Sebezničující tendence

Existuje celá řada onemocnění, které mohou naznačovat, že nemocný touží zničit sám sebe, že se sám proti sobě bouří. Například všechna autoimunitní onemocnění. Deprese je ovšem sebezničující vyloženě nejkřiklavěji, zcela a naprosto nemetaforicky. Je ryzím vyjádřením nevědomé touhy po zmaru…

Když se zamýšlím nad svým dosavadním životem, pak to byla prostě série vzestupů a následných pádů na držku. Díky depresi jsem dosáhl jakéhosi pochybného mistrovství v nedotahování věcí do konce, zvláště pokud se týkaly vzdělání. Snažím se to celé rozlousknout: Dokáži studovat – čtu jednu knížku za druhou a často se jedná o náročnou literaturu. Jsem schopen o nastudovaném inteligentně hovořit. Umím psát a jsem schopen dotáhnout do konce třeba i knihu. Na tento blog s lehkostí hrnu celá kvanta filosofujících zamyšlení, jsem tedy schopen si udělat v myšlenkách jasno, dát jim tvar a dovést je k nějaké pointě. Ale jakmile tyto schopnosti mám uplatnit v souvislosti s oficiálním vzděláním, ztuhnu, dostanu se do křeče, v hlavě se objeví tupé prázdno a instinktivně tento typ povinnosti odsouvám jak jen to jde. Obdobné je to i u záležitostí, k nimž se nějakým způsobem zavážu – například pro mne není problém psát jak vzteklý, ale jedná-li se kupříkladu o vypracování přednášky, kterou jsem přislíbil, či dopisu, na který někdo čeká, je zle. Není to tak děsné, jako v případě oficiálního vzdělání, ale jde to i tak hodně ztuha. Vypadá to, že se ve mně cestě oficiálního vzdělání, pro níž mám jinak veškeré předpoklady, cosi usilovně brání. Proč? Je to podobný pocit nechuti, jaký jsem pociťoval coby pojišťovák, když jsem měl telefonovat cizím lidem a domlouvat schůzky. Zábrany… Možná, že tím klíčovým je závazek, termín, slib, úkol – proč jsem ale pak neměl vážnější problém odevzdat v termínu knihu?
Jak to k čertu funguje? Co to po mně chce?
Jednu věc jsem zjistil – věci se m obvykle daří, když je dělám tak nějak mimochodem. Když na nich vlastně příliš nezáleží. To patrně není nic neobvyklého. Ovšemže mne napadlo postavit se takto k záležitostem, kde mám vnitřní bloky, ale nejde to. Rozumové rozhodnutí nevědomé tendence tohoto typu prostě nepřelstí. Trošku funguje něco jiného – vědomé znechucení. Kupodivu je poněkud průchozí zvládat tyto věci s rozpoložením nenaladěného, otráveného člověka, který tak trochu obrací oči v sloup. Zvláštní… Možná je v takovém postoji kus nadhledu, který potřebuji a jenž je mi dostupný. Nicméně i toto šidítko často zklame.
Vím už, že přímá konfrontace s vnitřním blokem může vyústit v tak silný konflikt, že okamžitě následuje ochromující deprese a intenzivní myšlenky na sebevraždu. Dozajista to celé souvisí s tlakem na co nejlepší studijní výsledky, jemuž jsem byl vystaven ze strany mé matky. Je jisté, že do mě projikovala své nenaplněné plány a možná se tomu instinktivně bráním. Proč se mi však na druhou stranu daří psát a občas zabrousit i do výtvarna? Vždyť i tím naplňuji na mne přenesené matčiny ambice – vždy chtěla být umělkyní, zkoušela psát i malovat, ale nedostalo se jí patřičné podpory a povzbuzení.
Připadám si jako prokletý a dost možná i prokletý jsem – z pohledu vhodně zvoleného paradigmatu bezpochyby. Zkoušel jsem už zbavit se toho racionálně, prožitkově, magicky, symbolicky – nic nepomohlo. Jisté naděje upínám k psychoterapii, která mne po celý podzim čeká, ale uvnitř jsem spíše skeptický.
Co dodat? Tahle pitomá sebezničující nemoc mě naučila, že člověk je nesmírně komplikovaný tvor a neexistují jednoduché recepty, jak zvládnout život. Tedy alespoň pro mě ne. A pro vás?
Advertisements

komentářů 27

Filed under Deprese a spol.

