Terry Pratchett a jeho boj za právo na důstojnou smrt

Těžkou ránu stoupencům tradiční křesťanské religiozity tento týden zasadil slavný autor moudré humoristické fantasy Sir Terry Pratchett. Jak jste si již mohli přečíst i na českých zpravodajských serverech, Terry Pratchett, trpící Alzheimerovou nemocí, je rozhodnut zemřít formou euthanasie tehdy, když to sám uzná za vhodné, a nikoli tehdy, kdy definitivně selže jeho tělo poté, co nemoc zcela zničí jeho bystrou mysl. Má na to právo? Najdou se lidé, kteří se domnívají, že nikoli.

Shrňme nyní, oč slavný spisovatel usiluje: "Terry Pratchett navrhuje, že pacienti by mohli o pomoc při umírání žádat speciální tribunály. Jeho členy by měli být pacientovi příbuzní či blízcí, odborník na rodinu a lékař specializovaný na vážné a nevyléčitelné choroby. Spisovatel prohlásil, že on sám je ochoten stát se "zkušebním případem" – bude v ukázkovém tribunálu obhajovat své právo na smrt." (iDnes.cz)
"V textu prohlášení, které si sir Pratchett připravil pro Královskou lékařskou kolej, mimo jiné stojí: ‚Samozřejmě neočekávám, že každý lékař bude připraven pomáhat někomu se smrtí. Musí to být jeho volba. Ale předpokládám, že ti, co jsou starší, tomuto přání mohou rozumět. Dává mi smysl, že jako se stovky let obracíme na lékaře, aby nám pomohli žít delší a bohatší život, tak je můžeme žádat o pomoc při umírání v míru mezi blízkými bez toho, abychom příliš dlouho seděli v čekárně na Boha.‘" (iDnes.cz)
"Kdybych věděl, že budu moci zemřít, kdy budu chtít, tak každý den života by měl cenu milionu liber… Kdybych věděl, že bych mohl zemřít, budu žít. Můj život, moje smrt, moje volba," říká světoznámý spisovatel, který před dvěma lety oznámil, že trpí Alzheimerovou nemocí." (iHned.cz)
"‘Věřím, že když se to břímě stane příliš velkým, bude těm, kteří budou chtít, umožněno spatřit východ.‘, řekl. ‘V mém případě, až se čas naplní, doufám, že to bude v zahradě pod anglickým nebem. Nebo, bude-li pršet, v knihovně‘" (dailymail.co.uk)
Vzhledem ke skutečnosti, že tak bohatý člověk, jakým Terry Pratchett díky svým knihám je, by si bezpochyby mohl svůj odchod ze života zařídit dle svých představ a v tichosti bez ohledu na současnou legislativu, je jeho veřejný boj za právo na důstojnou smrt hodný ocenění všech rozumných lidí. Navíc má tento muž ve společnosti nezpochybnitelnou autoritu, můžeme tedy doufat, že jeho boj nemusí být bojem s větrnými mlýny.
Náboženští lidé však mají na celu záležitost, jak jinak, jiný názor. Na stránkách discworldmonthly.co.uk Terry Pratchett píše, že náboženské právo, jež prohrálo v původní debatě o sebevraždě na přelomu 60. a 70. let (v britském právním systému byly dokonaná sebevražda nebo pokus o sebevraždu považovány za nezákonný čin; to bylo zrušeno až v roce 1961, dlouho po ostatních evropských zemích) a debatu o potratech v 60. letech, zůstává brzdou v tomto případě a snaží se prezentovat to, co by mělo být službou lidem trpícím vážnými, vysilujícími a nevyléčitelnými nemocemi, jako celonárodní vraždění starých lidí. "Jejich argumenty jsou obvykle škodlivé, vysoce nepřijatelné a je třeba proti nim bojovat," říká Pratchett (discworldmonthly.co.uk).
Ukázkou typického postoje věřících k této záležitosti je dopis, v němž věřící pisatelka Pratchettovi píše, že by měl Alzheimera pokládat za dar od boha. "Upřímně řečeno, dal bych přednost svetru," konstatuje Pratchett.
Věřící křesťané skutečně často pokládají utrpení za dar či dokonce za jakési splátky, díky nimž si mohou zakoupit vstupenku do nebe. Matka Tereza, jež svým nemocným svěřencům odmítala podávat tišící léky, to zdůvodňovala takto: "Cítíš bolest? Bůh tě bolestí líbá, nebraň se jeho polibkům." (http://neznamo.tym.cz/?t=read&w=matka-tereza)
Osobně jsem toho názoru, že věřící má právo pojímat své vlastní utrpení jak uzná za vhodné, přikládat mu jakýkoli význam, ale nemá právo vnucovat své pojetí lidem, kteří utrpení vnímají prostě jako nepříjemnou záležitost, jež nemá žádný hlubší "duchovní" smysl. Zatímco utrpení a dobrovolná smrt ve jménu náboženství mají pro věřícího zásadní hodnotu, touha po úlevě od utrpení nikoli. Jak píše Anton Szandor LaVey: "Je zvláštní, že jediný případ, kdy jiná [míněno: nesatanistická] náboženství považují sebevraždu za hřích, je tehdy, pokud přinese úlevu." (Satanská bible, str. 76) (LaVey pokládá mučednictví ve jménu víry za vírou schvalované sebevražedné jednání).
Co říci na závěr? Přeji Terrymu Pratchettovi, aby ve svém boji uspěl; tedy aby mohl v pravou chvíli zemřít ve své zahradě či knihovně, a aby tak nemusel učinit nelegálně, tedy aby prosadil svůj oprávněný požadavek na změnu náboženským myšlením a nikoli zdravým rozumem ovlivněného zákona. A doufám, že celá záležitost rozproudí debatu na téma euthanasie nejen ve Spojeném království, ale i v dalších evropských zemích včetně České republiky.
Advertisements

