Boží mysl

Veřejně jsem se přihlásil ke své nevíře v nadpřirozeno, ale uvědomil jsem si, že ve skutečnosti v jistou formu nadpřirozena věřím. Dokonce lze říci, že v jistém poeticko-metaforickém smyslu věřím v Boha. Nejedná se však o víru v nějakou "myslící substanci" natož pak o víru v Boha v teistickém smyslu…

Lze totiž postulovat (jako kantovskou regulativní ideu) souhrn všech pravdivých vět o skutečnosti, mají-li povahu nutných univerzálních zákonů, a poeticky tento souhrn označit za "mysl Boha", jak to někteří fyzikové učinili. Mysl tohoto "Boha" zkoumají nomotetické vědy (tedy vědy hledající univerzální zákony – narozdíl od věd ideografických, které pouze popisují konkrétní události). V takového "Boha" nemám problém věřit a to přesto, že je "nad-přirozený", protože, pokud takové zákonitosti existují, nezávisí jejich existence na tom, zda jsou či nejsou v nějaké reálné skutečnosti konkrétně realizovány. Takový "Bůh" je pro mne regulativní ideou, jež udává směr lidskému bádání. Víra v takového "Boha" znamená víru, že pravda není relativní a že se jí můžeme blížit, což je, popperovsky řečeno, velmi užitečný druh víry. Takového Boha je možné myslet v intencích pantentheismu, tedy jako cosi, co existuje mimo tento svět a současně je v něm plně obsaženo. Protože zde hovoříme o "Boží mysli" jako o souboru univerzálně a nutně platných zákonů, nemůže být v této mysli cokoli procesuálního. Ergo: Takovému Bohu nelze připisovat vlastnosti jako myšlení, osobnost, svobodnou vůli a podobně. Tento Bůh nereflektuje na modlitby, dokonce ani na modlitby fyziků… Má však smysl hovořit o něčem takovém jako o "Bohu", ptá se Richard Dawkins; není to jen matení pojmů a příležitost k dezinterpretaci ze strany teistů? Neměli bychom tímto slovem označovat spíše nadpřirozeného stvořitele, kterého ‘je vhodné uctívat‘? Patrně jde o záležitost vkusu, nicméně je pravda, že i tento neosobní Bůh je schopen skrze přírodu vyvolat pocit posvátné úcty. Jak napsal Albert Einstein: "Nepokouším se představit si nějakého osobního Boha; stačí s posvátnou úctou pohlédnout na uspořádání světa, dokáží-li to naše chatrné smysly ocenit." Na druhou stranu je zde názor Carla Sagana, že "…pokud se ‘Bohem‘ myslí sada fyzikálních zákonů, které řídí vesmír, pak takový Bůh jednoznačně existuje. Takový Bůh je emocionálně neuspokojivý… modlit se ke gravitačnímu zákonu nemá moc smysl." Zde dodávám, že já nemám na mysli soubor pouze fyzikálních zákonů, neboť si nejsem jist, zda jsou všechny přírodní zákonitosti byť i jen hypoteticky redukovatelné na fyzikální. Vrátíme-li se ale k problematice slova "Bůh", osobně se domnívám, že pokud něco přesahuje přírodu a skrze ni to dokáže vyvolat v člověku pocit posvátna, klidně tomu můžeme říkat Bůh, nicméně bychom vždy měli jasně specifikovat, co touto metaforou vlastně myslíme.
Jestliže je oblast nutných univerzálních zákonů Bohem, pak je oblast našich lidských empirických a metaforických výroků o skutečnosti světem "mezi Nebem a Zemí". Tyto výroky se více či méně blíží pravdě (s výjimkou pravdivých matematických a logických výroků, jež jsou patrně pravdivé univerzálně), tak či onak popisují skutečnost a jejich existence je závislá na existenci materiální entity schopné procesuálně zpracovávat informace*, skrze kterou mohou působit na materiální svět (například všechno umělé, co vidíte kolem sebe, je výsledkem tohoto působení). Tato oblast je "nad-přirozená" v tom smyslu, že se jedná o metaúroveň, nikoli ve smyslu nad-řazenosti.
Takto dospíváme k Abélardově tezi o univerzáliích, které podle něj existují před věcmi (v boží mysli), ve věcech a po věcech (jako naše reflexe těchto univerzálií). Rozdíl spočívá v tom, že já univerzáliemi nemyslím obecné pojmy (například druhová označení), ale univerzálně platné a nutné zákony (a jejich odvozeniny), a pokládám univerzálie "po věcech" za (povětšinou – ta výjimka se týká především matematiky a logiky) více či méně nepřesnou podobu původních univerzálií.
Tato má víra je metafyzická, protože jsem přesvědčen, že lidské poznání nikdy nedospěje k úplnému poznání "boží mysli", může se k němu pouze limitně blížit. A co je podstatnější: Teze o existenci souboru univerzálně a nutně platných zákonů není falsifikovatelná. Přesto lze takovou víru obhájit jako jednu z nejúčelnějších v lidských dějinách…


———————————————-
* Pozn.: Karl R. Popper přišel s myšlenkou tří světů, "svět 1" tvoří materiální svět, "svět 2" je světem našich myšlenkových procesů a našeho prožívání, "svět 3" je výsledkem těchto procesů – svět teorií (pravdivých i nepravdivých), mýtů, příběhů… "Svět 3" může skrze myslící subjekt – "svět 2" – působit na materiální "svět 1". Popper však patrně nevzal v úvahu existenci počítačů, které lze "nakrmit" nějakým souborem instrukcí (tedy něčím "ze světa 3") a ty to pak jsou schopny vykonávat bez další asistence myslícího subjektu, dokonce jsou i schopny získávat další informace samy. Proto jsem zavedl "entitu schopnou procesuálně zpracovávat informace").

