Anhedonie

Jedním ze symptomů těžké deprese je anhedonie neboli neschopnost cítit a prožívat radost. Je to jeden z nejpříšernějších stavů, jaké mohou člověka potkat, zvláště trvá-li dlouho…

„Udělej si radost!“ zní apel věci neznalých a vlastně i samotného trpícího. A tak „si dělá radost“. Třeba si něco pěkného koupí, podívá se na film, začte se do zajímavé knížky… A ono hovno. Tedy – nějaký ten záblesk radosti se na okamžik tu a tam objeví, leč vyprchá hned vzápětí – nemáte sebemenší naději ten pocit udržet, pobýt si v něm… Stimul se vyčerpá, někdy dokonce dříve, než stačí doznít. Chvíli to trvá, než člověku dojde, že honbou za stimuly ničeho nedosáhne, jen se vyčerpá, často i finančně (dělá-li si „radost“ nákupy). V Liber AL vel Legis se píše, možná jako předjímaná kritika existencialistů, že existence je ryzí radost. Ten apel mimo jiné poukazuje na skutečnost, že vnější stimuly nemohou radost obstarat, že je třeba ji hledat v existenci samotné. Ale pokud trpíte anhedonií, tak tu radost prostě necítíte. Není tam. Existence je v té chvíli všechno možné – břímě, utrpení, bolest, zoufalství, jen ne radost. Někdy máte pocit, že si za to nějakým tajemným způsobem můžete sami, že je to vaše vina…
Každý z nás někdy prožil nějaké období, kdy nepociťoval radost. Mnohdy to bylo vyvoláno nějakou objektivní příčinou – smrt někoho blízkého, rozchod či rozvod s partnerem… V takovém případě je zde ale zdroj onoho stavu a tím i reálná naděje, že to pomine, například když se nakonec smíříme se ztrátou, nalezneme nového partnera atd. Depresivní anhedonie je stav bez zjevné příčiny. Stav, který trvá – dny, týdny, měsíce… Pokud to neznáte, nedovedete si možná ani představit, jak moc vyčerpávající to je. Připadáte si jako robot. Děláte věci, jež je třeba udělat, a necítíte takový ten příjemný pocit z dobře vykonané práce (a když, tak jen pár minut), nějak fungujete ve společnosti, dokonce se i v v patřičných chvílích usmějete či dokonce zasmějete, někdy při tom dokonce i něco cítíte, ale všechno je to strašlivě prchavé a nakonec je všechna ta tíha ještě horší, než když jste sami. Zvláště lidé, kteří se rozhodnou vás rozveselit, jsou nesmírně unavující… Nakonec se každá činnost stává úmornou povinností.
Když ten stav trvá opravdu hodně dlouho, třeba několik měsíců, začnete věřit, že to už nikdy neskončí. Že se už nikdy nebudete cítit opravdu radostně, že si svého života už nikdy neužijete. Že jste v jistém smyslu mrtví. Je to jako byste už měsíce a roky dýchali jedovaté páry, byli z nich otrávení a nemocní, a toužili po čerstvém vzduchu. Pokud jste optimisté, jako jsem třeba já, tak stále doufáte, že se to prostě musí zlomit, že přece musí přijít nějaké údobí úlevy a radosti tak, jako přišlo už několikrát v minulosti. A to vás pak drží při životě. Dokonce se i aktivně snažíte dosáhnout nějaké změny, pracujete na sobě, nepropadáte pasivitě… Ale bez-radostnost trvá, trvá a trvá, sil ubývá a vy začínáte mít pocit, že tentokrát vás ten mozkomor doopravdy kompletně sežral, že tentokrát je to už do smrti, o níž stále častěji přemýšlíte jako o vytouženém vysvobození, které vám sice nenabídne čerstvý vzduch, ale alespoň už nebudete muset dýchat ty odporné výpary…

No, a tak nějak na tom už hrozně dlouho jsem…

PS: Ono obligátní „Vždyť máš…“ doplněné dlouhým výčtem důvodů, pro bych měl být šťastný, je podobné, jako byste připomněli člověku, který zcela ohluchl, že má fantastickou audiotéku či chtěli po oslepnuvším, aby se kochal svou sbírkou obrazů…

Advertisements

komentářů 27

Filed under Deprese a spol.