komentářů 12

Filed under Úvahy a postřehy

12 responses to “Terry Pratchett a jeho boj za právo na důstojnou smrt

  1. sob

    ahoj jarouchu,rad bych se vymezil vuci dvema generalizacim ve tvem textu:1)pojimani nemoci jako daru od Boha neni typickym prikladem postoje vericich. lze to snad pri nejlepsi vuli zobecnit na to, ze se jedna o typicky priklad postoje fundamentalistickeho katolicismu, pripadne evagelikalismu, ktere jsou minimalne v evropskem prostoru mensinove.2)laveyuv citat o sebevrazde je mimo z hlediska talmudu, ktery za specifickych okolnosti sebevrazdu schvaluje, byt s naslednymi konotacemi stran pohrbu etc. a je zcela mimo stran krestanskeho pohledu na sebevrazdu, ktery ji na svych konzervativnich pozicich neschvaluje v zadnem pripade, ne tedy pouze v pripade, ze prinese ulevu. ale mozna jsem mimo ja a lavey miril jinam.

  2. Sobe, dobře, že jsi na to upozornil, udělám v textu malou úpravu. LaVey ze svého pokladu pokládá za sebevraždu mučednictví pro víru a vůči tomu se vymezuje.K tomu prvnímu: No, já nevím – asi jak kde, ale neznám moc věřících, kteří by schvalovali právo na dobrovolnou smrt a pokud je neschvalují, pak používají argumenty, že "člověk si život nedal" a že "má snášet" a t d.

  3. warhammer

    Přesně tak. Pokud chce někdo umírat bolestivou smrtí, nechť je po jeho. Je-li to v souladu s jeho přáním, společnost je tím posledním, kdo má právo jakkoli mu v tom bránit. Ale pokud má být umožněno tohle, poté musí být v souladu se spravedlností umožněno lidem, co se nepřejí zemřít bolestivou smrtí, předejíti tohoto jevu euthanasií, asistovanou i odbornou.to je spravedlivé a moudré. Cokoli jiného je odporná diskriminace bez hlubšího významu.

  4. I Ježíšova smrt by se dala považovat za sebevraždu, protože byla dobrovolná. Já osobně jsem taky proti sebevraždám, ale ne proti eutanázii. Odsuzuju, když někde zahodí život, protože se mu s ním nechce poprat. Zahodí tak svou budoucnost. Pokud je ale člověk nemocný a chce prostě důstojně zemřít, dokud je sám sebou a mezi blízkými. Nelze tomu odporovat. Tohle totiž není žádné vzdávání boje… Je to jako položit krále, když už je šachmat nevyhnutelný.Panu Pratchettovi přeju klidné dožití dle jeho představ a to včetně i té chvíle úplně poslední.Existuje-li Bůh a tohle odmítá, pak to není Bůh a není se třeba obávat.

