Satanský pohřební rituál

Následující pohřební rituál vychází z obřadu celebrovaného při pohřbu Antona Szandora LaVeye, jenž byl publikován v knize Petera H. Gilmora The Satanic Scriptures (str. 253-272). Vzhledem k tomu, že nedisponuji autorskými právy k této knize a také ke skutečnosti, že české pohřební zvyklosti se poněkud liší (například omezenou dobou, jíž je možné strávit v krematoriu, kde se odehrává největší počet českých pohřbů), přepracoval jsem, především poněkud zjednodušil a zkrátil, rituální scénář, přičemž jsem využil jeho krásnou základní myšlenku.

Úvodní informace

Satanisté vesměs nevěří v posmrtný život, jejich nebe i peklo je zde na zemi a jsou daleci toho, aby žili v odříkání s vidinou posmrtných lepších zítřků. Proto se satanský pohřební rituál neorientuje na jakoukoli formu péče o duši zemřelého, nýbrž slouží živým, jimž dá možnost oslavit život, který skončil, a žít dál své vlastní životy v radosti a hojnosti. Satanisté přijímají všechny přirozené lidské pocity a smutek nad ztrátou blízkého člověka k nim bezpochyby patří. Ale současně by satanista neměl v takovém případě propadat zoufalství, naopak by měl žít s vědomím, že zesnulý nyní žije v jeho vzpomínkách a proto – již z úcty k němu – je třeba žít co nejdéle a co nejradostněji. K tomu všemu by měl níže popsaný obřad napomoci.

Rituál je koncipován jako ceremonie prováděná nad mrtvým. V případě, že okolnosti či rodina brání, aby byl proveden v rámci řádného pohřbu, může být satanskou komunitou proveden například s použitím fotografie zemřelého.

V případě, že se obřadu zúčastní i lidé, kteří o satanismu nic nevědí, je vhodné, aby s nimi celebrant před obřadem promluvil, objasnil jim základní principy satanské filosofie a zjistil jejich míru participace na obřadu. Je pochopitelné, že nikdo nemůže být nucen podílet se aktivně na ceremonii, jež mu není z různých důvodů blízká. Všichni aktivní účastníci obřadu by měli být předem seznámeni s jeho průběhem a se svou případnou rolí v něm.

Satanisté by se měli obřadu účastnit v obřadních róbách a se symbolem Bafometa na krku, ostatní přítomní mohou být oblečeni tak, jak jim to pro takovou příležitost připadá vhodné.

K obřadu je třeba dostatečné množství černých svící a kalíšků, neboť je účastníci obřadu budou držet v rukou a je třeba, aby neměli problémy s voskem. Dále je zapotřebí velká černá svíce, jež bude hořet před rakví se zesnulým. Na vhodném místě je umístěn oltář (poslouží stůl potažený černou látkou) s tradičními proprietami.

Rituál v žádném případě nelze vnímat jako něco kanonického – lze jej přirozeně upravovat podle potřeb, tradic a zvyklostí těch, kdo jej provádějí, a také vzhledem ke specifickým okolnostem pohřbu. Je vhodné, aby si jej celebrant vyzkoušel nanečisto, případně upravil, pokud bude limitován časem, a předem určil, kolik času zůstane na promluvy v deváté části ceremonie. V popisu ceremonie jsou vyznačeny body, které lze případně vynechat, aniž by to narušilo podstatu ceremonie.

Rituál:

Na počátku přijdou pozůstalí v tichosti do místnosti a usadí se. Celebrant zapálí svíci před rakví. Jednotlivé části, vyjma první, jsou odděleny gongem.

I. Očištění vzduchu

Celebrant devětkrát udeří do gongu (nebo zazvoní) ve směru čtyř světových stran proti směru hodinových ručiček.

II. Invokace Satana

Celebrant: Gorgo, Mormo, Hekaté, Hádés, Nergal, Azazel, Veles

(přítomní satanisté je opakují)

(je možné zvolit další/jiná božstva či démony blízké zesnulému)

Celebrant: Povstaňte, bohové Propasti, a buďte svědky tohoto obřadu, jenž je oslavou života toho/té, jenž/jež byl/a vaším přítelem/přítelkyní a příbuzným/příbuznou!