Advertisements

komentářů 33

Filed under Filosofie a religionistika

33 responses to “Boží mysl

  1. Anonymní

    Poněkud mě mate (a trošku zneklidňuje) tvůj pohled na přírodu. Zdrojem numinózních prožitků jistě může být. Ale jen ve světle kultury, která odfiltruje všechny jedovaté hady, komáry, plísně, výkaly, zvratky, chlady, vlhka, sucha, vedra a další drobné detaily, které tvoří rozdíl mezi bojem o přežití a romantikou. Proč vidíš jako numinózní přírodu a ne kulturu (písmo, chov, pěstování, zbraně, usměrněnou sexualitu, umění, vědu a tak dále)? Potom by nešlo v případě boží mysli o soubor přírodních zákonů, ale všech numiózních skutečností, z nichž většina je kulturní povahy. Mýty se často vyprávějí pomocí metafor z přírodního světa (a takové jsou i pro mne nejpůsobivější), ale pořád se vyprávějí historicky vyvinutým jazykem, k jehož poznání se přistupuje ideografickou metodou. A stejně tak rozdělávání táborového ohně, kolem kterého se posluchači mýtů shromažďují, je záležitostí, která se liší v různých historicky podmíněných společenstvích. Stejně jako pohled na přírodu, pokud jím chápeme souhrn ne-kulturního životního prostředí. Ke kulturnímu numinóznu mají nomoteticky vyškolení a přemýšlející scientisté jako Popper a Einstein většinou nereflektovaný vztah ve stylu pozitivistických triumfátorů. Nedovedou se vzdát opojení z moderní vědeckosti a tak místo inspirace v jiných kulturách hledají numiózno rovnou v přírodě. Ale je to příroda, kterou pozorují, s kterou se nemusejí potýkat. Takže zase vlastně nereflektované potvrzování vlastního sociálního statutu teoretického (nazírajícího) člověka nomotetické vědy. Takový přístup je jistě úctyhodný, ale rozhodně stejně sociologicky podmíněný, jako třeba Kiplingovy výzvy k americké okupaci Filipín z r. 1899. Podle Kiplinga měla nadřazená rasa povinnost převzít zodpovědnost za „nově podmaněné, vzpurné národy, napůl ďábelské, napůl dětské“. A podobně přehlíživý a štítivý vztah má i Einstein ke všemu z židovské spirituality, co není racionální podle jeho vlastních měřítek. Takže LaVeyův satanismus by asi vykázal do stejných míst jako kabalu („písmenkový mysticismus“). Tedy do říše škodlivých pověr. Napůl ďábelských, napůl dětinských… Zkrátka jsem chtěl poukázat, že postmoderní člověk má víc možností, kde hledat inspirac pro svou spirituální praxi než jen romantické pojetí Přírody. Dějiny náboženství, jak je předestřel Eliade, jsou podle mě plné úžasných pojetí numinózna. A je škoda před tímto bohatstvím zavírat oči a držet se zuby nehty jen pravdivostních kritérií a mytické autority přírodních věd. Nomotetický přístup ke světu má své limity a historismus je podle mě pro hledání Boha mnohem podnětnější. A taky rozumnější, pokud člověk uváží diskuzi o metodologii přírodních a humanitních věd tak, jak proběhla za posledních cca sto let. Vlastně mě také mate, proč jsi nechtěl rovnou studovat přírodovědu, ale dal jsi se na ideografické „vědy“ jako je religionistika a filosofie. Ale to je jen řečnická otázka, nemám žádné inkviziční choutky a ambice. Oceňuji ovšem úpornost a svědomitost, s jakou se pokoušíš vyjasnit si svůj vztah k tak komplikovaným a temným záhadám, o kterých na svém blogu píšeš. Klobouk dolů. A taky je skvělé, že dokážeš odpovídat na komentáře na úrovni, což podněcuje opravdovou diskuzi a čilou výměnu názorů. Za to ti patří, Kojote, nejen má úcta, ale i díky. Dokážeš mě dost často zdravě naštvat a přimět k vyjasnění vlastních pozic. A to je fajn.

  2. Phoenics

    Místo chybějícího podpisu.

  3. Díky za komentář. Předně musím říci, že nikde nepíšu, že posvátno vyciťované v přírodě je to jediné, které vyciťovat lze. Dále pak odmítám onu výtku romantizujícího pohledu na přírodu, to s tímto úhlem pohledu nemá co do činění. Dawkins je unešen evolucí, která pro něj bezpochyby zahrnuje i "jedovaté hady, komáry, plísně, výkaly, zvratky, chlady, vlhka, sucha, vedra a další drobné detaily, které tvoří rozdíl mezi bojem o přežití a romantikou." (BTW: Konkrétně jedovatí hadi mne naplňují ohromným pocitem úcty a respektu ;-). Pro Einsteina to byly spíše fyzikální zákony, fyzikální vesmír. Pro mne je to tak nějak všechno dohromady, včetně matematiky.Proč jsem kdysi šel studovat filosofii a religionistiku? Inu proto, že jsem měl na svět dočista jiný pohled než mám dnes. A proč to studuju teď? Inu proto, že mi uznali hromadu absolvovaných předmětů a také proto, že konkrétně ve filosofii se můžu také zabývat vědou. Na studium přírodních věd si už připadám starý…

  4. Ještě bych se zmínil o problematice kultury. Zdá se, že zde existují nějaké všelidské biologicky dané univerzálie, které se rozvíjejí v nespočet konkrétních kulturních projevů. Některé z nich mohou být fantasticky úžasné. Na druhou stranu – hledáme-li něco, co nás opravdu přesahuje a co zde bude i když tu my nebudeme, pak je to příroda. Nicméně v jednom ze svých předchozích článků jsem se vyznal z toho, že numinózno nacházím také v příbězích ( http://kojot.name…v-pribezich.php ), což jsou evidentně lidské výtvory. Dalším zdrojem posvátna je pro mne hudba. Takže se opravdu neomezuji pouze na oblast přírody a nemělo by mi to býti podsouváno.

