Můj skepticismus

Nedávno jsme s Lucienne hovořili o mém skepticismu co se paranormálních fenoménů týče. Podařilo se mi při něm zformulovat několik myšlenek, které jsem už dlouho nosil v hlavě.

Věřím, že se stávají divné věci, události, které z různých důvodů nedokážeme vysvětlit, události, které jsou tak či onak znepokojující a nabourávají představu světa, jíž nám nabízí současná věda. Tyto události však mají jednu velmi nepříjemnou vlastnost: Nestávají se v kontrolovaných podmínkách vědeckých laboratoří a nestávají se tak často, jak by se mohlo zdát čtenáři záhadologických časopisů. Vědci se mohou takovému čtenáři jevit jako sebranka ignorantů, ale faktem je, že věda se zabývá opakujícími se fenomény a nad skutečností, že se Peteru J. Carrolovi jednou zhmotnily klíče ve vzduchu uprostřed místnosti právem pokrčí rameny. Ony jsou všechny ty příhody o paranormálních jevech vůbec tak nějak anekdotické. Někde se někomu stalo něco zvláštního a tak vznikla historka, obvykle zcela neověřitelná. Osobně Carrolovi ty klíče věřím (popisuje, že spěchal a nemohl je najít a pak se to stalo, což je minimálně psychologicky věrohodné), ale pokud nezačne takovou teleportaci provádět řízeně s konstantní pravděpodobností úspěchu, je to prostě jen další historka. "A co všichni ti jasnovidci, kteří měli úspěchy?" zeptala se Lucienne. Další historky. Můžeme jim věřit a nemusíme. A v případě jasnovidců je třeba nezapomínat na šuplíkový efekt – dozvíme se pouze o úspěších, neúspěchy zůstanou "ve stole". Filmy s Kulaginovou – pěkné, ale co s tím? Docela dobře to může být hoax, jehož cílem bylo poplést hlavu Američanům.
Rozumějte – já netvrdím, že to je nemožné, jen že to není bůhvíjak přesvědčivé. Když už mluvíme o lidech se zvláštními schopnostmi: Pokud existují a umějí své schopnosti kontrolovaně používat, proč si už dávno nevyinkasovali milion dolarů od Jamese Randiho, na které má nárok ten, kdo předvede něco, pro co současná věda nemá vysvětlení? To všem těm lidem, kteří o sobě prohlašují, že tyto věci ovládají, může být nějaký milion dolarů ukradený?
Ani nevíte, jak moc bych si přál, aby to tomu starému iluzionistovi někdo natřel! Aby mu někdo předvedl neoddiskutovatelnou telepatii, psychokinezi, jasnovidnost… Aby mu třeba silou vůle rozbil všechna okna v laboratoři! Něco takového by zásadním způsobem posunulo hranice lidského poznání. Věda by se s tím musela nějak vyrovnat a vytvořit zcela nové koncepce světa. Bylo by to nesmírně vzrušující!
Jenže to se zatím nestalo. Lidé, kteří o sobě prohlašují, že mají ty či ony schopnosti, nakonec vždy couvnou a zmizí v mlze výmluv, pokud by mělo dojít na lámání chleba v podobě objektivního sledování jejich výkonů. Rozumím tomu, že jsou lidé, kterým se takové věci daří ve chvíli, kdy to potřebují, třeba při určitých typech rituálů, a opravdu není možné takovou věc opakovat v laboratorních podmínkách. Pak se ovšem nelze vědcům divit, že se tím nemíní seriózně zabývat. Není totiž čím…
Celý parapsychologický výzkum vedl pouze ke sběru více či méně anekdotických informací a po zpřísnění metodologie byly jeho výsledky stále méně přesvědčivé. Co si o tom mám myslet?
Zůstává víra. Abych něčemu věřil, musím s tím mít buď osobní zkušenost nebo pracovat s důvěryhodným zdrojem. Moje osobní zkušenost mi říká, že se nevysvětlitelné věci dějí a věřím také kupříkladu dopodrobna zmapovanému případu rosenheimského poltergaista, protože jsem si téměř jist, že by někdo jiný než já dokázal zkonstruovat a úspěšně rozšířit tak propracovanou mystifikaci. Nemám pro tyto jevy žádné rozumné vysvětlení a rozhodně nemám v úmyslu adoptovat nějakou ujetou pseudovědeckou teorii založenou na povrchním použití fyzikálních či jiných odborných termínů. Raději zůstanu v nejistotě než abych ze sebe ve svých očích udělal blázna… A nedivím se lidem, kterým se nikdy nic nevysvětlitelného nestalo, že na základě dostupných zdrojů v existenci takzvaných paranormálních fenoménů nevěří vůbec, protože bez ohledu na to, jak skvělé některé z těch historek jsou, jsou to jen a pouze historky a zkušenost ukazuje, že polopravd, fám i vyslovených lží koluje mezi lidmi i v médiích nespočet…
Advertisements

komentářů 6

Filed under Úvahy a postřehy

6 responses to “Můj skepticismus

  1. Irwiuss

    Já byl "paranormálního" jevu svědkem jen jednou. Na lyžáku někdy v 7. 8. třídě byl kluk, kterej byl schopnej říct, jaká karta je na vrchu karetního balíčku a po jejím odhalení jaká je další a další… a měl úspěšnost asi tak 90 možná 95%. Zkoušeli sme různý balíčky, různý metody, abysme se přesvědčili, že nějak nepodvádí. Vždycky, když to delší dobu dělal(tak 5-10 minut) zrudl, unavil se a zas to chvíli dělat nemohl… Takže pokud nešlo o nějaký zatraceně fikaný karetní trik, tak to prostě uměl(ale byl to jediný jeho takový výkon, nic jiného nikdy nedělal). A já celkem věřím, že to skutečně uměl.

  2. Irwiussi, tak se mu ozvi, zeptej se ho, jestli to ještě umí a pokud jo a není to trik (trik by Randi rozeznal), ať si skočí za Randim pro milion. 😉 Já jsem byl svědkem několika událostí, které se nedají normálně vysvětlit, ale ani v jednom případě nešlo o řízený jev, který by mohl být zopakován před komisí skeptiků…

  3. Bretislav

    Grygar by to neřekl lépe 🙂

  4. Břetislave, Grygar by asi pochyboval ještě víc než já o parapsychologických fenoménech, zato je však naprosto nekritický ohledně vlastního katolicismu, o němž píše velmi špatné "teologické" trachtáty…

  5. Bretislav

    Ono je to vždycky dobré tak leda pro kočku, když přírodovědec fušuje do teologie, nebo teolog do přírodních věd.

  6. černá vewiurrka

    Břetislave....ještě žes nás blbce a fušery ty, nejspíše filosof či technik tak shovívavě a vskutku fundovaně poučil…dík že ses k nám snížil.