Jak jsme se stali lidmi (recenze)

Musím říci, že moje aktuální posedlost hledáním odpovědi na otázku, která je titulem recenzované knihy, mne začíná přivádět pomalu ale jistě k jakémusi intelektuálnímu zoufalství…

V takových chvílích obdivuji nadčasovost matematiky – když totiž učiníte jakýkoli matematický objev, máte jistotu, že váš objev bude trvat, dokud bude trvat sama matematika. Nikdy se nestanete pouhým jménem v dějinách vědy, člověkem, jehož teorie byla ve své době třeba i velmi vlivná, ale nakonec byla překonána novými objevy… Ale zpět k recenzovanému dílu: Jeho autor, Martin Uhlíř, vystudoval přírodovědeckou fakultu UK a v roce 1997 nastoupil do Lidových novin, kde psal převážně o vědě. Akademický rok 2004-2005 strávil v Bostonu, kde v rámci novinářského stipendia navštěvoval Massachusettský technologický institut a Harvardovu univerzitu. Během studijního pobytu se soustředil na evoluci člověka a sbíral materiál pro knihu s příznačným názvem "Jak jsme se stali lidmi". A nutno dodat, že odvedl skvělou práci! Jeho kniha je výjimečná hned ze dvou důvodů. Autor je přírodovědně vzdělán, není však vědcem nýbrž novinářem, lze tedy říci, že jde o člověka veskrze kompetentního pro sepsání populárně vědné knihy orientující se na současnou úroveň poznání v oblasti antropologie a paleontologie. A protože je novinář a nikoli vědec, nesnaží se čtenáře přesvědčit o svém vlastním pojetí dané problematiky, nýbrž dává slovo jednotlivým badatelům, aniž by autoritativně prohlásil kterýkoli z postojů za ten "jediný správný".
V kapitolách, jež na sebe skvěle navazují, se autor zabývá problematikou geneze lidského vědomí a morálky, přičemž začíná aktuálním stavem poznání etologie primátů, pokračuje problematikou posledního společného předka šimpanzů a lidí, rozvíjí úvahy o vzniku a evoluci altruismu, upozorňuje na nové objevy předků lidského rodu, které ukazují, že australopithékové možná nebyli našimi předky, ale vedlejší vývojovou linií, zabývá se otázkami nejstarších zástupců rodu Homo, kde se dozvídáme, že to byl spíše běh než chůze, co vedlo k anatomickým změnám, jejichž výsledkem je naše vzpřímenost, dává slovo různým pohledům na zkrocení ohně, k němuž mohlo dojít již u prvních erektů, ale není to jisté, seznamuje čtenáře s objevy, které ukazují, že se Homo erectus rozšířil do celého světa mnohem rychleji, než se ještě nedávno předpokládalo, věnuje se problematice jazyka a gramatiky a archaickým strukturám v mozku savců, které slouží k identifikování jistých základních komunikačních struktur, ke konci knihy pak představuje různé názory na archaické populace rodu Homo, neandrtálce a konečně na rozšíření našeho typu člověka. Zvládnout toto vše na 310 stranách textu a navíc to zvládnout fundovaně a srozumitelně, si zaslouží hlubokou poklonu. V každé kapitole autor představuje v krátkých rozhovorech různé současné významné badatele, s nimiž se za svého pobytu v USA setkal, čímž vytváří komplexní a plastický obraz současné badatelské scény, a jejich myšlenky dává do kontextu a dále rozvíjí.
Já jsem ovšem díky této knize prakticky tam, kde jsem byl před rokem – zdá se, že některé teze Davida Lewis-Williamse či Roberta Dunbara jsou poněkud problematické a že kupříkladu duševní život neandrtálců či archaických zástupců rodu Homo byl bohatší a méně "zvířecí", než by se některým badatelům zamlouvalo. V knize se objevuje spousta vynikajících postřehů – jeden za všechny: Existuje argument, že neandrtálci nemohli díky poloze hrtanu tvořit více než jednu samohlásku, a proto nemohli vládnout rozvinutou řečí. Jenže zato měli pořádné nosy! Jejich řeč by nám asi připadala huhňavá, ale nosovky by mohly nahradit problém se samohláskami vcelku kvalitně…
Kniha vyšla v roce 2007, lze ji proto považovat za poměrně aktuální obraz současného poznání, ale její čtenář si také v plné síle uvědomí, jak rychle jednotlivé hypotézy zastarávají a že to, co "platí" dnes, může být už zítra usvědčeným omylem. Jedním z problémů bádání o historii lidského rodu je skutečnost, že se nám toho příliš mnoho nezachovalo a vědci mají v podstatě jen dvě možnosti – buď se držet toho mála, co mají k dispozici, a být opatrní, nebo načrtávat odvážné hypotézy s rizikem, že budou podrobeni tvrdé kritice svých oponentů…
V závěru knihy se pak autor zabývá – tentokrát již sám za sebe – myšlenkou, zda současná úroveň morálky, jež se vyvinula pro optimalizaci vztahů v rámci lovecko-sběračských skupin, dokáže vyrovnat s aktuálními globálními problémy. Autor nechává tuto otázku otevřenou a přiznává jistou míru skepse.
Shrnuto: Uhlířova kniha je po všech stránkách vynikající a pokud vás tato problematika zajímá, rozhodně by neměla ve vaší knihovně chybět. Definitivní odpověď na otázku, jak jsme se stali lidmi, sice nepřináší, ale přímo srší podněty k dalším úvahám.

