Sen (nejen) o bezhlavém dítěti

Včera jsem v noci málo spal a tak jsem si dal odpoledne šlofíka a zdál se mi velmi podivný sen, z něhož si pamatuji jen část a pak už jen útržky. Přesto rozhodně stojí za zmínku.

Patrně to celé začalo příběhem o lidech, kteří chtěli v třicátých letech dvacátého století vyhlásit v nějakém moravském městě (dost možná ve Znojmě) Velkomoravskou říši a připojit ji k Hitlerově Třetí říši. Tajná služba první republiky však jejich záměr odhalila a na poslední chvíli překazila, ale už se velkomoravským národovcům podařilo velkolepě slovansko-pohansky vyzdobit náměstí – působilo to na mě podobným dojmem, jako Speerem navržené Hitlerovy parádní manifestace, jen v tom byla jiná symbolika. Myslím, že této části snu jsem se aktivně neúčastnil, byla spíše takovým dokumentárním prologem.
Poté jsem putoval po (současném) Slovensku. Cestoval jsem pěšky a se mnou byla fenka Eliška a bezhlavé dítě. Tomu dítěti mohly být tak tři roky, hlavu mělo useknutou v úrovni ramen a rána byla zacelená, jen v ní byl malý otvor, kterým občas pronikaly nějaké tekutiny a plyny. To dítě mi nic nedělalo, nijak mi neubližovalo, jen mne prostě následovalo na každém kroku. Občas mi vadilo a bylo mi odporné, zkoušel jsem se jej zbavit – utéct a zahladit za sebou stopy (prchat přes vodu, dělat velké skoky), ale nakonec si mě pokaždé našlo. V tom snu jsem měl pocit, že si mě to dítě vždy "vyčmuchalo".
Vzpomínám si, že jsem byl v nějakém velkém městě a díval jsem se na zastavěné oblasti. Někdo, kdo byl se mnou, mi ukázal vily, v nichž žijí boháči. Ty vily tvořily prstenec kolem města a byly úplně stejné. Pravděpodobně luxusní, ale stejně vypadající domy cihlové barvy. Řekl jsem, že kdybych byl boháč, nikdy bych si takový dům nekoupil, chyběla by mi individualita. Raději bych za stejné peníze koupil méně luxusní stavení, které by ale bylo něčím výjimečné. Dozvěděl jsem se také, že spousta těch domů byla vystavěna v rozporu se zákonem a že bylo vykáceno více lesa, jenž město obklopoval, než se smělo. Nyní však má město nového starostu a ten to zarazil, takže další vily se už stavět nebudou. To už jsem sám kráčel na okraji města podél lesa – bylo poznat, že se tam ještě nedávno kácelo, ale jinak tam bylo hezky a příjemně. Ale bylo se mnou to bezhlavé dítě…
Další část snu byla zmatenější a horší k zapamatování. Bezhlavé dítě a Eliška tam už nevystupovali. Protagonisty tohoto příběhu byli divadelníci, kteří měli něco společného s válečným Slovenským štátem. Šéf celého souboru měl být za války nějaký hlinkovský potentát, ale nyní své minulosti litoval a věnoval se divadlu. Řešilo se tam jakési mystické ohrožení, byl jsem součástí toho všeho. Vzpomínám si na scénu, kdy v budově divadla začalo hořet, já jsem si toho na poslední chvíli všiml a s jedním z divadelníků jsem požár hasil. Šlo tam o vyřešení čehosi z minulosti, mám pocit, jakoby téma příběhu přebývalo těsně pod prahem mého vědomí, ale nemohu si vzpomenout. Určitě tam bylo hodně fantaskních prvků. Třeba se to jednou objeví…
Po probuzení sen okamžitě vyprchal a vzpomněl jsem si na něj až o několik hodin později.
Advertisements

komentáře 3

Filed under Sny

3 responses to “Sen (nejen) o bezhlavém dítěti

  1. chleboun

    Zajímavé, že by sen reflektoval současné slovensko-maďarské vztahy?

  2. Chleboune, to asi fakt ne 😉

  3. jindra

    uz se to blizi……vrati se ti vsechno, co si provedl tem chudackum zviratkam!