Diane Vera: Pekelná jména, směrové korespondence atd.

Pekelná jména, směrové korespondence atd.
napsala Diane Vera

Přeložil Kojot.

1. LaVeyovy směrové asociace

V LaVeyově Satanské bibli jsou čtyřmi „Korunními Princi pekel“ Satan, Lucifer, Belial a Leviathan. Představa, že právě tito jsou „čtyřmi Princi“ je převzata z grimoáru Kniha posvátné magie mága Abramelina. LaVey je asocioval se čtyřmi směry a čtyřmi živly takto:

Ovšem předtím, než jsou čtyři Princové přivoláni, proběhne „Vzývání Satana“ směrem k západu, nikoli jihu [dle Satanské bible má být oltář proti západní zdi, pozn. Kojot].

Ve skutečnosti je západ jedním ze dvou směrů po milénia tradičně spojovaných se Satanem. Například před každým křtem v Římskokatolické či Východní ortodoxní církvi je vyřčeno směrem k západu „odmítnutí Satana“. Starší verze tohoto ritu zahrnuje i „plivání na Satana“ spočívajícím v plivání směrem k západu.

Dalším směrem tradičně spojovaným se Satanem je sever. Mnoho starých kostelů má na severní straně „Ďáblova dvířka“. Coby součást exorcismu před křtem bývala severní dvířka krátce otevřena, aby mohl Ďábel odejít.

V západní okultní tradici je západ obvykle spojován s živlem vody. Ale spojování Satana jen a pouze s tímto elementem opravdu nedává smysl.

Stejně tak nedává smysl asociování Satana exkluzivně s ohnivým živlem. Satan, Ďábel – entita, jíž křesťané tradičně vnímají jako svého nepřítele – také povzbuzuje smyslnost a touhu po bohatství světa (zemský živel) a je rovněž prométheovskou figurou, která lidi povzbuzuje k dosažení zapovězeného poznání (vzduch). V Novém zákoně je Satan popsán mimo jiné jako „Vládce tohoto světa“ (Jan 12:31, Jan 14:30, Jan 16:11) a „Vládce nadzemských mocí“ (Efezským 2:2).

Satan má i svůj vodní aspekt, zvláště jako Satan bůh magie. Vlastnosti, které především potřebujete k magickému konání, jako je intuice, primární emoce, přístup ke své podvědomé mysli, jsou všechny spojeny v vodním živlem. A v biblické knize Zjevení (Apokalypse) je Satan zobrazen jako ohnivý drak i jako had, který chrlí ze chřtánu proud vody (Zjevení 12 1-18).

Satan je komplexní bytost obdařená mnoha aspekty korespondujícími se všemi živly.

Mnoho okultistů, mají-li ve svých systémech pro Satana vůbec nějaké místo, mají tendenci užívat nějaký jednoduchý koncept toho, kdo nebo co Satan je. Často omezují Satana na jediný živel (obvykle oheň, někdy zemi) nebo na jednu astrologickou planetu (obvykle Saturn, Mars nebo Pluto, někdy Merkur či Slunce).

Ale entita tradičně známá křesťanům jako „Satan“ má mnohem širší okruh aktivit.

Většina forem teistického satanismu je založena, alespoň zčásti, na reinterpretaci křesťanské idey Satana. Proto máme tendenci pohlížet na Satana ne jako na jednorozměrný „archetyp“, ale jako na bytost s velmi širokou paletou atributů. Potřebujeme tudíž používat kromě „Satana“ i další jména, jež odkazují na užší koncepty Satana, pokud mohou být tyto termíny vnímány jako jednotlivé aspekty entity, jíž zveme „Satanem“. Potřebujeme proto jiné jméno, že nahradí jméno „Satan“ v roli Prince ohně.

