Rozsévač větru (recenze)

"Dříve než vznikl vesmír a čas, stvořil Pán anděly, aby mu pomáhali v Jeho díle. Jednoho dne však opustil své Království. Archandělé utajili Jeho zmizení, aby obhájili smysl své existence…" To nezní špatně, že?

V posledních letech si fantasy literaturu kupuji jen naprosto výjimečně. Je tolik odborných knih, které bych si rád pořídil, že je mi líto investovat do beletrie. Jenže uznejte – fantasy z poněkud gnosticky a trochu manichejsky laděného světa andělů, archontů, démonů. Prostě jsem zatoužil si právě tuto knihu přečíst. Zvláště když "přichází Rozsévač větru, opak Stvořitele, nejvyšší zlo. Přichází, aby zničil svět. Není již vyvolených ani zavržených, Nebes ani Hlubiny. Je pouze dílo stvoření a na druhé straně nicota.". Vida. Meon!

Maja Lidia Kossakowska (1972) je polská spisovatelka fantasy a také absolventka středomořské archeologie Varšavské univerzity. A fantazie ani vzdělání jí opravdu nescházejí. Svůj, téměř pětisetstránkový, román pojala vpravdě velkoryse – je epický, bohatý na postavy i vedlejší příběhy, které se však nakonec opět splétají dohromady, každá z postav je plasticky vykreslená, má své touhy, ambice, strachy, posedlosti… Stručně řečeno – autorčini andělé jsou velice živí. Což mi připomíná: Jsou tak živí, že jsou tělesní. Nestárnou, ale krvácejí, mohou zemřít – a také umírají. Což je opravdu hodně zajímavý pohled na věc. Zapomeňte také na bytosti plné dobra a lásky (případně zla a nenávisti u andělů padlých). Mezi obyvateli Nebes a Hlubiny nepanuje významný rozdíl. Parchanti jsou to, jeden jako druhý. Ústřední postavou je Daimon Frey, jehož titul zní Abaddon, Hubitel světů, bytost, která je jako jediná schopna postavit se Stínu. Drsňák, jak se patří. Ale i on se dokáže hluboce a naprosto oddat lásce…

Trochu k ději – ale jen abych navnadil a nic neprozradil: Kdesi mimo tento svět se opět probouzí prastaré zlo, Antikreator, vše, co Bůh od sebe na počátku odvrhl jako zlé, aby mohl být naprosto dobrým. Stín Boha, jenž se mu vyrovná silou, ale jehož síla spočívá v nebytí a v napodobování, neboť nedokáže skutečně tvořit. Oproti tomuto zlu jsou i ti nejzákeřnější a nejtemnější padlí andělé čistí jako lilie. Už proto, že skutečně žijí. Rozsévač větru je, magickou terminologií, esencí meonu či třeba Pratchettových Věcí.

No a tahle katastrofa má nakročeno do světa, získává si spojence a chvíle, kdy se otevře brána, se blíží. Andělé se musí spojit, zapomenout na staré animozity a udělat vše proto, aby se ubránili. Jenže malá skupinka zasvěcených, kteří jsou s Gabrielem v čele u vesla, ví, že Pán opustil trůn v sedmém nebi a zmizel neznámo kam. A pak je tady spousta pletichářů všeho druhu, kteří, sledujíce vlastní zájmy, všechno neskutečně komplikují. V Hlubině to není o nic lepší a Lucifer se právem obává o svůj trůn. Podaří se Gabrielovi sjednotit Nebešťany i Hlubiňany v boji proti společnému nepříteli? A za jakou cenu? A kolik životů si vyžádá sama bitva? Bitva… prozradím jen, že k ní dojde a že je to vpravdě monumentální masakr na více než čtyřiceti stranách textu!

Čím kniha bezesporu vyniká, jsou skvělé nápady (například jednota apokalyptického Beránka a Šelmy, výborné vykreslení stvůr plozených Rozsévačem větru, různé druhy andělských i démonických bytostí, včetně využití některých z nich coby válečných strojů…), spousta postav, které nesplývají jedna s druhou (machiavellistický Gabriel, útlocitný Rafael, bojovný Michael, nejistý Lucifer, záludný, ale věrný Asmodeus a pochopitelně popudlivý a cynický Abaddon…), a také humor. Kniha přímo srší vtipem a různými narážkami. Nezapomenutelná je kupříkladu scéna, kdy se dvojice hrdinů transportuje na Zemi skrze pentagram právě praktikujícího adepta magie, který nestačí žasnout. Další vtip si dovolím ocitovat – osudová bitva se blíží a přípravy jsou v plném proudu:

Na Zemi lidé udiveně zírali na nebe. Dávno neviděli tolik padajících hvězd. "Rychle!" volali na sebe. "Přej si něco, než uhasne!" Okřídlení jezdci s pochodněmi neúnavně křižovali vesmír.

Má kniha nějaké nedostatky? Trochu mi tam schází Kristus. Myslím, že by s ním mohla být legrace, ale autorka jej prostě nepoužila. Jinak mě nic nenapadá. Příběh se čte jedním dechem a nenudí, překlad je v pořádku, cena je přijatelná.

A pak – odolali byste knize, v níž archandělé oslovují Lucifera Lampo?

KOSSAKOWSKÁ, M., L. Rozsévač větru. Triton: Praha, 2008. 477 stran. 349Kč.

Advertisements

komentářů 7

Filed under Recenze

7 responses to “Rozsévač větru (recenze)

  1. LZ

    To vypadá dobře, díky za tip 🙂

  2. Irwiuss

    To zní kurevsky dobře 😉 Dík za typ… Btw. chtěl sem tě konfrontovat s takovou logickou poznámkou k Meonu… Meon je Nicota, ale je, takže nemůže být(zcela) nicotný(tedy prostě není Nicota, bo by jinak nebyl). Reálná nicota existuje málokde(např. mezihvězdný prostor), a pokud, tak je spíš absencí existence než něčím specifickým. Pokud je Nicota zlo, dává smysl chápání zla v rámci teologie. Takže, co ten Meon je(není)? Jak může mít nějaké specifické vlastnosti, když neexistuje?

  3. LZ, Irwiussi – rádo se stalo.Irwiussi – by ses divil, jak je v mezihvězdném prostoru přeplníno… Jinak: To je právě to, co se vzpírá debatě, o kterou stojíš. Ale proč to shodně popisuje Pratchett, teď i Kossakowská, ale i okultní spisovatelé – je to tušení jakéhosi Stínu. Vážně to nezozřešíme v debatce pod recenzí.

  4. Irwiuss

    Kojot: ok, beru 😉 A můžu já tohle použít jako argument pro existenci Boha? 😉

  5. Ne, nemůžeš. A víš proč – protože POCIT NENÍ ARGUMENT. Slovo "argument" jsem, pokud je mi známo, v souvislosti s meonem nikdy nepoužil.

  6. bez zlého úmysluasociace s komentářem č.5 je sice poněkud volná ale na zcela nesmyslná, pochopitelně riskuju že podle pravidel obývacího pokoje momentálně píšu zbytečnost, ale vzhledem k častému probírání podobných záležitostí na tomto blogu mi přijde přinejmenším zajímavé přidat sem pro kontext a inspiraci odkaz na článek, který mi právě vyskočil z paměti:http://profil.muni.cz…ricich.html

  7. Mrknu se na to, díky.