  5. Téma sebevraždy je příliš rozsáhlé na tuto diskusi, jen připomínám, že sebevražda v důsledku deprese není žádným vzdáváním či zahazováním, ale činem ve stavu nesvéprvnosti, a proto sebevrahy obecně neodsuzuju, protože si myslím, že většinou za tím stojí buď duševní nemoc, zkrat nebo racionální rozhodnutí jako v případě euthanasie. Málokdo si podle mě řekne: "Tak, teď se cítím mizerně, sice zase bude líp, ale já svůj život zahodím, protože mě to už nebaví." 😉

  6. Hlavně je potřeba, aby se tato diskuse rozumně otevřela. Což napsals, tak to jen podtrhuju.

  7. Kojot: Těžké deprese ale zahrnuji pod nemoc. Stejně jako může zabít rakovina, tak může zabít deprese.

  8. warhammer

    Pro Kojot:Tak jako tak, mnohem lepší sebevraždy z deprese, nevyrovnanosti s krutým životem atd., které se týkají nen oněch zhrzených lidí, než sebevražedné útoky teroristů – a kteří jsou za to ještě uctíváni. Včera jsem zrovna četl, že se nějaká kurva odpálila mezi šíitama a pěkných pá jich vzala s sebou. No prostě hnus.

  9. Teď už tady problém sebevraždy jako takové neřešme. Jestli mě k tomu napadne něco víc, napíšu zvláštní článek. Yuri – šlo mi o to, že se důvodně domnívám, že sebevražd, kdy by šlo hovořit o vědomém, svévolném a zbytečném zahození života je fakt minimum. K těm sebevražedným atentátníkům: Další zajímavé téma. Je to z hlediska věřícího de facto "hrdinská sebeoběť". Problém, jak definovat, která sebeoběť je v pořádku a která ne, je složitější než se na první pohled zdá. Určitě se k tomu vrátím, zatím to nechme být. Byl bych rád, abychom zde hovořili spíše o problematice euthanasie a o tom, zda to, co brání zavedení této praxe, je tradiční náboženské myšlení, obavy před zneužitím (nacisté jako odstrašující případ) nebo nějaká všeobecná mentalita založená třeba na instinktivním děsu ze sebevraždy nebo kombinace toho všeho… Jak to vidíte?

  10. sob

    pak-li by to melo byt tradicni nabozenske mysleni (tim co brani), tak v nasi zemi spis coby jakysi resentiment kolektivniho nevedomi – vzledem k stupni sekularizace. krom toho vim o tom, ze neni zas tak malo krestanu, kteri s euthanasii problem nemaji. pravda je, ze v mem liberalnim pohledu na vec mi nejvetsi "ale" pusobi zkusenosti lidi kolem hospicoveho hnuti. podle tvrzeni vsech, s kterymi jsem se zatim potkal, neni nejvetsim problemem umirajicich bolest, ale osamelost a ztrata dustojnosti. co se mozneho zneuziti tyce, neni pro me moc tematem k diskusi. bude-li mozna legalni euthanasie, tak se to proste dit bude.

  11. Sebevraždy tedy odložíme. Každopádně jsem nechtěl nějak porovnávat moje zkušenosti s depresemi/sebevraždami s vašimi.Co se týče eutanázie:Určitě je to podle mě kombinace všech těchto faktorů.Určitě se ale také přikláním k tomu, že největší váhu má základ, čili zakořeněná myšlenka "sebevražda=hřích".Co podle mě vadí zavedení do praxe?Kdybych to sestavil od nejdůležitějšího tak by seznam vypadal asi takto:1. Již podvědomý názor o špatnosti sebevraždy (Starý strom se zlomí, ale nevykotlá)2. Etický rozpor s běžnou lékařskou praxí3. Právní problém při určování svépravnosti4. Onen strach ze smrti, čili snad i ze zabití…Jinak co se týče křesťanství. Není snad všeobecně známo, že Bůh=volba? Potom to tedy z pohledu křesťanství nechápu…

  12. Díky za zajímavé myšlenky. Ostatně si říkám, že byly doby, kdy bylo nemyslitelné volební právo žen a dnes je to samozřejmost. Atd. Myslím, že se euthanasie asi v nějaké formě nakonec prosadí a bude to souviset se změnou společenského klimatu. V tomto smyslu vnímám za velmi pozitivní právě Pratchettovo vystoupení coby vlivné osobnosti.Ještě k tomu křesťanství – těší mě, že se najdou křesťané, kteří s myšlenkou euthanasie nemají problém, ale mám takové podezření, že mezi věřícími (pomineme-li ty formální, tedy pokřtěné, ale nepraktikující) asi přeci jen převažují odpůrci euthanasie…