V pozdních devadesátých letech existovala webová stránka „Demonolatry“ („Démonolatrie“), jež zahrnovala korespondence Princ-směr-živel obdobné LaVeyovým s tou výjimkou, že nějaký démon, o němž jsem nikdy neslyšela, Flereous, nahradil Satana na jihu. Satan nebyl asociován s žádným ze čtyř živlů nýbrž s kvintesencí. To mi připadalo velmi smysluplné až na to, že bych dala pro jih přednost známějšímu jménu než „Flereous“. (Po dlouhé odmlce jsou někteří z těch, kteří se podíleli na původním webu „Demonolatry“ zpět na nových stránkách „OFS Demonolatry“. – http://www.ofs-demonolatry.org).

2. Lucifer a Belial jako aspekty Satana

Ve svých Poděkováních pekelným legiím používám jak „Lucifera“ tak „Beliala“ jako jména aspektů Satana.

Spojování Lucifera s východem a vzduchem je evidentní. Jméno „Lucifer“ původně odkazovalo k Jitřence (jíž může být jak Venuše tak Merkur, jsou-li vidět zrána) a Jitřenka je skutečně vídána na východě. Protože doslovný překlad jména „Lucifer“ znamená „Světlonoš“, je smysluplné užívat toto jméno k označení prométheovského aspektu Satana coby nositele nových myšlenek. A okultisté tradičně asociují lidské myšlení se vzdušným živlem.

„Belial“ je jméno, které je v Novém zákoně (2. Korintským 6:15) vnímáno jako synonymum „Satana“. Jméno „Belial“ je také užíváno ve Svitcích Mrtvého moře jako označení nejvyššího knížete démonů.

V některých grimoárech, jako je například Goetia, se o Belialovi tvrdí, že pomáhá lidem dosahovat vysoké postavení a světskou moc. Proto je bezpochyby správné spojovat Beliala s touhou po hmotném bohatství a moci a tím i se zemským živlem.

Jména „Lucifer“ a „Belial“ bývala rovněž používána k označování entit, jež nebyly se Satanem totožné. Více o tom píši v článku Povstávající bohové moderního Západu.

3. Leviathan a „Dávný had“

Smysluplné je rovněž spojování jména „Leviathan“ s vodou (a tedy se západem), protože jméno „Leviathan“ původně označoval mořskou obludu. Ve starší verzi mého standardního rituálu jsem užívala jméno „Leviathan“ jako toho Satanova aspektu, který je spojen s vodním živlem.

Nicméně, protože pojmenování „Leviathan“ nebylo původně užíváno jako jméno Satana, rozhodla jsem se posléze užívat označení „Dávný had“, což je jedno z biblických jmen Satanových (Zjevení 12:9) užité v téže kapitole Zjevení (Apokalypsy) v níž je Satan zobrazen také jako had chrlící ze svých útrob řeku.

4. Samael

Které jméno bychom měli používat v souvislosti s jihem a živlem ohně, když ne jméno „Satan“? Ve starší verzi svého standardního rituálu jsem používala jméno „Samael“.

Křesťanská (novozákonní) představa Satana je zčásti odvozena z židovské tradice zahrnující entitu známou židovstvu prvního století našeho letopočtu jako „Samael ha-Satan“ – král démonů. Ačkoli je „Samael“ někdy v židovské tradici odlišován od „Satana“, o obou je vyprávěno množství identických legend.

Křesťanský pojem „Satan“ se liší od toho, tento pojem znamená pro současné židy. V prvním století našeho letopočtu existovalo několik židovských sekt, jejichž pojetí Satana/Samaela bylo podobné představě křesťanů, tj. jako „Vládce tohoto světa“ a nepřítele Boha. Hlavní proud judaismu nicméně tuto ideu odmítl a upřednostnil starší židovské pojetí Satana, který vůbec není nepřítelem „Boha“, nýbrž je nebeským žalobcem či policejním důstojníkem, jak je vyobrazen v biblické knize Jób. Satan (vlastně „ha-satan“ – běžné podstatné jméno, nikoli tedy jméno vlastní) hlavního proudu judaismu je tudíž „zlý“ v tom smyslu, že ničí a ubližuje, není však „Zlem“ ve smyslu nepřítele (dobrého) „Boha“. Satan/Samael hlavního proudu judaismu tak postrádá prométheovský aspekt a je pouhým mučitelem a ničitelem ve službách Jahveho.

