Úvahy o vzniku náboženství

Náboženskost je, jak konstatují religionisté, antropologická konstanta. Jak je možné, že lidé po celém světě věří v cosi, co bychom mohli označit za "neviditelný svět"?

Jedním z možných vysvětlení je, že něco takového skutečně existuje. Uznávám, že to nelze vyloučit, ale potíž spočívá v tom, že přestože lidé univerzálně v nějaké to "něco" věří, rozcházejí se v tom, jak to popisují. Takže i kdyby existovala nějaká autonomní duchovní věc o sobě, musíme připustit, že její projevy nějak závisejí na kulturně podmíněném zpracování lidskou myslí. Onu duchovní věc o sobě v následující úvaze vynechám, ale i kdybychom ji uznali za objektivně existující, vyznění úvahy by to příliš neovlivnilo.
Označíme-li náboženství jako socializovaný produkt nějaké empirie založené na pocitech a někdy i vizích či jiných změněných stavech vědomí, která je doplněna o rituální konání, pak zde máme tři základní prvky: Je to společenské, vyžaduje to vědomí a je to ritualizované. Za evolučně nejstarší z těchto stavebních kamenů lze bezpochyby označit rituál. Rituálně se chovají už zvířata, a to dokonce i hmyz. Rituál je v genech ukotvený druh komunikace. Obvykle ovšem slouží ke komunikaci v rámci vlastního druhu – u náboženského (či magického) rituálu však komunikujeme s neviditelným světem. K tomu je zapotřebí notné dávky imaginace a vysokého stupně intencionality (schopnost předjímat myšlení druhého o kterém předpokládá, že ví, že v něj věříme…). Podle převládajících současných názorů odlišuje člověka od zvířete právě schopnost imaginace, tedy schopnost představit si něco, co neexistuje, a vysoký (pátý až šestý) stupeň intencionality (Předpokládám (1), že čtenář věří (2), že si myslím (3), že v něm vzbudím dojem (4), že se pokládám (5) za ateistu- to je, jen tak pro ilustraci, pátý stupeň intencionality. Lidoopi se sotva blíží druhému. Zde vycházím z knihy Ronina Dunbara: Příběh rodu Homo). Představivost možná byla oním posledním dílkem mozaiky, který učinil člověka člověkem. Zapamatování si snů a vizí bylo důsledkem této evoluční inovace (zde vycházím z Lewis-Williamsonovy knihy Mysl v jeskyni). A tak byly najednou představitelné nejen vrhač oštěpů, luk, vrše, ale i bytosti z vizí a snů, duchové a démoni, jimž jsme, díky vysokému stupni intencionality, byli schopni připisovat nějaké záměry či schopnosti a navíc o tom všem komunikovat. A pokud se tyto imaginární bytosti staly svým způsobem členy společenství, je jen logické, že se vztah k nim ritualizoval, neboť vztahy uvnitř společenství byly ritualizované už v tlupách dávných lidských předchůdců. Náboženskost tak lze z tohoto úhlu pohledu pokládat za jakýsi vedlejší efekt spojený se schopností imaginace, který ovšem člověku přinesl i různé kompetitivní výhody. Rozhodně je to přijatelnější hledisko, než se domnívat, že za tím stojí strach ze smrti – mnohá stará náboženství tuto otázku příliš neřešila a jsem toho názoru, že přestože později získávala tato motivace k víře na závažnosti, primární nebyla. Na druhou stranu už samu představu posmrtného života lze pokládat za vedlejší účinek imaginace par exellence!
Jak by tyto úvahy vypadaly, kdyby nějaká ta spirituální věc o sobě skutečně existovala? Podobně. Hovořili bychom o tom, že schopnost imaginace dala tvar, podobu něčemu, co samo o sobě buď žádný tvar nemá, nebo jde o tvar, který je nepoznatelný. Usuzuji tak na základě neuvěřitelné variability popisů duchovních sfér. Zbytek úvah by zůstal stejný. Zdá se, že reálná existence duchovních fenoménů je vlastně podružná. Jen je od nich třeba oddělit fenomény neobvyklé, dosud nevysvětlitelné, ale stále ještě materiální, jež mohou být pokládány za jevy spadající do mimomateiálního světa, ač takovými nejsou…
Advertisements

