Káva a…

Když jsem dnes v hlubokém zamyšlení vyšel z Moravské zemské knihovny, zahlédl jsem koutkem oka ceduli patřící místní kavárně, na němž se mi zjevilo býti napsáno: "Káva a náhrobek"

Podíval jsem se pořádně a z "náhrobku" se stal "zákusek". Nu, řekl jsem si, když může být zákuskem rakvička, proč by jím nemohl být náhrobek. Či spíše náhrobeček…

Pak jsem si představil velice rafinovaný dortík: Hrobčičku, jež by uvnitř skrývala rakvičku a nahoře byla ozdobena náhrobečkem.

A všechny ty důležité myšlenky (jež se patrně nějak točily kolem empirismu a Quina) s nimiž jsem z knihovny odcházel, byly ty tam. Alespoň na chvíli. Dobrou (imaginární) chuť!

Advertisements

komentářů 6

Filed under Humor a recese

6 responses to “Káva a…

  1. a v rakvičceby ještě mohla býti chlazená mrtvolčička, není-liž pravda 😉

  2. Správně! To nejlepší nakonec! Cukrovinka pro malé rošťáky ghúlíky! :-)))

  3. Nečetls už kdysi místo "Výprodej mléčných výrobků" "Výprodej hrobů"?

  4. Ne, "výprodej hrobů" myslím ne. Ale vím, že už jsem se jednou takhle nějak překoukl a říkal Ti o tom. Jen si zaboha nemůžu vzpomenout, jak to tehdy vlastně bylo.

  5. :-)a Gomba tomu ještě dodal. Jednu dobu jsme se ve škole jako děti bavili tím, že jsme kreslili hrobečky, každý měl nějaký tvar náhrobku, jméno, text… krestivní to bylo. Proč to samé neudělat s dorty, to je pravda! Takové ty dvě holubičky, co jsou k vidění na náhrobcích, by se sehnaly v cukrárně mezi ozdobami na svatební dort. A ženich a nevěsta, kdyby nestáli, ale položili se, by taky byli k mání.

  6. … z mého komentáře zas vysvítají moje staré překouky a přeřeky (jako z Kojotova článku jeho) – svatba jako smrt.