Někteří židé dodnes věří v existenci „Satana“, jenž se částečně podobá křesťanskému konceptu Ďábla, ale tuto entitu odlišují od nebeského žalobce. Jeden mysticky zaměřený žid mi řekl, že věří v dva odlišné „Satany“ – „Většího Satana“ (personifikaci „zlých sklonů“ v lidech a rebela proti Bohu) a „Menšího Satana“ (nebeského žalobce).

Jak jsem již uvedla, většina forem teistického satanismu je založena, alespoň zčásti, na reinterpretaci křesťanského konceptu „Satana“, jenž se projevuje mnoha různými způsoby.

Chceme-li pojmenovat úzce vymezené pojetí „Satana“ jako „ohnivého ničitele“, je vhodnější použít jméno „Samael“, jež je spojeno s ohnivým živlem v Agrippově Nebeské magii (druhá kniha jeho Okultní filosofie).

Nicméně v současné době je jméno „Samael“ poněkud dvojznačné. Jen málokdo užívá toto jméno k označení Jehovova nepřítele. Moderní židé častěji ztotožňují „Samaela“ s termínem „ha-satan“ knihy Jób. Z toho vyplynulo mé rozhodnutí použít místo „Samael“ mnohem jednoznačnější jméno „Iblís“.

5. Iblís

„Iblís“ je jedním z nejběžnějších islámských jmen Ďábla. Muslimská tradice říká, že Iblís byl stvořen z ohně. Je tedy nasnadě použít jméno „Iblís“ pro divoký a ohnivý aspekt Satana.

Podle Koránu Iblís „padl“, protože se odmítl poklonit Adamovi. Proto je smysluplné spojovat jméno „Iblís“ s pýchou a s tím aspektem Satana, který v lidech podněcuje odpor ke klanění se jiným lidem či ke slepému přejímání lidských věr.

6. Satan, další bohové, čtyři směry a rovnováha

Jak jsem vylíčila výše, spojuji čtyři směry s aspekty Satana.

Někteří teističtí satanisté naproti tomu spojují jeden ze čtyř směrů se Satanem a další tři směry s jinými, odlišnými bohy. Nicméně dle mého názoru takové konání vyžaduje rovnost mezi Satanem a jakýmikoli bohy, které spojujete s ostatními světovými stranami, a to nedává smysl pokud považujete Satana za své primární božstvo a nebo za krále všech ostatních bohů, kteří s ním mohou být spojeni.

Ve svém standardním rituálu se snažím přistupovat k Satanovi vyváženým způsobem symbolizovaným rovnováhou čtyř živlů. Proto spojuji Satana se všemi čtyřmi směry a také se směrem dolů.

Někteří satanisté vnímají Satana téměř výhradně v Jeho luciferském aspektu coby dárce poznání. Jiní se – rovněž výlučně – zaměřují na Satana jako ohnivého ničitele nebo na Satana jako ztělesnění prvotních vášní.

Pro ostatní, včetně mě, je Satan jak tvůrcem tak i ničitelem a podporuje jak racionalitu, tak emoce. Stejně tak imaginaci i praktičnost, zvířecí přirozenost i jedinečné lidské kvality.

V mém standardním rituálu jsou další bohové vzýváni odděleně, nikoli tedy v rámci čtyř světových stran.

7. Temný

Formát mého standardního rituálu zahrnuje také poděkování „Legiím“ čtyř směrů a poté také „Legiím Propasti“ (přičemž se hledí dolů). Směr dolů nespojuji s žádným zvláštním jménem, nýbrž s bezejmenným „Temným“, skrytým pramenem, z něhož prýští ostatní Satanovy aspekty.