  5. Phoenics

    Dovolím si ocitovat a ZDŮRAZNIT pasáže z tvého článku, které mě vedli k mému komentáři: "Zde dodávám, že já nemám na mysli soubor pouze fyzikálních zákonů, neboť si nejsem jist, zda jsou všechny PŘÍRODNÍ zákonitosti byť i jen hypoteticky redukovatelné na fyzikální. Vrátíme-li se ale k problematice slova "Bůh", osobně se domnívám, že pokud něco přesahuje PŘÍRODU a skrze NI to dokáže vyvolat v člověku pocit posvátna, klidně tomu můžeme říkat Bůh, nicméně bychom vždy měli jasně specifikovat, co touto metaforou vlastně myslíme."VYVOLÁVÁ V NÁS POCIT KONTAKTU S MYSTERIEM TREMENDEM ET FASCINANS GRAVITAČNÍ ZÁKON NEBO MOC, KTEROU NÁM PROPŮJČUJE JEHO ZNALOST K OVLIVŇOVÁNÍ LHOSTEJNÉ A NEPODDAJNÉ PŘÍRODY K NAŠIM KULTURNÍM CÍLŮM? Já to nevnímám tak, že by většina lidí tleskala teoretickému primárnímu výzkumu a menšina fandila technologickému výstupu, který poslouží ekonomickým zájmům. Příroda je kapitál a kultura zisk. Tak to vnímá většina "realistů" a "pragmatiků" současnosti. To by spíš naznačovalo, že příroda je základna a transcendetní nadstavbou vůči ní je lidská civilizace. Asi vážně jsme vrcholem evoluce a zároveň skokem od ní. Navíc evoluce nemůže být obdivována nikým jiným než člověkem, protože je to vědecký (abstraktní – pojmový – kulturní) konstrukt. Neexistuje k obdivování nikde jinde než v rámci lidské kultury. Vztah k přírodě je kulturní záležitost. Slovo "příroda" je přece pouhým lidským pojmenováním souhrnu všeho, co nevynalezl nebo nevyrobil. O tom jestli je příroda obdivu nebo povržení hodná, láskyplná nebo krutá, malebná nebo nechutná rozhoduje kulturní orientace člověka, který ji posuzuje. Třeba nacisti a eugenici se taky dušovali evolucí. Takže mi to nepřijde jako zas tak neškodné vyznání víry. Protože vyznáním víry (přesvědčení či vkusu) je bezesporu i Dawkinsův obdiv k přírodě jako produktu evolučního procesu. Doufám, že to dotáhne až k tomu podlehnutí sklonu vzít etymologii přírody doslova: Co je při(z)rození, tedy na počátku (tedy in principium) je tedy také principiálně vhodné k použití ve všech oblastech lidského života. Takhle využívali kulturní konstrukt "přírody" osvícenci se svým "přirozeným" náboženstvím rozumu i sociální darwinisti a jejich eugeničtí a rasističtí epigoni. Toho se bojím – aby domýšlitelé Dawkinse a spol nechtěli udělat z evolučního pojetí přírody onen mytický vzor pro kulturu. Takový ten Eliadův illud tempus, kdy/kde/jak se určilo, co je vzorem pro kulturu. Protože příroda a kultura nikdy nemůžou splynout, nesmí být jedno považováno za mytický vzor pro druhé. Snad jen, pokud bychom si nasadili klapky na oči a vydávali přírodu za vzor harmonie a péče o slabé (ptáci nesejou a hlady nepojdou). Pak by romantická fikce o přírodě neohrožovala lidskou společnost zaváděním pěstního práva a zákona džungle.

  6. Phoenicsi, znovu opakuji, že netvrdím, že příroda a její zákonitosti musejí být JEDINÝM zdrojem posvátna. takže nechápu o co Ti jde. Dawkins je humanista a záleží mu na kultuře neméně jako na přírodě a mnohokrát do dal jasně najevo. V čem je krucinál problém?

