Problém s anomáliemi a anekdotickou evidencí

Vzhledem k množství lidí a věcí, jež se jim přiházívají, je navýsost pravděpodobné, že se čas od času staneme svědky různých anomálií nebo (ještě mnohem častěji) o nich od někoho uslyšíme. Potíž spočívá v tom, že lidé obvykle přisuzují anomáliím význam, který jim naprosto nepřísluší. Podívejme se na to blíže.

Moje babička říkává (a nenechá si to vymluvit!), že je hrozné, kolik se v naší republice děje vražd. Bezpochyby za to můžou všichni ti cizinci…
(Kontrolní otázka: Tipněte si, ke které národnosti patří většina vrahů v České republice…)
Jenže my se nedozvíme o té drtivé většině lidí, kteří nebyli zavražděni ani nikoho nezavraždili. "Nevražda" není téma pro média ani k hovoru. Zamysleme se nad následujícím dialogem:
"Tak si představ, že se kamarád mého kamaráda přespal na jednom starém hradě a vůbec nic zvláštního se mu nestalo. O půlnoci tam dokonce neslyšel žádné divné zvuky!"
"To ti je zvláštní, ani kamarádovi mého kamaráda se nepřihodilo nic zvláštního, když šel o půlnoci kolem hřbitova. Jo, a sestra mi říkala, že když šla včera večer z kina, nikdo ji neznásilnil."
"Vážně? To já jsem zase předvčerem večer potkal v parku chlapíka, který jen tak prošel kolem mě. Vůbec mě nepřepadl."
"To se dnes dějí věci!"

Jasné? Každý den, každou hodinu a každou minutu se děje ohromné množství věcí, o nichž se nebavíme, protože nejsou vůbec ničím zvláštní. A tu a tam se stane něco divného. Například na někoho myslíte a on vám právě v té chvíli zavolá. Opravdu si myslíte, že to je telepatie? A děje se pochopitelně spousta mnohem divnějších věcí. Nad některými opravdu zůstává rozum stát. Jenže to by právě neměl. Jednou z důležitých vlastností divných věcí je, že se o nich často vede řeč ve stylu "Vyprávěj, přeháněj!". Dále je pak třeba vzít v potaz, že lidská paměť není harddisk plný věrohodných dat. Paměťové klamy jsou častější, než si lidé myslí. A když už jsme u té paměti: Samozřejmě si pamatujeme události, které nějak vybočují – a nezamyslíme se nad všemi událostmi, které nevybočily (na někoho jsme mysleli a on nám právě v té chvíli nezavolal).
Sečteno, podtrženo: To, že jste slyšeli, že se kamarádovi vašeho kamaráda stalo to a to je z mého pohledu v podstatě bezcenná informace (snad jen jako další "urban legend" do sbírky). Pokud se něco divného stalo přímo vám, pak to už stojí za vyslechnutí (konec konců – život by byl nudný, kdybychom si o takových věcech nepovídali), ale stále je to jen a pouze anekdotická evidence, kterou prostě nelze brát vážně jako seriózní argument pro nějaké tvrzení. Může být zajímavé si o tom popovídat, ale vyvozovat z toho jakékoli závěry prostě nejde.
To, co je důležité, nejsou zajímavé či dokonce senzační anomálie, nýbrž to, co se děje relativně běžně a co lze nějak statisticky uchopit. Pokud chci vědět, jak se u nás vraždí, nebudu tuto informaci hledat ve zpravodajství televize Nova, ale ve statistikách. Pokud se jedná o různé okultní jevy, pak vězte, že jsem také nějaké zažil, ale nic z nich nevyvozuji, protože pokud se sám sebe zeptám, zda je možné tyto jevy vysvětlit jako souhru náhod, výpadky paměti, důsledek rozjitřené mysli atd., pak odpověď zní: Ano, je to takto možné vysvětlit. A pokud existuje nějaké přirozené vysvětlení, měli bychom mu dát přednost před nepřirozeným, natožpak nadpřirozeným.
Nicméně – ano, jsem ochoten uznat, že se ve světě mohou dít věci z příčin, které dosud věda neodhalila, přičemž tyto jevy mohou být natolik vzácné, že je obtížné získat o nich jinou než anekdotickou evidenci – a přesto jsou reálné. To ovšem na obecné platnosti výše uvedeného nic nemění. Pravděpodobnost, že si svou ignorancí anekdotické evidence nechám uniknout něco opravdu podstatného je totiž podle mě stejná, jako výhra jackpotu v loterii. Jinak řečeno: Rozumný člověk na anekdotickou evidenci prostě nesází…


(Odpověď na kontrolní otázku: Pochopitelně k české.)

