Zatrolené protiklady

Protiklady jsou zajímavá věc, už proto, že mnohdy jsou ve skutečnosti popisem jediného jevu a nikoli dvou.* Typickým příkladem jsou protiklady teplo-chlad či světlo-tma.

Chlad je v běžné řeči definován jako nepřítomnost tepla, ale když se nad tím zamyslíme hlouběji, zjistíme, že chlad jako takový neexistuje. Ani v té nejzapadlejší mezigalaktické končině kosmu nenarazíte na místo, kde by vládla absolutní nula, protože, když nic jiného, bude tam mikrovlnné reliktní záření o teplotě 2,7 stupně Kelvina. Chlad je zcela subjektivní záležitost, což dokazuje případ černocha (a byl to dozajista Afričan, neboť byl černý jako tma;), jehož jsem kdysi viděl na trolejbusové zastávce chvějícího se zimou za (pro mě) teplé letní noci. Chlad neexistuje, existují pouze různé stupně tepla, což vám ostatně prozradí každý teploměr. Stejné je to s tmou coby nepřítomností světla. Tak, jako neexistuje chlad, neexistuje ani tma. To pouze my od určitého okamžiku nevidíme. Ať budeme kdekoli, vždy tam budou nějaké fotony.
Ale jsou protiklady, kde už není tak zřejmé, co je nedostatkem čeho a která z dvojice ve skutečnosti neexistuje.
Co třeba čistota-špína? České slovo "nečistota" sugeruje představu, že špína je nedostatkem čistoty, ale je tomu opravdu tak? Uvědomme si, že špína je to, co objektivně existuje a čistotu získáme jejím odstraněním. Navíc je čistota stejně imaginární pojem jako tma nebo chlad. Neexistuje čistota, jen různé stupně ušpinění.
A co třeba pořádek a nepořádek. Je nepořádek nedostatkem pořádku, jak se nás snaží přesvědčit jazyk? Každý, kdo se kdy snažil udržovat pořádek (zvláště pokud se snažil, jako já, marně) ví, že pořádek je rovněž imaginárním pojmem. Nebo se vám snad povedlo dosáhnout dokonalého pořádku? Vždyť i kdybyste svůj byt vysmýčili k dokonalosti, tak na místo, kde jste s úklidem začali, už bezpochyby stačilo dopadnout pár částeček prachu…
Dalším pěkným protikladem je zdraví-nemoc. Zde se ocitáme tváří v tvář rozdílným definicím. Pokud definujeme zdraví jako nepřítomnost nemoci, pak existují jen různé stupně onemocnění a zdraví je virtuální pojem. Ale pokud je definujeme jako pocit celkového fyzického a duševního blaha, činíme je skutečným – v takovém případě zde máme dva plnohodnotné protiklady. Kromě dvojice zdraví-nemoc, definujeme-li zdraví pozitivně, existují další skutečné protiklady – samec-samice, láska-nenávist (virtuálním protikladem obou je lhostejnost – absolutní lhostejnost neexistuje, jen vyšší či nižší míra náklonnosti či odporu), libost-nelibost atd. Všimněme si, že pocitové protiklady souvisejí s protikladem pohlaví, ale také se od něj liší, protože jsou škálové – míra vlastnosti může být vyšší či nižší. Všimněme si, že zatímco dvojice muž-žena škálová není, dvojice mužskost-ženskost ano.
Zajímavé dvojice jsou ty, u nichž naopak objektivně neexistuje ani jeden člen dvojice, například vysoký-nízký, velký-malý. Tyto vlastnosti existují vždy jen v nějakém kontextu, vždy ve srovnání s nějakým etalonem. Pygmej by řekl, že jsem vysoký, Masaj že jsem nízký… Ale ani v této skupině protikladů nenacházíme zcela jednoznačné dvojice. Vezměme si kupříkladu opozici mladý-starý. Z pohledu mé babičky jsem mladý, z pohledu puberťáka bych se měl vrátit do hrobu. Ale stoletý člověk je starý jaksi objektivně, stejně, jako lze celkem objektivně říci, že patnáctiletý člověk je mladý. Všimněme si také, že pětiletý člověk není mladý ale malý, neboť právě toto adjektivum používáme pro dítě. Co se věku týče, máme zde tedy dvě dvojice: malý/dítě-dospělý a mladý-starý. Oba tyto protiklady souvisejí s paradoxem hromady (Jaké nejmenší množství zrnek tvoří hromadu písku? A když jedno ubereme, bude to hromada?), který je ve dvojici dítě-dospělý řešen legislativně nebo prostřednictvím přechodového rituálu.