III. Rituál kalicha

Celebrant: Satane, vládce Ohně, Země je naplněna tvou slávou. Hosana in profundis!

Celebrant pozvedne kalich, zazní gong.

Celebrant: Pohleďte! Kalich extáze plný elixíru života! Jako druh neposkvrněných zvířat z něj piji, abych oslavil černý plamen ve svém srdci.

Napije se a nabídne kalich přítomným se slovy: Pijte a uctěte svou pravou přirozenost!

Přítomní, kteří se chtějí napít, přistoupí a napijí se.

(Je vhodné předem zjistit, zda někdo z přítomných, který by se chtěl z kalicha napít, nemá omezení týkající se alkoholu. Pokud ano, je třeba mít pro takový případ připravený vhodný nealkoholický nápoj, například mošt, a ten použít).

Když se kalich vrátí k celebrantovi, naposledy jej pozvedne, dopije jej a vrátí na oltář.

IV. Vzývání pekelných knížat

Celebrant vzývá pekelná knížata a mečem dělá znamení obráceného kříže.

Mocný Lucifere, volám Tě z východu, přijď mezi nás a raduj se se svými dětmi,
které Ti tímto provolávají věčnou slávu. Sláva Luciferovi!

Mocný Beliale, volám Tě ze severu, přijď mezi nás a raduj se se svými dětmi,
které Ti tímto provolávají věčnou slávu. Sláva Belialovi!

Mocný Leviathane, volám Tě ze západu, přijď mezi nás a raduj se se svými dětmi,
které Ti tímto provolávají věčnou slávu. Sláva Leviathanovi!

Mocný Satane, volám Tě z jihu, přijď mezi nás a raduj se se svými dětmi,
které Ti tímto provolávají věčnou slávu. Sláva Satanovi!

V. Požehnání (lze vynechat)

Celebrant pozvedne falus (zvláště v případě, že se bude jednat o ceremonii, jíž se bude účastnit veřejnost, tak pochopitelně jeho zástupný symbol, který má na oltáři…).

Celebrant: Ó, Satane, mocný Pane, z tebe povstává veškerá síla, spravedlnost a vláda. Dej, ať se naše vize stanou skutečností a naše výtvory přetrvají.

Celebrant potřese falem do světových stran se slovy:

Lucifere, zachovej nám svou přízeň

Beliale, zahrň nás hojností.

Leviathane, poděl se s námi o své poklady.

Satane, dej nám své požehnání.

Celebrant vrátí falus na oltář.

VI. Četba (lze vynechat)

Celebrant: Čtení z Knihy Satanovy!

Přítomní: Sláva tobě, Kníže Temnot!

Vybraný člověk čte knihu pátou, verše 1-6 a 13.

VII. Ave Satanas (lze vynechat)

Celebrant: Zbav nás, Temný Pane, všech zábran a vnes do našich životů radost a štědré dary poznání, síly a bohatství. Odmítáme spirituální ráj nešťastníků a důvěřivců. Nabyli jsme jistoty, ó Bože těla, neboť jsi dosáhl uspokojení všech tužeb a poskytl hojnost zemi živých. Daroval jsi nám svobodu a ochránil nás před nespravedlností. Království, moc a sláva jsou navěky tvé. Satane, jenž přinášíš osvícení, dej nám svou sílu, Nyní a po všechny dny našich životů.

Sláva Satanovi!

Přítomní: Sláva Satanovi!

VIII. Pohřební invokace

Celebrant: Věčně živý Pane Propasti, dej, ať nikdy nezapomeneme na (Jméno), jednoho/jednu z dětí noci těšících se z tvé pravdy a jenž/jež patřil/a k tvým vyvoleným!

Sláva (Jméno)!

Přítomní: Sláva (Jméno)!

Celebrant: Dnes truchlíme nad ztrátou přítele/přítelkyně, bratra/sestry a jednoho z bohů. Vzdáváme hold (Jméno) a jeho/jejímu výjimečnému dílu. Byl/a pravým satanistou/satanistkou, neboť si zvolil/a být svým vlastním bohem tváří v tvář Přírodě. Byl/a laskavým božstvem svým blízkým, přátelům a společníkům a nelítostným protivníkem všech, kdo se postavili proti jeho/jejím pravým přátelům a blízkým, protože ti pro něj/ni znamenali více, než božstvo jakéhokoli mýtu. Náš svět bude vždy potřebovat vynikající jednotlivce jako (Jméno).