27 responses to “Anhedonie

  1. Catalessi

    Anhedonie je taky dobrá industriální kapela, jedna z mála českých. :-)A teď moje projekce : -): každý živý člověk, vědomý si své existence, volí mezi bytím a nebytím, mezi existencí a neexistencí. Tato otázka je řešena za pomoci souhru pudu sebezáchovy, rozumu a dalších faktorů, a každá další volba bytí představuje další a další potvrzení existence lidské bytosti na tomto světě, potvrzení správnosti jejích pudů a rozumu, dokud nepřijde smrt.Ty Kojote, jelikož Tvoje vlastní vnitřní uspořádání Tě staví často blízko k volbě neexistence, nemůžeš potvrzovat své bytí prostřednictvím realizace svého čistého pudu (své volby), poněvadž bys ji musel uskutečnit a tím by ses zlikvidoval, což je iracionální. Zároveň však volbu neexistence nemůžeš úplně ignorovat a tvářit se, že není, neboť jako každá forma bytí potřebuje realizaci: realizuješ ji tedy prostřednictvím svého psaní, abys tím prožíval tuto část sebe sama.

  2. Anhedonie – už samo to slovo je hnusný.

  3. Catalessi, kapelu si rád poslechnu – máš od nich něco? Jinak díky za analýzu, budu o tom kontemplovat.Miky, no, asi docela jo, když o tom tak přemýšlím.

  4. Takže jsem kontemploval… Catalessi, to, co píšeš, perfektně sedí na můj současný stav, který trvá už něco málo déle než rok (s různými výkyvy). Ale měl jsem i dlouhá období, kdy jsem se bez potíží radoval ze života, odváděl dost práce a prostě byl v podstatě zdráv. A k tomu několik hypománií, kdy mi bylo naprosto senzačně, má radost ze života a láska ke světu a k životu neznala mezí, všechno šlo jak na drátkách, nic nebyl problém a byl jsem schopen za měsíc zvládnout to, co jsem předtím nezvládl za rok. To vše by bylo třeba zahrnout. Několik rozličných vnitřních "programů"? A co je přepíná? Krucinálfagot, kdybych tak teď mohl přepnou alespoň na dva měsíce do hypománie… 😉

  5. Catalessi

    Anhedonie (music group) – máš to mít, až připojím příslušný hard na kterém archivuji (momentálně mám ve stavu oposlouchání).Ad. analýza – těší mne, další závěry by byly momentálně moc unáhlené, ještě chvilku piš a třeba to zas někdy rozeberu, chtěla jsem především intelektuálně a filosoficky povzbudit, a aby to nebylo moc povrchní a sentimentální :o).

  6. @Catalessi: Díky. 🙂

  7. Saul

    Já bych si ten příspěvek s chutí odpustil Kojote,protože tvá cenzura mi připadá poněkud úchylná.Ale nadpis tvého článku za to stojí.Jedem hedonismu je tato společnost nasáklá skrz na skrz.Přemýšlel jsi někdy ,čím bys byl bez tvé "nemoci"?????Lepším Kojotem,nebo horším?Byl bys vůbec Kojotem?Možná bys byl jen další ovcí ze stáda,takže…Liška zmínila depresi jako součást evoluce.Dost možná,že to tak je.Třeba vyšlapáváš novou cestu.P.S.Ten tvůj satanismus mi přijde jako zmutovaný hedonismus:-))))

  8. Saule, satanismus není hédonismus ale epikureanismus. Nehlásá sebezničující rozkoš, ale kvalitní život naplněný potěšením. To jen tak na okraj. A ano, byl bych někým jiným. Bylo by to dobře nebo špatně? Nevím. Jen vím, že to občas vážně dost bolí…