8. Lilith

Ve středověku se vynořil v židovském folklóru mýtus o Lilith, královně démonů, manželky Satana (případně, dle jiných zdrojů, Samaela). Mýtus o Lilith je téměř identický s islámským mýtem o Satanovi/Iblísovi. Jak Lilith, tak i islámský Satan/Iblís, měli podle příběhů vzdorovat Bohu stejným způsobem – odmítli se sklonit před Adamem.

Lilith byla tradičně pojímána jako zhoubkyně (zvláště dětí – byla obviňována ze smrtelných dětských nemocí). Je rovněž spojována se chtíčem a sexuálními neřestmi vůbec. Také podporuje pýchu, zvláště u žen. V posledních desetiletích začala být, díky svému odmítnutí poklonit se Adamovi, spojována s feminismem. (Byla také začleněna do pantheonů několika feministicky zaměřených novopohanek, které si ovšem jinak satanismus oškliví a to navzdory faktu, že Lilith byla podle tradice ženou vy víte koho…)

Zdá se mi, že Západní civilizace, kombinující od poloviny 20. století svobodu žen s uvolněnou sexuální morálkou a záměrnou i nezáměrnou destruktivní mocí, představuje pro Lilith téměř ideální živnou půdu. Když laveyáni říkají, že žijeme ve Věku Satana, já říkám – myslím, že mnohem přesněji – že žijeme ve Věku Lilith. Lze tudíž očekávat další změny v obrazu Lilith – a to takové, které jí budou příznivě nakloněny.

V dřívější verzi svého standardního rituálu jsem Lilith spojovala se severem a se zemským živlem. Lilith je ale, stejně jako Satan, příliš mnohostranná na to, aby byla spojována s nějakým konkrétním směrem a živlem.

Nyní vzývám Lilith v rámci svého Vzývání povstávajících bohů moderního Západu (viz též můj článek Povstávající bohové moderního Západu).

9. Azazel

Dalším jménem, které užívám ve svém standardním rituálu, je „Azazel“. Azazel bezpochyby patří k židovským mytologickým představám, na nichž je křesťanský (novozákonní) koncept Satana částečně založen.

V apokryfní Knize Henochově je Azazel vůdcem vzbouřených andělů („zástupy Azazelovy“) a je o něm řečeno, že naučil lidstvo různým uměním zahrnujícím vše od práce s kovy přes výrobu líčidel až po „věčná tajemství jež byla uchovávána v nebi“. Azazel je tedy – podobně jako Lucifer – velmi prométheovskou postavou.

Azazel je však něčím více než jen prométheovským Světlonošem. Ve Starém zákoně je Azazel spojován s obětovaným kozlem (Leviticus 16:10) a tím je spojen se všemi „hříšnými“ aspekty lidské přirozenosti, od nichž se uctívači Jahveho chtěli oddělit. Stejně tak Kniha Henochova na Azazelovu adresu praví: „Jemu náleží všechen hřích.“ Proto se domnívám, že – stejně jako Satan – ani Azazel nemůže být spojován s nějakým konkrétním směrem a živlem.

Azazel je přesně tou postavou v židovské mytologii, jež nejvíce koresponduje a křesťankou ideou Satana a to zřejmě ve všech z mnoha různých Satanových aspektů. Proto pokládám jméno „Azazel“ za jiné jméno entity, jíž křesťané nazývají „Satan“.

10. Která jména používat? Jak se rozhodnout?

Na webových stránkách teistických satanistů naleznete i různé další korespondence mezi nejrůznějšími pekelnými jmény a směry; ta, kterou zde předkládám, rozhodně není jediná.

