí být něčím, čím individuum může být, neboli individuálním úřadem, jehož rekvizitami jsou vševědoucnost, dobrotivost a všechno ostatní, čím by měl Bůh disponovat.

Také jen proto, že ‘Bůh‘ označuje individuální úřad, se můžeme smysluplně ptát, zda Bůh existuje (tedy zda-li je tento úřad obsazen).

Existence jako vlastnost úřadu nemůže být součástí esence úřadu, tedy souboru všech rekvizit, a tím pádem můžeme odmítnout Descartesův a první Anselmův důkaz, protože směšují vlastnosti individua a vlastnost úřadu.

Anselmovo Proslogion však obsahuje dva důkazy existence boží. Druhý z nich je nezávislý na tom prvním a nelze jej tak jednoduše odmítnout. Zní takto:

" [To, k čemuž nic většího nelze pomyslet], existuje tak pravdivě [reálně], že není ani myslitelné, že by to neexistovalo. Neboť je myslitelné, že existuje něco, jehož neexistence je nepředstavitelná; a tato věc je větší než cokoli, jehož neexistence je představitelná. Proto jestliže o tom, k němuž nic většího nelze pomyslet, by mohlo být myšleno, že neexistuje, pak to, k němuž nic většího nelze pomyslet, by nebylo to, k němuž nic většího nelze pomyslet – spor." (citováno z Tichý, str. 107)

Tento Anselmův argument nepředpokládá (narozdíl od argumentu Descartova) znalost boží podstaty, tedy esenci úřadu Boha. Předpokládá pouze, že není představitelné nic, co by Boha převyšovalo. Klíčovým termínem důkazu není ‘Bůh‘, ale ‘to, k čemuž nic většího nelze pomyslet‘ – tj. ‘největší individuální úřad‘ (nazvěme jej H), tedy úřad druhého řádu. Samotný termín ‘Bůh‘ je rezervován pro boží úřad, tj. pro jakýkoli individuální úřad, který obsazuje úřad druhého řádu H. V takovém případě může být nutná existence rekvizitou úřadu H. V dotazu, zda je nutná existence (tj. vlastnost být obsazen ve všech světech a časech) rekvizitou H, není žádná kategoriální chyba.

Anselm předpokládá, že

(A) Individuální úřad, který je nositelem nutné existence, je větší než kterýkoli jiný úřad, který tímto nositelem není.

(B) Nutná existence je rekvizitou H.

(C) H je obsazen, tj. existuje jeden určitý individuální úřad takový, že si k němu nelze představit větší individuální úřad

Anselm ve prospěch teze (C) argumentuje tak, že její popření by vedlo k nekonečnému množství přirozeností, což je absurdní; Tichý to akceptuje a dodává, že jakmile je přijato, že (B) a (C) jsou pravdivé, nemůže být existence Boha konzistentně popřena: Jestliže má H mezi svými rekvizitami nutnou existenci a jestliže je obsazen, pak z toho vyplývá, že držitel H – tj. Bůh – je nositelem nutné existence a tudíž existuje i ve skutečnosti.

Odpověď, zda Anselm skutečně dokázal, že Bůh existuje, záleží na korektnosti klíčového bodu celého argumentu – principu (A), tedy na otázce, zda je přijatelné předpokládat, že individuální úřad, který je vždy a za každých myslitelných okolností obsazen, je eo ipso větší než jakýkoli úřad, který může být uprázdněn.

Tichý argumentuje takto: Výjimečnost je vzácná. Čím větší je úřad, tím více vyžaduje od svých držitelů, a tím je pro individua obtížnější stát se jeho držiteli. Představme si úřad L držitele nejnepatrnějšího obsazeného individuálního úřadu. Přímo z jeho definice plyne, že je v každém možném světě nutně obsazen. Mohl by někdo vážně tvrdit, že je proto větší než například úřad prezidenta USA? Představme si, že tím nejnepatrnějším obsazeným úřadem je úřad nejzkaženějšího ohryzku v odpadkovém koši v Chicagu – pak je ten ohryzek, který tento úřad drží, také držitelem L. Mohl by někdo vůbec předpokládat, že ten ohryzek zaujímá úřad, který je větší, než úřad, který v době, kdy toto píši, zaujímá Obama?

Ale Tichý se s tímto nespokojuje a zamýšlí se, zda princip (A) není příliš silný a zkoumá slabší alternativu:

(A‘) Ke každému úřadu, který není nositelem nutné existence, existuje větší úřad, který tímto nositelem je.