  7. Phoenics

    Fajn, netvrdíš to, ale svoji definici Boha jsi na tom postavil – myslel jsem, že to bude z použitého citátu znát. A problém je v tom, že se ti snažím (s respektem k tvému světonázoru) přiblížit, proč některé lid může za a) děsit nebo za b) prudit, když se spor o kreaci-evoluci zvrhne v argument proti všem ostatním projevům náboženského přesvědčení. Dawkinse je asi třeba chápat v kontextu v USA dost rozšířené bigotnosti. A já to zkrátka cítím tak, že mu chybí porozumění pro řadu potřeb, na které odpovídá náboženská praxe. Proč se takovej super-intelektuál nezapojí do diskuze o jiných aspektech víry, než je údajné mrzačení rozumu? Možná by se měl porozhlédnout po rovném protivníkovi a ne kázat ateismus jako jedinou alternativu k jedině bigotnímu náboženskému světonázoru. Myslím si, že zrovna pro duchovní atmosféru v ČR, jeho snahy tak nějak vyznívají naprázdno. Většinové bigotní ateisty možná potěší, bigotní křesťany bude prudit. Ovšem někoho, kdo hledá vědeckou analýzu náboženské praxe a teorie, musí zklamat. Naváží se do bigotních věřících, protože je sám jejich bigotním nepřítelem. Možná ne na úrovni vědeckých argumentů, ale určitě na úrovni svých politických záměrů. Nehledá rovnocenné partnery k diskuzi, ale podřadné nepřátele k napadnutí a zničení.Wikipedie: Oxfordský teolog Alister McGrath, autor knihy Dawkins‘ God: Genes, Memes, and the Meaning of Life (česky: Dawkinsův Bůh: Geny, memy a smysl života), jej obvinil, že je ignorantem v křesťanské teologii, a že zesměšňuje věřící. V reakci na to Dawkins konstatoval, že vychází z toho, že křesťanská teologie je bezobsažná, a že jeho zájem může vyvolat pouze tehdy, začne-li DOKAZOVAT Boží existenci. Dále napadá McGratha, že nepřednáší žádné argumenty krom tvrzení, jejichž správnost nelze falzifikovat.Chtít přírodovědecky dokázat existenci SMYSLU rodinné cti, patriotické hrdosti, nebo xenofobní války je výrazem naivity fachidiotického vědce, který zapomněl na Aristotelova slova:„Vzdělaný se vyznačuje tím, že v každé oblasti vyžaduje jen tolik přesnosti, kolik povaha předmětu připouští.“ (EN 1095a)Chtít přírodovědecky dokázat existenci SMYSLU naděje na posmrtný život nebo na vítězství lásky nad krutostí a pravdy nad lží, to je podle mě taky výraz stupidity a bigotnosti. A protože si řady tvých články a úvah velmi vážím, chtěl jsem ti nabídnout alternativní náhled na Dawkinsovo tažení proti „bludům“. Možná je to přírodovědecká kapacita a akademický politik s pochopitelnou motivací…ale filosoficky je to diletant. A jeho arogance mi vnuká myšlenku, že taky pěknej kretén a sviňák.

  8. Phoenicsi, tak mu to napiš! Proč to píšeš tady, pod filosofický článek, který se zabývá Bohem tak, jak jej chápe Kojot? Já tady nebude dělat nějakého Dawkinsova advokáta a je mi po pravdě řečeno celkem jedno, co si o něm myslíš. Knihu jsi četl, udělal sis názor, v pořádku. Já jsem svůj názor shrnul v recenzi a nevidím důvod, proč to tady znovu opakovat. Nehledě na to, že já Tobě ani nikomu jinému nic nevnucuju. Věř si v takového Boha, jakého potřebuješ! Ale pokud máš tak silnou potřebu se k těmto záležitostem tak ohnivě vyjadřovat, možná ve skutečnosti něco hledáš…

  9. Phoenics

    Nechal jsem se unést. Děkuju za shovívavost. A ano, vážně pořád ještě něco hledám. Proto mě asi rozčílilo, že někdo tak inteligentní a informovaný jako ty chápe Boha natolik odlišně. Už dám pokoj.

  10. Phoenicsi, lidé chápou odlišně spoustu věcí. A co už by měli chápat odlišněji, než právě Boha? 😉

  11. Mám neodbytný pocit, že Phoenics si nesprávně vykládá obsah článku. Jak jsem to pochopil já (z článku i Kojotových komentářů), Kojotovi nejde o navržení nějakých modelů společenského uspořádání, o něž šlo třeba osvícenským architektům "nového náboženství." Vidím v tom výhradně konfesi vlastního prožitku posvátna, a vyčítat někomu, že toto posvátno vidí tam a ne jinde, považuji za poněkud nesmyslné a bezúčelné. Kojot ostatně sám píše, že jeho pojetí univerzálií není falsifikovatelné, proto se o něm těžko má cenu bavit jako o vědecké hypotéze. Ještě víc mě ale zarazilo poukazování na "skutečnou tvář přírody", která je daná kulturní pozicí pozorovatele. To zajisté je, nicméně, Kojot nikde napsal o tom, že by v přírodě vidět provtní obraz dokonalé harmonie v míru nebo že by se upínal výhradně k malebným krajinkám. V tomto ho plně chápu. Já se jako malý skoro utopil v rozvodněné řece (je to už dávno, ale živé vzpomínky hodně pevně zůstaly v mysli a pocity, které jsem tehdy v naprosté dětské bezmoci prožíval, také: kdo má nějaké podobné zážitky z dětství, asi i potvrdí, jak moc se promítají do myšlenek v pozdějším věku), zažil jsem třeba bloudění v horách, bez kompasu, s mapou, která nám byla na h…., protože jsme si vůbec nebyli jisti polohou, bez značení, v podmínkách, na něž jsme absolutně nebyli připraveni (sníh, zima atd.) a s problematickým vybavením, následující ráno probuzení v promáčených troskách stanu, který se nám v noci zkácel ve větru… jo, měl jsem strach, nejvíc ze všeho jsem si přál být dole v jakékoliv vesnici, a nebyl jsem prost ani myšlenek na to, jestli se dolů dostaneme ve zdraví a jestli vůbec. Když si to promítnu zpětně, zas tak hrozné to nebylo, vlastně to bylo ještě v pohodě, ale v tu chvíli člověk přemýšlí fakt jinak. Zážitky, které z toho treku mám, patří k nejvýraznějším prožitkům posvátna v přírodě.Musím říct, že to cítím hodně podobně, jako Kojot vystihl v článku. Jen fenomén "modlitby" vnímám trochu jinak, možná. Pro posouzení by se o tom musel Kojot zase rozepsat, což u něj není problém:)

  12. samas

    Kojote, já také ze své přirozenosti nemohu věřit v Boha ať už křesťanského či jiného ve smyslu myslící a tvořící bytosti – nakonec nechápu tak ani Satana. Numinózní je pro mě najen příroda ale i lidské výtvory (které za to stojí), hudba, výtvarná díla, ale i báje nebo krásné příběhy, nebo objevy posouvající hranice lidského poznání.A připadá mi celkem přirozené že každý člověk může takto chápat něco jiného, každý z nás prošel jinou životní cestou a má jiný pohled na svět.