  9. anina

    Kojotepopsal jsi to fakt přesně, jak to pak je..Ano, ti co se snaží ze všech sil člověka povzbudit a sami neprožili..v tu dobu prostě lezou na nervy. A ty jim, protože oni se přece tolik snažía ty…to opravdu pochopí ten, kdo tím prošel. Podle mé zkušenosti pomůže jedině čas. A taky dost člověka nakopne, pokud se setká s někým, kdo má pro ten stav nesrovnatelně větší důvod, pokud už je člověk schopen to pojmout a uvědomit si 😉

  10. Anino, díky za komentář. Ano, tak nějak to je…

  11. sarka

    Jako by jsi mi četl myšlenkySkutečně to sedí. Člověk ani nemusí být smutný nebo neštastný. Necítit nic je možná ještě horší. Ta prázdnota je šíleně vyčerpávající. A onen záblesk radosti, když pomine, tak tě to bolí ještě víc, protože jsi okusil něco co prožíváš jen vzácně a nemáš ani na to si ten pocit udržet dýl. To pak vede k sebeobviňování, hledání důvodu PROČ… Jenže ten důvod tam není. Prostě jsi vnitřně mrtvý. Možná nějaká chemická reakce v mozku, možná prokletí. Každopádně sám to nevyřešíš, ať se snažíš, jak chceš… Přeju ať je těch "záblesků radosti" co nejvíc…

  12. @Sarka: Díky.

  13. lina

    jak dobře to známI to, že člověk slyší od jiných, že mají podobná trápení, tento druh bolestného stavu umenšuje, pokud je to tedy ještě vůbec možné…

  14. Jsem rád, že tyto mé texty někomu pomohou. Děkuji za komentář. Vždy mě takové komentáře povzbudí.

  15. lina

    Prý nám chybí hormon štěstí…Jaký je Váš názor na užívání seropramu, který mě osobně psychiatr, nevědouce si jiné rady stále nabízel a vysvětloval jeho kladné působení… Já antidepresiva odmítám, nesnesla bych, aby mi něco zasahovalo do myšlení… Zajímá mne názor Váš, autora toho upřímného článku. Děkuji.

    • tlapka

      Bez antidepresiv bych já se svou anhedonií ani nevstala z postele.

  16. Vendula

    …to, co tu bylo napsáno znám velmi dobře nejen z knih, ale ze svých vlastních pocitů. Deprese je svině. Kdysi jsem byla velkým odpůrcem antidepresiv. Zvlášť jako budoucí psychoterapeut. Dnes po několika klinických depresích ženu lidi okamžitě k psychiatrovi pro léky. Antidepresiva nikomu nevyřeší problémy, nepřinesou radost ani (lino) nezasahují do myšlení. Pokud jsou dobře zvolená a nadávkovaná (a to vyladění někdy trvá), tak dávají šanci začít něco řešit, pokusit se opravdu dělat si radost, prostě fungovat s nadějí na trochu běžnější reakce a pocity. Nic není horší než to prázdno, které bolí tak, že má člověk pocit, že to nepřežije už ani minutu. Netvrdím, že mi je po antidepresivech skvěle. To ne. Ale znovu jsem dostala šanci něco ve svém životě ovládat a cítit (a hlavně cítit i to pozitivní, co jsem kdysi cítila).

  17. Ano, tak nějak to je. Svým způsobem to pochopitelně zásah do myšlení je, jenže deprese je taky zásah do myšlení. Antidepresiva nejsou žádné "šťastné pilulky", prostě jen normalizují systém. Co se názoru na Seropram týče: Vyzkoušel jsem vícero léků, chvíli trvalo, než jsme našli ty, které mi pomohly, tak už to chodí, zatím není žádný biochemický způsob, jak zjistit, které jsou ty pravé pro konkrétního člověka. Takže můžu jen říci, že Seropram je moderní antidepresivum první volby, je bezpečný, velmi málo toxický, u většiny lidí má jen zanedbatelné nebo žádné vedlejší účinky.