Co se však stane, rozšíříme-li původní úřad na úřad, který je nositelem nutné existence? Musíme slevit z požadavků – nutná existence je získána za cenu velikosti, výjimečnosti. Abychom jej byli schopni obsadit nějakým individuem, nezbývá nám, než snížit požadavky na toto individuum.

Předpokládejme úřad držitele největšího obsazeného úřadu a nazvěme jej L*. L* je také nositelem nutné existence a je nepopiratelně větší, než L. Přesto to však není zvlášť velký individuální úřad, protože jeho rekvizitou není žádná zvláštní dokonalost a už vůbec ne nějaké božské kvality. Tichý uvádí příklad možného světa, v němž je v daném časovém okamžiku každý neznalý toho či onoho faktu – na tom není nic rozporného a je to nepopiratelně jeden z myslitelných světů. V tomto světě je L* nějakým individuem obsazen, ale toto individuum není vševědoucí. Tudíž vševědoucnost není rekvizitou L*. Totéž platí pro jakoukoli dokonalost. Pokud tedy Bůh existuje nutně, tj. ve všech možných světech, pracuje nutná existence proti jeho velikosti a boží úřad je "nudným, šedivým úřadem; držení takového úřadu sotva dává někomu právo na úctu jiných." (str. 117) Navíc kdyby Bůh požíval nutnou existenci, pak by propozice, že Bůh existuje, byla tautologií a tudíž nevyjadřovala vůbec nic.

Bůh tedy nutné existence nepožívá.

Přesto se můžeme ptát, zda boží úřad je či není obsazen, byť nikoli nutně. "To, co činí držitele (pokud nějaký držitel je) božského úřadu tak pozoruhodným, je to, že úřad, který zastává, vyžaduje tak mnoho od svých držitelů, ale je to právě tento fakt, který činí myslitelným – a někteří by dokonce řekli pravděpodobným – že tento úřad je ve skutečnosti neobsazen." (Tichý, str. 116)

Za sebe dodávám, že pokud platí nepřímá úměra mezi velikostí úřadu a počtem individuí, která jsou schopna být jeho držiteli, pak v případě, že esence úřadu vyžaduje nekonečné kvality, pravděpodobnost toho, že je takový úřad obsazen, se limitně blíží nule.

Literatura:

TICHÝ, Pavel. Existence a Bůh. In O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice. Filosofia: Praha, 1996. Str. 95-117

RACLAVSKÝ, Jiří. Ontologické důkazy analyticky. http://www.phil.muni.cz/~raclavsk/texty/ontologicke_dukazy_analyticky.html

Poznámka: Jak je snad zjevno, tento text je dalším, pro účely tohoto weblogu trochu rozkošatělým, referátem na téma filosofie Pavla Tichého a nečiním si tudíž žádný nárok na originalitu.

K dalšímu studiu doporučuji pochopitelně texty, z nichž jsem čerpal; Raclavského článek je velmi dobrým úvodem do problematiky ontologických důkazů a je k dispozici na internetu.

Advertisements

komentářů 20

Filed under Filosofie a religionistika

20 responses to “Tichého analýza Anselmova ontologického důkazu boží existence

  1. Milan1

    TedaAk je toto filozofia, tak to by som nechcel študovať ani náhodou, scvokatieť z takýchto pseudoproblémov :)Ale nepomožem si, velmi mi to pripomína to, ako určitá paradigma vie zablokovať aj iné možnosti nazerania, napríklad pri všeobecnej teorii relativity platí, že žiadne hmotné teleso nemože dosiahnuť alebo sa pohybovať vyššou rýchlosťou ako je rýchlosť svetla vo vákuu. Samozrejme, že premiestňovanie hmotných telies aj násobkami rýchlosti svetla je možné pri znesiteľných narokoch na energiu / napr Broeckov mikrowarpový pohon / no ale súčasne platí ten Einsteinov postulát o neprekročiteľnosti rýchlosti svetla a oboje je úplne konzistnenté a exakne vypočítateľné, len ľudia, ktorí až tak neovládajú fyziku sú z toho mimo :)No a rovnako, ale na oveĺa primitívnejšej úrovni mi pripadajú tieto slovno – logické hračky na dôkaz alebo vyvrátenie existencie Boha.Presne tak ako vo fyzike može existovať aj v metafyzike vzájomne navonok nekonzistentné riešenie – ktoré je ale pri dostatočnej úrovni poznania úplne konzistentné.Obyčajná Schrodingerova mačka upozorňuje na primitívnosť nášho logického aparátu a logických schém – a my ich ideme uplatňovať na dôkaz/vyvrátenie Boha ?

