Bertrand Russell: Co uctívá svobodný člověk (recenze + text ke stažení)

Russellův esej "Co uctívá svobodný člověk" je pokládán za jeho nejslavnější a vskutku patří k tomu druhu textů, před nimiž smeknete, dokonce i když s nimi nesouhlasíte. Je to dílo skvostné jak myšlenkově, tak i literárně, a zanechá v čtenáři hlubokou stopu.

Bertrand Russell byl ateista a ve svém eseji se snaží definovat úděl člověka ve světě prostém Boha a jakéhokoli účelu a smyslu, v němž si naše ideály musejí nalézt svůj domov. Právě ideály, svět lidských myšlenek a výtvorů, jsou základem Russellova "materialistického idealismu" (to je moje autorská licence) – dává je do protikladu k bezmyšlenkovité přírodě jako to, co z nás činí svobodné lidi. Musím říci, že tento zvláštní dualismus má své kouzlo, přestože s ním zcela nesouhlasím, neboť se přikláním spíše k úvahám o kultuře a lidském duchu jako o pokračování evoluce než jako o protikladu k přírodnímu dění. Na druhou stranu jeho myšlenka o tom, že máme "neodolatelné síly" – smrt a změnu – pociťovat a znát a ne se před nimi klanět jako před nejvyšší mocí (jíž jsou), se mi velice zamlouvá.
Russellův esej je ale především pokusem o ateistickou normativní etiku. Jeho celkové ladění působí až existenciálně, vlastně popisuje heideggerovskou "vrženost" do světa, ale zaměřuje se především na to, jak bychom měli v takové situaci prakticky žít. Etika eseje patří dle mého názoru k těm, jež jsou určeny spíše pro světce než pro běžné lidi, což je ale dáno tím, že Russell sleduje především ideál. Jedná se, řekl bych, o jakési ideální křesťanství zbavené Boha. Autor klade důraz na naši povinnost solidarity s ostatními druhy na těžké cestě životem a na snahu vzepřít se přírodě odříkavým životem a dosažením stoické svobody ducha.
Osobně si myslím (a prožil jsem již hodně utrpení a bolestných ztrát, takže si to mohu dovolit prohlásit), že svět není zase tak chmurné místo k životu, jak nám jej Russell líčí. Pokud jde o ateistické filosofy, dávám přednost Nietzscheho radosti (a Nietzsche také věděl o utrpení své!) či Epikúrovu klidu duše (ani Epikúros neprožil život v bavlnce) před Russellovým odříkáním a soustředěním se na nejvyšší ideály, nicméně i Russellův text byl pro mne v mnoha směrech velmi inspirativní. Je dobrou ukázkou toho, že působivou morální filosofii lze vybudovat tváří v tvář takovému světu, jaký doopravdy je, a tedy bez víry ve svět, jaký bychom si přáli, aby byl.
Závěrem ještě jednou zdůrazním stylistickou a metaforickou brilantnost eseje – už jen pro ni samu stojí za to si jej přečíst.

Esej si můžete stáhnout ZDE.

Advertisements

komentářů 8

Filed under Recenze

8 responses to “Bertrand Russell: Co uctívá svobodný člověk (recenze + text ke stažení)

  1. Esej jsem cetla poprve a jsem nadsena. je v ni odpoved na vsechny otazky.Je v ni spousta mist, ktera stoji za zaznamenani.VYberu jen jednu:Na každého člověka přijde dřív nebopozději velká pokora. Pro mladé není nic nedosažitelné; že nějaká dobrá věc, po níž toužís celou silou vášnivého chtění, je přece jenom nedosažitelná, se jim jeví jako něconeuvěřitelného. Ale smrt, nemoc, chudoba nebo hlas povinnosti nás nicméně musí poučit,prostě každého z nás, že svět nebyl stvořen pro nás a že jakkoli krásné mohou být věci, ponichž toužíme, osud nám je přece jenom může znemožnit. Je to dílem odvahy, dostaví-li seneštěstí, snášet bez reptání zmar našich nadějí, abychom odvrátili naše myšlenky od marnélítosti. Tento stupeň podřízenosti vůči moci není jenom spravedlivý a správný; je toopravdová brána moudrosti.

  2. Ano, Ratko, věděl jsem, že se Ti to bude líbit… 😉

  3. warhammer

    Pro Kojot:Taky jsem už uvažoval o tom, že Bible by se lépe četla, kdyby se z ní vyškrtalo všechno o Bohu plus by se to ještě všelijak přeskládalo aby to dávalo smysl a provedlo by se ještě pár menších změn a úprav… a bylo by to!

  4. Jo, o Epikurovi by měla být i Yalomova kniha "Pohled do slunce" – zatím jsem četla jen její recenzi od J.Křivohlavého (na netu). A tvoji recenzi. Tak teď jdu na toho Russella.

  5. Jsem netušila, že to budu číst hodinu, když z toho chci něco mít 🙂 Čte se to dobře, jednoduše, jakoby to nepojednávalo o tak závažných věcech, o jakých to je. A to se mi líbí – přístupnost textu. Úvod, který zaujme, končí větou boha, co právě zničil svět: "Byla to pěkná hra; chci, aby byla uvedena ještě jednou" – tak to je bomba :-DZaujala mě strana 3 a strana 4, zvláště věta "avšak rozhořčení je i poutem, neboť nutí naše myšlenky k tomu, aby se zabývaly špatným směrem…" a dál. Na straně 5 jsem se trochu ztratila a hledala, jaký že je ten rozdíl mezi otrokem a svobodným člověkem. Pak na str.6 a 7 jsem se zase snad chytla. Potěšilo mě, že autor zdůraznil to soucítění – to, že všichni lidi jsme lidi a je nás v tom hodně (inteligentněji to v tuto hodinu neumím říct:) – potěšilo proto, že i mě to včera / předvčírem vytanulo na mysli jako TO zásadní, zásadní vlastnost života, na které se jeho smysl musí postavit. Když se zdá, že žádný smysl není a je to všechno marnost,která skončí beze stopy.

  6. [1] Můžu se zeptat, ratko, jak to děláš, že z tohohle formátu textu zkopíruješ citace? Omlouvám se za OT, když tak to pak smaž, kojote.

  7. nakopiruj si to nejdriv na disk v tvojem pocitaci jako obycejne pdf. Pak vyznacis text mysi a zkopirujes ho.ted takhle jsem to udelala ja :o)

  8. Liško, jsem rád, že Ti to něco dalo.