Zamysleme se nyní nad binární opozicí dobro-zlo. Zlo bývá teology označováno jako nedostatek dobra. Tato představa plyne z názoru, že Bůh je absolutně dobrý a veškeré stvoření je "porušené". Tuto problematiku rozpracovali novoplatonikové a gnostikové v celý systém sestupných sfér, z níž každá je porušenější než ta nad ní. Úplně dole je peklo… Křesťanští teologové tuto tezi víceméně přejali. Poznamenám nyní, že tato představa má jeden háček – pokud je Bůh nekonečně dobrý, pak ubíráním dobra z tohoto nekonečna získáme pořád to stejné nekonečné dobro, což je zjevně problém. Jediným řešením by bylo, že by Bůh byl pouze moc, ale opravdu moc dobrý, ale ne nekonečně dobrý, což by ovšem znamenalo, že může existovat někdo lepší, což zase popírá Boží absolutnost. Pohlédneme-li na problém z hlediska našeho světa, pak to opět vypadá, že je to stejné jako se špínou a čistotou. Neznám nikoho, kdo by byl (z hlediska jakéhokoli etického systému – rozdílnost pohledů na morálku mezi různými kulturami nyní pomíjím) dokonale dobrý, existují jen více či méně zlí lidé. Vše nasvědčuje tomu, že dobro je nedostatkem zla a nikoli naopak!
Existuje ovšem i jiný, řekněme magický, pohled na tuto problematiku, pohled, který připisuje jak dobru, tak zlu ontologický status. Už starořecký filosof Empedoklés předpokládal existenci dvou protikladných sil v dynamickém universu, jež nazval Láska a Svár. Láska slučuje, Svár rozděluje. Existují takové protikladné principy nebo ne? Často se nehovoří o dobru a zlu ale o řádu a chaosu, což je správnější, protože se tím zbavujeme irelevantních hodnotových měřítek. Existují řád a chaos jako skutečné protiklady nebo je řád pouze nedostatkem chaosu? Současná matematika ukazuje, že řád lze vnímat jako určitou pravidelnost v chaosu. Řád by tak byl součástí, podmnožinou, chaosu, jakýmsi ostrovem, jenž se vynořuje z jeho rozbouřených vln, a jeho postavení by odpovídalo postavení vědomí vůči nevědomí v jungiánské psychologii.
Úvahu zakončím protikladem život-smrt. Zde je zjevné, že smrt je nepřítomností života, stavem, kdy jsou zastaveny životní procesy. Narozdíl od tmy či chladu, jev zvaný "smrt" ve světě skutečně nastává, a proto nelze hovořit o tom, že existují pouze různé stupně života. Toto je tedy dvojice protikladů, v níž je jeden člen definován nepřítomností druhého a současně lze s jistotou říci, že oba členové dvojice skutečně existují. Totéž platí o protikladech typu vidoucí-slepý, slyšící-hluchý, tedy o protikladech týkajících se přítomnosti či nepřítomnosti té které vlastnosti. Tyto protiklady jsou stavové – a patří sem i veškerá klasická logika založená na dvojici pravda-nepravda, 1,0. I život sám je vlastnost. Abychom to zkomplikovali: Máme dva různé výrazy: neživý a mrtvý. Mrtvé je to, co někdy bylo živé, neživé je to, co nebylo nikdy živé. Porovnáme-li mrtvolu a kus žuly, je to zjevné, ale jak je tomu třeba u takového vápence složeného z nespočtu schránek kdysi živých tvorů? A jak z tohoto pohledu označit dochované fosilie? A co ropa? Je neživá nebo mrtvá?
Často se setkáváme, například v magickém či náboženském myšlení, s vytvářením rozsáhlých množin členů všemožných protikladných dvojic, z nichž jedna se jmenuje například "jang", a jsou v ní všechny pozitivně vymezené a aktivní prvky, a těm odpovídá množina jejich protikladů shrnutá pod hlavičkou jménem, zůstaneme-li věrní východní filosofii, "jin". Jenže, jak vidíme, existují dvojice, jejich oba členy lze vymezit pozitivně, mnohem více dvojic, v nichž je jeden člen pouze pomocným pojmem a konečně dvojice, v nichž je sice jeden člen definován nepřítomností druhého, ale přesto mu lze připsat objektivní existenci jako skutečně existujícího stavu objektu. V tomto příspěvku jsem nechtěl podat propracovanou analýzu světa protikladů, ale jen poukázat na to, že svět protikladů je mnohem složitější, než se na první pohled zdá, a zasluhuje si proto naši pozornost jako všechno, co se na první pohled jeví jako samozřejmé. A to jsem vynechal problematiku vícenásobných protikladů: Je protikladem živého mladého muže mrtvá stará žena? Co myslíte?
*Pozn. Za inspiraci děkuji Vladovi, od nějž jsem převzal úvodní myšlenku této úvahy.
Advertisements