27 responses to “Sebezničující tendence

  1. Mirabelka

    Co dodat,napsal jste to za mne…..Jinak pokud máte problémy se spaním, jako já – nerozlišuji vůbec den/noc, nespím, bojím se spát….zkuste hormon melatonin. Já ho koupila minulý týden a spím! Po letech jsem spala……

  2. Mirabelko, se spaním zaplaťpánčert problémy zatím nemám, ale díky za tip.

  3. černá vewiurrka

    Mno....já mám na prokletí spolehlivý recept, ale tobě by se nelíbil, tak si nestěžuj…

  4. Anonymní

    Mno, Vewiurrko, tohle patří k mému toptenu nejnesmyslnějších komentářů všech dobr…

  5. Wu

    Myslím, že to je komplex několika věcí. Jednak konflikt mezi "moci" (hra, zábava) a "muset" (povinnost); člověk si mnohem raději hraje, povinnost je pomalý jed. Jednak potřeba svobody – čím víc potřebuješ volnost, tím hůř neseš její omezení. A konečně zodpovědnost. Čím zodpovědnější jsi, tím větší pociťuješ tlak z přijatého závazku. No a tak se to pěkně všechno střetně a tlačí proti sobě. Výsledkem už je pak některý z klasických scénářů – útok, utěk, útěk do nemoci…Dovolím si osobní spekulaci – vztah k osobní svobodě máš velký (satanismus), zodpovědnost velkou (viz. články z pojišťování, péče o zvířata…) a maximální preference "moci" (o té vlastně píšeš v tomhle článku).(S knihou jsi problém neměl, protože Tě to bavilo a dělat jsi to chtěl, takže zodpovědnost a závazek neměl proti čemu bojovat.)

  6. Robert Wankes

    Podobnou "nechuť" před situacemi (které k tomu ale nezavdávají ani moc příčinu) mívám občas také. Spíš než na depresi, bych to viděl na úzkost. Jaké zkušenosti máš s třezalkou (dražé), zkoušel jsi?

  7. [4] To byl můj komentář.[5] Wu, to je velmi trefné, díky![6] Roberte, no, víš, odkážu Tě třeba sem:http://www.kojot.name…-nemoci.phphttp://www.kojot.name…-zpoved.phphttp://www.kojot.name…ncholie.phpa jestli po tom, co si to přečteš, budeš toho názoru, že můj problém je úzkost (ne, že bych neměl úzkostné stavy) a že to vyléčím třezalkou, tak fakt nevím…

  8. Robert Wankes

    ne, nepochopil jsi mě, samozřejmě, že vím, že třezalka je pouze na lehčí formy deprese, jen se tě ptám, zda jsi ji někdy dávno třeba zkoušel……jinak díky za odkazy, ale skoro celý tvůj blog (krom některých filozofických a náboženských textů – tam stojíme každý jinde :-)) jsem četl !

  9. černá vewiurrka

    Jsu moc ráda....že sem ti urobila radost a rozesmála tě, wef!

  10. černá vewiurrka

    Ujasněme si jedno milý Cojotéro....prokletí fakt existuje! je to svinstvo jako máloco, k jeho projevům podle mé zkušenosti patří i nemoc (mimo jiné) a je fakt udělat třebas COKOLI aby ses toho zbavil. Jinak tě to zničí. Nejsi li ochoten zkusiti fakt cokoli, nu , asi si to vlastně i užíváš…ono možná lepší prokletý a zajímavý než neprokletý a obyčejný? Nebo na to nemáš už sil? Nu, pomoc je jen v tobě a tvým rozhodnutí, nikde jinde. Tak. A navíc, vůbec jsi se o svý prokletí nemusil zasloužit. Mohou to být věci co se vezou s celou rodinou, a podobně…fakt pokud na to něco ukazuje udělej vše co můžeš a co nejrychlejc aby ses toho zetřepal…