komentářů 25

Filed under Úvahy a postřehy

25 responses to “Úvahy o vzniku náboženství

  1. Milan1

    Celkom dobréDokonca by sa dalo hovoriť dalej o spätnej racionalizácii, ak sa zistia vývojom skutočnosti ktoré odporujú pôvodným predpokladom "duchovného" sveta. Trebárs ak človek dospeje k zisteniu, že vedomie je viazané na mozog a spolu s ním zaniká, ale je možný prenos vedomia / v podstate kopírovanie všetkých informácii v mozgu vo všetkých úroviach na iný material / tak nie je problém si predstaviť, že trebárs iná vyspelá civilizáci,ktorá to už dotiahla do tohto štádia a vie to robiť aj na diaĺku môže to vedomie prenášať a vytvárať tak analógiu toho, čomu hovoríme druhý svet.Pravdepodobbnosť iných vyspelých civilizácii vzhľadom na rozmery a vek vesmíru je značná, koncept prenosu nasdsveteĺnými rýchlosťami plne rešpektujúcimi dnešný stav fyziky poznáme / warp / koncept prenosu vedomia / mind up / tiež, takže nie je problém si racionálne vysvetliť trebárs možnosť života po smrti. Ano,Occamova britva , ale sú skutočnosti, ktporé jej odporujú a predsa sú v poriadku.V každom prípade sa asi človek ako mýtofilný tvor upne hoci aj k šialenej konštrukcii a následne si ju zracionalizuje,ako by mal existovať bez vedomia zmyslu svojej existencie.To je proste v nás.

  2. Milane, díky za příspěvek, zpětná racionalizace je běžný jev nejen co se náboženství týče. S těmi nadsvětelnými rychlostmi bych byl asi opatrný – odkud čerpáš?

  3. Knihomyš

    Doporučuji k přečtení článek "Born belivevers"http://www.liveleak.com…233851121aneb co si myslí o vzniku náboženství antropologové. Pokud to dobře chápu, tak berou náboženství přímo jako nástroj k rozvoji imaginace, nejen vedlejší efekt.

  4. Milan1

    k tým nadsvetelným rýchlostiamRieši to warpov pohon a ten je založený na overiteĺmom poznatku, že vesmír sa v inflačnej dobe rozpínal mnohonásobne rýchlejšie ako rýchlosťou svetla. Teda využitím tohto javu možno vytvoriť realnu možnosť presunu nadsveteľnými rýchlosťami. Problém extrémneho množstva navyše negatívnej energie / fyzici ju už majú definovanú / na takýto prenos rieši Chris Van Den Broeckův mikro-warpový pohon. Zdroje sú napr tu : http://www.fantazia.sk…h-letov-ixNejde o nič mystického ani neoveriteľného, celý ten cyklus konceptov pohonov je napísaný na veľmi precíznej úrovni len čisto na dostupných korektných fyzikálnych údajoch.Mind-up je zase teoreticky možný ak sa uplatnia kvantové počítače, ktoré budú mať výpočtový výkon cca miliardukrát vyšší ako terajší, predpoklad je do r 2050.

  5. Knihomyško, díky za odkaz, přečtu si. Ale připadá mi logické, že nejprve musel mít člověk předpoklady (vysokou intencionalitu a imaginaci) a pak teprve mohl začít tvořit náboženství. Nicméně uznávám, že náboženství zpětně a zpětnovazebně rozvíjelo imaginaci i intencionalitu. Nicméně těžko mohlo náboženství vzniknout, dokud člověk neměl vybavení k tomu, aby si něco takového vůbec představilMilane, díky za odkaz, podívám se.

  6. komatsu

    Když už jsme u té fyziky….K zamyšlení zcela jistě stojí triáda Antropický princip – hypotéza multiverza – Occamova břitva.

  7. No, hypotéza multiverza je mi osobně sympatická, ale i kdyby tomu tak nebylo, tak platí slabá verze antropického principu a nijak to neodporuje pravděpodobnosti – každý hod kostkou, byť by měla miliardu stran, je stejně pravděpodobný. Která verze je více v souladu s Occamovou břitvou, to je ovšem zajímavá otázka! Nicméně poslední úvahy fyziků ohledně předinflační fáze vesmíru pomalu směřují k tomu, že multiverzum skutečně existovat může a leccos by to vysvětlovalo.

