Věda, víra a Klub skeptiků

Klub skeptiků dělá z vědy víru a z víry vědu. Navzdory skutečnosti, že v různých dílčích oblastech odvádějí jeho členové užitečnou práci, z hlediska základního paradigmatu pokládám aktivitu klubu za pomýlenou a nevědeckou. Možná pokládáte tvrzení o nevědeckosti za přehnané, ale – jak uvidíme dále – zcela odpovídá skutečnosti. Současně ale dodávám, že jsem se záměrně rozhodl celou problematiku vyostřit, aby jasně vyvstaly kontury toho, co poládám za problém.

To, co často praktikují, scientismus, není věda, ale víra. Všimněte si, jakým způsobem scientisté – například ti, kteří publikují pod hlavičkou Klubu skeptiků, přistupují k problému pravdivosti: Vědeckost užívají jako demarkační kritérium, tedy pravdivé je to, co je vědecké. Vězí až po uši v dávno překonaném naivně pozitivistickém paradigmatu. Zcela ignorují – a dokonce kritizují – moderní teorie vědy, například Popperovu, které staví demarkaci úplně jinam. A nutno podotknout, že moderní teorie vědy nejsou nějakými intelektuálskými výmysly, ale užitečnými předpoklady, jež tvůrčí přírodovědci bez problémů akceptují. Podstatné je kritérium falsifikovatelnosti teorií, tedy skutečnost, že empirickou teorii je možné považovat za vědeckou a nikoli metafyzickou tehdy, umožňuje-li své vyvrácení (obvykle ve formě zákazu výskytu nějaké události). Věda je tak otevřený systém, který se vyvíjí a který z povahy věci nikdy nemůže poskytnout definitivní odpovědi. Oproti teoriím vědeckým stojí teorie metafyzické, které jsou postaveny tak, že neumožňují své vlastní vyvrácení a které jsou schopny dávat konečné, definitivně platné, odpovědi a to včetně Pravd s velkým P, které však nelze pokládat za empiricky testovatelné. Vedeme-li demarkaci takto, nezískáme říši pravdivého oddělenou od říše nepravdivého, ale oblast vědy oddělenou od oblasti víry.
A nyní se vraťme k mému úvodnímu aforismu. Co dělá Klub skeptiků? Všímá si projevů víry a snaží se je vědecky vyvrátit. Dělá tedy z víry vědu. Současně však pokládá své pojetí vědy za jedinou pravdu, odvážně čaruje s možným a nemožným, předkládá vědecké dogma. Tím dělá z vědy víru.
Věda si musí uchovat svůj charakter věčné nehotovosti, aby zůstala vědou a nestala se metafyzickým dogmatickým systémem. Proto je scientismus třeba pokládat za nevědecký a dokonce za protivědecký, neboť útočí na samou podstatu empirické vědy.
Metafyzické teorie je třeba poměřovat jinak než přírodovědecky, protože takové teorie už z principu nemohou být vyvráceny. Vhodným kritériem k posuzování metafyzických teorií je kritérium užitečnosti či posuzování důsledků (to je Popperovo pojetí). Mnohé psychologické teorie jsou metafyzické, dále pak teorie filosofické, hodnotové systémy, stejně jako třeba sama metodologie věd (včetně požadavku vědecké objektivity) – to píši proto, abychom si pod metafyzickým nepředstavovali jen náboženství a podobné fenomény. Samozřejmě je možné dle užitečnosti (například v intencích biblického „podle ovoce poznáte je“) posuzovat i náboženství, magické praktiky, věštecké praktiky a další podobné oblasti. Zvláště náboženství by nemělo mít status nedotknutelné „posvátné krávy“ – nikdy mě nepřestane iritovat pojmové rozlišení víry coby společensky a tradičně akceptované a institucionálně pevně zakotvené iracionality, a pověry, coby iracionality marginálnějšího typu. Neboli: Je křesťanské dogma racionálnější než třeba okultní nauky?
Přesto existuje oblast, kde může Klub skeptiků odvádět dobrou práci (a také ji často odvádí a za to jej chválím). Touto oblastí je sféra svévolných nároků metafyzických nauk na empirickou vědeckost. Typickým případem (i když naštěstí u nás nepříliš rozšířeným) je tzv. „vědecký kreacionismus“ či jeho sofistikovanější odnož – teorie „inteligentního designu“. Dále sem patří aktivity různých podvodníků vykrádajících fyzikální pojmy, do nichž halí své ryze magické nauky (například „tachyonové léčení“). Zvláště v těchto oblastech je popperovská demarkace založená na falsifikovatelnosti velmi užitečným nástrojem, protože zmíněné pavědy nejsou schopny uvažovat o možnostech svého vlastního vyvrácení. Rovněž je třeba upozorňovat na empirické a vědecké ambice nauk jako je astrologie.
Hraniční oblastí je sféra, kdy si nejsme jisti. Je to sféra výskytů různých jevů, které se však nestaly událostmi. Popper zdůrazňuje, že teorii může falsifikovat událost, nikoli výskyt. Událostí myslí opakovaný a opakovatelný výskyt nějakého jevu, tedy možnost intersubjektivního testování. Nepopírá, že se mohou vyskytnout neobvyklé „okultní“ jevy (jeho vlastní termín míněný v širším smyslu podivných a nevysvětlitelných neopakovatelných jevů), nicméně různé zvláštní a ojedinělé výskyty neobvyklých jevů, které tím pádem nelze opakovat a testovat, jsou z hlediska empirické vědy irelevantní. Vědecké tedy je na adresu nějakého ojedinělého podivného fenoménu (není-li ovšem logicky nemožný) říci pouze, že se něco takového docela dobře mohlo stát, ale že z toho nelze nic smysluplného vyvodit, protože to nelze testovat. Pokrčení rameny je tedy mnohem vědečtější než tvrdit, že nějaký fenomén určitě nenastal, protože to odporuje vědeckému poznání (jiná věc je případ, kdy někdo prohlásí, že dochází k nějaké současnou vědou nevysvětlitelné události – například, že má telepatické schopnosti a umí je opakovaně využívat – v takovém případě je možné celou záležitost testovat). Tedy i v tom, jak kategoricky se členové Klubu skeptiků vyjadřují k ojedinělým výskytům „okultních“ jevů shledávám prvek nevědeckosti (popírání hypotéz, jimiž jsou takové jevy vysvětlovány, je ovšem samozřejmě v pořádku).
Kdyby se aktivity Klubu skeptiků zaměřily na problematiku pavědy, tedy na oblast, kde nějaká ryze metafyzická nauka předstírá či tvrdí empirickou vědeckost, rád bych se stal členem takové společnosti a podílel se na jejich aktivitách (a byl bych velmi pozorným hlídacím psem rozumu!). Za současného stavu situace, kdy je v aktivitách klubu míšena věda s vírou, křesťanství je hájeno coby (asi jediná) „povolená“ iracionalita a celkově tam vládne duch doktrinářství a fanatismu nikoli nepodobný sektářství, je pro mne Klub skeptiků bohužel nepřijatelný.

