Pojďte se podepsat! aneb O internetových peticích

Jsou za každým rohem, jsou jako zboží v regále, jsou levné a ulevují svědomí. Internetové petice…

Přesněji řečeno: Petice a facebookové skupiny založené na tom, že přidání se k nim zvyšuje jejich "komunitní váhu". Výběr témat je obrovský, každý jistě najde tu svoji – lidská práva, ochrana památek, podoba veřejnoprávních médií, podpora umělců, podpora zločinců, politika (podpořme Klause, vypískejme Klause…), jádro ano, jádro ne… atd. Myslím, že téměř nikdo není imunní, protože každý má nějaké názory na svět kolem sebe a na to, co je a co není správné, a málokdo je tak originální, aby jeho názory už někdo jiný nepodchytil a nezačal se za ně bít.
Znamená to snad, že je tato forma boje za prosazení toho či onoho zájmu a priori špatná? Já bych se spíš tázal po reálné účinnosti této formy protestu či nátlaku. Je pravda, že komunitní sítě nelze brát zcela na lehkou váhu, ale jakou váhu, a omezme to nyní třeba na Českou republiku, skutečně mají? Co tyto petice mohou změnit? Vidím zde jedno velké nebezpečí: Člověk narazí na internetovou petici či nátlakovou facebookovou skupinu, řekne si, že s předloženým cílem souhlasí, neb mu připadá mravný a správný, a… klikne (na "přidej se ke skupině") či, v případě petice, vyplní pár údajů a odešle to. V prvním případě ho jeho čin stojí cca půl vteřiny, v druhém případě vteřin tak deset. A člověk má pocit, že podpořil "dobrou věc" a hned se cítí lépe… Pro většinu "signatářů" to tím končí. Část z nich věnuje trochu času na propagaci dané záležitosti (sdílení na Facebooku, rozeslání mailů, článek na blogu…) a – odhaduji – jen nepatrný zlomek lidí se angažuje natolik, aby chtěli udělat něco víc.
Proč v tom vidím nebezpečí? Mám hypotézu, a připouštím, že se může se ukázat jako mylná, že člověk, který uspokojí potřeby svého svědomí tímto snadným způsobem, bude vlažnější ve chvíli, kdy bude potřeba udělat něco skutečnějšího. Dále je zde riziko povrchnosti. Typickým příkladem budiž celá ta záležitost kolem Radiožurnálu – "Nechceme přeladit" a tak…, jistě si vzpomínáte. Rádio prakticky neposlouchám, moje žena rovněž ne. Tedy ani Radiožurnál. Přesto když Lucienne objevila petici na Iprostest.cz, signovala ji nejen za sebe, ale – zcela bezelstně – tam napsala i mě. Připadlo jí to jako "správná věc" a to přesto, že se nás změna ve vysílání rádia, které neposloucháme, nijak nedotkla. Já jsem to nějakou dobu neřešil, protože jsem si řekl, že to asi "správná věc" je a až posléze jsem se (díky článkům Martina Malého) na celou záležitost podíval pořádně a pak jsem s protestujícími aktivisty vykomunikovával stažení svého podpisu… Spousta lidí však něco podpoří a nezkoumají celou záležitost do hloubky – to je ostatně pracné a vyžaduje to úsilí. Přečíst pár řádek a kliknout stačí, svědomí vykoná potřebu a jede se dál…
A to mě na celé té záležitosti děsí. Ta snadnost a povrchnost, jež je s internetovými peticemi spojená. Ano, jistě je možné vytvořit petici či facebookovou skupinu, jejíž signatáři se nechají zbuntovat do nějaké té demonstrace či změny spotřebního chování, ale ani tak na mě tyto aktivity nepůsobí ve svém celku jako nějak zvlášť potentní nástroje změny. Spíše jde o nástroje kolektivního ulevování svědomí. Tak mě napadá: Co takhle vytvořit nějaký portál s odkazy na aktuálně probíhající petice u nás i ve světě. Pěkně s vyhledáváním, se seznamem podepsaných petic vedených na uživatelově účtu, s petičními novinkami personalizovanými podle dosavadních zájmů uživatele (něco jako facebookovské či googlovské "návrhy"), mohlo by to mít i komunitní potenciál – signatáři stejných petic by spolu mohli komunikovat… atd. Asi si umíte představit, co mám na mysli (pokud něco takového rozjedete, nějaký ždibec ze zisku neurazí…). Tak by měl uživatel vše na jednom místě a mohl by denně ulevovat svědomí podporou správných věcí, aniž by ztrácel čas jejich hledáním…
Shrnuto: Internetový protest či nátlak shledávám podezřele snadným. To neznamená, že by byl nutně v každém případě špatný, ale osobně vidím větší smysl v pořádném angažování se v jedné věci, než v povrchní podpoře mnoha. A jak to vidíte vy?
Advertisements

komentáře 4

Filed under Úvahy a postřehy

4 responses to “Pojďte se podepsat! aneb O internetových peticích

  1. Já jsem podepsal Karlův most (o kterém už jsem slyšel více; a taky proto, že mi informace o něm přišly od lidí, kterých si vážím), a na Facebooku jsem se přidal jen k "Let Gurkhas stay" – protože mám přátele s rodiči v britské armádě a věděl jsem, o co jde. S tím svědomím je to dobrý postřeh.

  2. Komu není rady, tomu není pomoci.Pokud je někomu vlastní snadnost a povrchnost, tak na tom internetová petice nic nezmění. Stejně snadno a povrchně by podepsal petici u stánku, nebo podepsal "výhodnou" smlouvu mezi řečí u vstupu do metra. Internetové petice považuji za stejně závažné, jako ty papírové, a stejně pečlivě zvažuji, jakou a zda podespat.

  3. souhlasa řek to dobře Tribun…

  4. černá vewiurrka

    Zajímavé a aktuálníProč se vyhnout Faceboku (i internetovým peticím a internetu pokud možno co nejvíce) http://aktualne.centrum.cz…649118