  11. Vewiurrko, dělám toho dost. Jistě se tady o tom ještě dočteš.

  12. Roberte, jo, mám pocit, že tu třezalku jsem kdysi taky zkoušel.

  13. Kojote, premyslim zda ti napsat svuj recept. Ale klades otazku. A pro vas?ano, pro me to bylo neskutecne komplikovane a sebeznicujici. Vstup do zivota, zvladani zivota. Doted si musim davat pozor a stale pomoci zpetne vazby kontrolovat psychiku.Zda neujizdim prilis o normy :o)))Ale ten recept:me pomohly hory. Takove ty hodne vysoke :o) Jak se tam clovek potaci na pokraji zivota a smrti a tak se mu obnovuji instinky a tim i tak nejak se vraci zdravy rozum :o))Mam bloky z dominantnich manipulujicich rodicu ucitelu. Vzhledem k tomu ze muj bratr byl tezce nemocen a postupne umiral, zila jsem od ranneho detstvi dvojim zivotem. Vnejsim poslusnym abych neublizila trpici mamince (visela na me) a vnitrnim nenavistnym-sebezranujicicm (touha po svobode). Pomohly mi prave ty hory. Co ja se naslapala pres ledovce, v mackach. 13 – 16 hodin, ve stavu absolutniho vycerpani. Pochody v noci, hvezdne oblohy, touha zit a prezit. Jsem presvedcena ze mi to zachranilo zivot.Je to jen metoda. jeden z receptu. Jak spustit urcite prirozene pochody. Emoce. City. Instinkty. Jini muzou umit jine metody, jine recepty :o)) Pri pohledu zpet vidim ze mi to pomohlo a na hory ted uz moc nechodim. nepotrebuji to. dokazu se uridit sama. verim ze uz to nepotrebuji. (snad)

  14. černá vewiurrka

    Ratko…..ano v přírodě je obrovský klíč k síle. Ale to by se Cojotéro musil zvednout z pelechu, a když na to prostě nemáš sílu, tak ju nemáš. Zkus si představit že jsi jak po chřipce…kolaps vůle k žití i těla, a přestaneš fantazírovat v souvislosti s ním o ledovcích a mačkách. Ale jinak tě samozřejmě respektuji a musím říci, má osobní cesta (ale z jiných negativních věcí) byla hodně, hodně podobná. A navíc uvaž že Cojotéro potřebuje mužskou nikoli ženskou sílu. I když v přírodě najde obojí bude li skutečně hledat.

  15. Jo jo, hory jsou fajn a taková zkušenost určitě pomůže. Nejdřív ale musím nastartovat své síly tak, jak je to možné. Příkladem je třeba rekonvalescence po těžkém úrazu – v určité fázi vyžaduje cvičení, ale nejprve je třeba provést operaci a základní zhojení, neboť otevřenou zlomeninu nerozcvičíš…

  16. černá vewiurrka

    Kojote…přesně. Tobě bych poradil spíš mírnější metody než ledovce, řek bych že kraje kolem řek a jezer ti jsou bližší. Tipuji to na mokřady, tůně a hlavně na louky s rozptýlenými stromy (např. Pohansko, Lučina). Fact je že vápencové bradla jsou už více mužská energie. A tvý místo je myslím jasný z toho kam chceš vysypat urnu a to je 100% mužský místo…co tak tam chodit častějc, naslouchat větru, kecat se sluncem? poprositi prostě Zemi, Velese tentokráte někde doma nech… V Brně co tak Stránskou skálu?

  17. Jo, jasně, to je dobrý nápad, ale proč mám nechávat doma Velese? Vždyť je to můj bůh!

  18. černá vewiurrka

    No, ……pokud jej vidíš že patří do přírody tak si jej klidně vem. Nicméně čím víc si toho doneseš zvenčí tím líp budeš musit naslouchat a tím víc riskuješ že stejnak nic neuslyšíš. Byl by to zajímavý pokus, ne?

  19. Robert Wankes

    Já zrovna…nepatřím mezi ty, kteří všude vidí nebezpečí, ale faktem je, že dost (chytřejších a zkušenějších) lidí tvrdí, že pokud si člověk zadá s magií, může se na něj velmi snadno nějaká negativní bytost napojit…a občas to končí až šílenstvím…ty předpokládám máš své guru, vedení od zkušenějších, zkus o té možnosti s nimi promluvit…mě jedna dáma, která měla tyhle potíže poradila určitou formuli, která pomohla v jejím případě (pokud máš zájem písni mi na icq 166563263)…

  20. Roberte, díky za tip, ale já už určitým směrem pracuji v těchto intencích.

  21. Allegor

    Nemyslím si, že by tady Kojot měl své guru. Běžná představa o magii a už vůbec o satanismu sice vypadá tak, že do toho člověk "spadne" asi tak jako do závislosti na drogách a je poté uvnitř jakési obskurní skupiny veden starším, tajuplným mužem, nejlépe s vyholenou hlavou, jenž ho postupně zasvěcuje do dalších a dalších mystérií, ovšem tak tomu minimálně v 90% případů opravdu není. A platí to pro magii, satanismus i třeba pohanství.