  2. Milane, patrně nečteš pozorně a to dokonce ani první větu článku, což je opravdu zarážející.Takže: už v první větě zaznívá Carnapovo řešení. Nechápu, proč je ve svém komentáři "objevuješ".Dále vysvětluji, že je možné problém uchopit z hlediska filosofie jazyka a popisuji jak to dělá Tichý. Současně čtenáře seznamuji s jeho koncepcí, která je mimochodem dle mého názoru užitečná k analýze přirozeného jazyka a nejen k řešení středověkých filosofických vychytávek. Ale to je fuk, ty stejně nechceš komunikovat, chceš jen plivnout na cizí práci a ještě ke všemu to děláš špatně, protože jsem v textu tvůj vlastní argument zmínil…

  3. Milan1

    AhaZ Kojota sa stáva druhý Vlastimil Marek z Respektu, neschopný komunikácie bez povýšeneckého tónu typu ja som guru, už chýba iba to uzamykanie diskusií voči nič nechápajúcemu otravnému hmyzu :)Asi takto – nie som zvyknutý z diskusií na takýto prístup a poškodí to skôr Teba, ak máš nejaké plány v živote, vynadať ľudom za to, že Ťa nepochopili je totižto Tvoje negatívum.A že nevieš, čo som zač a kladiem niekedy nemiestne otázky ? Ale vieš, vychovávam s manželkou dve deti a angažujem sa v oblasti náhradného rodičovstva, teda hlavne v tom, aby sa zmenila paradigma a ľudia si brali opustené deti do rodín a detské domovy zanikli, tak ako v Nórsku, Slovinsku…aby proste prestalo byť zobratie dieťaťa do rodiny čímsi až posledným keď už dieťa inak neprichádza a aby bolo naopak normálnym aj v prípade, že rodiny už deti majú. V SR počet detí v detských domovoch klesá, stúpa počet profi rodín a osobne si myslím, že aj zásluhou vynikajúcich ľudí, ktorí si sami dokázali ku vlastným deťom zobrať tie z domova, neriešili, že sú rómske a snažia sa o zmenu zákonov tak, aby fakt tie domovy postupne vymizli – tie skúsenosti dávajú na web.Sú prístupní všetkým, aj dotieravcom :)Takže poznám aj rádové sestry, ktoré robia vynikajúcu prácu v tejto oblasti a v mnohom predbehli dobu /už dávno vytvárali profi rodiny /poznám kńazov, ktorí sa mimoriadne angažujú v rómskych getách, odkiaľ ide najviac detí do decákov, poznám práce a sociálnych pracovníkov ktorí majú koncepty riešenia práve týchto giet / a sú to zase silne veriaci ĺudia / no a poznám stav a neradostné štatistiky detí v decákoch v Čechách…sú najhoršie z okolitých krajín.Ale nedávam to do súvisu s ateizmom :)Skor s etatizmom a cynizmom.Ale toto si si mohol už dávno zistiť, ja som šťastný v živote aký mám a akurát som trocha zvedavý.Zato čo je v Tebe za výbušnú zmes…

  4. Milan1

    FajnTak vidím, že už si vlastný text odpovede na mňa upravil a zjemnil ,čo to vlastne predtým bolo ? Nepoznával som Ťa…

  5. Hm, přijde mi to jako s kanónem na vrabce. Jestli jsem to pochopil dobře, přeformuluju do technicistního jazyka:Ontologický argument:1) (definice) Bůh je [spravedlivý, dobrý, žárlivý, stvořitel světa … doplňte cokoli dalšího] a zároveň nejvyšší prvek z nějaké množiny M (na tom, co přesně obsahuje M, pro účely argumentu nezáleží). Tedy Bůh>x pro všechna x různá od Boha a náležející M.2) (postulát) Existence zvyšuje pozici. Tedy, pokud všechny ostatní vlastnosti prvků x a y jsou stejné, pak pokud x existuje a y nikoliv, pak x>y.3) (odvození) Pokud Bůh neexistuje, pak definice 1) je sporná, protože si lze představit objekt Q, který je [spravedlivý, dobrý, žárlivý, stvořitel světa …], a zároveň existuje. Pak ale Q>Bůh, a to je spor.4) (důsledek 3) Tudíž, Bůh existuje.Pokud tomu dobře rozumím, tak zde probíraný protiargument útočí na postulát 2), tj. že existenci je možné zahrnout jako kritérium pro uspořádání prvků množiny. Což je fér námitka, ale je to podle mě podružný problém ontologického "důkazu".Hlavní problém je, že věci není možno "nadefinovat do existence". Když se na to člověk podívá pořádně, tak vidí, že celá šaškárna s uspořádáním entit, na jehož vrcholu stojí Bůh, je zastírací manévr. Jádro problému je, že existence je jednou z definičních vlastností Boha. "Poctivý" ontologický argument by zněl:1) (definice) Bůh je [spravedlivý, dobrý, žárlivý, stvořitel světa …] a zároveň existuje.2) (odvození) Pokud Bůh neexistuje, definice 1) je sporná.3) (důsledek) Tudíž, Bůh existuje.Samozřejmě, neexistuje princip, který by říkal, že každá definice je košer. Takhle svět zjevně nefunguje.Kromě toho, v podobných argumentacích je hojně využíváno zaměňování pojmu existence ve smyslu, jak je užíván v matematice (existence 1), a ve smyslu, jak je užíván v běžném jazyce (existence 2). Existence 1 objektu X znamená, že definice X není ve sporu se zvoleným axiomatickým systémem (např. neexistuje nejvyšší přirozené číslo neexistuje, protože jeden z Peanových axiomů je, že ke každému přirozenému číslu existuje číslo o jedna vyšší). Existence 2 objektu X znamená, že X lze někde ve vesmíru najít. Tento typ existence nelze v principu dokazovat bez pozorování, pouze čistě logickou úvahou.Teologové zhusta užívají strategii, že "dokáží", existenci 1 Boha v jistém vhodném axiomatickém systému, a tu pak mlčky vydávají za existenci 2. Dost lidí má tendenci jim to žrát.

