Přemyšlování o svobodné vůli

Mám vážné pochybnosti o tom, že vůbec něco jako svobodná vůle reálně existuje.

Je patrně užitečné postulovat ji v oblasti práva (byť by to byla iluze), ale je otázkou, nakolik něco takového potřebujeme ve vědách o člověku. Ponechám otevřené, zda je zapotřebí v etice, a co se filosofie týče, tam je takový zmatek všemožných směrů, že je vůbec problém objasnit, co filosofií vlastně míníme a co nikoli. Nicméně pro prakticky zaměřenou filosofii (například pro Popperovy politické teze) idea svobodné vůle nějaký význam mít bude. Není však svobodná vůle ve skutečnosti jen iluzorní pocit? Nebo bychom ji měli brát spíše abstraktně jako regulativní princip, kantovskou ideu? Měli bychom oddělit pocit svobodné vůle, tedy (zkušenostní) psychologický fenomén, a svobodnou vůli jako (nezkušenostní) ideu? Myslím, že by takové rozdělení vneslo do zmatku kolem svobodné vůle trochu světla.
Ale dosti filosofie. Pohlédněme nyní na svobodnou vůli jako zkušenostní objekt z ryze osobního hlediska. Tedy – z mého ryze osobního hlediska.
Snad všichni zdraví a víceméně vyrovnaní lidé (možná s výjimkou některých myslitelů) pojímají svobodnou vůli intuitivně jako něco samozřejmého. Důležitý je v tomto směru pocit, že něco takového mají. Pominu nyní skutečnost, že kupříkladu hypochondr může mít intenzivní pocit, že má rakovinu, a zkonstatuji, že já takový pocit, tedy pocit, že mám svobodnou vůli, nemám. Nebo spíše – mám, ale nedůvěřuji mu. Beru jej jako jeden z mnoha pocitů, které registruji a o nichž si myslím své. Pokládám za mnohem pravděpodobnější, že jsem biologicky determinovaná bytost. Jak jsem k tomu dospěl? Narozdíl od výše zmíněných zdravých a vyrovnaných lidí postrádám ve svém životě "samozřejmou" kontinuitu "Já". Moje "svobodná vůle" je zaměřená zcela jinak, když jsem nepříčetný z deprese a jinak, když mi zabírají léky. A opět jinak v těch podivně euforických obdobích hypománie (už dlouho žádné nebylo a docela bych si dal říct…). Pohlédnu-li na svůj život jakoby svrchu, nemohu nevnímat tu determinovanost. Celá moje "svobodná vůle" se pak smrskne na výše sérových hladin neurotransmiterů a ochotu či neochotu mých receptorů spolupracovat s léky. Kdybych léky vysadil, moje svobodná vůle by se záhy (myslím, že tak po dvou až čtyřech týdnech) skládala z následujících "tužeb": Ležet v posteli. Čumět do blba. Potácet se po bytě. Spáchat sebevraždu…
Ale i když léky víceméně fungují, ta kolísání jsou i tak poměrně velká a to, co chci dnes, pro mne zítra nemusí mít žádnou důležitost a budu se divit, proč jsem podnikl nějaké, třeba i (pracovně či finančně) náročné kroky, abych to získal. To nepíši proto, že bych si chtěl stěžovat, koneckonců žiji velmi zajímavý život, ale proto, abych ilustroval, že lze mít vědomí biologické determinovanosti, které je intenzivnější než pocit svobodné vůle.
Nyní se podívejme, co z toho může plynout: Buď je svobodná vůle něco, co většina lidí má, ale zrovna já ji mám nějakou pokaženou, nebo je faktem biologická determinovanost, jíž si ale většina lidí nedokáže uvědomit, protože, narozdíl ode mě a jiných bláznů, je jejich pocit vlastní identity víceméně kontinuální (zdůrazňuji: kontinuální, nikoli konstantní).
V prvním případě by to znamenalo, že svobodná vůle je něco, co lze mít nebo nemít nebo mít v určitém stupni. Bylo by to cosi kvantifikovatelného. V případě druhém by to znamenalo, že je to iluzorní pocit, o nějž vás může připravit kupříkladu duševní nemoc (nebo třeba psychotropní látka).
Závěrem bych rád připomenul, že mým záměrem nebylo kohokoli o čemkoli přesvědčovat, ale pouze poukázat na problematiku svobodné vůle z ryze osobního úhlu pohledu.
Advertisements

komentářů 51

Filed under Úvahy a postřehy

51 responses to “Přemyšlování o svobodné vůli

  1. Strojmire. Takymi to prijde dlouhe. Pouzivam obycejnou meditaci. Nekdy je uplne spontanni, treba v nejake vyjimecne situaci, kdy s emusim extremne soustredit. (napr. na hrebenu ctyrtisickovky) jsem velky sympatizant buddhismu, ale mam problem s ritualy. Proste si to musim vsekco ohmatat sama a smaozrejme musim narazit na hranici. kdyz to beru jako hobby.