Sláva (Jméno)!

Přítomní: Sláva (Jméno)!

Celebrant: Sláva Satanovi!

Přítomní: Sláva Satanovi!

IX. Vzpomínání (lze vynechat)

Celebrant: Nechť nyní předstoupí ti, kteří chtějí o (Jméno) promluvit.

(Mělo by být předem známo, kdo bude chtít promluvit a jak dlouho bude mluvit. V případě, že by hrozilo, že se tato část nevejde do určeného času, je možné ji přeskočit a dát jí prostor na pohřební hostině.)

X. Zhasnutí Černého plamene

Celebrant: Přistupte nyní a přijměte (Jméno) poslední dar.

Každý, kdo přistoupí, dostane od asistenta připravenou černou svíci, kterou si zapálí od Černého plamene (velké svíce před rakví), tiše řekne "Sláva (Jméno)" a vrátí se na své místo a zůstávají stát. Hraje vhodná hudba.

(V případě venkovního obřadu mohou posloužit také louče).

Poté, co se poslední truchlící vrátí na své místo, celebrant pokračuje:

Drahý/drahá (Jméno), žij dlouho v srdcích těch, které jsi inspiroval/a. Plně sis užil/a života a zažehl/a jsi plamen v těch, kteří měli to štěstí a podíleli se na tvé vášni pro rozkoše světa. Přestože jsi překročil/a vody smrti a byl/a jsi pohlcen/a Věčnou Temnotou, stále se nás dotýkáš svým kouzlem.

Stále si budeme užívat darů, které jsi nám zde zanechal/a, budou nám přinášet hluboké uspokojení a pobízet nás k našim vlastním úspěchům.

Vzdáváme ti hold (Jméno), náš druhu/naše družko na Stezce levé ruky, tobě, jenž/jež jsi byl/a jedním/jednou z vyvolených, tobě, který/á kráčel/a plný/a elegance a moci chrámem Satanovým.

Celebrant přejde ke svíci Černého plamene.

Celebrant: Dobrou noc, vzácný/á příteli/přítelkyně.

Celebrant zhasne plamen.

Celebrant: Tvůj plamen zhasl, ale stále hoří uvnitř našich srdcí.

Celebrant: Dobrou noc (Jméno).

Přítomní: Dobrou noc (Jméno).

Truchlící nyní sfouknou své svíčky a usednou. Svíčky si ponechají pro budoucí rozjímání nad dary, jichž se jim od zesnulého dostalo.

V případě, že se jedná o pohřeb v krematoriu, v tuto chvíli zajíždí rakev. V případě pohřbu do země je rakev pohřbena.

XI. Uzavírající ritus (lze vynechat četbu)

Celebrant: Nyní se slovy, jež jsme obdrželi z neznámého zdroje, přihlásíme ke svému spojenectví s mocnostmi temnoty.

Celebrant čte jedenáctý enochiánský klíč.

Celebrant: Povstaňme a pozdravme znamením rohů!

Celebrant: Brány pekelné se otevřely a vládci Podsvětí jsou mezi námi! (Jméno) byl/a v tomto nejlepším ze všech světů ryzím představitelem satanismu. Bude i nadále žít v srdcích a vzpomínkách těch, kdo jej/ji ctili během jeho/jejího života, dokud v nich bude proudit dech života.

Celebrant (shromáždění opakuje):

Sláva Satanovi!

Sláva (Jméno)!

Sláva (Jméno)!

Sláva (Jméno)!

(po každém "Sláva" zazní gong)

XII. Odsvěcení

Celebrant, stejně jako na počátku, devětkrát udeří do gongu (nebo zazvoní) ve směru čtyř světových stran proti směru hodinových ručiček.

Celebrant: Dokonáno jest!

Přítomní: Budiž tomu tak!

Jsou zhasnuta všechna světla a pokud je to možné, všichni chvíli zakoušejí temnotu. Poté jsou rozsvícena běžná světla a tím ceremonie končí.