komentářů 7

Filed under Úvahy a postřehy

7 responses to “Zatrolené protiklady

  1. Další protiklady:Co je opakem VŠEHO? NIC nebo NĚCO? Opakem NĚČEHO je totiž zcela jistě NIC…Z toho plynou zajímavé konsekvence: Pokud je opakem všeho nic, pak opakem Všemohoucího je Nemohoucí. V druhém případě je opakem Všemohoucího Mohoucí, tedy například člověk…

  2. A opakem opaku je opak opaku.

  3. tohle tema ma tolik variaci, přímo nekonecno :o))) ja bych prispela tou uplne nejzakladnejsi uvahou. V bode nula dualita neexistuje jelikoz je staticky a tak se nelze s nicim pomerovat. Je to bod potencialu (moznosti). Muzeme ho s nadsazkou nazvat Bohem. A tenhle potencial (bod O) si v kazdem momentu neseme v sobe jako TED, ktere je tvurcim potencialem a vytvari v kazdy moment Neco (bod 1). Pak je teda bod jedna, kdy teda doslo k vyberu z potencialu, odstredivemu odstepeni z nehybnosti, k pohybu a tim i k vzniku duality. Protoze kdyz se neco hybe, tak ma stav predtim a stav potom. A rozdil techto dvou stavu je prave bod plus a minus (zmena stavu) Tenhle stav pohybu, energie, kvantitativni zmeny (mene – vice) bych nazvala Satanem. Ale muze to byti i SAkti, nebo Cchi to je uplne jedno jak to nazveme. Proste je to odstrediva sila smerem ven. Ktera se porad hybe a meni.A oboje funguje najednou. bod O jako nehybny potencial. I bod 1 jako pohyb.Takze mluvit o dualite ma smysl jen ve stvorenem a menicim se, hybacim. Pojmy existuje – neexistuje jsou dva stavy (formy je nepresny vyraz) tehoz. NIkoliv dualita.Smrt neexistuje. Podle me. Je to jen zmena formy jiz existujici energie. TA si jen prevlece oblecek.To byla jsem takova drobna snaha vysvetlit dualitu. Ze je to jen zachyceni zmeny tj. pohyb po primce. My jako pozorovatele muzeme stat kdekoliv na ty primce a podle toho rikame zima nebo teplo. maly nebo velky. zly nebo hodny. zalezi kde v kterem miste na primce stojime. z ktereho uhlu se divame. z jake pozice uvnitr duality.Kdyz z ni vystoupime tak dualita zmizi. zustane jen bod O. dualita prestane existovat.ehm. no uvidime s cim prijdou jini.

  4. Pěkné, Ratko. Díky. Snad jen bych podotkl, že z fyzikálního hlediska klid ve skutečnosti neexistuje, je to další pomocná kategorie. Všude a pořád se něco děje. Takže klid lze vnímat pouze jako metafyzickou kategorii. A to je přesně to, co děláš. Lze se klidu blížit nebo jej lze dosáhnout?

  5. ten klid chapu jako metafyzickou kategorii. neco jako vakuum z ktereho se vynoruje (odstepuje) dvojice mikrocastic (dualita) a opet v nicote mizi. Ale ja fakt nejsem fyzik a ani filosof. Nekde mezi temi dvemi kategoriemi (fyzika – filosofie) je to propojeni. Z Ceho vznika Neco. A jak to Neco vypada (protiklady). A proc to Neco vubec vzniklo (asi chtelo) a proc zase zaniklo (asi taky chtelo) Ono to v ty elementarni primitivni forme zakladni smysl dava.Jakmile se to zacne rozmazavat do komplikovanych utvaru (forem) tak je z toho zase gulas :o))

  6. Bretislav

    Pod našima okny …Coby malej a blbej kluk zkoušel jsem vytvářet protiklady textů lidových písní. Daleko jsem se nedostal. Nejpozoruhodnějším výkonem byl protiklad k "Pod našima okny teče vodička" – lehce dadaistická píseň "Nad vašima dveřmi tuhne olovo" 🙂

  7. Břetislave, to je dobré! Zkus něco dalšího. Lam železo, dokud je chladné!