Advertisements

komentářů 11

Filed under Úvahy a postřehy

11 responses to “Problém s anomáliemi a anekdotickou evidencí

  1. O tomhle jsem nedávno četl zajímavou knížku od nějakých dvou tuším amerických skeptiků. Bohužel si už nepamatuji titul ani jména, našel jsem to v jedné privátní knihovničce a přečetl za odpoledne. Ale byly tam zajímavé věci, například o studiích P.S.I. fenoménů, údajně zázračné chůze po rozpáleném dřevě a podobně. Například podle studií údajné telepatie na bázi ANO/NE se úspěšnost tak řečených telepatů pohybovala do nějakých 53%, což je skutečně v mezích čisté náhody. Pokud jde o ty případy typu "mně vyšlo při věštění kyvadélkem…a za týden…, mimo známé mnohoznačnosti všech podobných předpovědí, které umožňují takřka libovolnou interpretaci podle toho, co se pak doopravdy stane, hraje roli také známý Murphyho zákon o tom, že chleba spadne vždycky namazanou stranou, resp. jenom ty případy si člověk pamatuje. Pokud jde o věštce, který "zázračně" ví, kde pracuje vaše manželka atd., tam se zase většinou jedná buď o nějaké prořeknutí v rámci hovoru nebo zkrátka o to, že u něj už byl někdo jiný, kdo zná vaši manželku, a zmínil se o ní. Pro mě jako pro dost vyhraněného skeptika co se týče paranormálních jevů bývají ubíjející "záhady" typu bermudského trojúhelníku a další vysloveně vylhané nesmysly, které se šíří skrza časopisy typu 21. století a podobně. Proto jsem rád, že tenkrát zrušili ten pořad Detektor.

  2. Pro pána Krále – tedy vlastně: Pro Strojmira 😉Lidem se obvykle nestává, že by prožili intenzivní spontánní mystické zážitky a poté začali plynně mluvit jazyky, které se kdysi učili atd. atd. Kdyby se to stávalo alespoň jednomu promile populace, řeknu si, že to může mít nějaký význam. Pokud se to stane jednomu člověku, je to anomálie a opravdu nemá smysl tím argumentovat…

  3. Allegore, obvykle tomu tak doopravdy je, i když osobně nevylučuji ani občasný výskyt skutečných anomálií. Příkladem budiž například Miloslav král, kterému se (a vzhledem k tomu, že tomu věří i jeho bývalí kolegové z Klubu skeptiků, asi to tak opravdu bude) po svém "breakdownu" spojeném s prožitkem jakéhosi duchovního prozření obnovila znalost čtyř světových jazyků. Je to divné, možná i působivé, ale vzhledem k tomu, že jde o izolovaný jev to neznamená mnoho…

  4. To, že pan Král něco takového prožil, je zajisté velmi vyjímečný jev z ranku psychosomatických medicínských fenoménů, ale víc to pořád neznamená.

  5. strojmir

    Ach ano, už rozumím jak správně mysl použít D: Až mi moje dcerka před očima bude levitovat a se mnou to sekne strachem a šokem. Druhý den si řeknu, že šlo o ojedinělou anomálii, navíc kdoví co mi můj mozek zaznamenal a tudíž se tím netřeba dále zabývat. Kdoví, třeba se to již nebude opakovat. PS: Krom toho Král zbaven byl nevyléčitelných chorob.Mě jeho příběh nezaujal pro svoji nepochybnou výjimečnost, ale protože mě zapadl do řady dalších, které třeba popsali Grofovi ve svých dvou knihách(jedna je soubor textů mnoha autorů) na téma tvé oblíbené psychospirituální krize. Právě takové případy je vedli k úvahám tím směrem. Zdroje: Nesnadné hledání vlastního já, Krize duchovního vývoje. A ještě něco, možná by se mohlo říci, zbytečná další diagnoza, jenomže její vznik nebyl pracně vytvářen samoúčelně, ale v zájmu lidí, které do ní nějakým způsobem patří, šlo hlavně o to uchránit ty, kterým to není zapotřebí před výplachy mozku všeho druhu. Viz zase ten Král například, po jeho mystické epizodě mu úspěšně vymazali krátkodobou paměť, zatímco obsah zážitku zůstal. Upřímně Kojote, pro mě je těžké o tomhle všem psát tobě, když si zde popsal své potíže, ale já tím ani v nejmenším nechci nijak to co píši s tím směšovat, doufám, že to tak chápeš.

