O fanaticích

Představte si, že bych zde zveřejnil recenzi na sbírku současné belgické poesie jež vyšla pod názvem Na křídlech modrého ptáka. Jsem si téměř jist, že by se pod článkem objevil komentář, v němž bychom se dočetli něco na způsob:

"Fuj, už jsem se lekl, že tu propaguješ tu zločineckou organizaci ODS, která… bla bla bla…". Podobně na jednom křesťanském fóru čekal homofobní pravoslavný kněz Libor Halík (proslavil se svým hulákáním žalmů před brněnskou porodnicí) na sebemenší příležitost, jež by mu umožnila chrlit sáhodlouhé výlevy o tom, že pokud nevymýtíme homosexualitu, zničí nás Bůh stejně jako kdysi Sodomu a Gomoru. Co je to za lidi, kteří hledají sebemenší záminku k tomu, aby mohli vypouštět své "pravdy"? A jaké jsou ty jejich "pravdy"? Kdo je jejich nepřítelem? Uvidíme, že především oni sami, ale nejprve k názorům jako takovým. Je přirozené, že každý máme spoustu názorů na spoustu věcí. Někdo fandí pravici, někdo levici, jiný je apolitický, někdo je křesťan, jiný je buddhista nebo třeba atheista atd. Kde je ta hranice, kdy se z řádného názoru stává posedlost?
Kritérium, které používám – a uznávám, že je to kritérium poněkud hrubé – je založeno na tom, že sleduji, jakým způsobem ten, kdo prezentuje názor, reaguje na podněty. Pokud má potřebu cpát svůj názor kamkoli je to jen možné (s využitím občas skutečně bizarních oslích můstků), je to pro mě znamení, že ten člověk je posedlý. Kritický názor na ODS je v pořádku pod článkem o současné politice a není v pořádku pod recenzí sbírky poesie. Druhé rozlišovací kritérium je založené na tom, zda je pro takového člověka stoupenec opačného názoru oponent nebo nepřítel. A konečně zde máme černobílé vidění typu "kdo nečůrá se mnou, čůrá proti mně" a důraz na názorovou ortodoxii (odchylky od zvolené "pravdy" nejsou dovoleny). Hranice mezi normálním člověkem a fanatikem je patrně ve skutečnosti dosti neostrá, ale pokud někdo splňuje všechna výše uvedená kritéria, nelze pochybovat o tom, že ryzím fanatikem je.
Kde se to v lidech bere? Můžeme na to pohlédnout z hlediska memetiky jako na těžkou memetickou infekci. Z tohoto úhlu pohledu je ovšem nakažený úplně každý a hranice je potom záležitostí míry nákazy. Druhý možný pohled, patrně ne zcela vědecký, ale v praxi velmi dobře použitelný, je založen na teorii projekce. O projekcích jsem psal už mnohé, takže jen stručně: V případě posedlosti názorem lze hovořit o projekci Stínu, tedy nepřiznaných vlastních špatných vlastností. Takový člověk (ovšemže nevědomě) uchopí všechno to svinstvo, které v sobě má, a promítne to na zvolený objekt, načež proti těmto přízrakům zaútočí. Nebojuje tedy s vnějším zlem (nebo jen v poměrně malé míře), ale se svou vlastní temnotou. Čím extrémnější takový člověk je, tím věrohodněji vykresluje charakteristika, kterou přisuzuje svému nepříteli, jeho vlastní povahu, neboli – tím víc na sebe prozrazuje.
Pokládám za zcela nemožné vést s takovým posedlým jakoukoli racionální diskusi (protože jejich rozum spí… a plodí monstra…) a pokládám za nesmírně nebezpečné učinit takového člověka svým spojencem, neboť i když máte zdánlivě stejné názory, nikdy nebudou úplně stejné a tudíž se nevyhnutelně stanete heretikem a budete zavrženi.
Shrnuto: Fanatiků je možné si dobírat, je užitečné je odhalovat a poukazovat na jejich šílenství, ale je marné s nimi diskutovat a sebevražedné jít s nimi do holportu.
Goya
Advertisements

komentářů 19

Filed under Úvahy a postřehy

19 responses to “O fanaticích

  1. A co spolupráce typu "Není jiná možnost?"Příklad: Dejme tomu, že nechci Radarovou základnu v ČR – má smysl se spojovat s NE Základnám, kterou já osobně chápu jako fanatickou?

  2. Jó, Tasselhofe, to je vždy věc osobního rozhodnutí. Ono třeba podepsat petici, s níž souhlasíš, je jistě bezpečné, mně jde spíš o úzkou spolupráci. Typický příklad, jak to vypadá, když se shluknou a následně rozštěpí fanatici, je Francouzská revoluce. Někdejší spojenci se pak vzájemně posílali na popraviště…

  3. A to právě mám na mysli. Reálně je mi situace ohledně radaru v ČR šumák, ale připadá mi jako dobrá modelová situace:Kdyby mi to šumák nebylo a podepsal petici proti, a navíc ještě cítil povinnost zapojit se víc, tak mi připadá, že nemám jinou šanci, než se spojit s fanatiky…A co potom? Snažit se fanatickou frakci "normalizovat" zevnitř? Jak? Fanatický vůdce skupiny bývá většinou značně oblíben…