  6. Allegor

    Myslím, že poslední dva odstavce bilah9amova příspěvku celý problém vcelku výstižně shrnují. Všichni "dokazovatelé Boha" zkrátka dokáží Boha ve svém axiomatickém systému, jehož základním axiomem je existence Boha, a na základě toho pak tvrdí, že je Bůh. Takhle mohu samozřejmě dokázat Boha s jakýmikoliv vlastnostmi: Pokud si nadefinuji, že v každém myslitelném světě existuje nad každou myslitelnou krásnou ženu, jejíž neexistence je myslitelná, krásnější žena, která je dokonalejší a její neexistence není myslitelná, tak potom můžu směle takovou ženu pozvat na rande, protože je přeci absurdní, aby neexistovala. A můžu si nadefinovat i její nutně existující popis a vlastnosti: Blond vlasy, modré oči, štíhlý pas, prsa trojky, vtipná, laskavá. A modrého trpaslíka šmoulu s bílou čepičkou dokážu úplně stejně.

  7. Allegor

    Ještě bych doplnil, že Anselm z Canterbury nebyl samozřejmě žádný hlupák. Smyslem jeho "důkazu" nebylo ani tak něco dokázat, jako spíš vysvětlit fungování něčeho, s čím se automaticky počítalo. Šlo spíše o popis fenoménu, o jehož existenci prakticky nikdo nepochyboval.

  8. smysl důkazu@Allegor: V zásadě máte s posledním komentářem pravdu, nicméně bych to neformuloval jako "vysvětlit fungování", koneckonců "důkazy Boha" o jeho fungování nic neříkají. Spíš šlo o snahu nějak usmířit víru a logiku, ukázat, že nejsou v rozporu; jedno z dogmat katolické církve bylo (a stále je?), že Boha lze poznat rozumem. Anselm samozřejmě nebyl hlupák a musel vidět, že některá dogmata jsou s rozumem a empirií docela na štíru, a je možné, že se tímto důkazem snažil uhasit pochybnosti. Navíc se v ontologickém argumentu odráží platónská posedlost dokonalostí, víra, že pro každou měřitelnou vlastnost existuje nějaký prototyp, který má tuto vlastnost nejvíce. Když platonista (platonik?) porovnává teplotu dvou těles, tak je nesrovnává přímo, ale zjišťuje, které z nich se víc podobá ideálnímu nejteplejšímu tělesu, atp. Anselmův Bůh byl dobrá sjednocující teorie platonismu, univerzální ideál všech positivních vlastností.Každopádně je dneska těžké si představit a chápat, jak tehdejší myslitelé uvažovali. Popravdě, občas mi dělá potíže chápat, jak někteří dnešní myslitelé uvažují.

  9. Břetislav

    Pro zajímavost…Tak zvaným ontologickým důkazem sv. Anselma z Canterbury jsem si také kdysi dosti intřinzivně lámal hlavu. Mnozí komentátoři tvrdí, že vlastně o žádný ontologilcký důkaz, alespoň co do podobnosti s Descartem, nejde. Tichého dělení na důkazy dva je zajímavé. Pro doplnění a zajímavost si dovolím uvést odkaz na na poměrně zajímavý způsob prezentace důkazu formou Reductio ad Absurdum. Mám to od svého bývalého profesora systematické teologie, překlad do češtiny jsem pořídil sám podle české verze Proslogionu. Viz zde:http://www.volny.cz…zo/Anselm.pdf

  10. Břetislav

    Uff…Jo, a to že mám v předchozím příspěvku tolikrát za sebou slovo "zajímavý" mně vadí a omlouvám se tímto za takto mizerný styl. Holt, práce kvapná ….