UHLÍŘ, M. Jak jsme se stali lidmi. Dokořán: Praha, 2007. 319 stran.

Advertisements

komentářů 10

Filed under Recenze

10 responses to “Jak jsme se stali lidmi (recenze)

  1. S tou matematikou až tak nesouhlasím. Některé teorie byly vyvráceny až díky limitám nebo teorii velkých čísel.To tedy platí pouze v případě, bereme-li filosofii jako "předchůdce" matematiky.Vzpomněl jsem si totiž na Řecký filosofický model, který pravil: Vystřelte šíp a dívejte se na něj ve velmi krátkých okamžicích. V takto krátkých okamžicích zjistíte, že se šíp nepohnul. A proto se šíp vůbec nepohybuje.Až v sedmnáctém století bylo matematicky dokázáno že nekonečný součet nekonečně malých čísel dává kladné konečné čísloHowgh

  2. No právě, Tasselhofe, elejská škola je filosofie. Samozřejmě, že v matematice lze předkládat neověřené hypotézy, ale v okamžiku, kdy padne důkaz, je to na furt.

  3. dewberry

    Docela jsi mě na knihu nalákal.

  4. Dewberry, já se na ni dokonce nalákal sám, – mám ji půjčenou z knihovny (brněnské, je ve volném výběru), ale vážně uvažuju, že si ji koupím.

  5. černá wewiurrka

    Ano!Přírodní vědy jsou klíčem k mnohému z pochopení reality. Výborná kniha. Mohu ti půjčit "Bůh jako psychický virus", celkově mne to po prvotním nadšení zklamalo, od argumentačních chyb až po záměrné dezinformace a prokazatelné lži. Nicméně oceňuji malý rozsah, a čtivost, – na rozdíl od Dawkinsových trapných pokusů o něco co už dávno lépe než tento plagiátor zvládl Voltaire.

  6. Wewi, od "mohu ti půjčit…" nedává Tvůj komentář smysl. Zvláště vzhledem k prvním dvěma větám.

  7. Matúš

    Haha, kojot a čože sa zaujímaš o evolúciu človeka? Pracuješ tiež na evolucionárnom modeli mágie? Alebo si ťa Dawkins získal? (alebo oboje :))Myslím, že ten paleontológický výskum a jeho závery sú problematické práve, čo sa týka ľudskej mysle a kultúrnych artefaktov ako sú morálka alebo náboženstvo. Tieto artefakty nenechávajú jednoducho žiadne fosílie. Vedci si potom musia všetko vycucať z veľkosti lebiek a kostí, poprípade z jaskynných maľieb alebo kamenných nástrojov. To je dosť krkolomné. Etológia, tiež nie je moc nápomocná, kedže zvieratá netvoria kultúru, morálku alebo náboženstvá. A antropológia nám takisto nepovie ako sa tieto artefakty vyvíjali, akurát, že tu sú a všade.Kopa ľudí v ústrety týmto problémom skonštatuje, že veda nám na otázku vývoja kultúry, alebo náboženstva nemôže dať odpoveď. Pritom zanedbávajú ďalší zdroj poznania. A síce, že zo štruktúry problému môžem postulovať jeho riešenie. Napríklad si môžem byť istý, že živočíchy na morskom dne nebudú mať receptory na vnímanie svetla. Nepotrebujem na to skúmať ich fosílie ani prípadne artefakty ktoré vytvorili. Podobne kultúra, morálka a náboženstvo nevisia vo vzduchu ale sú napasované na motivačnú a emocionálnu štruktúru našeho organizmu. Túto štruktúru zase môže vyčítať zo štruktúry problémov, ktorým Homo vo svojej evolucionárnej minulost čelil. Takéto analýzy samozrejme môžu byť extrémne komplexné a tiež nespoľahlivé. Počítačové modeli nám však v oboch prípadoch môžu výdatne uľahčiť situáciu. Kultúru je napríklad možné modelovať ako mémy. Toto je oblasť, ktorá mňa na evolučnej teŕii fascinuje a touto cestou by som viedol aj argumentáciu, čo sa týka morálky, náboženstva, alebo práve mágie.

  8. černá vewiurrka

    Mohu ti tu kníhu půjčit pokud o ni stojíš.Neberu ji jako přírodovědnou práci, není to totiž nic než snůška dosti prvolánové ideologie a poměrně primitivní demagogie. Ale chceš li to přečíst lépe než abys si to kupoval, ne?

  9. černá vewiurrka

    …myslím samozřejmě knihuBAKALÁŘ – BŮH JAKO PSYCHICKÝ VIRUS

  10. Matúši, díky za příspěvek. Myslím, že zmíněné malby či třeba pohřby s výbavou lze pokládat "fosilie" dokládající nějakou tu spiritualitu. Proč se tím vlastně zabývám? Prostě mě to zajímá a po pravdě řečeno to pokládám za možná i zajímavější téma k přemýšlení než většinu pseudoproblémů, které řeší současná magie (i když i ty mám dosti v oblibě…;)