  8. Článek je rozhodně zajímavý. Osobně také zastávám názor, že náboženskost je člověku vrozená. Pokusy o nastolení ateistického společenského systému, resp. o potlačení stávajícího převládajcího náboženství ať to byla Velká francouzská revoluce, nacismus či komunismus, vedly okamžitě ke vzniku nových kryptoreligiózních (či možná přesnějio řečeno implicitně religiózních) fenoménů, ať už to byly svátky "Rozumu" či "Vědy", kultické prvky uvnitř SS, uctívaní osobností, a, jak vtipně poznamenává jeden autor, jehož jméno mi žel vypadlo, třeba i uctívání svatých relikvií – Leninových ostatků v mauzoleu. Sympatická je mi hypotéza profesora Jana Sokola, podle nějž provotním impulsem k vytvoření vztahu vůči transcendenci (její reálnou existenci či neexistenci ponechme stranou) je pocit vděčnosti: člověk si uvědomuje, že věci a události mající pro něj pozitivní efekt nejsou samozřejmostí a zároveň je nezpůsobuje (jen) on sám, objevuje se tedy otázka "co za tím stojí". Dalším jevem, který mne zajímá, je prožívání kontaktu s transendecí v prehistorické a historické době, tzn. před a po tzv. axiální epochou, tzn. posunem paradigmatu který u velké části významných kultur (např. v antice) proběhl cca kolem 6. století př.n.l. a pro nějž se v řecké kultuře používá termín "přechod od mýtu k logu." Prožívání kontaktu s "božským" bylo před tímto posunem daleko intenzivnější (Thales z Milétu zachycuje pozdní fázi tohoto vnímání svým "Vše je plné bohů"), na druhou stranu vázané na automaticky přejímaný mýtus a tradici. Osvobozením se od automatického přejímání a rozvojem kritického přístupu nutně a logicky dochází k oslabení až ztrátě bezprostředního vztahu, vnímání dotyku transcendece. V souvislosti se svým osobním přesvědčením to považuji za jakousi tragédii člověka: Jakmile se snaží autenticky setkat a rozumově pojmout božství, které cítí kolem sebe, ztrácí ho. Rozum zabíjí intuici. Považuji to za jeden z důvodů, proč dnes nejsme schopni seriózně odpovědět na otázku po vzniku náboženství.

  9. Allegore, v neděli zde na toto téma uveřejním text, jenž leccos shrnuje. Žijeme v epoše srovnatelné s "axiální epochou" či "etickým zlomem".

  10. Také mám občas ten pocit, nicméně takové věci ukáže až čas, který biblickým jazykem řečeno oddělí zrno od plev a ukáže, které osobnosti a myšlenky byly opravdu nosné a udají směr dalšího vývoje (na který se můžeme, stejně jako na ony osobnosti, dívat pozitivně i negativně) a co byly chvilkové roznětky, jejichž dopad vyprchá řekněme do deseti let.

  11. No, například roznětky jako Nietzsche, Liber al vel Legis, LeVey, existencialismus, postmoderna vypadají, že to nebudou jen chvilkové přeháňky…

  12. V pondělí jsem si koupil knihu Mosty k porozumění – rozhovory předních vědců s dalajlámou o zkoumání lidské mysli, doporučuji.

  13. Díky za tip. Třeba se k tomu někdy dostanu.

  14. Nietzsche určitě ne, LaVeye osobně neuznávám. To už spíš Crowley měl nějaké originální myšlenky, z LaVeye mám pocit, že tak nějak osekal myšlenky právě třeba Nietzscheho a vytvořil jakéhosi "Nietzscheho pro lid", než že by byl skutečně sám nějaký myslitel. Kromě toho z toho cítím na sto honů americký exhibicionistický kabaret, který mi je od srdce odporný. A faktologické znalosti pana LaVeye také neshledávám nějak zázračnými. Celkově mi přijde až pubertální, to je můj názor.

  15. Allegore, tady přece vůbec nejde o nějakou pronikavou myšlenkovou originalitu. Jde o vystižení ducha doby. O LaVeyovi píši jinde, také jsem ho pojímal podobně jako Ty, dokud jsem tak nějak nedospěl…http://kojot.name…dora-laveye.phpŽijeme v době, která je přelomová hned z několika úhlů pohledu – postindustriální revoluce, informační revoluce, exponenciální nárůst poznání, smrt Boha… Jestli tohle není jedno z nejdůležitějších období dějin od neolitické revoluce, tak nevím, co by jím vůbec mohlo být. Toto je ještě pronikavější než šesté století před naším letopočtem.Viz také:http://kojot.name…ialnim-veku.phpAtd. Třeba mě k tomu ještě něco napadne, ale hodně toho bude v zítřejším článku.

  16. S informační a postindustriální revolucí souhlasím, "smrt Boha" máme, řekl bych, za sebou a nyní můžeme v zemích bývalého západního bloku (k nám to předpokládám dorazí) pozorovat spíše jakousi de-sekularizaci. Obnovu explicitní religiozity, byť v podobách jiných, než je ta tradiční euro-americká.Co se týče LaVeye a ducha doby: Nevystihl ho už lépe třeba J.-P. Sartre? Řekl bych, že určitě. Nemám osobně nic proti LaVeyovi, jen mi připadá jako nejvíc ze všeho šikovný obchodník, který dokázal odhadnout nevyslovenou poptávku a přijít s přesně padnoucí atraktivní nabídkou. Oslovil relativně úzký okruh lidí, ale do něj se trefil přesně. Jako filozofa bych ho ale opravdu nepojímal.