Která pekelná jména tedy asociovat s tím kterým směrem? Osobně doporučuji, abyste k rozhodnutí dospěli na základě vlastního výzkumu. Vaše korespondence by měly být založeny tak, aby to vám to vzhledem k vaší osobní víře dávalo smysl. Pokud vám moje korespondence tak, jak byly načrtnuty výše, smysl dávají, můžete je použít, nepoužívejte je však, pokud vám správné nepřipadají. A rozhodně neakceptujte jakákoli tvrzení o Absolutní Pravdě, k níž se někdo dobral chanellingem či podobnými cestami – ani kdyby dotyčná osoba tvrdila, že jí to zjevil sám Satan.

Ať již užijete jakékoli korespondence, pamatujte, že jejich význam je čistě symbolický. Země ve skutečnosti není plochá, není pod ní peklo, na západě nežije Leviathan, ani Iblís nepřebývá na jihu atd.

Pokud se vám moje korespondence nepozdávají, ráda uslyším vaše důvody, pokud ovšem nebudou ve smyslu „Pan X, který je Jediným pravým Mluvčím Satana na Zemi, řekl, že máme jméno Y spojovat se směrem Z…“.

Proč se vlastně obtěžovat s asociováním pekelných jmen s různými směry? Jedním z důvodů je vytvoření posvátného místa pro váš rituál. Rovněž je to způsob, jakým si rovnovážným způsobem připomínáte jednotlivé aspekty Satana.

* * *

Pro jasnost doplňuji tabulku pekelných princů a směrových asociací podle Diane Vera:

11. Několik Kojotových poznámek k tomuto pojednání

Osobně bych asi nad Iblísem na jihu trochu váhal. Ne snad, že by se tam nehodil, jen si nejsem jist, zda je užitečné přimíchávat do celého konceptu ještě islámského ďábla. Stejně jako Diane Vera mám pocit, že by bylo vhodné nahradit na jihu jméno „Satan“ nějakým jiným, konkrétnějším aspektem. Myslím, že by ten Samael přeci jen nebyl špatný, i když má více různých konotací – v židovských pověstech přeci jen často vystupuje jako manžel Lilith a nepřítel Jahveho. A co třeba Moloch? Nestál by za experiment? Je spojen s ohněm, je to vyhraněný protivník Jahveho, vystupuje jako démon ve středověkých grimoárech, v Miltonově Ztraceném ráji vystupuje v roli ohnivého ničitele, jeho jméno působí dodnes… – co chtít víc?

Mimochodem – už klasické korespondence mají vadu na kráse, protože tam mezi hebrejskými jmény tak trochu „trčí“ latinský „Lucifer“. To by šlo ovšem snadno napravit – hebrejsky je to „Helel ben Šahar“.

Co se „Dávného hada“ týče, osobně bych zůstal u „Leviathana“, ale mít k tomu v mysli tu apokalyptickou asociaci rozhodně neuškodí – nicméně je třeba mít na paměti i to, že jde vlastně o toho prvního hada (pokušitele z Ráje, který ovšem za tu dobu poněkud povyrostl…). A kromě toho je samozřejmě užitečné spojovat Leviathana s veškerými dalšími mořskými hady různých mytologií.

Celkově lze říci, že rozumím snaze Diane Vera vycházet v rámci svého konceptu z novozákonní a apokryfní mytologie. Osobně mi velice „sedí“ její objevení Azazela, který rozšiřuje novozákonní ideu Satana jako protivníka (a tedy ne jako žalobce) na judaismus. S Azazelem rozhodně stojí zato pracovat a souhlasím s tím, že „Satan“ a „Azazel“ označují jeden princip. Jméno „Azazel“ by mohlo být vhodné použít v případě konfrontace s nějakými typicky starozákonními tématy, jako je například rituál Vymítání Jehovy.

Můj návrh tabulky pekelných princů a směrových asociací je tedy tento:

Avšak, jak píše Diane Vera, nechť každý používá to, o čem cítí, že to odpovídá jeho pojetí víry a jeho potřebám. Pro běžný rituál by asi stačilo nahrazení jména „Satan“ jménem „Samael“, další návrhy jsou spíše k experimentování nebo pro speciální účely.