  18. lina

    Děkuji za vaše slova, ale já jsem stále přesvědčena, že seropram do myšlení zasahuje a já chci mít myšlení jen své, ať už jakkoli smutné. Jistěže deprese taky zasahuje-ale ta je naše, přirozená,tak to mělo být když nám naše letora velí, brát život těžce, pak prostě přišla. Psychiatr po několika sezeních mi řekl slova, která nezapomenu: "Já to hned tušil, že vám nebudu moci nasypat bobule…" (Pěkné, co?) Navíc, sleduji-li o čem se lidé všude kolem baví, pak chci raději snad i žít se svou adhedonií.. Dobrý večer, přátelé z domu smutku,Lina.

  19. Lino, mohu jen odkázat na tento článek:http://kojot.name…ti-dualismu.phpA držím palce, ať už půjdou Vaše kroky tou či onou cestou.

  20. lina

    oprava překlepulina-anhedonie, ne adhedonie, překlepla jsem se v posledním příspěvku, omlouvám se a děkuji Kojotovi za vše….

  21. to Kojot: A co tě vedlo k tomu, nebo co se v tém životě událo, že si z ničeho nic upadl do takové deprese? Patrně ti nevyšly některé představy, jak sis přál, aby se udály a někdy dostane člověk na svět takový vztek, nesmíří se s tím, až jej potlačí a upadne do nostalgie, do deprese….ale to jen u tebe hádám.

  22. Teri, já si osobně myslím, že je to virus. Některé současné výzkumy naznačují, že by chronické duševní nemoci mohly být ve skutečnosti chronickými infekcemi způsobenými zatím neznámým agens, přičemž část populace má vůči těmto (asi) virům sníženou obranyschopnost, což je dědičné (dědičnost je u duševních nemocí již prokázána, u mně v rodině to mám po dědečkovi z otcovy strany, ale i v matčině linii byli příbuzní, u nichž je podezření). No, a pak je tam vliv přecitlivělosti. Je otázkou, zda je přecitlivělost příčina, následek nebo korelace. Na čem se lékaři vesměs shodnou určitě je, že duševní nemoci jsou multifaktoriálního původu, tedy že nemají jednu příčinu, ale objeví se, když se sejde určitý počet různých příčin. Neboli: Není možné ukázat na nějaký faktor nebo odolnost a zvolat: To to způsobilo. To máš stejné jako u rakoviny: Co ji způsobuje? Dědičné dispozice? Zčásti jistě. Infekce? U některých druhů rakovin mají bezpochyby svůj vliv. Kouření? Bezpochyby se podílí. Nezdravé prostředí? Špatná strava? Atd. Jednoduché odpovědi v tomto případě prostě neexistují.