a dále doporučuji sice již starý, ale stále důležitý a čtivý článek Jana Zrzavého:
Advertisements

komentářů 32

Filed under Úvahy a postřehy

32 responses to “Věda, víra a Klub skeptiků

  1. A

    přesně takKlub skeptiků,je klub pokrytců, protože jejich teorie jsou stejné jako ty teorie vědecké. Kdyby sye změnila realita některých fyzikálních zákonů,což je relativně možné,veškeré jejich tzv.vědecké poznání by muselo začít od počátku. Pravá věda se nechová jako víra,ale bere v úvahu všechny možnosti. Navíc bych dodal,že věda nám sice udělá správnou fixaci třeba nohy,ale osud zlomeninu buď vyléčí nebo ne! Že by příčina počátečních podmínek při léčbě?To je věda ve zkratce. Každopádně věda bude fungovat tehdy,když vyšší moc uváží její význam. Nic,ani vědecké poznání nevychází z původní nevysvětlitelné skutečnosti. Navíc nevysvětlitelné skutečnosti fungují na takových principech,že ani vědě se nedaří vše dokonale napodobit. To je ta jejich věda,kdyby nekopírovali skutečnost(ať již živého nebo neživého původu)…

  2. @ A: Neber si to osobně, ale jsem hluboce přesvědčen, že předpokládat nějakou nevysvětlitelnou moc či vyšší skutečnost v základu jevů nebo třeba na počátku života či vesmíru je projevem intelektuální lenosti a do vědy opravdu nepatří.