  13. Allegore, ano, vystihl jsi to dobře. 🙂 K té modlitbě: Mám sklon se takto obracet k přírodě ale nikoli v celokosmickém smyslu (o němž byl tento článek), ale k biosféře Země, k pozemskému životu. Nejde však o nějaké klasické modlení, spíše o takové důvěrné rozjímání. Jindy zase takto rozjímám nad nějakým příběhem či se nechám uchvátit hudbou. Je to něco jako modlitba. Třeba o tom něco v budoucnu napíšu…Samas, jak jsem tady už psal, velkolepost přírody není to jediné, co mě dokáže naplnit pocitem posvátna. Jsou to i lidská díla, především příběhy a hudba.

  14. Galan

    názor Carla Sagana, že "…pokud se ‘Bohem‘ myslí sada fyzikálních zákonů, které řídí vesmír, pak takový Bůh jednoznačně existuje.re:Spíše se přikláním k Einsteinovi, také nevnímám Boha osobně. K Saganovi bych měl jen poznámku. Fyzikální zákony nemají přímý vliv na naše životy, ty ovlivňují zákony jiné. Proč si myslíš Kojote, že lidské poznání se může jen blížit úplnému poznání "Boží mysli?"

  15. Galane, ale Einstein nevnímal Boha mysticky, vnímal jej tak, jak je to rozvedeno v tomto článku, jako řád v přírodě. To, že si jej náboženští lidé vypůjčují (a vytrhávají jeho slova z kontextu) je smutné. Proto se k tomu Sagan vyjádřil tak, jak se vyjádřil. Fyzikální zákony mají na naše životy vliv přímo drtivý. Až někdy zakopneš a natlučeš si nos, tak si na má slova vzpomeň. ;-)Proč si myslím, že není možné dosáhnout úplného poznání? Soudím tak proto, že jsme konečné bytosti a jsme omezeni různými horizonty, za které nevidíme. Nemůžeme poznat vše, protože nemáme k dispozici nekonečný čas.

  16. Galan

    Galane, ale Einstein nevnímal Boha mysticky, vnímal jej tak, jak je to rozvedeno v tomto článku, jako řád v přírodě. To, že si jej náboženští lidé vypůjčují (a vytrhávají jeho slova z kontextu) je smutné. Proto se k tomu Sagan vyjádřil tak, jak se vyjádřil. Re:Kojote, Einsteina jsem osobně nikdy nepoznal /což by stále bylo málo/, nemohu za něj tedy mluvit. Vyjádřil jsme se jen k vaší citaci, o jeho vnímání Boha. Nikde jsem nenapsal ani slovo o mystice. Četl jsem, že se Einstein cítil Být někým jiným, než za koho jej ostatní lidé považovali. Zůstal bych u toho. Jsem přesvědčem, že každý špičkový vědec jednou dojde k „bodu,“ při svém bádání, že se minimálně zamyslí nad existencí Boha. Využil jsem nedávno on-line diskuse s jedním naším předním vědcem. Jen mi to potvrdil. Nepotřebuji se však zaštiťovat názory respektovaných autorit, a na základě toho dokazovat správnost mého pohledu, v tomto případě víry v Boha. Esencí víry je energie, která je všudypřítomná, není nijak a ničím omezena. Pak je zde víra institucionální. Ta nás však od Boha odděluje. Je ovlivněna, stejně tak, jako většina náboženství, naší nedokonalostí. „Vyjmeme“ si z „Celku“ nějakou část pravdy, většinou tu, která se nám hodí, a o ní pak tvrdíme, že je ta pravá. Jak by mohla být, pokud si uvědomíme, že všichni máme společného Boha? No, tyhle fyzikální zákony jsem zrovna nemyslel, ikdyž jsem díky nim jednou padal do dost hluboké studny /přetrhl se mi provaz/. Spíše jsem měl na mysli zákony karmické /díky jim jsem to přežil :-)/. Ty mají přímý vliv na naše Bytí, skrze ně sklízíme co jsme si zaseli. Fyzikální zákony ovlivňují např. konstelaci hvězd, nikoliv už kvalitu našeho Bytí /když tedy nenarazím, nebo nepadám do studny/ :-)Kojot:Proč si myslím, že není možné dosáhnout úplného poznání? Soudím tak proto, že jsme konečné bytosti a jsme omezeni různými horizonty, za které nevidíme. Nemůžeme poznat vše, protože nemáme k dispozici nekonečný čas. Re:Pokud by jste připustil, že takové poznání je možné, máte představu na základě čeho by se takového daru človělu dostalo? Změnil by se život takového člověka ? V čem by mohl být prospěšný těm ostatním?

  17. @ Galan: "Esencí víry je energie, která je všudypřítomná, není nijak a ničím omezena." – proč zrovna tohle? 6e by snad proto, že: "„Vyjmeme“ si z „Celku“ nějakou část pravdy, většinou tu, která se nám hodí, a o ní pak tvrdíme, že je ta pravá."?Jediný důvod, proč věřit v karmické zákony, je etický – chceme, aby svět byl fér. Osobně universu naše etické normy nepřipisuji a s mírem v duši se smiřuji se skutečností, že svět není fér (ani nefér), ale prostě indiferentní. K tomu poslednímu: Nedovedu si představit, jakým způsobem by k něčemu takovému mohlo dojít. Jedině nějakým mystickým zřením. A vzhledem k tomu, že patrně všechna dosavadní mystická zření nevypovídala o empirické realitě nic podstatného, nepředpokládám, že by se to v budoucnu změnilo. Fakt nevím, jak na tu otázku odpovědět.