  6. strojmir

    Kojote mám pro tebe návrh, mám shodou okolností k dispozici v elektronické podobě Grofovu knihu která u nás dosud nevyšla, je taky jedna z posledních(2006) Tudíž je v angličtině. Na rozdíl od ostatních, tato je zaměřená především na výčet různých dějů a zážitků. Je to věru fascinující čtení. Nejsou to žádné vytlačené báchorky neboť se celá řada z nich týká známých osobností a je ověřitelná dozajista z jiných zdrojů. První část se týká synchronicit. Doopravdy by mě zajímalo, jak bys po přečtení byť jen části reagoval. Kdybys zachoval svůj nynější postoj i tak by pro mě bylo velice zajímavé znát tvůj názor. Pokud máš zájem můžu poslat. Třeba se na to někdy podíváš.

  7. Jasně, pošli. Mám toho teď hodně do školy, ale zkusil bych se na to podívat. Jen mi už trochu připomínáš křesťany, kteří mi vnucují Bibli. Aby to nedopadlo tak, že když si to přečtu a "neuvěřím", neřekneš mi potom něco v tom smyslu, že "jsem zatvrzelý"… 😉

  8. Machi

    Strojmire, až vám bude dcerka levitovat, vemte kameru, natočte ji z více úhlů (dcerku) a natočte i stěny pokoje. Neříkám, že by takový záznam byl přímo důkaz existence nevysvětlitelných jevů, ale přinejmenším by vzbudil velkou pozornost."Nejsou to žádné vytlačené báchorky neboť se celá řada z nich týká známých osobností a je ověřitelná dozajista z jiných zdrojů."Pokud neexistují objektivní záznamy, pak se jedná stále jen o báchorky nebo si snad myslíte, že kritérium známosti osoby je známkou pravdy? To by ale bylo pravd v Blesku a Aha (tam jde jen o známé osobnosti).

  9. strojmir

    Popravdě, nemyslím si, že bych tě o něčem mohl přesvědčit. Dokonce si myslím, že ani ten Grof samotný, je to příliš "jinde" od toho, co tě nyní přitahuje, ale možná se mýlím. Spíše jsem měl pocit, že by stálo za to, aby ses alespoň seznámil s jeho teoriemi a prací, určitě když ne celek, mohly by tě zaujmout části, měl bych tě také upozornit, že první třetina v čechách posledně vydané knihy (Lidské vědomí…) je vlastně výcuc z mytologie a starých textů vztahujících se ke smrti, takže vzhledem k tvým znalostem, bys to mohl vlastně přeskočit aby ses nenudil. Já tyhle teorie používám jako protiargument, protože si myslím, že je to jedna z mála smysluplných opozic vůči klasickému materialismu a protože se mě zdají pravděpodobné. No ta formulace se známými osobnostmi nebyla šťastně zvolená, vlastně je to tak, že ti stejně nezbude než buďto uvedeným příběhům věřit nebo ne. Já to ještě ani celé nepřečetl, jen část týkající se synchronicit a větší část z nich se týká vlastně autorova života, takže stejně záleží na tom, jak ho kdo hodnotí. Ale je pravda, že v nich osobnosti figurují ne však takové o které má zájem bulvár, spíše vědci. Příkladně Joseph Campbell. Když už nic, nudné čtení to určitě není.

  10. No, tak mi to pošli. Já si rád přečtu zajímavé příběhy, neříkám, že ne. A přeci i připouštím, že se občas dějí zvláštní věci. Jen z nich prostě odmítám vyvozovat dalekosáhlé závěry…

  11. warhammer

    Pro Allegor:Nechápu, proč jsi rád, že zrušili pořad Detektor. Sice tam byly pičoviny, ale hodně lidí si s tím pořadem dalo práci, hodně lidí to zase sledovalo – a tudíž hodně lidí z toho bylo kurevsky zklamáno. Tohle podle mě není dobrý přístup v boji proti iracionalitě. Tohle zavání hnusem, netolerancí…