  3. Padesátiprocentní souhlas s Kojotem:1. Rozhodně to není projevem intelektuální lenosti, nýbrž klidně i extrémní intelektuální vyspělosti, která si je vědoma hranic vědeckého i vůbec lidského poznání.2. Do vědy to opravdu nepatří.

  4. Jinak, ke Klubu skeptiků:Oni se především staví proti vydáváním teorií, které nemohou být z principu falzifikovány, za vědecké. Což jim plně schvaluji.

  5. Allegore, ano, měl jsem napsat – v případě vědce je to projev lenosti. Nevědec může spekulovat o čem chce a může spekulovat i velmi pilně. ;)ad 4: Ano, já jim to také schvaluji a kdyby dělali jen to, s chutí bych se stal jejich členem. To jsem ostatně i napsal…

  6. Upřesnil bych: U vědce v rámci vědeckého výzkumu.

  7. Allegore, je vážně sporné, zda to jde takto oddělit. Vlastně si nedovedu představit evolučního biologa, který v soukromí vyznává kreacionismus nebo inteligentní design. Pokud by takový vědec byl věřící, pak by jím mohl být v nějakém spirituálním smyslu, ale těžko by v práci nevěřil a doma věřil v intervenci Boha do přírodních zákonů. No, vlastně možné je všechno, jen mi to připadá jako orwelloovský doublethink…

  8. Ale tos vůbec nepochopil. Kreacionismus a inteligentní design právě znamená, že míchám víru do vědy. Tváří se jako vědecké teorie, ale nevysvětlená místa v teorii (kterých je opravdu mnoho) "vycpávají" zásahem stvořitele (inteligentního designéra), čímž prakticky vědu ruší: V momentě, kdy pokaždé, co mi něco v teorii nesedí, můžu použít zásah vyšší moci jako legitimní vysvětlení, nemusím už zkoumat vůbec nic.Máš ale velké množství zarytých evolucionistů, co nějakým způsobem věří v transcendentní skutečnosti. V tom přece není rozpor.

  9. Allegore, teď ti fakt nerozumím. Já napsal o intelektuální lenosti v případě, že jsou hledána nadpřirozená vysvětlení. Ty jsi na to napsal, že to je intelektuální lenost jen v případě vědy a posléze jsi upřesnil: "U vědce v rámci vědeckého výzkumu.", z čehož jsem usoudil, že tvrdíš, že vědec mimo rámec svého výzkumu může uvažovat o tom, o čem tu byla celou dobu řeč, tedy o nadpřirozených intervencích do přírody… O nějaké spiritualitě jsme se zde přeci nebavili.

  10. Já nerozumím tobě. Ve tvém příspěvku č.2 stálo, cituji:"jsem hluboce přesvědčen, že předpokládat nějakou nevysvětlitelnou moc či vyšší skutečnost v základu jevů nebo třeba na počátku života či vesmíru je projevem intelektuální lenosti a do vědy opravdu nepatří."Na to já jsem reagoval tím, že 1. do vědy to nepatří, nicméně 2. projevem intelektuální lenosti to není.Důvod pro 1. i 2. je takový, že otázky po počátku věcí nebo vesmíru (u původu života ve smyslu počátku organických látek to tak není) se dostáváme za rámec vědy. Nemá to vůbec co dělat s inteligentním designem ani fyzikálními zákony.

  11. Ale pitomost. Za žádný rámec se nedostáváme, koukni se do nějakých novějších publikacích třeba na hypotézu věčné inflace. Dnes už se dávno nebere velký třesk jako něco, za co se nelze dostat. Hranice poznání se neustále rozšiřují a plácnout někam Boha s tím, že dál už se nedostaneme, je právě ta intelektuální lenost, o níž píšu.

  12. Ale ty jsi pořád úplně v jiné dimenzi. Můžeš se posunout za teorii velkého třesku, ale pořád se neposouváš za počátek bytí. Problém je pořád stejný jako v době, kdy se přišlo na to, že vznik Země není počátkem vesmíru. Teď to beru čistě z téhle stránky, ne z té, do jaké míry je vůbec možnéhypotézyteorie, o nichž píšeš, podložit aspoň do té míry, aby se staly teoriemi, protože to dost možná nakonec půjde.