  23. Pít

    Ja si taky pridam svou trosku do mlyna. Nejsem moc schopen ucelit svoje myslenky, tak to bude hodne kostrbate.Zrejme mam taky urcitou formu anhedonie, jinak si myslim, ze bych uz konecne mel uverit a pochopit ruzne techniky pozitivniho mysleni typu Tajemstvi, Miluj svuj zivot, positivityblog.com aj.Zaroven bych rad podotknul, ze jsem s hruzou nedavno zjistil, ze to, co procituji, vlastne neni smutek, neni to smutna nalada, je to spis jakasi forma uzkosti zpusobena strachem (asi 😀 ). Pak se mi do kramu jeste hodilo rceni (ktere se ostatne da pochopit, protoze napr. i psi to citi stejne), ze strach = agrese. Agrese a strach maji zrejme podobny biologicky zaklad, ktery nakonec vede k jinemu vzorci chovani, ale podstata je stejna. No a dalsi vec, zpet k tomu smutku… to je taky duvod, v zivote se mi vlastne skoro nikdy neprihodilo nic zleho, co by melo zapricinit tyto stavy (krome sebevrazdy mamky, ale to jsem byl tak maly, ze si to nemuzu pamatovat, i kdyz se to ve mne asi nese). Takze dalo by se rict, ze smutek vlastne budto vubec neznam, nebo ho neumim citit. Pravda nedavno jsem treba neudelal zkousku, ano trosku jsem smutny byl, ale mozna ze strachu ze vsech negativnich pocitu se je snazim ignorovat a mozna si svou anhedonii chovam a udrzuji diky strachu. A taky jeste pred zkouskou, jsem byl samozrejme vystraseny, ze ji nedam, z cehoz pak vychazelo i nastvani, ze jsem tomu nevenoval dost pozornosti, kterezto si s sebou nesu treba jeste i ted, mesic po…no to uz je asi trosku od veci… proste se v tom macham a ocividne me to bavi… na druhou stranu bez deprese a jejich analyz bych asi nemel co delat a vic bych se uchyloval k anhedonii… nebo naopak… netusim… slovo anhedonie jsem dnes slysel poprve, tak to nebudu brat zas tak vazne.Stale verim v to, ze se mi jednou podari dojit pozitivnimu smyslu zivota a budu moci rikat a citit, ze mam slunce v dusi, protoze ten pocit me proste rozehriva zevnitr.Takze doufam, ze treba i tento smer bude nekomu z vas prospesny a ukaze vam jine cesty. Ac je mozne, ze i takoveho slunce v dusi je timto zpusobem mozna umele vyvolane. Ale budeme opravdu ke vsemu skepticti, nebo si kazdy z nas jednou najde nejakou cestu, ktere konecne uveri a bude se ji drzet? Nebo proste do konce zivota budeme jen zkouset ruzne cesty.Jeste docela zajimave vypada knizka Thomas Moore: Temne noci duse, resp. doporucil mi to psychoterapeut, ale uz rok jsem ji nebyl schopen precist, pac me nic nezajima a nebavi, z niceho nemam prozitek, dokonce jsem prestal chodit na bojova umeni, ktera mi kdysi davala vsechno: hormony fyzickeho vypeti, disciplinu, radost.hm, omluva za takovou dlouhou story, ktera nema hlavu ani patu… jsem ale rad ze jsem se rozepsal, normalne to nedelam, nemam si s kym o tom promluvit a hnije to ve me, abych navenek vypadal cool. Snad me trosku chapete a nebudete odsuzovat ;)loucim se s pranim, abychom si vsichni dokazali uzivat plnymi dousky nasich radosti, ale i smutku. (jak jsem uz naznacil u me je to strach ze smutku, ktery mi postupne zapricinil vyhybat se i radostem, ac ne zamerne; sam jsem si privodil chronickou schopnost vyhybat se pocitum, nebo je to zas jen sebeobvinovani; a ted mam i strach ze mozna nejsem ani schopen milovat)Sejdeme se na druhe strane, nikoliv tam, kde jsou radosti a smutky, ale tam, kde budeme schopni pouzivat mozek bez zbytecneho premysleni, ktere vede k negativismu nad vlastni osobou a k potirani veskerych pocitu a ke strachu z lidi a…At jsou vase dny slunecne, cokoliv to zrovna znamena pro vas, slunce, ohen, lasku, stesti, smutek, bolest, radost 😉 a… budme si jisti svymi kroky (ale sebejistotu nezamenujme s prilisnym sebevedomim 😀 )

  24. Lilit

    Je to protivné25 let trpím anhedonií, jinak žiji normálně, nikdo o tom neví, každý večer toužím, abych se už neprobudila a počítám kolik měsíců mi zbývá do přirozené smrti- bohužel stále více než 100 měsíců. Jinak problém nemám.

  25. @Lilit: Promiňte, že odpovídám až nyní, nějakou dobu jsem se blogu nevěnoval. 25 let, to je fakt hrozný. Sám se něčeho takového dost děsím. Věřím, že je možné s tím něco udělat, možná najít (jiného) psychologa a psychiatra. Nevzdávejte to!

    • lilit

      Nevzdávám, vrhám se po hlavě do činností snažíc se vytěžit trochu těch adrenalinových hormonů samozřejmě beru antidepresiva a sedativa.