  18. Galan

    "Esencí víry je energie, která je všudypřítomná, není nijak a ničím omezena." – proč zrovna tohle? 6e by snad proto, že: "„Vyjmeme“ si z „Celku“ nějakou část pravdy, většinou tu, která se nám hodí, a o ní pak tvrdíme, že je ta pravá."? Re:Samozřejmě to můžete použít i proti mně, nebo naopak já proti vám. Co potom rozhoduje? Čistota myšlenek. Já jsem si kdysi převzal, a vyznávám, takové mě blízké rčení : „Snažím se konat tak, abych tím neubližoval nikomu jinému a především ani sám sobě.“ Pokud člověk vyznává, a zároveň žije, takovouto „dílčí pravdu,“ je naprosto jedno které nábožesntví vyznává. „Jak je možné , že proti sobě stojí dvě armády, v křesťanském prostředí, na jedne straně je feldkurát a na druhé straně jiný kněz…oba žehnají zbraním proti tomu druhému. Není to absurdní? Oba volají stejného Boha!“Jediný důvod, proč věřit v karmické zákony, je etický – chceme, aby svět byl fér.Re:Věřit ale nestačí, to by se nic nestalo. Fakt nevím, jak na tu otázku odpovědět. Re:Také jsem takovou představu neměl, dnes ji mám. Dnes vím, že to co nám Ježíš nabízel, a co On žil, není žádná utopie, že to není nic, co by nás mělo potkat až po fyzické smrti.

  19. Problém spočívá, Galane, v tom, že neexistuje žádný nástroj, jak zjistit, že nějaké vědění máte právě Vy a ne někdo jiný, do věří jinak. Máme zde spoustu vzájemně si protiřečících náboženských a mystických diskurzů založených na stejně upřímném vnitřním "poznání". Proč mám věřit zrovna Vám a ne třeba evangelikálnímu křesťanovi, stoupenci Haré Kršna, sibiřskému šamanovi…? A pokud řeknete, že za všemi těmi náboženstvími je nějaká společná jednota, pak se ovšem ptám: Pakliže ano, co je tímto invariantem? A má takový minimalistický invariant vůbec nějakou pro světonázorovou orientaci podstatnou informační hodnotu?

  20. Jsem odpůrcem indiferentního náboženského synkretismu ve smyslu "všechna náboženství vyjadřují totéž" mj. už proto, že vyznavači jednotlivých náboženství jsou zkrátka většinou přesvědčeni, že jejich víra není totéž co víra toho druhého a není to ani jakýsi projev jedné podstaty, tzn. to prostě není totéž ani projev jedné podstaty. Nemůžu přece říct "ty si sice myslíš, že vyznáváš A, ale já vím, že vyznáváš B. To je absurdní.

  21. Ona pochopitelně všechna náboženství mají "něco" společného, problém je v tom, že to "něco" je z duchovního hlediska, zdá se, naprosto triviální…

  22. Galan

    neexistuje žádný nástroj, jak zjistit, že nějaké vědění máte právě Vy a ne někdo jinýRe:Nástrojem jste vy. Já takové „vědění“ nemám, pouze se mu přibližuji, stejně tak jako vy, jako kdokoliv jiný. Těžko se o něčem takovém mluví. Jakmile člověk použije slůvko „já vím,“ už je v tom ego. Dostalo se mi daru, že jsem takového člověka „potkal.“ Kdyby mi před tím někdo řekl, že je něco takového možné, musel bych v něj mít velkou důvěru, abych tuto možnost alespoň připustil. Natolik je naše mysl omezená. Ne nadarmo se říká, že „nové víno se nedá nalít do starých měchů.“ Paradoxní na tom je, že takový člověk ani nemusí mluvit, přestože existují z jeho strany „hmatatelné“ způsoby /schopnosti, možnosti má omezené//, jak by vás přesvědčil o tom, že je tím, za koho jej považujete. Jinými slovy, že „nepije víno, káže-li o vodě.“ Mě k tomu stačil jeden pohled do jeho očí, nepotřeboval jsem v té chvíli žádný jiný „důkaz.“ A to se nepovažuji za člověka, který by se nechal lacině kýmkoliv zaslepit. Dnes již mohu říci, že v „to“ nevěřím, ale žo to vím /že může člověk tohoto poznání dosáhnout během svého života/. Teď by to mohlo vypadat, že by to měl být „cíl“ každého člověka, a pokud tohoto „cíle“ ve svém životě nedosáhne, tak nemůže být šťastný. To je ale velký omyl. Není to cíl, ale prostředek. Prostředek k tomu, abychom mohli žít obyčejný život, v lásce radosti, abychom se netrápili ve chvílích, když čelíme utrpení. Katolická církev naopak lidem říká : „Nebudeš-li žít tak, jak ti předkládáme, a tedy ve strachu, skončíš v pekle.“ Ježíš však nenabízel svobodu a lásku, vnitřní nezávislost na komkoliv a na čemkoliv. To už se ale dostávám na tenký led, mimo rámec této diskuse, mimo rámec vašich pravidel. Jsem si toho vědom a brzdím. Jen ještě malou poznámku k těm náboženstvím, o kterých jste se zmínil. Jsem přesvědčen, že stoupenec každého náboženství může dojít ke stejnému poznání. Buddha s Ježíšem by se na sebe jen smáli, vůbec by nemuseli mluvit. To jen my lidé, resp. naše ego, si namlouváme, že to „naše“ náboženství je to jediné a správné. Může to říkat třeba papež, ale pravdu se můžeme dozvědět jedině skrze sebe.