  13. Výborně, Allegore, tím jsme se dopracovali ke Kantovým antinomiím čistého rozumu 😉 Počátek světa stejně jako jeho předchozí nekonečnost v čase lze stejně dobře argumentovat a Kant ukázal, že to nejsou empirické otázky. Takže ano, zde je místo pro ideje…

  14. No, a to jsem chtěl říct: Tady je to místo pro ideje. Jinak pochopitelně ukončit bádání nad nějakým nevysvětleným jevem s tím, že je to jev nevysvětlitelný, popř. je to nějaký mirákl, který nám seslal Bůh, bůh, bohové, Vesmírná Energie Lásky…je rezignace na status vědce.Nicméně nějakou nekonečnost nebo věčnost neuchopíme, stejně jako absenci času nebo nic, a tady chápu zase toho Kanta, že v našich pojmech uvažovat o bohu, duši, světě…vede k absurditě:)

  15. Četli jste skvělou knihu Briana Greena Elegantní vesmír? Greene vysvětluje na čtyřech stech padesáti stránkách to, na co se snažíte najít odpověď na pár řádcích. Zkusím také zkratku: cílem teoretických fyziků už od Alberta Einsteina bylo nalezení základních rovnic, jež dokáží popsat úplně všechno na světě. Tak vznikla obecná teorie relativity. Ta vysvětluje všechno, co se týká gravitace a zakřiveného prostoru vesmíru. Je to ale velmi omezená teorie. Důležitější částí našeho popisu reality je kvantová teorie pole. Ta se zabývá strukturou hmoty, silami, které drží atomy pohromadě, a dává dohromady kvantovou mechaniku. No a kvantová teorie pole a teorie relativity se nedají přímo sloučit. Jsou to hrozně malé a hrozně velké věci dohromady. Musel se tedy objevit nový systém myšlenek, jejž lidstvo neznalo. Sjednocení mezi obecnou teorií relativity a kvantovou teorií pole vede k nekonečným hodnotám. Fyzici se pokoušejí zkrotit ta nekonečna. Všechno musí být konečné číslo. Ukazuje se, že teorie strun umí zkrotit nekonečno.Podle teorie strun se stanou konečnými věci, které jsou podle jiných teorií nekonečné. Všechny věci, jež si lidé představovali nekonečné, jsou konečné.Ono je to sakramentsky složité, ale lze to dokázat. Přímo experimentálně nikoliv, ale nepřímo ano. Svět je prostě logicky doložitelný. Fér je ale říct, že některé důkazy teorie strun stojí na abstraktních pojmech. Fyzika ovšem není soudní jednání. Když něco věda nemůže dokázat přímo, musí to udělat experimentálně, aby to alespoň teoreticky doložila. Nevidím žádné místo pro vyšší moc, nekonečnost ani idée fixe.

  16. Kajaku, jo, četl jsem (a spoustu dalších, taky jsem viděl zfilmovanou dokumentární verzi…). A nesnažím se "na něco přijít", to mi nepodsouvej. Pouze naznačuji. S tím vysvětlením "úplně všeho" bych byl hodně opatrný. Ani sjednocená teorie nevysvětlí všechno, název "teorie všeho" je hodně zavádějící. Ani za takové teorie nepůjde "vypočítat" biologii či psychologii. Nebo si alespoň nedokážu takový redukcionismus představit – ani za milion let. To neznamená, že by na životě či lidské psychologii bylo snad něco "mystického", jen jde o fenomény, které prostě nelze odvodit z rovnic fyziky. Nicméně se rád nechám přesvědčit o opaku opravdu pádným argumentem…

  17. Už jsem to tady myslím jednou psal, ale napíšu to znovu – Klub skeptiků mi nepřipomíná sv. Tomáše Akvinského (a taky trochu Tebe) v tom, že by měl prostudované argumenty a problematiku toho, proti komu / čemu protestuje líp, než zastánci daného názoru sami (viz. kryptozoologie).

  18. No, je pravda, že vycházejí prostě jen ze souboru přesvědčení o němž nepochybují. Och, jací skeptikové!

  19. To je asi jejich největší problém: Občas nemají pořádně nastudovaný kritizovaný jev. Viz Hellingerovy Rodinné konstelace, které jsou skutečně pojímatelné (a pojímané) jako poněkud neobvyklá psychoterapeutická metoda, nikoliv nějaké abraka dabra, což se snaží tvrdit Klub skeptiků.