XIII. Hostina

Následuje pohřební hostina symbolizující pokračování života.

Použitá literatura:

GILMORE, P. H. The Satanic Scriptures. Scapegoat Publishing: Balitimore, 2007.

Advertisements

komentářů 10

Filed under Úvahy o satanismu

10 responses to “Satanský pohřební rituál

  1. Poznámka:V případě, že by se jednalo o můj pohřeb, nechť je bod IX zahájen slovy: “Jaroslav nám zanechal tato slova:“ a pak nechť je přečten můj text “Sounds of Silences“ – v ideálním případě přednesený brněnskou herečkou Petrou Bučkovou. Hudba v bodě X ať je úvod Alpské symfonie Richarda Strausse, která poté, co všichni obdrží černý plamen, pozvolna utichne. Popel nechť je pak pohřben v srdci zříceniny hradu Blansek.Tak. A hned se cítím lépe 😉

  2. DoplněníV článku jsem označil body, které lze v případě potřeby z časových i jiných důvodů pominout aniž by tím došlo k znehodnocení podstaty ceremonie.

  3. Vzhledem k tomuto článku:http://lucienne.cz…lost-smrti.phpnavrhuji vypustit vypustitelné body a místo toho Strausse Nightwish (Sleeping Sun, Walking in the Air) 😉

  4. LZ

    Po přečtení článku u Lucienne jsem si vzpomněla na jednu otázku. Nemyslím to v žádném případě jako rýpání, už jsem se nad tím zamýšlela dřív u případů, kdy si zesnulý před smrtí nepřál žádný obřad, ale pozůstalí by něco takového třeba uvítali. Otázka k úvaze tedy zní – komu vlastně "patří" pohřeb? Ty to zde máš celkem jasně řečené – je pro pozůstalé, aby uctili památku zesnulého, nesouvisí to nijak s péčí o jeho duši (protože podle satanismu nepokračuje nikam dál). Neměl by tedy v tom případě být obřad v jejich režii – aby oslavili život svého blízkého podle "svého srdce"? Ze satanistického pohledu by nedodržení přání teoreticky nemělo zesnulému uškodit (pokud se jeho duše rozplyne v Nicotě a nebude tedy třeba "dohlížet" na svůj pohřeb), ale na druhou stranu by to zase mohlo být projevem neúcty k němu. Jak to tedy nejlépe vyřešit, pokud se výrazně střetnou představy o podobě a obsahu obřadu? Možná udělat obřady dva… :-)Ovšem co v případě, že přání znělo "žádný obřad"? Vzpomínám si na svého profesora literatury, který tenhle přístup lehce kritizoval s tím, že pohřeb má pro pozůstalé důležitý terapeutický efekt.

  5. LZ, to máš tak. Pohřby (nepočítám následné hostiny, ale vlastní obřad) bývají obvykle děsně nudné. A hlavně zaměnitelné. Jen málokterý zanechá nějakou výraznější stopu. A tak jsem si říkal, že když už budu mít někdy v budoucnu pohřeb, což mě patrně nemine, tak bych chtěl, aby byl nezapomenutelný. Svým způsobem je to další ze způsobů jak si zajistit kousek posmrtného života myslích lidí. Je to pochopitelně VELMI egoistické, ale já jsem velký egoista…Nicméně ano, pohřeb slouží pozůstalým a pokud by moje žena odmítla na satanský pohřeb jít, protože by s tím vnitřně nesouhlasila, musel bych být nejen velký egoista, ale i totální hovado, kdybych na něčem takovém trval. Tož jsem navrhl upravenou verzi a ta je přijatelná pro Lucienne a přitom je stále dostatečně extravagantní a nezapomenutelná. Inu, manželé si mají vzájemně vycházet vstříc… 🙂

  6. LZ

    Souhlasím, nudný pohřeb by také nebyl nic pro mě (ať tak, nebo tak) 🙂

  7. LZ, také jsem uvažoval o discordiánském pohřbu. Celebrant by třeba mohl žehnat přítomným karfiolem, rozhazovat lentilky a modlit se k láhvi mlíka :)))

  8. LZ

    😀 To by bylo opravdu nezapomenutelné.

  9. @Teo

    kašpaři… :-i

  10. @Teo, díky za uznání!