  4. Je mi obecně jedno, jaký má kdo názor, pokud ho vyjadřuje v rámci SFS (Slušně, Fakticky, Smysluplně) a k tématu.Dokud jde o slova a ne o činy, nevadí mi jakékoliv názory a postoje.Což se bohužel o západních totalitních režimech ani o pravděpodobně všech webech krom jednoho říct nedá. Jinak vždy lepší i špatný člověk s VLASTNÍMI názory, než nepřemýšlející hlupáci papouškující CIZÍ, což je dnes většina lidí a všechny ženské. Elementárním zlem nejsou jakýkoliv lidé s jakýmikoliv vlastními názory a postoji, ale nepřemýšlející členové stádní většiny, kteří svým bučením nebo mlčením umožňují všechna svinstva historie lidstva.Vpodstatě tedy kritizuješ osobnosti, ať už pozitivní nebo negativní, že vyjadřují a šíří své názory a postoje, což nevidím jako smysluplné.Samozřejmě, pokud své ideové názory a postoje vyjadřují mimo téma textu, je zcela na místě takové příspěvky tvrdě regulovat, protože likvidují diskusi nad původním tématem.Hlavní je zde ovšem to, co jsem zmínil na začátku-k tématu + SFS, pak ať si každej žvaní, co chce.Tak to funguje v mém kokonu. A jak už jsem řekl, respektuji i negativní osobnosti s vlastními názory, naopak opovrhuji papouškovacími automaty a bezmozky cizích "mouder".alien

  5. Ale Aliene, copak tady mluvím o lidech s nějakými vlastními názory? Mluvím tu o klasicky indoktrinovaných extremistech. Co je "vlastního" na názorech náboženského fanatika, skina či třeba paranoidního bojovníka proti všemu pravicovému? To mi tedy vysvětli…

  6. Jo, Tasselhofe, fanatika "normalizovat" prostě nelze. Když o tom tak přemýšlím, tak je někdy lepší vzdát se boje za správnou věc než se zaplést s fanatiky. Nebo možná bojovat svým vlastním způsobem a nepřidávat se k ostatním, co já vím?

  7. Z. P.

    My ženy moc děkujeme za tak potěšující hodnocení od zcela "SFS" přispěvatele do diskuse.

  8. Kojot o fanaticích a fanatik [4] v komentářích? Musím říct, že "luxusní" názory tohoto člověka mě fascinovaly ještě předtím, než jsem si všimla, že se jeho blog nejmenuje Alienův kokot. Kteréžto přehlédnutí mi vzhledem k obsahu vůbec nepřišlo divné…

  9. Jen to tomu misogynovi pěkně natřete! 😉

  10. Catalessi

    Když z nebe z čistajasna spadne lidský fekál, obvykle nezvem kámoše, abychom nad ním meditovali a rozebírali jeho podstatu.

  11. I z extrementu lze vyčíst leccos zajímavého 😉

  12. kojot: Chtěl jsem ti na tvou reakci slušně odpovědět, ale po té tvé další zamindrákované reakci už by to bylo mrháním mého vzácného času.Uži si poplácávání od stáda všech se stejným "názorem".alien

  13. Zdá se, že Alien buď zcela postrádá smysl pro humor nebo, v lepším případě, disponuje smyslem pro humor, který vpravdě není z tohoto světa. Inu což, zalez zpátky do kokonu, kokote… 😀

  14. Další kritériumDíky Alienovi jsem si uvědomil, že jsem zapomněl na jedno důležité kritérium, jež je rovněž účinné při odhalování fanatiků všeho druhu: Nedostatek smyslu pro humor a nedostatek nadhledu. Fanatik se bere smrtelně vážně a velmi snadno se urazí.

  15. Bretislav

    To mi připomíná, jak jsem si občas z recese vzal od jehovistů Strážnou věž. Jestliže tomu něco naprosto schází, pak je to smysl pro humor.

  16. Irwiuss

    Ad. Strážná věž… já dluho netušil, že ty celkem normálně vypadající lidi co postávaj v metru jsou jehovisti a taky sem si myslel, že Strážná věž je fantasy časopis a obálka mi dávala za pravdu(ano, pletl jsem si jí s Pevností).

  17. Z. P.

    Já už jsem se několikrát nepěkně nachytala, když jsem se k jehovistům hnala v domnění, že odměním prodavače Nového prostoru za konstruktivní začlenění do civilizace.

  18. Catalessi

    No já nedávám ani Novému prostoru, poněvadž to IMO není začleňující do společnosti – nabízet jí plátek, kde mají články dost chabou literární a informační úroveň, a který vlastně společnost ani nepotřebuje. Sama jsem jeden časopis vedla, nikdo nám nedal ani korunu a když už jsem mu nemohla z rodinných a pracovních důvodů věnovat dostatek neplaceného času, časopis (spíše sborník) zanikl. Začlenění do společnosti chápu jako pochopení principu, jaký druh nabídky společnost fakt potřebuje a v tomto ohledu je prodej Nového prostoru dost kontraproduktivní, poněvadž působí jako růžový filtr, snažící se svým prodejcům namluvit, že se normální člověk tímto může uživit.

  19. vera

    To se musím ozvat,smysl pro humor jehovisti mají..což poznáte,když vám ráno v 6:30 strčí pod nos svůj časopis Probuďte se..