  20. strojmir

    Zdravím, taky si do nich dloubnu. Udělili balvan Stanislavu Grofovi, zaznamenal jsem pak v médiích poněkud nechutnou kampaň proti němu. Když jsem četl zdůvodnění udělení, dělalo se mi špatně. Hrubé urážky, osočování z korupce…Grof přitom systematicky a také smysluplně navazuje například na Junga a dlouhá léta také ke své práci shromažďuje pečlivě důkazy. Jung je také přijímán velice kontroverzně, ale přesto stojí jeho úchvatné dílo v čele jednoho směru moderní psychologie. Kdo opravdu nastudoval Grofa může zaujmout názor, že se mýlí, ale určitě ne, že je podvodník z principu a že toho zneužívá k obohacování se. Mě osobně připomíná klub skeptiků Sysifos nejvíce inkvizici a to hlavně svojí povýšeností nárokující si pozici vrchního arbitra nad pojetím reality.

  21. strojmir

    A ještě perlička. Docent Miloslav Král, vážený člen akademie věd,teoretik fyziky, dřívější aktivní člen klubu skeptiků hovoří o svých nenadálých mystických prožitcích, které radikálně pozměnily na všech úrovních jeho život.http://www.rozhlas.cz…rava/230685

  22. Strojmire, ano, je možné označit psychologické teorie, včetně Freudovy, Jungovy a Grofovy, za nevědecké a tudíž metafyzické (já je za takové považuji a vůbec je to v mých očích ovšem nikterak nediskvalifikuje), ale celý problém je v přesvědčení, že to, co je nevědecké, je podvod a blud (pikantní ovšem je, že tolerují Grygarovi jeho totálně nevědecké a iracionální křesťanství…).Co se Krále týče, nezlob se, ale já z něj mám pocit, že se prostě zbláznil. Ale to je zajisté otázka názoru…

  23. strojmir

    No jo, chápu tvůj postoj. Nicméně je příliš snadné říci, že se zbláznil. Kdyby mlčel o svém zážitku, pak by se celá záležitost jevila jako spontánní vyléčení z nevyléčitelných chorob(potvrzeno lékaři), významné oživení paměti(Král od té doby znovu aktivně hovořil několika jazyky a začal opět přednášet bez papíru, což předtím považoval již za nenávratně ztracené), řekl bys pak o takovém člověku že se zbláznil a co je vlastně důvodem tohoto tvrzení? To že otevřeně přiznal původ své transformace? Nebo to, že považuje za zdroj nových informací, kterými doposud nedisponoval kolektivní nevědomí? Či je blázen proto, že má větší důvod k víře v boha než jiní věřící? Mimochodem podobné jevy, Grof je nazývá psychospirituální krize se pomalu, ale jistě stávají součástí oficiální psychologie viz. například http://www.stinstromu.net…/pk.pdfJe to ukázka z odborné psychologické knihy. Je zde také podrobně popsán způsob, jak rozpoznat psychospirituální krizi s léčebným a transformačním potenciálem od patologických psychotických stavů. Druhá věc je, že toto vše pochopitelně nejsou důkazy o existenci boha, tak jak chápe pojem důkazu věda(ostatně tento pojem obsahuje kdeco). Nicméně kdyby ses důsledně držel pravidla Occamovy břitvy, těžko bys mohl řadu nevysvětlitelných jevů při mimořádných stavech vědomí, které jsou podrobně popsány řadou výzkumníků vysvětlit nějak banálně, jako tomu bývá doposud. V tomto jsem zajedno s Grofem, který tvrdí, že většinový vědecký názor na vědomí člověka je možné udržovat jen za cenu popírání některých faktů.

  24. No, Strojmire, musím přiznat, že výše uvedené skutečnosti jsem neznal. Na mě spíše zapůsobil jeho styl psaní, připadá mi takový… jurodivý – samé zdůrazňování a tak. Jako by tím textem křičel. Ale je možné, že to prostě bylo příliš silné a ovládlo ho to a pak se srovnal a dokázal to zpracovat i lépe. Abych to mohl posoudit komplexně, na to mám opravdu málo informací. Co se Grofa týče, pak, jak jsem řekl, nemám námitek. Mám pocit, že jeho teorie nejsou falzifikovatelné, ale to zase tak nevadí, pokud jsou prakticky využitelné. Jen podotýkám, že kritéria vědecké hypotézy jsou dosti přísná a dosáhnout jich třeba v psychologii opravdu není žádná sranda. Proto je vědecká psychologie nutně redukcionistická.