  23. Galan

    Oprava : "Ježíš nabízel, nikov nenabízel"

  24. vera

    To se mi to nějak plete..takže to co mě přesahuje, řád kterému nerozumím, na jehož poznání nemám dostatek času.. je triviální? Ani Tvůj bůh by mi z duchovního hlediska nic nedal?:-)A je možné se ptát, co je minimalistickým invariantem za všemi filosofiemi?

  25. @ Galan: Pěkný lapsus calami 🙂 Já nevím, co Ježíš doopravdy nabízel a nevím, jak by se choval k Buddhovi a nemám tušení, jak to víte vy… To, o čem tu jde řeč, jsou dva diskurzy. Ten váš je subjektivní, můj intersubjektivní či snad dokonce objektivní. Proto se míjíme. Já samozřejmě znám ty subjektivní pocity o tom, že něco nějak je, protože to tak cítím. Jen jsem se naučil jim nedůvěřovat.@ Vera: Co je invariantem za filosofiemi… Dobrá otázka. Odpovědí asi bude: specificky filosofický způsob tázání. Šlo by to rozvinout, třeba se k tomu někdy vrátím.Pozor, invariantem náboženství myslím to, co mají společné a je toho opravdu málo. Některá hledají Boha, jiná hmotný prospěch, některá postulují morálku (a každé jinak), jiná málo nebo vůbec ne. Některá nabízejí mystiku, jiná málo. Co nám zbývá? V zásadě třeba strukturální definice: "Náboženství je souhrn projevů vztahu člověka k tomu, co vnímá jako přesahující jeho existenci." – To je fakt triviální. Platí to o všech formách křesťanství, buddhismu, cargo-kultech, Vesmírných lidech, šamanismu, vúdú i o kultu Stalina…

  26. Phoenics

    Bohem Einsteina podle mě nebyl řád v přírodě vůbec, ale jen řád v přírodě, jak jej nabízela nazírat špičková fyzika jeho doby. Schweitzer, taky Albert, se oddal podobným myšlenkám na posvátnost přírody, dokonce přibližně ve stejné době – a kupodivu dospěl k názoru, že posvátný není řád, ale každý jednotlivý projev života, tedy individuální tvorové, nikoliv všeobecná a indiferentní harmonie sil. O tomhle jsem se snažil neobratně psát. Obratněji od někoho jiného:„Jak dovozuje v jedné své knize S. Komárek, sama příroda žádnou ideologii nemá a fantazií obdařený interpret v ní vždy najde potvrzení myšlenky, již se z nějaké „nezbadatelné příčiny rozhodl věřit“. Jako příklad volí „ideologické vytěžování“ zkoumání homosexuality u zvířat. Pokud by se ukázalo, že u zvířat je přirozená – jako že spíše je, může z toho plynout dvojí závěr: buď je pak v pořádku i u lidí, nebo se jedná o zvěrstvo. Pokud by se bylo ukázalo, že u zvířat přirozená není, pak by u lidí šlo buďto o nepřirozený rozmar (hřích či chorobu), nebo o výsostně lidský znak (podobný řeči a sofistikovanému používání nástrojů).“A romantikou jsem nemyslel rozkvetlé kytičky a poletující motýlky hipíků. Měl jsem na mysli duchovní hnutí první půle 19. věku, k němuž patří spíše děsivě velkolepé projevy rázu krajiny či počasí. Důležitější však je, že romantikové duchovně zhodnotili panenskou přírodu jako ušlechtilou a povznášející. Osvícenci a spousta generací před nimi se na to dívala odlišně. Ti chtěli panenskou přírodu nikoliv zbožně obdivovat, ale neméně horlivě odpaňovat.Co se verou nadhozené otázky týče, myslím, že invariantou za filosofiemi je podle řady současných filosofů (s oporou v Maxi Weberovi) snaha lidí nalézt ideologické jistoty či alespoň opory v pohnutých dobách zásadní společenské změny. Může jít o revoluce hospodářské, politické, vojenské, klimatické atd. Během tohoto otřesu přestanou osvědčené mýty, etické maximy a etiketa odpovídat na výzvy soudobé životní praxe a duchovní elita společnosti tápe. Při tom tápání má pak snahu nalézt nové mýty, novou morálku a novou estetiku. Dost často jde o nereflektované popření minulosti a přepsání historie žádoucím způsobem (odjakživa/odnepaměti/odedávna/od počátku je to tak, jak je to dneska). Ale v určitém stadiu vývoje společnosti směrem ke komplexitě (příkladně: Jaspersova osová doba) se zmiňovaná elita už nedokáže shodnout, na základě čeho by se mělo rozhodnout o platnosti a závaznosti doktríny, když jich o rozhodující úlohu ve společnosti soupeří takové množství. A tento znevažující pluralismus (sofisté) se jim navíc nezdá důstojný, protože uráží jejich smysl pro jasnost a nerozpornost, tedy rozum (Sokratés). Místo sourodé směsice mýtů a obyčejů se objevuje požadavek na uspořádání oddílů nauky a jasnost zásadních pojmů. Takže nejvyšším rozhodčím už není myto-poetická průraznost ideologie, ale její rozumnost (uspořádanost a jasnost). Posazení lidského rozumu na místo hlavního arbitra ve věcech pravdy, dobra a krásy je základem („minimální invariantou“) filosofie. Tento přístup dotáhli nejdál staří Řekové a novému principu dali do vínku jméno LOGOS. Proto je filosofie uplatňováním logiky lidského rozumu ve záležitostech duchovních hodnot. Za protiklad bývá označována náboženská autorita: 1) společenská tradice, 2) proroky zjevená pravda nebo 3) charisma vůdčí osobnosti atd.. Jenže i současní postmoderní filosofové se stejně musí snažit držet krok s nejnovějšími teoriemi a taky znát ty starší – vliv tradice (učebnicová historie oboru). Musí taky citovat a odvolávat se na tvůrce těch kterých filosofických systémů – vliv proroků (říkáme jim géniové či velikáni). A taky jsou to lidé společenští, tedy političtí a musí mít určité postavení v hierarchii kolegů – vliv charismatických osobností (profesoři). Takže ono to z tím překonáním mytického náboženství filosofickou logikou nebude zas až tak horký.