  11. Allegor

    bilah9am:S tím usmířením logiky a víry jsem to tak zhruba myslel. Šlo o to popsat pomocí logického jazyka a logických způsobů, že "to" může fungovat, jelikož o tom, že "to" doopravdy funguje, v Evropě pochybnost nebyla.Souhlasím i s tím platonismem. Přeci jenom Platón stál stále ještě jako hlavní pilíř a autorita filozofických úvah, a ideje, k nimž se jednotliviny blíží a jejichž "vzor" je jim společný (slavná kruhovitost kruhu), byly brány za téměř samozřejmý axiom.

  12. Díky za komentáře. Odpovím jen stručně.1) Milane, a tobě se nikdy nestalo, že bys byl nevrlý? 2) Ano, Anselm v podstatě udělal pro vědu hodně – šlo mu o to obhájit filosofii ve světě, kde vládla theologie. Což nic nemění na skutečnosti, že bezpochyby byl věřící a myslel to vážně.Co se Tichého rozboru týče, beru to jako něco ve smyslu "tour de force", kdy chtěl na zajímavém tématu efektně dokázat, jak lze s jeho metodami pracovat, jakou mají sílu.

  13. Břetislav

    MÁLEM BYCH ZAPOMNĚLVŠECHNO NEJLEPŠÍ K SVÁTKU!:-)

  14. Jiří Stodola

    To je zase Tichého ultrarealismus, který považuje přechod z myšlení do bytí za bezproblémový. Problém pak vidí jen v hodnotě "nutné existence". Ve skutečnosti má Bůh nutnou existenci v každém možném světě, protože tam, kde existují nahodilá jsoucna, musí existovat nutné jsoucno. Myslitelný je i svět, kde je jen nutné jsoucno, nebo vůbec žádné jsoucno (to ale asi není svět). Naopak svět, kde jsou jen nahodilá jsoucna je nemyslitelný. Tato zjištění jsou však aposteriorní – založená na kosmologickém důkazu.

  15. @Jiří Stodola: Asi tuším, jak myslíte tvrzení, že "tam, kde existují nahodilá jsoucna, musí existovat nutné jsoucno" – "něco" tam musí nutně být, aby takový svět byl myslitelný. Ale proč to musí být Bůh a ne nejzkaženější ohryzek v odpadkovém koši v Chicagu?

  16. Do důsledku vzato by pak mohl být ten ohryzek Bohem, nadefinujeme-li Boha jako ono "nutné jsoucno." Problém celé té úvahy spočívá v tom, že neříká nic víc, než to, že aby něco bylo, musí něco být, což by, při vší úctě, napadlo i důvtipného šimpanze.

  17. Jiří Stodola

    "Ale proč to musí být Bůh a ne nejzkaženější ohryzek v odpadkovém koši v Chicagu?"Protože z podstaty ohryzku vyplývá, že je jsoucnem nahodilým, nenutným. Nutné je jen to, co v sobě nemá žádnou možnost nebýt. A to není ohryzek, ale actus purus – čiré uskutečnění.

  18. Řekněme, že i nějak logicky vykouzlíme něco, co v sobě nemá žádnou možnost nebýt, a řekneme, že to budeme nazývat "Bůh". A co dál? Co můžeme o tomto Bohu říci?

  19. Jiří Stodola

    Boha poznáváme analogicky na základě stvořeného. Začínáme empirickou evidencí nahodilých věcí. Abychom se vyhnuli nekonečnému regresu, musíme koncipovat jsoucno nutné, od kterého nahodilé věci pocházejí jako od první příčiny. První příčině nejprve přisuzujeme (afirmace) dokonalosti, se kterými máme zkušenost zde (dobro, láska, poznání atd.). V dalším kroku první příčině upíráme (negace) všechny nedokonalosti, se kterými máme zkušenost (zlo, kontingenci). Nakonec jí přisoudíme všechny dokonalosti v nekonečné míře (eminence). Tím získáme Boží atributy, tedy "vlastnosti", které jsou reálně totožné s jeho bytím: jednoduchost, vševědoucnost, všemohoucnost, dobrotu, nutnost, věčnost, duchovost, a především OSOBNOST.