  25. strojmir

    Já zase musím přiznat, že jsem M.Krále nečetl vůbec. Jeho příběh znám jen z několika rozhovorů s ním. Zato od Grofa jsem četl vše, co u nás vyšlo. Co se týče psychospirituálních krizí, uvedená pasáž pochází z kompilační knihy, která je využívána mimo jiné jako studijní text pro obor psychologie. Moje žena ho totiž studovala a knihu jsme měli doma. Docela jsem jí se studiem pomáhal a tak jsem také malinko nahlédl do současné situace v oboru. Nazval bych to velkým zmatkem. Množství teorií, mnohdy protichůdných v různých směrech a všechny prakticky těžko ověřitelné, vyjma využitelnosti při léčbě. Kdo si co vybere, tím se řídí při práci.

  26. Ano, a to je v pořádku. Popper tomu říká racionální volba víry – vybírám si to, co mi funguje. Typický příklad: Nelze dokázat objektivní existenci světa. Je možné být solipsistou. Ale věřit v objektivní existenci světa je pro většinu lidí mnohem plodnější a užitečnější. A tak je to i s dalšími metafyzikami. No, a pak je rozdíl mezi tím vybrat si nějaký metafyzický systém a nechat se pohltit nějakým metafyzickým systémem. O tom třeba jindy…

  27. Grofův problém spočívá ale v tom, že on z nějakých svých zkušeností, které nikdo nepopírá, vyvozuje závěry, které jdou za meze možných implikací, jinými slovy, z nalezeného odštěpku betonu vyvozuje podobu pětihektarového komplexu budov. A tváří se, jako že má pro to důkazy.

  28. Tohle já nemůžu posoudit, neb jsem se k němu dosud nedostal.

  29. me se na Grygarovi libi, ze oddeluje vedu a viru. Ze virou si vypomahame tam, kde se (zatim) rysuji hranice vedy. Tyto hranice jsou posuvne. Ale dokazat lze jen cast toho cemu verime.Proto krestanstvi Grygara nerusi. Krestanstvi je pro nej vira. Zkoumani a badani "objektivni skutecnosti" veda.Tam kde vnasime nas subjektivni prvek (to je veskere prakticke ziti a osobni zkusenosti) tam se pohybujeme temer porad v oblasti viry.A proto je spousta lidi, kteri by svoje subjektivni zkusenosti (i hromadne) chteli vydavat za vedu a jsou dotceni kdyz to tak neni. Ale podle me je to tak spravne. je ted spousta vedcu kteri poctive badaji cely zivot a zadny vedecky pokrok neprinesou. Protoze vnesli jen subjektivni prvek (aktivitu, nadseni, energii) ale neposunuli tu objektivni hranici vedy.

  30. No vidíš, Ratko, a mně se to na Grygarovi nelíbí. tedy konkrétněji: Nelíbí se mi to, že Sisyfové mají vstřícný vztah k iracionalitě zvané křesťanství a bojují proti jiným iracionalitám jako proti pověrám. Připadá mi to nekonzistentní. Pokud bojují proti zneužívání vědy či vytváření zdání vědeckosti, pak ovšem nemám proti jejich činnosti námitek.

  31. priznam se ze nejsem informovana ke kterym nabozenstvim maji jaky vztah. Vim ze Grygar je velky krestan.ale svoji viru nezatahoval do vedeckych pojednani popr. peclive oddeloval viru a vedu. takze tu krestanskou vstricnost pocituju jen smerem k vire. ne k vede.

  32. ratko, Grygar napsal dva opravdu špatné rádobytheologické spisky, kde vědu a víru mísí, ale ano, do vědy to netahá, to je pravda. Jen mi připadá nekonzistentní, že jednu iracionalitu akceptuje a jinou, stejně iracionální, pranýřuje… Neboli, nevadí mi jako vědec, ale vadí mi jako reprezentant Klubu skeptiků.