  17. Sartre byl ovšem pan filosof, to dá rozum. Ale LaVey nabídl žitelný, pragmatický a přitom zajímavý životní styl a to také není málo…

  18. Rozhodně LaVey ovlivnil dost nějaké lidi, ale, upřímně řečeno: Tolik jich zase nebylo a beztak on neřekl nic nového, což je asi jasné, on sám chtěl především připomenout Nietzscheho nebo Crowleyho soudobé generaci. Jak říkám, spíš dokázal vydělat na své image a svém podniku, což svědčí o jistém obchodnickém talentu a citu. Nicméně, třeba Timothy Leary měl na generaci 60. let přeci jen větší vliv než LaVey na "sedmdesátky" a řekl bych, že Leary je i trvanlivější.

  19. Jak myslíš.

  20. komatsu

    ad Allegor —> LaVey jako Nietzsche pro lid… to je velmi dobré, píšu si.

  21. Komatsu, já bych to nezlehčoval a nepoužil bych "pro lid". Použil bych "pro nefilosofy". A přidal bych, že je v tom i kus amerického pragmatismu atd, viz můj článek. Vždy mě fascinují chytráci, kteří posuzují životní filosofii akademickými standardy a ohrnují nad ní nos. Pokud se chci podělit o životní filosofii, nabídnout ji ostatním, pak by ode mě bylo dost arogantní podat ji tak, aby jí rozuměli jen specialisté. Když podám něco srozumitelně a jednoduše, nejsem proto ještě primitiv, krucinál. LaVey taky nikdy netvrdil, že to, co napsal, je akademická filosofie…

  22. Netvrdím přece, že LaVey neměl vůbec žádný dopad a není vůbec ničím významným, ale, že za a) Není u mě žádný velký myslitel, za b) cítím z něj takové to americké kýčovité divadlo, za c) chtěl si hlavně vydělat, za d) V podstatě zjednodušil Nietzscheho a přidal postavu Satana. Z bizarně pompézní image, kterou si pěstoval, ze samotného používání symbolu Satana a anti-křesťanské symboliky, vidím zjevnou snahu šokovat a provokovat, a to ne ledajakým způsobem, ale tak, aby to trefilo jeho cílovou skupinu. To se mu povedlo, zajistil si život, který si navíc asi vcelku užil, vlastně dosáhl toho, co chtěl. Ale řadit ho jako jednu ze zásadního osobností (post)moderny je podle mě vážně blbost. To by minimálně musel oslovit aspoň větší okruh lidí.

  23. Allegore, tohle by se vyvinulo v jednu z TĚCH nekonečných debat a já na to fakt nemám nervy a náladu. Předně bychom totiž museli vzít všechny ty osobnosti moderny a postmoderny a hádat se, kdo ovlivnil víc lidí. Jenže já nedisponuji žádnými statistikami tohoto druhu. Pokud Ty ano, sem s nimi. Jinak je to jen takové plácání založené na dojmech a osobních preferencích.

  24. warhammer

    Pro Allegor:Zásadní rozdíl mezi Nietszchem a LaVeyem je ten, že Nietszche žil v docela jednoduché době (až na vědeckotechnickou revoluci ), kdežto LaVey žil ve světě zmítaném globálními konflikty, ve světě po nejničivějších válkách v historii našeho druhu, ve světě, ve kterém se začaly vynalézat a používat dokonale smrtící a děsivé jaderné, chemické, biologické i jiné superzbraně (a stíhačky, rakety, tanky, ponorky, letadlové lodě, automatické zbraně atd. jsou svým způsobem taky superzbraně ), ve světě ničeném stále silnější ekologickou katastrofou, ve světě, kdy spiritualita (pro člověka enormně důležitá!) byla materialistickým světonázorem sfouknuta jak hrst peří, ve světě nekonečně složitějším a nebezpečnějším, než si kdy Nietszche vůbec představoval. Toto je jeden z důvodů, proč je podle mě jakékoli srovnávání Nietszcheho a LaVeye naprosto nepochopitelné. Další důvody jsou- LaVey byl amík, Nietszche Němec, LaVey logický pragmatista s hodně selským rozumem, Netszche filozof s hodně kousavým jazykem. Akorát to nekonečné buřičství měli stejné.Ano, LaVey šokoval a provokoval, ale Nietszche snad ještě víc, vždyť v 19. století pranýřoval Boha, kde se dalo, hlásal teorie o nadlidech a kdesicosi a nakonec- narozdíl od LaVeye- neměl moc rád Němce samotné- což bylo v tehdejším Německu i Evropě samotné více než jen šokující, ale dokonce neuvěřitelné. Nebyl to prostě nějak ohromný národovec. Já osobně bych řekl, že oba mají cosi do sebe, avšak LaVey má podle mě větší vliv na moderní dobu, protože na rozdíl od Nietszcheho se do ní narodil a v ní taky zemřel.Mám prostě rád oba, oba mají pozitiva a negativa a hlavně LaVey má fakt dobré hlášky a já prostě miluju hlášky. Tak co, no.Ave Satanas.

  25. Já bych to taky radši ukončil.