  27. Phoenicsi, asi se pořád míjíme. Zdá se mi, že se snažíš absolutizovat mé stanovisko v tomto článku a pak jej kritizovat za to, že je bráno absolutně, což není… Citát Komárka je trefný a pobavil mě. K tématu tak, jak jej chápu, ale neladí – tady přece nejde řeč o nějakém vyvozování sociálních skutečností z přírodních. Mohla by o tom jít řeč, ale tohle není na pořadu dne. Nechme si to, až napíšu článek o přirozené morálce ;-)Co se invariantu filosofie týče, pak rozum je důležitý, ale je třeba uvážit, co tím "rozumem" vlastně máme na mysli. Osobně si opravdu myslím, že filosofování je hledání založené na specifickém způsobu tázání. Otázky jsou často důležitější než odpovědi – nebo přinejmenším mnohdy přetrvají déle než odpovědi. U náboženství či mýtu, hovoříme-li o dualitě mýtu a logu, je to naopak.

  28. K Phoenicsovu příspěvku:a) Komárkův citát je zajisté velmi trefný a poukazuje především na to, že každý poznatek je vlastně jen podporou pro tvrzení, které podpořit chci, slovy východních filozofií řečeno, rozum je nástrojem vůle. Trefne na to poukázal jeden můj známý, mimochodem detektiv kriminální policie, takže člověk, který by se bez logického a kategorického uvažování neobešel. Hodnotil jakousi statistiku, která odhalovala, že muži v průměru odcházejí z "rodného domu" později než ženy, a z níž feministkám vyplývalo, že muži jsou oproti ženám zaostalí v sociálním vývoji. Detektiv trefně poznamenal, že on jako muž může statistiku interpretovat přesně obráceně, totiž že muži jsou lépe schopni udržovat úzké vazby s rodinou, z níž vzešli, čímž přispívají i k jednoznačně adaptačně výhodné soudržnosti rodu a prokazují tak oproti ženám obrovskou dávku citu pro ekonomii mezilidských vztahů. Když se to tak vezme, obě vysvětlení jsou zhruba stejně (ne)komplikovaná a smysluplná. Tohle ale platí, jak je snad jasné, pouze v situaci, kdy se snažím vyvodit z pozorovaného jevu obecný závěr. To není vůbec případem výchozího článku.b) Romantismus jako kulturně-duchovní směr první poloviny 19. století pochopitelně kladl důraz na majestátně děsivé projevy přírody a počasí, což je pole, které s ním z velké části sdílím, vypjatý nacionalismus, který také k romantismu neodmyslitelně patřil, mě naopak absolutně nezajímá.Nikterak nepopírám svou fascinaci a proitek numinózna skrze temné stránky přírody, proč bych také měl. Je hloupost mi předkládat jako nějaký vnější objev, že takhle vnímám zejména tu tvář přírody, jakou vnímat "chci": Kdybych neměl toto cítění do značné míry dané (a úzce zaměřené), vůbec bych přece přírodu neviděl z této stránky. Inspirace přichází vždycky z něčeho, co člověka přirozeně fascinuje, a protože, jak správně píšeš, je to pouze určitá výseč širšího fenoménu, patrně se má věc tak, že nitro skrze inspiraci nachází a probouzí cosi, co je v něm už skryto, nebo, alternativně vyloženo, co již předem selektovala vůle.Jelikož ani já, ani Kojot nekonstruujeme žádný nový "nový" etický- morální kodex jakési "nadcházející společnosti", nýbrž čerpáme nanejvýš inspiraci pro nějakou svoji morálku osobní, považuji za absurdní vyčítat nám, že reflektujeme zrovna tu určitou tvář přírody a ne jinou. Incpirace a hledání argumentační podpory jsou totiž dvě diametrálně rozdílné principy.c) Sám sis odpověděl, proč je mylné považoval mýtus a logos za dva protikladné póly. Ještě bych doplnil, že "logos" neznamená "rozum", to slovo je nepřeložitelné, a když už bych se ho snažil česky opsat, zkusil bych spíš cosi jako "rozumný princip", i když i to je zavádějící.

  29. Galan

    Já samozřejmě znám ty subjektivní pocity o tom, že něco nějak je, protože to tak cítím. Jen jsem se naučil jim nedůvěřovat. re:Když jste se zamiloval do vaší manželky, tak jste to cítil jako subjektivní pocit?

  30. To reaguješ na co?

  31. @ Allegor: To reaguje na mě. ;-)@ Galan: Jako co jiného jsem to měl cítit. Ovšemže jako subjektivní pocit. A byl jsem vůči němu hodně opatrný. Ale rozhodl jsem se jej uposlechnout. Ale nějaká taková ta slepá náctiletá láska typu "nevidím, neslyším" to nebyla. Což je dobře, protože taková ta nekontrolovatelná vzplanutí obvykle nejsou vhodná pro dlouhodobé vztahy…

  32. Galan

    Ovšemže jako subjektivní pocit.Re:A dnes, s odstupem času?

  33. Děkuji za optání, všechno v pořádku. 🙂