  22. No, fakt nemám žádné takové guru. To bych nebyl satanista ale ovce, to dá rozum.

  23. Anonymní

    Zřejmě jsi prokletý, ale vybral sis to. Je to tvoje volba. Zvolil sis prokletou cestu, sloužíš prokletému Satanu, tak nemůžeš čekat, že budeš zažívat pokoj. Zákon akce a reakce – a nebo co si zaseju, to si sklidím. V celém Vesmíru je pouze jeden Dárce pokoje. Není to žádný slaboch, jak ho na svém blogu líčíš. Copak by slaboch šel kvůli naším hříchům na kříž? Víš vůbec, o jak strašnou a bolestivou smrt se jedná? A tento Ježíš to pro nás udělal. Tak vypadá láska. ČIN, ne řeči. A těm, kteří ho přijali, řekl:"Svůj pokoj vám dávám"… Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že Boží pokoj je nádherný klidný a radostný pocit v duši. Odlož satanismus, filozofie, náboženství. Obrať se ke vzkříšenému Kristu a On ti odpoví. Simona

  24. Simono, já se osobně modlím k Velesovi a On mi odpovídá a pomáhá mi tím vším projít. Nevidím sebemenší důvod, proč bych měl tak dobrého a moudrého boha opustit kvůli jakémusi Kristu. Tobě třeba pomáhá, ale můj bůh to není.

  25. Anonymní

    Ano. Satan, anebo Veles, jak mu říkáš, se zjevuje jako posel světla. A určitě ti o sobě neřekne, že je lhář a že tě chce zničit. Sám dobře ví, jaký ho čeká konec-bude uvržen do jezera ohně a síry a trýzněn na věky věků. Určitě máš doma bibli, tak si o tom přečti.(Zjevení Janovo, 20.kapitola). Ale Ježíš říká: poznáte pravdu a ta vás osvobodí. Poznání pravdy osvobozuje. Vím, jak deprese ničí život. Vím, že deprese dokáže bolet tak, že se člověk nemůže ani pohnout a nechce žít. Už je nemám.- Zafungovalo,co říká Ježíš. On JEDINÝ ti může a CHCE pomoci. Simona

  26. Simono, já četl Bibli. Celou, což o sobě asi nemůže říci ani každý křesťan (prokousat se Třetí Mojžíšovou byla vážně výzva). Můj závěr? Směsice textů rozdílné kvality, které si navíc často odporují. Starozákonní Hospodin se chová jako paranoidní psychopat, novozákonní Ježíš mohl být fajn chlapík, ale to, co z něj udělal autor Zjevení Janova, nemá daleko do toho šílence ze Starého zákona. Klidně si tomu věř, když ti to pomáhá, ale mě do toho netahej. Veles byl v těchto zemích dřív než Kristus a pomáhal lidem mimo jiné i s nemocemi. A nikdy ze sebe nedělal hogo fogo, netvrdil, že je jediný a tak. Je to stejně dobrý bůh jako kterýkoli jiný, dokonce v mnohém lepší, protože to není pokrytec a netvrdí o sobě, že je něčím víc než je. Myslím, že bys měla zauvažovat nad tím, zda neopustit své nabubřelé křesťanství, které se staví proti životu ve prospěch jakési pochybné spásy ze "hříchů", které si před tisíciletími vymyslel jakýsi midjánský pouštní bůžek, a obrátit se k autentické spiritualitě vlastního národa, vlastní krve a vlastního těla. Třeba Tě pak bude i víc bavit sex.

  27. Ahoj Jaroslave. Tvá zmínka o sexu mě rozesmála. Díky za to. Ale k věci. Ať si tě tedy tvůj Veles vysvobodí z depresí a dá ti smysluplný život. Ale kdyby se k tomu neměl, kdyby třeba odcestoval anebo měl vybitý mobil,až ho budeš volat, pak je tu ještě Syn Boží, který odpouští hříchy a zve do svého království všechny ztrápené… Simona